Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podobenství druhé: Postav Nebeský palác ve svém duchovním srdci

19. 11. 2016

Podobenství druhé:
Postav Nebeský Palác
ve svém duchovním srdci


 

Lao-C' šel beze spěchu po cestičce.

A spolu s ním tam byl jeho Učitel Chuang-Di, neviditelný pro cizí očí.

Náhodný kolemjdoucí by jejich rozhovor neuslyšel.

A nic neobvyklého by neuviděl ani ten, kdo by je pozoroval.

Lao-C' postupně znovu získával schopnost vidět, i slyšet svého Učitele.

Jak z Komnat Tao přicházíš sem? – zeptal se Lao-C'.

To je snadné! – odpověděl se smíchem Chuang-Di. – Je to mnohem jednodušší, nežli do Komnat Tao vejít!

Chuang-Di s úsměvem pokračoval:

Láska spojuje tak napevno, že ani smrt těla nemůže ten svazek přetrhnout! Všechno, co upřímně milujeme, se spolehlivě uchovává v paměti duše!

Já si na tebe pamatuji! Vzpomeň si teď i ty na život se Mnou v tom tvém vtělení... Vzpomeň si na Společný Domov, kde Poznavší Tao získávají Jednotu!

Ten, kdo třeba jen jednou vešel do takového Splynutí v Příbytku Všech Dokonalých, – ten si uchovává získané návyky navždy. A ta vzpomínka jednoho dne duši probudí – a znovu ji zavolá, aby se vydala na Cestu, vedoucí k vejití do Splynutí s Tao a k upevnění takového Splynutí! Jako když řeka míří k moři – tak i taková duše, narozená ve světě hmoty a v něm povyrostlá, usiluje k Bezbřehosti Tao! Takové duše hledají tu Jednotu, ve které nacházejí své Nejvyšší Štěstí! Pokud bychom shromáždili všechna potěšení ve světě hmoty a položili je na misku vah, nebudou pořád ještě schopné srovnávat se s tím Největším Štěstím!

Moudrý si vybírá Drahocennost Splynutí s Tao! Dává přednost tomuto Štěstí – před všemi potěšeními materiálního světa!

Mohl bys znovu vytvořit Svoje tělo, abych Tě mohl obejmout? – poprosil Lao-C'

Já – mohu všechno! Ale ty Mě radši obejmi bez účasti našich těl. Udělej to rukama vědomí, duše! Nebudu tě rozmazlovat «zázraky pro batolata»! Brzy si na všechno vzpomeneš. A to, co teď vnímáš jako zázraky, bude tvým normálním věděním a způsobem života.

Ale zatím – Mě obejmi pevněji, Můj milovaný!

... A Průzračná Podoba, mající Tvář a Ruce Velikého Chuanga-Di, natáhla Sama Ruce, aby objala Laa-C'.

... Intenzita doteku duší byla nesrovnatelně silnější, nežli podobná objetí mezi vtělenými lidmi...

Teď se Učitel a žák spojili dušemi.

Ten, kdo něco takové zakusil, – chápe významnost této události.

A tomu, kdo to nezažil, se něco podobného může stát v budoucnu...

...Chuang-Di pokračoval v lekci:

Teď vzpomínej, co je třeba udělat, abys stabilně přebýval v Nebeském Paláci, který musíš vytvořit ze svého středního dantianu. Tam Mě můžeš vždy vidět a pociťovat!

Vždy měj na paměti: nesčíslné množství materiálních objektů a střídání událostí – to všechno je jen vnější projevení života. Mysl člověka klouže od jednoho vnějšího objektu nebo události – ke druhému. Prohlíží si minulost nebo sní o budoucnosti... Ale je možné mysl pokořit a naučit ji klidu! Pro to je třeba přepojit vnímání z vnějšího – na vnitřní...

K tomu dojde, jestliže mysl ponoříme do středního dantianu, nebo, což je to samé, do čakry anáhaty.

Poté bychom tu měli vyčistit prostor a vytvořit Nebeský Palác duše, kde pak může žít také – Částí Sebe – i Nekonečné Božské Vědomí Tao.

Jinými slovy, v rozlehlých hlubinách rozvinutého duchovního srdce musí být postaven Nebeský Palác pro Tao!

A pak budeme moci i sami žít ve vnitřních komnatách toho Paláce, a nermoutit se už smutkem a nejásat nad úspěchy, protože budeme znát Základ všeho – Tao!

