Závěr

Lao-C' získal Úplnou Nesmrtelnost – a po staletí pomáhal lidem poznávat Pravdu. Jeho tělo už dál neměnilo podobu a nepodléhalo nemocem a smrti.

On neusiloval zachovat Svoje jméno navěky. Ale snažil se darovat lidem tu Moudrost, jejímž nositelem se stal, – veliké vědění o Tao a Te.

Lidé o něm mnoho nevěděli... Ale to, co se teď nazývá taoizmem, zakořenilo a upevnilo se v Podnebeské díky Jemu.

.... Stávalo se, že vyslechl lidské rozhovory o Sobě – a musel se pousmát...

... Jednou přišel ke skupině živě diskutujících lidí a uslyšel:

– Ti, kdo viděli toho mudrce na bílém oslíkovi, říkají, že On na něm jezdí zády dopředu a ani se nedívá, kudy jede! – řekl jeden z diskutujících.

– A ještě říkají, že ten oslík může za den překonat jakoukoliv i velmi velkou vzdálenost, třeba tisíc li, a že, když se mudrc zastaví na nocleh, – složí oslíka jako papírového, a když je třeba jet – znovu ho rozloží – a on obživne!

– Ale kdepak, on jezdí na volovi! – protestoval druhý.

– Ne na volovi, ale na buvolovi! – hádal se třetí.

– Samozřejmě, že na volovi! A veze s sebou vůz rukopisů!

– Ne! Jakýpak – vůz? Deset vozů! Je přece mudrc!

– Ano, On je Dokonale moudrý! On čte myšlenky lidí, zná minulost i budoucnost, může vyléčit jakékoliv nemoci jedním a tím samým lektvarem, který vozí v tykvi, a dokáže dokonce i vzkřísit mrtvé! – vyhrkl jedním dechem první z hovořících, který se pyšnil svými hlubokými znalostmi o životě Nesmrtelných.

– Jedni ho nazývají Čžan Go-Lao, ale druzí ho jmenují Lao-C'.

– Ale ne! Lao-C' – ten jakousi jednu knihu napsal. Ale tenhle Lao, když se stal Nesmrtelným, vzletěl a zmizel, ale jeho oblečení spadlo na zem, a jeho žáci pohřbili to oblečení!

– Ale proč ho kreslí s větvičkami ze stromu na hlavě?

– Jeho tak nekreslí!

Lao-C' přistoupil blíž k diskutujícím a pozdravil je.

Oni se velice zaradovali a zeptali se:

– Ty jsi, jak je vidět, učený člověk! Rozsuď nás: kdo z nás má pravdu?

– Cožpak má nějaký význam: jezdil-li mudrc na oslíkovi nebo chodil pěšky? Důležité je to, čemu učil. Četli jste knihu o Tao a Te?

– Ne, my neumíme číst...

... A tehdy Lao-C' těm lidem pověděl něco málo z toho, co znal, – aby to mohli uskutečňovat ve svých životech. Ale nepředstavil Se jim.

... A tak On žil, objevoval se a mizel v různých koutech Podnebeské; po troškách pomáhal mnohým, a nemnohé, už k tomu připravené, zasvěcoval do Cesty poznání Tao.

... Jednou Lao-C' uslyšel, jak mládenci z taoistického kláštera posuzují jeho knihu o Tao a Te. Argumentovali, dlouho se přeli o slova.

Lao-C' si skromně přisedl vedle a poslouchal.

K diskutujícím přišla dívka a také začala poslouchat. Ale mládenci přestali probírat poznání Tao a řekli jí, že údělem žen je jen mýt nádobí a starat se o děti.

A tehdy Lao-C' promluvil. Připomněl to, že Cesta poznání existuje stejně pro muže i pro ženy. A začal jim odhalovat první prosté kroky této Cesty.

A mládenci, i dívka s rozechvělým srdcem naslouchali Jeho slovům – protože s každým slovem byla spojena Pravda, a to nebylo možné nepocítit.

A pak si někteří z nich troufli na to stát se žáky Nesmrtelného Lao-C'.

... Tak se to mnohokrát opakovalo, a velice mnohé tak Lao-C' provedl do Příbytku Tao.

... Je možné, že je teď řada na vás?