Hororový film
Hororový film
Film, o kterém chci vyprávět, nebyl jedním z těch "strašidelných filmů" s námětem, známým většině lidí, a se strašnými, krutými, ale přece jen vymyšlenými postavami. Tento vznikl na základě dokumentárního natáčení reality našeho života, kterou převážná většina lidí záměrně ignoruje. Film vyprávěl o "dopravním pásu smrti", který kdysi lidstvo spustilo, – v podobě jatek a dalších podobných zařízení.
Vždyť my se přece vůbec nezamýšlíme, a ani o tom přemýšlet nechceme, jakým způsobem se na pulty obchodů dostává maso, ryby a různé výrobky z nich...
Tento film tak šokoval mě i mé dvě kamarádky, že jsme se hned ten samý den rozhodly přestat jíst výrobky z masa a ryb!
Záběry z tohoto filmu si dosud pamatuji. Vzpomínám si, jak se zvířata v hrůze choulila dohromady, když si uvědomila, že je vedou na krutou smrt, a jak proto žalostně sténala, jako by lidi prosila o slitování... Vzpomínám si na ně, pověšené za nohy... A na to, jak jim podřízli krky... A jak pak zvířata v mukách umírala ze ztráty krve... A také si vzpomínám na záběry, kde lidé zabíjeli kovovými tyčemi tuleně... A – na nepředstavitelnou krutost dalších lidí, hostů restaurace, zabíjejících kladívky malé opičky, kvílející hrůzou a bolestí, – aby potom... snědli jejich ještě teplé mozky...
Bylo mi tehdy 15-16 let. Ještě téhož léta jsem se seznámila s koncepcí vegetariánství ve "Společnosti pro vědomí Krišny", o to pro mě bylo potvrzením správnosti mého dřívějšího rozhodnutí o nezabíjené stravě. Ačkoliv je nutné si přiznat, že základem jejich filozofie vegetariánství vůbec není etika, ale strach z možnosti převtělení do těla zvířete: vždyť podle jejich učení člověk, který se živí těly zvířat, získává zvířecí vlastnosti – a tím si předurčuje odpovídající osud v příštím vtělení.
... Mohli bychom tvrdit: "Ano, já jím maso, ale já přece zvířata nezabíjím! Jak se mě to týká?" Jenže vy přece jdete například do obchodu koupit kousky mrtvol – a platíte tam... odměnu za vraždu. Cožpak to není tak?
A jak často slyšíme: "Ale vždyť já skoro maso nejím!" To znamená, že neřest existuje, že existuje vada duše, ale že se vůbec nechystáme ji odstranit! Vždyť nezávisle na tom, kolik zabíjené potravy zkonzumujeme, stejně zůstáváme... prázdnými srdci...
... Bylo by hezké, kdyby se každý zamyslel nad tím: proč dal Bůh lidem přikázání "Nezabiješ!"?