Jestliže pozveš do toho domu Mne, pak tam Já přijdu ze Svého Domu – Příbytku Tao. A Já tam budu k tobě přicházet znovu a znovu, dokud nedokážeš sám přijít do Mého Domu a usídlit se v Něm navždy! Je to Nekonečný Božský Domov všech Te! Tam Oni všichno tvoří Jedno, a to Jedno nazývají Tao!

Takovým způsobem se tvoje duchovní srdce může stát domovem pro Te, i pro Tao, i pro tebe samotného!

... Teď se Lao-C' začal ponořovat do duchovního srdce, a dělal to uvědoměle, a ne spontánně, jak to bylo předtím, když se z emocí, které se ho zmocňovaly při kontaktu s Chuangem-Di, celá jeho duše přeměňovala v lásku.

Ale zatím ten prostor nebyl příliš velký ani dostatečně průzračný...

Chuang-Di pokračoval:

Pociť ruce duše – to znamená, ruce duchovního srdce, sounáležité s ním. S pomocí těch rukou tu můžeš zavést pořádek a čistotu – pro to, abys tam mohl pozvat Mě!

Už dávno jsi tu neuklízel. A kvůli tomu vnitřní komnaty duše začaly být podobné domu, ve kterém dávno nikdo nežije...

... Chuang-Di na čas Svého žáka opustil.

A Lao-C' se dal do uklízení svých vnitřních komnat.

Brzy začaly být podobné křišťálovému pokoji, zářícímu na světle jako briliant!

Výborně jsi zapracoval, abys Mne mohl přijmout! – projevil Se znovu Chuang-Di.

A pokračoval:

Prostor, obemykaný duchovním srdcem, může být zpočátku malý. Ale ten, kdo usiluje o Splynutí s Tao, ho musí prohlubovat a poté rozšiřovat znovu a znovu, a snažit se ho udělat nekonečným – jako Tao!

Rukama vědomí rozšiř svůj Nebeský Palác, aby nebylo neslušné Mě tam zvát, a aby se tam mohlo vejít ze Mě co nejvíce!

... Lao-C' se opřel rukama vědomí do průzračné stěny svého Nebeského Paláce, a, ó zázrak! – ona se poddala a lehce odjela do nekonečné dálky... To samé udělal s ostatními stěnami, podlahou a stropem předtím malého prostoru... Ještě kousek, ještě, a teď už – Svoboda a Prostor, Světlo a Blaženost!...

Tak – teď už je to skutečně Nebeský Palác! – pochválil ho Chuang-Di. – Ale měj na paměti, že to, na co jsi ty potřeboval úplně málo času, budou tvoji žáci muset dělat mnohem komplikovaněji. Někteří budou potřebovat měsíce, ba i roky. Vždyť Já ti teď – všehovšudy – jen pomáhám vzpomenout si na to, co jsi věděl a uměl v předchozím životě na Zemi. A jen z toho důvodu to všechno bylo možné udělat tak lehce a rychle.

Co mám dělat teď? Jak mám žít?

Žít – se Mnou, a při tom vzpomínat a studovat i nadále Velikou Cestu!

Ale teď – kam mám jít?

Teď – zahni doleva. Na tom místě si koupíš bílého oslíka. Potom si sbal psací potřeby – a vydáme se na cestu. Čeká nás velká práce.

A opravdu, když Lao-C' odbočil doleva, dostal se na cestu, vedoucí k trhu. Shon a rámus tržiště se na něj přivalily ze všech stran. Ale, kupodivu, vůbec nenarušily klid, který panoval v Nebeském Paláci Lao-C'.

Procházel mezi prodávajícími a kupujícími, a při tom pociťoval přítomnost Chuanga-Di.

Právě uviděl člověka, prodávajícího osla. Ale Chuang-Di řekl:

Tenhle ne! Jdeme dál!

... Lao-C' se podivoval svým novým pocitům: on rozmlouvá s Nesmrtelným právě tak jednoduše, jako se vtěleným člověkem! A přítomnost a slova Chuanga-Di pociťuje dokonce živěji, nežli hluk trhu!...

A teď, konečně, našli milého bílého oslíka...

Lao-C' začal s prodavačem projednávat podmínky transakce... a ztratil pociťování přítomnosti Chuanga-Di...

Nakonec byl oslík koupen.

Značně jsi ho přeplatil. Bývalý hospodář byl k tomu dobrému zvířeti krutý a nezasloužil si dostat tolik zaplaceno! – uslyšel najednou. No ale dobře – na první naši společnou akci – to není až tak špatné...

... Lao-C, instruovaný Chuangem-Di, rychle dokončil všechnu práci a uspořádal si majetkové záležitosti. Potom si sbalil psací potřeby a trochu jídla na cestu.