Cesta Duchovního Srdce

Miluj Hospodina, Boha svého!...
Miluj bližního svého!...

"... Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou sílou"(Dt 6:4), "... Miluj bližního svého, jako sama sebe..."(Lev 19:18) – to jsou dva výroky z Bible, pronesené kdysi starými židovskými proroky a zopakované Ježíšem Kristem jako nejdůležitější přikázání, která v těch dávných časech dal Bůh Židům (Mt 22:37-39; M 12:30-31; L 10:27).

Avšak, jak malý počet lidí je dnes schopný..., nejen je plnit, ale dokonce jen jednoduše pochopit, o co se tu jedná!

... Právě jsem si teď vzpomněl, jak jsem jednou oslovil jednoho v podstatě dobrého chlapce, který zjevně projevoval rozvíjející se v něm lásku k přírodě...

... A láska k přírodě – ta je velice důležitá na Cestě duchovního vývoje! Vždyť bez rozvinuté lásky ke Stvoření není možné si zamilovat Stvořitele a stavem své duše se s Ním sblížit! Všechny ostatní varianty "lásky k Bohu"budou jen sebeobelháváním nebo podvodem! A Stvořitel ani neuznává “lásku” k Němu od toho člověka, který nemiluje to, co On stvořil!

... Já jsem tehdy tomu mladíkovi navrhl, aby se seznámil s našimi materiály z ekopsychologie – vědeckého směru, který umožňuje významně pokročit v seberealizaci těch dvou základních Božích přikázání, která jsou výše uvedena.

Ale mladík odpověděl: děkuji, ale ne: já mám Bibli!...

... Rozumný člověk studuje Boží přikázání a vynakládá úsilí, aby se přeměnil v souladu s nimi. Nerozumný – ... jen uctívá knihy, ve kterých jsou tato přikázání zapsána...

Rozumný člověk pod pojmem lásky k Bohu chápe zejména plnění Jeho Pokynů na zduchovnění sama sebe a a usilování o sblížení s Ním – Nejvyšším Milovaným! – prostřednictvím Jeho poznání a Splynutí s Ním v Objetích Lásky! Ale nerozumný... ten jen u Něho žebrá, a když "zapadne" do nějaké sekty, začne nenávidět všechny ty, kteří nepřemýšlejí a nemluví úplně tak, jak je zvykem myslet a mluvit v té sektě...

... Maličký nerozumný človíček ještě není schopný pochopit svým rozumem gigantičnost mnohorozměrného vesmíru: on zatím přemýšlí v nesrovnatelně menších měřítcích. Slova a myšlenky o Bohu, který je pro něj neviditelný, ho děsí. A tak začíná fantazírovat a představuje si různé obrazy "bohů" a dalších "nadpozemských" sil: zlých, škodících, trestajících, ale také dobrých "našich ochráncích"... Tak se vytvářejí "pohanské", tj. "folklórní", "lidové", primitivní varianty víry...

Ale rozumný člověk, seznámený s nekonečností vesmíru, ví, že jeho Stvořitel není neviditelný létající stařeček nebo podobná bytost, ale Živý Oceán Nejjemnějšího Vědomí, existující v prvotní hlubině mnohorozměrnosti a nacházející se v procesu Svého nepřetržitého rozvoje. On je Jednotný nejen pro všechny lidi, Jím vtělené na Zem, ale i pro všechny formy vtěleného i nevtěleného života v celém kosmickém prostoru. A zákony a principy bytí, které nabízí všem lidem, jsou stejné pro všechny, jednotné.

A mimochodem, žádné "temné síly" se nemohou svou mocí srovnávat s Ním – Všemohoucím!

Ano, jistě, boj mezi "světlem a tmou" skutečně probíhá nebo může probíhat: za prvé, uvnitř nás samotných (je to náš boj se svými neřestmi), za druhé, a také zevně, ale pod Jeho úplnou kontrolou a v náš prospěch (jsou to lekce s účastí skutečných zlých vtělených nebo nevtělených bytostí, které nám dává On – náš nejvyšší Učitel).

Proto, abychom v tomto boji nejen vytrvali, ale ještě se i rozvíjeli, nám Stvořitel dal Své Jednotné Učení, působící v celém vesmíru. On toto Učení nejednou sděloval lidem na Zemi v různých epochách rozvoje lidstva v těch či oněch kulturně-historických uspořádáních – a proto s různými důrazy. Zájemci se mohou seznámit s tímto Učením, které jsme soustředili v knize [5] a dalších knihách a přednáškách.

