Lampa třetí
Lampa třetí: Duše přichází na Zemi nejednou
Ve svém vývoji duše vystupují – po stupních růstu – k Jednotě s Nejjemnějším Světlem.
Každá lidská duše nejednou vykonává svoje putování v životě na materiální úrovni, a poté se navrací do světů netělesného žití. Pobyt v nemateriálních eónech umožní zralé duši, aby se ohlédla za svou minulostí, vyvodila závěry z toho, co prožila, a zatoužila napravit svoje chyby. A pak je pro duši naplánováno nové putování ve světě hmotných těl a dojde k jejímu novému vtělení.
Většina duší, vtělených do materiálních těl, zapomíná na svoje životy bez těl. Takový je Záměr Boha: poněvadž břemeno vědění o minulých chybách a úspěších může být nadmíru velké a neúnosné. Pouze Veliké Duše znají Svoji minulost, přítomnost a vidí i možnou budoucnost.
Až před překročením Velikého Prahu odhaluje Bůh duši, která je toho hodna, vědění o tom, co bylo významné v jejích minulých vtěleních. Pak dochází ke znovusjednocení s kundalíní; zkušenost a síla minulosti se spojují se zkušenostmi a sílou přítomnosti pro budoucí vítězství: poznání Stvořitele a Vlévání do Něho, Sjednocení s Ním.
Ale vědět o tom, že duše ve svém evolučním vzestupu prochází dlouhou cestu, sestávající ze spousty vtělení, je pro každého člověka nezbytné.
"Koloběh existence": od narození – do smrti, od smrti – ke zrození v novém těle... je nezbytný, nevyhnutelný. Bez rozvíjení v těchto životech v tělech není možné získat Osvobození a Dokonalost.
V nemateriálních eónech pekla, ráje a přechodných šedivých astrálních eónech pobývají duše mezi vtěleními.
Lidi, žijící podle zákonů Boha, konající dobré činy, stabilní v povznesených něžných, harmonických, radostných a milujících stavech – čekají po opuštění těl překrásné blažené stavy v příbytku ráje.
Lidi neřesti – ty, kdo žijí v emocích zloby a nenávisti, – čeká peklo. Ale ne navěky, ale proto, aby si uvědomili zlo v sobě a aby potom, možná, zatoužili po jiném životě při následujícím narození v těle.
Převtělování lidí řídí Bůh. Vyšší Spravedlnost předurčuje osud každé duše v následujícím vtělení.
Převtělování duší se uskutečňuje nejen ve spoustě zrození v lidských tělech. Ale každý člověk předtím vyrůstá tak, že se vtěluje do rostlinných a poté zvířecích těl; a až potom duše dospívá k možnosti narodit se jako člověk.
A to by měl každý člověk vědět: že předtím, nežli se narodil jako člověk, měl rostlinná těla, a také žil v tělech zvířat. Vědět to je důležité proto, aby člověk jakoukoliv rostlinu nebo zvíře dokázal vnímat s pochopením toho, že je to dětská duše, rozvíjející se na cestě ke zrození člověkem. Mladé duše, rostoucí v tělech rostlin a zvířat, také procházejí svými etapami růstu a rozvoje; a my bychom se k nim měli chovat s láskou! Při uspokojování svých potřeb bychom měli rostliny používat šetrně a zbytečně jim neškodit! A musíme pochopit, že pro člověka, který se pozdvihl nad úroveň zvířete-dravce, je nutností nepoužívat k jídlu těla zabitých zvířat. "Nezabíjení" ve vztahu ke zvířatům je jednou z nezbytných podmínek čistého a mravného života, a to by měli vědět všichni lidé!
