Cesta Duchovního Srdce

To nejdůležitější v našich životech

Co je z objektivního hlediska tím prvořadým a nejdůležitějším v našem životě? Je to – z filozofického úhlu pohledu – pochopení smyslu svého života a způsobů jeho správné realizace. Vždyť bez znalosti tohoto základního aspektu našeho bytí si člověk nemůže vytvořit správný světový názor, a v souladu s ním si strategicky rozplánovat svůj život! A dokonce i správná volba při konání každého konkrétního eticky významného skutku – ta je přece také závislá na chápání struktury Univerza, příčiny naší existence v Něm a úkolů pro každého z nás – jak z hlediska osobního rozvoje, tak i z hlediska svojí role ve společnosti.

Pokud by všichni lidé měli takové znalosti – oč harmoničtější by byla jejich existence, jak v osobních, tak i v sociálních vztazích! Rázem by se prudce snížil počet jakýchkoliv zištných a agresivních činů, podléhání narkomaniím, radikálně by se zlepšil i zdravotní stav spousty lidí! A také by se změnily osudy celých národů a zemí: vždyť tyto osudy také závisí na vztahu Stvořitele k mravnosti obyvatelstva celých oblastí naší planety!

Mohli bychom očekávat, že uspokojivá objasnění těchto témat existují ve všech vzniklých masových náboženských hnutích. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Ačkoliv náboženské představy jsou bez těchto základních znalostí odsouzeny k tomu, že nebudou dostatečné nebo budou dokonce lživé!

A jakou pomoc mohou najít adepti takových konfesí u svých "pastýřů"? Nedostávají se ti lidé jen do "pastí" chamtivě prolhaných nebo prostě jen intelektově neschopných "učitelů"?

Každý se teď sám může zamyslet: a mají ti vůdcové toho náboženského společenství, ke kterému se řadím, tyto znalosti? A velice mnozí hned mohou uvidět, že se dostali pouze do sekty, tj. do náboženského společenství, jehož názory se oddělily a odvrátily od pravdy...

V takových sektách můžeme na otázku, kterou teď posuzujeme, uslyšet různé absurdní odpovědi.

Například nám tam mohou velmi autoritativním hlasem sdělit, že nás Bůh přece rozsoudí podle našich činů: někoho – do ráje, někoho – do pekla. Ale zamysleme se: jaký by mělo smysl pro našeho Stvořitele rozjíždět takovou velkolepou dřinu se stvořením materiálního světa a nás všech – kvůli tak hloupému cíli? K čemu by Mu to bylo?

Nebo se můžeme dozvědět, že nám, lidem nepřísluší znát to, co může znát jen Bůh...

Nebo byl také v literatuře zveřejněn názor, že prý Stvořiteli začalo být smutno samotnému, – chudáčkovi osamělému... A On se proto, tj. z nudy, – začal takovým způsobem zabavovat... Autor této koncepce – jinak vcelku dost rozumný člověk – bohužel o Bohu nic nevěděl...

... Ale pravdivá odpověď na posuzovanou otázku – existuje. Dává ji Sám Stvořitel, nejednou posílající Své Vyslance-Mesiáše na Zemi.

Tato odpověď je v tom, že Univerzální Vědomí, nekonečné v prostoru i v čase, existující v nejjemnější vrstvě (prostorové dimenzi, eónu, lóce) mnohorozměrného vesmíru a nazývané Stvořitelem, Bohem Otcem, Prvotním Vědomím a dalšími jmény v různých lidských jazycích, přebývá ve stavu nepřetržitého rozvoje, tj. evolvuje. A my, bytosti vtělené do materiálních těl (duše, individuální vědomí) jsme předurčeni k tomu, abychom byli základními prvky tohoto Evolučního Procesu. To znamená, že my, pokud plníme Vůli Stvořitele, předanou nám Ježíšem Kristem, jsme povinni usilovat o to, abychom se stali dokonalými, jako je dokonalý náš Otec Nebeský (Mt 5:48). Pokud to úspěšně splníme – s Jeho podporou a pomocí a s vynaložením vlastního úsilí – vléváme se na závěr do Něho, a obohacujeme Ho sami sebou. Právě touto absorpcí Jím do Sebe lidských individuálních vědomí, která dosáhla Dokonalosti, pokračuje ve vývoji Jeho Evoluce!

A On je proto zainteresován na duchovním růstu každého z nás. Právě proto je Jeho vztah k nám – vztahem Rodiče ke Svým dětem.

A blaho každého z nás závisí především na naší lásce k Němu, která se musí projevovat nejen v emocích lásky, směřovaných k Němu, ale také v našem usilování o sebezdokonalování a sloužení Mu.

Z toho, co zde bylo uvedeno, bychom měli pochopit, že skutečné sloužení Bohu vůbec není čtení modliteb a vykonávaní nějakých "náboženských" tělesných pohybů, ale pomoc druhým vtěleným bytostem v jejich postupu k našemu společnému Cíli. "Pomáhej všem ve všem dobrém!" – toto heslo ať se stane krédem (základním životním principem) každého z nás!

O tom všem velmi podrobně pojednáváme v mnoha našich knihách a učebních filmech. Uvedenými výzkumy se autor tohoto článku zabýval poslední desítky let svého života vědce-biologa, přičemž jako první rozšířil biologické výzkumy na nevtělené formy života. Výsledkem této jeho práce a prací jeho kolegů bylo vytvoření komplexního obrazu struktury mnohorozměrného Univerza, podstaty Boha, člověka a dalších bytostí, a také byly popsány metody dosažení Stvořitele, a byl vytvořen nový směr současné vědy – metodologie duchovního zdokonalování. Posledně jmenované zahrnuje všeobecné teoretické znalosti, principy etické sebekorekce, systém psychické autoregulace a následné stupně rozvíjení vědomí cestou meditačních tréninků, kde je nejdůležitějším aspektem, aby se člověk rozvíjel jako duchovní srdce.

V současnosti může každý tyto znalosti využít – v té míře, v jaké to sám bude považovat za optimální v daném úseku svého života. A – pomáhejte v tom ostatním!