Cesta Duchovního Srdce

… «Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobro nenávidícím vás a modlete se za ty, kdo vám ubližují a pronásledují vás!»

– Musíš zaměřit svoje myšlenky na Boha, a ne na sebe a na svoje problémy a zármutky! To je první malý krůček!

Jestliže jsou myšlenky zaměřeny k Bohu – pak od Boha přichází pomoc!

Prostřednictvím toho – získává očištění i mysl!

– Mnišská poslušnost může mnohému naučit!

Ona učí pokořovat pýchu a plnit vůli druhého člověka – místo svojí, například vůli svého starce. Ten, kdo se tomu naučí, pokoří svou pýchu a podřídí si mysl, ten dokáže – místo svojí – přijímat i Boží Vůli!

Alexej se díval na jazyky plamenů a stále přemýšlel o těch, kdo dnes zahynuli v ohni...

Zkusil si sám sebe představit na jejich místě: «Polekal bych se smrti za víru – nebo ne? Jak to poznat, dokud se čas smrti nepřiblížil a neprošel tou zkouškou on sám – před Bohem?»

Víra, která vzniká ze strachu – dělá z člověka nemyslícího otroka, slepý nástroj těch, kdo mu ten strach vštěpují!

Ale víra, která vyrůstá z lásky k Bohu, – přibližuje člověka k Hospodinovi!

Zkoušky, včetně tělesné nemohoucnosti, nám jsou často dávány pro poučení a upevnění ducha!

A uvidět svoji smrt tak blízko – to je veliký dar od Boha!

Po celý čas měl starec na rtech světlý úsměv, jakoby už viděl svůj rajský příbytek...

Právě takhle, tiše, s úsměvem na rtech – on i odešel z tohoto života.

Rada přistoupila k nemocnému dítěti a položila mu ruce na prsa a na hlavu. Několik minut tak stála, její tělo jako by strnulo.

Alexej uviděl Božské Světlo – Živé Záření Bílo-zlatavého Světla všechno zaplnilo. Toto Světlo proudilo skrz tělo Rady a naplňovalo tělo nemocného chlapce.