Avšak lidé také vytvářeli sektářská náboženská sdružení, jejichž koncepce tvořily buď naprosté fantastické absurdity, nebo různé varianty odklonu od Jednotného Učení Boha, včetně jeho úmyslného nebo neúmyslného překroucení. Takovým příkladem jsou "satanistické" sekty, kde adepti věří v ochranu nevtělených sil zla a naprosto vědomě se jim snaží sloužit, a ty sekty, kde existuje víra v "národní bohy", a pochopitelně i všechna ta společenství, kde dominuje falešná obřadnost, a vůbec ne výuka Učení Boha a osvojení si metod přeměny sama sebe v souladu s tímto Učením. Známé jsou také sekty, ve kterých se hlavními pilíři víry staly teror k jinověrcům a propagace drog a sebevražd...

Od rozumných lidí se dá čekat, že se v tom všem dokážou zorientovat. Zejména, že budou chápat absurditu nekonečného čtení modliteb a provádění různých "náboženských" tělesných pohybů. Mimochodem, Bůh přece lidi nikdy ničemu takovému neučil! On od nás potřebuje něco úplně jiného: snažení o Dokonalost – mám na mysli přikázání Ježíše Krista Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec Nebeský! (Mt 5:48).

On je v tom, abychom dosáhli duchovní Dokonalosti bezprostředně zainteresován. Vždyť se ti lidé, kteří dosahují úrovně rozvoje Lásky, Moudrosti a Síly souměřitelné s Ním, a také potřebné úrovně zjemnělosti vědomí, vlévají do Něho a obohacují Ho sami sebou.¹ K čemu by při tom byly modlitby² a tělesné cviky? Vždyť se jejich používáním lidé vůbec nestávají lepšími!

K dosažení Dokonalosti pomůže něco úplně jiného: rozvinutí sama sebe podle právě vyjmenovaných čtyř parametrů! Právě to bude opravdovým zúčastňováním se náboženství! A vůbec ne to, co si velice mnoho lidí myslí!

Téma metodologie duchovního zdokonalování jsme velice podrobně probírali v mnoha publikacích a filmech (viz seznam na konci knihy). Konkrétně jsme jako první provedli tématickou analýzu Učení Ježíše Krista (včetně včlenění materiálů apokryfických Evangelií) [5]. Proto se teď nebudeme podrobně zabývat vyjmenováním mnoha dalších hodnotných přikázání, které nám zanechal Ježíš Kristus, abychom pokročili k Dokonalosti. Ale má význam si pohovořit na téma analýzy těch dvou Božích přikázání, kterými jsme začali toto pojednání.

Takže, jak bychom si mohli skutečně zamilovat Stvořitele celým srdcem, celou duší a ze všech svých sil? A jak se můžeme naučit milovat druhé lidi právě tak, jako sebe?

* * *

A co to vůbec srdce je, v kontextu duchovní tématiky?

Někdo se přece, když uslyší termín duchovní srdce, může pokusit ho hledat v srdci fyzickém.

A druzí lidé zase fantazírují, že pokud se fyzické srdce nachází nalevo, pak duchovní srdce musí být symetricky napravo.

Další ani pod pojmem srdce vůbec nechápou nějakou strukturu, ale souhrn všech lidských emocí. A žít "podle srdce", "žít srdcem" – to znamená prostě jen žít, a nepokoušet se přitom kontrolovat a regulovat rozumem a vůlí svoje emoce sexuálních vášní, žárlivosti, chamtivosti, nenávisti atd. Toto chápání se projevilo v literární "klasice" "sovětského" historického období v naší zemi; právě takhle byly vychovávány generace školáků, kteří se tomu učili... A právě tak smýšlí většina dospělých obyvatel naší země v současnosti i nadále...

Ale duchovní srdce je naprosto skutečná bioenergetická struktura, kterou má každý člověk (jakož i všechny vysoce vyvinuté druhy zvířat: savci a ptáci) – minimálně v zárodku, schopném vývoje. Ten se ve svém počátku nachází v čakře anáhatě, tj. v hrudním koši – tam, kde se nacházejí plíce. Právě v této čakře³ se duchovní srdce může začít rozvíjet – a poté z ní růst za hranice materiálního těla. Duchovní srdce je na duchovní Cestě principiálně důležité proto, že se v něm rodí emoce srdečné lásky; zatímco jiné emoční stavy jsou generovány v dalších čakrách.

Ale, aby k tomu docházelo, musejí být vytvořeny vhodné podmínky. K přirozenému růstu duchovního srdce dochází v těch situacích, které nás vybízejí k prožívání živých emocí lásky – lásky k milovanému člověku na základě sexuálního vztahu, také i lásky k dětem, k roztomilým zvířatům, k něžné kráse přírody nebo odpovídajících uměleckých děl různých uměleckých žánrů atd. Právě tohle všechno je nesmírně důležité pro náš duchovní rozvoj!

Existující také speciální techniky pro urychlení růstu duchovního srdce. To jsou především psychofyzická cvičení, a potom odpovídající meditace na zvláštních místech síly, a dále pak přímý kontakt s Představiteli Stvořitele – Svatými Duchy – a bezprostřední učednictví u Nich, včetně slaďování a Splynutí s Nimi [6,7]. Ve výsledku se člověk po několika měsících nebo letech vykonávání takového duchovního úsilí mění v ohromné a do Božské úrovně zjemnělé duchovní srdce, rozměrově nekonečně převyšující jeho materiální tělo.

