Cesta Duchovního Srdce

Buddhijóga

"Cílem života je růst v lásce,

rozmnožovat tu lásku a splynout s Bohem,

Který je Sama Láska".

Satja Sáí Bába [16]

Metodologie Školy Vladimira Antonova, která byla zformována pod bezprostředním vedením Boha je unikátní především tím, že přesně zná všechny stupně duchovní Cesty – od začátku až do úplného konce – Splynutí se Stvořitelem v Jeho Příbytku. Přičemž tyto stupně adepti "zdolávají" velice snadno – díky výběru vhodných míst síly.

Vladimír, který má ohromnou zásobu vědomostí a cenných zkušeností, může, podobně jako průvodce v horách, který zná horské stezky, provést duchovní hledače k Cíli po úzké stezce pravého poznání, a nenechat je zabloudit v pustině lidské nevědomosti.

Podstata buddhijógy¹ spočívá v růstu vědomí jako duchovního srdce – až do Splynutí s Prvotním Vědomím, Stvořitelem, Jednotným Univerzálním Vyšším "Já". To se uskutečňuje na základě čakry anáhaty, očištěné a předtím rozvinuté zpočátku v hranicích těla – na stupni rádžajógy. A teď musíme – ze stavu duchovního srdce, které bylo dříve ukryto v lidském těle, – dorůst do rozměrů, hodných toho, abychom mohli být přijati do "Srdce" Vesmírného Absolutna.

"Pouze podobné může znát podobné; pamatujte vždy na tento zákon: jestliže jste podobní Ježíši, – jenom tehdy Ho můžete poznat..." učil Rádžniš [30].

To znamená, že se musíme vynasnažit stát se natolik zjemnělými, natolik něžnými, natolik milujícími a natolik velkými, jako Ježíš a všichni ostatní Božští Učitelé.

A v tom prokazuje nedocenitelnou pomoc práce na místech síly.

* * *

Na našem prvním výjezdu do lesa nás Vladimír zavedl na to místo síly, které kdysi poprvé našel sám, po tom, co se o existenci takových míst dozvěděl z knih Carlose Castanedy.

– No, něco takového jsem našel, ale co s tím dělat dál – o tom jsem neměl ani tu nejmenší představu! – vyprávěl nám se smíchem. Co jsem to jen tehdy všechno nevyzkoušel: běhal jsem, stál, ležel, dokonce jsem tam jednou přenocoval ve stanu. Ale žádného efektu jsem tím nedosáhl! Dokud jsem konečně nepochopil, že se toto místo nejlépe hodí ke konverzační komunikaci s Bohem. A kolik lidí potom, díky tomu, poprvé od Něho přijalo Zjevení!

... Na tomto místě se Bůh projevuje podivuhodným způsobem: On Se zde zkoncentroval takovým způsobem, abyste se mohli rukama vědomí reálně dotýkat Jeho pevně zhuštěného Živého Světla. Jdeš si po lese – a náhle... se noříš do úplně jiného světa: světa Svatého Ducha, a ocitáš se v objetích Jeho Lásky-Klidu. A takové podmínky jsou nejlepším předpokladem k dialogu s Ním.

Vladimír nám také vyprávěl, jak na tomto místě učil slyšet Boha jednoho amerického etnografa:

– Řekl jsem mu, že Zjevení, která dostane, musí neprodleně zapisovat: poněvadž myšlenky, které nejsou zformulované vlastní myslí, se velice rychle "vymazávají" z paměti. On mě pochopil velmi doslovně: položil si notes a pero na trs trávy, zaujal pozici, a položil Bohu otázku. Potom začal pozorně poslouchat odpověď. Jakmile odpověď přišla, on okamžitě – s maximálně možnou rychlostí – popadl notes a co nejrychleji všechno zapsal. A ten obrázek se mnohokrát opakoval v průběhu asi půl hodiny – dokud nebyly vyčerpány všechny jeho otázky.

Ale museli byste vidět, jak to Vladimír předváděl, abyste pochopili, jak zábavně to vypadalo!

A tak jsme se i my na místě síly rozešli a rozptýlili, aby každý z nás zůstal o samotě s Bohem, a učil se Ho tak samostatně vnímat...

* * *

... Vladimír nám neustále připomínal:

– Vaše indrije nesmějí ulpívat na mně, na mém těle. Veškerá vaše pozornost musí být zaměřena na Boha – jako na svého Hlavního Učitele.

... Když jsme byli v lese příště, foukal velice silný vítr. A Vladimír této situace využil k tomu, aby nám vysvětlil, jak můžeme tento přírodní jev využít ke svému přiblížení k Bohu. Uložil každému z nás, aby si vybral břízu, potom aby zavřel oči a přitiskl se k ní celým tělem, objal ji a vynasnažil se splynout s ní duší a rozhoupal se ve větru spolu s ní. Začal v nás vznikat pocit, že já jsem na maličkém ostrůvku pevniny, obklopeném ze všech stran Oceánem Boha... Jsem jenom já – a On..., nikdo víc už neexistuje... Tohle je stav o samotě s Ním...

