"... Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Nebeský Otec" – učil Ježíš Kristus (Mt 5:48).

Sat-Čit-Ánanda (sanskrt) je formulace, vyjadřující pokrok na duchovní Cestě. Její doslovný překlad je následující: Čistota-Zjemnělost-Blaženost.

Svatí Duchové, Představitelé Prvotního Vědomí, říkají, že cítí bolest pokaždé, když vidí, jak vtělení lidé mučí a zabíjejí překrásná zvířata...

Ale... každý člověk má právo rozhodovat o svém osudu tím, že koná spravedlivé skutky – nebo tím, že hřeší. Proto Svatí Duchové do takových událostí nezasahují...

Ježíš Kristus uzdravoval lidi během Svého života v těle. A totéž dělá i nyní pro toho hodné vtělené lidi.

My se ze všeho nejdříve musíme stát hodnými takové Jeho pomoci.

... Každý rozumný dospělý člověk by si měl položit otázku: proč nás Bůh vtělil na Zemi? Je to jen proto, aby nás roztřídil do dvou kategorií: na duše, které mají být poslány do pekla, a duše, které se mají usídlit v ráji?

... Avšak co je to člověk a celý souhrn všech vtělených živých organismů? Jaký je smysl naší společné existence? Proč to všechno Stvořitel potřeboval nastartovat?

Svatí duchové nám opakovaně zdůrazňovali, že systém metodologických vědomostí vytvořený za naší účasti je zejména Jejich dílem. Úloha mých vtělených kolegů a moje spočívala především v přijímání a ověřování na základě osobních zkušeností a přizpůsobování poznatků přijatých od Boha lidskému chápání.

Po odloučení od hmotného těla se lidé dostávají do nebe nebo do pekla ne proto, že si tak či onak oblékli svá těla, ani ne proto, že byli členy nějaké náboženské organizace. Ale kvůli tomu, jakým citovým stavům přivykli. Ti, kteří si zvykli na něžnou a starostlivou lásku, se ocitnou v ráji. Ale ti, kteří přivykli k hrubým emocím – v nich zůstávají i po smrti těla, a přitom mezi sobě podobnými; a to je právě to peklo.