Pouze až po tom, co se stane takovým ohromným a zjemnělým Vědomím (Duší), skládajícím se především z duchovního srdce, rozvinutého do takové úrovně, začíná být schopen snadného vzájemného kontaktu se Svatými Duchy a se Stvořitelem v Jeho Příbytku. Posléze dochází ke Splynutí se Stvořitelem. Další působení ve Stvoření při pomáhání vtěleným bytostem už On uskutečňuje ze stavu Soupodstatnosti se Stvořitelem.

Příslušné metody rozvíjení duchovního srdce jsme podrobně popsali a ukázali v našich filmech. Ale, což je obzvlášť nutné vzít v úvahu, je to, že úspěchu nemůže být dosaženo bez intelektuální korekce své emoční sféry a chování. Pro to, abychom v sobě zničili předchozí falešné šablony reakcí, musíme se znovu a znovu vracet ke studiu odpovídajících doporučení Boha, a také používat metodu pokání [6]. Pokud to nebudeme dělat, nedokážeme vydržet ty zkušební testy, které každému z jdoucích po duchovní Cestě předkládají naši Božští Učitelé – Svatí Duchové.

... Každý z nás by také měl pochopit, že nejsme materiálními těly. My jsme vědomí (duše). Jsme jen na čas Bohem vtěleni do materiálních těl – kvůli našemu dalšímu rozvoji. Ale naplno pocítit to, že nejsme totožni se svými těly nemůžeme, dokud se nestaneme dostatečně velkými a správně rozvinutými vědomími.

... Existuje velice rozšířená chyba, vlastní mnohým ezoterikům, zvláště těm, kdo se pokoušejí o osobní rozvoj prostřednictvím východních bojových umění. Je to kladení důrazu na spodní dantian (hárá): komplex tří spodních čaker. V takové případě začíná vzrůstat silový aspekt vědomí, ale bez lásky a zjemnělosti (posledně jmenované kvality takoví lidé mají jenom v dobrých kinofilmech, ale ne ve skutečnosti).⁴

Síla vědomí je potřebná, ale silový aspekt je správné rozvíjet až následně po aspektu lásky, a ne před ním. Jinak bude velice těžké vyhnout se vzrůstání etických neřestí v sobě a zhrubnutí vědomí, což nevede k Příbytku Stvořitele, ale do "tmy vnější" (slovy Ježíše Krista), tj. do pekla.

Silový aspekt správně rozvíjené duše je neotřesitelná síla lásky, zaměřená ke Stvořiteli. Tato síla umožňuje odhazovat všechny připoutanosti k "pozemskému", překonávat všechny vnější překážky na Cestě k svému Nejvyššímu Cíli, a tak efektivně uskutečňovat svoje sloužení Bohu, projevující se v sloužení lidem.

* * *

Podívejme se na téma sloužení Bohu poněkud podrobněji. Už jsme mluvili o tom, že Univerzální Vědomí se neustále vyvíjí. V tom spočívá Jeho život. Na tomto vývoji je zainteresováno. Kvůli tomu také zahrnulo do procesu evolučního vývoje nás: duše, Jím vtělované do materiálních těl. A proto, čím intenzivněji probíhá pozitivní rozvoj vtělených lidí, tím je tento proces pro Něho příznivější. A to znamená, že nejvyšší formou sloužení Bohu je efektivní pomoc lidem v jejich duchovním zdokonalování.

Pro duchovně postupujícího člověka je velice důležité naučit se žít tak, aby se pociťoval součástí Jednotného Evolučního Proudu Univerzálního Vědomí.

Konkrétně, to se nerozvíjím já, ale rozvíjí se jednotné my: veškerý celistvý souhrn duší, jdoucích ke Stvořiteli. Vzniká ve mně pocit sounáležitosti s nimi se všemi – a později také i s Cílem, ke Kterému jdeme. Tímto způsobem mohu dosáhnout odstranění svého předchozího egocentrického "já", a také úplné upřímné nezištnosti v pomoci druhým jdoucím.

Také už mě nemůže napadnout ani prchavá myšlenka na to, že mě někdo předhání, že něčím nade mě vyniká, – a že ho proto musím zastavit a nepustit před sebe... Naopak: jestliže se v jednotném Proudu pohybuje někdo rychleji než já, – pomáhám mu pohybovat se ještě rychleji!

Brát něco někomu druhému – na to není možné si ani pomyslet: vždyť já a my jsme splynuli, my – to jsem i já...

Tímto způsobem vznikající soupodstatnost duší, které splynuly v jednotném Proudu je právě zachycena ve druhém z biblických přikázání, které jsme posuzovali.