* * *

V arzenálu naší Školy je také skupina míst síly, s jejichž pomocí můžeme dobře pocítit rozličné aspekty lásky: lásku k Bohu, lásku k lidem, lásku k přírodě, a také Blaženost z prvních dotyků se Stvořitelem (Samádhi).

A tak, na místě síly, kde můžeme poprvé procítit, jaká by měla být naše láska k Bohu, – duchovní srdce toho, kdo vešel na toto místo, rázem tisícinásobně zvětší své rozměry, a naplňuje se vznešenou láskou bez příměsí egoizmu nebo vášně.

– Takovíto – se už nemusíme stydět předstoupit před Boha, – říkal s úsměvem Vladimír. – Ale je důležité být takoví nejen na místech síly, ale musíme se naučit udržet si tento stav i za jejich hranicemi, neustále! Jenom v tom případě se dá říci, že jste si danou lekci osvojili.

Tohle místo kdysi Vladimírovi ukázal Bábadží: ukázal mu rukou jakým směrem má jít, když jel Vladimír kolem ve vlaku.

A teď se Bábadží na tomto místě setkává se Svými učedníky. Veliký Bábaží, Soupodstatný se Stvořitelem, se zde zjevuje v lidské podobě, skládající se z Božského Světla, rozměrově o něco větší nežli naše těla. A to umožňuje nováčkům snadno s Ním navázat komunikaci: objímat Ho, milovat, rozmlouvat s Ním...

* * *

Když nás Vladimír zve na druhé místo síly, pokládá nám otázku:

– Vynasnažme se pochopit: koho můžeme milovat právě takovou láskou? Na koho může být zaměřena láska právě takového odstínu, takové kvality, která dominuje na tomto místě síly? Srovnejme tento stav s tím, který jsme pociťovali na předchozím místě síly.

A ti, kdo vešli na toto místo odpovídali: já takovou láskou miluji babičku, manžela, maminku atd.

– Správně. Je to aspekt lásky k lidem. Když milujeme někoho z lidí, pak je to právě tak. Ale v této lásce není ta vznešenost a oduševnělost jako na předchozím místě. A dokonce je přítomný prvek určité připoutanosti k objektu své lásky a určitá míra vášnivosti, vlastní pozemské lásce. Nicméně je to jedna z nejlepších vlastností, které je možné spatřit mezi lidmi, kteří vedou normální způsob života.

Ale my si musíme osvojit tu lásku, v jejíž kvalitě se můžeme předložit – jako dar – Stvořiteli.

* * *

Jaká by měla být láska k přírodě? Na tuto otázku nám odpovídá náš milovaný Božský Lao na tom místě, kde znovu postavil Svůj kambodžský klášter, zničený nepřáteli Boha. Je ale pravda, že teď už klášter existuje na nehmotné úrovni bytí.

Blížíme se k území kláštera – a noříme se do zvláštního světa, utkaného ze samé Lásky-Péče Boha! Zde Lao, jako starostlivý a něžný Otec, pomáhá Svým duchovním dětem postihovat zákony Lásky prostřednictvím lásky ke stéblům trávy, květinám, stromům, ke všem bytostem... "Já tě miluji!" – touto formulací je tu nasycen dokonce i vzduch...

Duchovní srdce se zde rozlévá nad nehmotným rajským jezerem, objímá i jezero s jeho obyvateli, a všechny životy v rostlinných tělech na březích. Lehkost, čistota, blaženost sattvy...

– Blaženost – to je důležitá vlastnost, kterou bychom měli ovládnout na duchovní Cestě. Bůh je nejen Láska, Mír, Klid, Moc a Moudrost, ale ještě i Blaženost! – pokračoval v naší výuce Vladimír.

* * *

Umění být Láskou-Blažeností nás učil také Božský Imám na Jím oblíbeném místě. Pomáhal nám poprvé se dotknout Blaženosti Stvořitele přímo uvnitř našich tělesných anáhat, a dával první zkušenost Samádhi – Blaženost Vyššího Řádu.

– Bůh je Nekonečný. A to znamená, že i Jeho Blaženost je právě tak nekonečná! Vynasnažme se obsáhnout celou Jeho Nekonečnou Blaženost! – pomáhal nám pochopit podstatu meditační práce na tomto místě Vladimír.

* * *

Existují také místa síly, na kterých poznáváme Svatého Ducha (Bráhmana) v Jeho rozmanitých Projevech: jednak jako vzájemně slitá Božská Vědomí, představující jeden z neosobních aspektů Boha, i ve formě konkrétních Božských Učitelů, Kteří Se – jako Réva – natáhli z Příbytku Stvořitele do hmotného světa, aby pomáhali vtěleným lidem najít Cestu k Pravému Domovu.

Abychom se my, začínající učedníci Boha, vycházející vědomími za hranice těla, mohli bezchybně dostávat ihned do Svatého Ducha, seznámili jsme se s meridiánem čitriní (nazývaným také bráhmanádí – meridiánem Bráhmana). Je to jedna z nejvíce zjemnělých energostruktur v organizmu člověka, odpovídající Bráhmánické jemnosti. Uvedený meridián nemůže přebývat v hrubších energetických stavech, a proto hraje roli průchodu z materiálního světa – přímo do světa Svatého Ducha.

Pro tuto práci existuje odpovídající místo síly. Je to oblíbené místo Jógánándy, a také tu často bývají Juktéšvár, Lahirí Mahášáj, a pochopitelně, i Sám Bábadží.²

Přicházíme na toto místo – a rázem pociťujeme změnu stavu vědomí. Dostáváme se do vrstvy energie, která je vlastní čitriní. Je to ten základní stav Svatého Ducha, ve kterém On přebývá nad povrchem planety. Na daném konkrétním místě síly ho můžeme nejživěji pociťovat a uložit si do paměti.

S pomocí speciálních metod krijajógy, darovaných nám Bábadžím, se tu uskutečňuje otevření a propracování čitriní a poté přechod – na tomto základě – do stavu Nirvány v Bráhmánu.³

A tak – díky čitriní a dalším znalostem, darovaným nám Bohem, se poprvé noříme do Božského Světla Svatého Ducha. Teď vnímáme jen Živé, v Sobě rozpouštějící Světlo Božského Vědomí. A materiální svět ze sféry vnímání – mizí.

Když Vladimír viděl, že někdo začíná mít potíže v meditaci, radil mu:

– Je velice důležité pociťovat ruce duchovního srdce. Musíš objímat, laskat těma rukama – Svatého Ducha, pokoušet se dosáhnout až do Jeho vzdálených hranic... Při následování rukou se rozšiřuje, a díky tomu i roste, duchovní srdce.

A my jsme se rukama svých srdcí snažili zahrnout do objetí lásky maximální objem prostoru, zaplněného Svatým Duchem a přitom s Ním neustále vzájemně spolupůsobit právě tak, jako se Živým Vědomím – koupat se v Jeho Lásce a Něžnosti, rozplývat se v Něm, splývat s Ním, učit se Soupodstatnosti s Ním. Díky takovým úsilím jsme rostli, "krystalizovali se" bezprostředně v Bohu.

* * *

Pokračujeme dále v poznávání světa Svatého Ducha na dalším místě síly v záplavovém území řeky.

... Prostor, krása jarní přírody. Trylkující písně skřivánků... Čejky, tančící ve vzduchu, zaplňují jeho průzračnost svými překrásnými hlasy. Žáby zpívají své písně v jarních kalužích... Klikatý pás řeky se ztrácí v dálce... A nad tou materiální řekou teče jiná řeka – Řeka Svatého Ducha, nazývaná Pranávou.

Z anáhat – skrz, už nám známý, kanál čitriní – se noříme do Světla Božské Řeky Pranávy.

"V tom světě ty vidíš něco – a ty se tím stáváš. A tak, ty vidíš Ducha Svatého – a stal jsi se Jím...

V Tom světě vidíš všechno, ale nevidíš sebe. Sebe vidíš Tím. Poněvadž se stáváš Tím, Koho vidíš".⁴

My jsme se zde sami stali Řekou Svatého Ducha a uvědomovali jsme si a pociťovali sami sebe už Jím – nemajícím začátek ani konec, nepřetržitě tekoucím měkkým, klidným proudem, objímajícím a prosycujícím Sebou materiální svět, a přinášejícím do něho Svoji Lásku.

"... Prostě jen otevřete okna vašich srdcí dokořán – a přijde Nebe, podobné proudu Světla, a přinese bezmeznou radost". [17]

"... On je neomezený. On prostupuje vším. Stěží se vám podaří odvrátit se od Svatého Ducha, pokud to nebudete mít ve své vlastní mysli.

Svatý Duch po celý čas proudí skrz každý atom prostoru".⁵

Sladit se s Proudem Svatého Ducha pomáhá mantra AOUM, která se zpívá jmenovitě vysokým, něžným hlasem, a pravoslavná modlitba "Králi Nebeský".

Právě takto my poprvé přijímáme už ne ten symbolický křest, jako v pozemských církvích, ale opravdový křest v Řece Svatého Ducha.

Dále je od nás požadován růst a dospívání, a upevnění se v eónech Svatého Ducha. A pro to, opět, existují odpovídající místa síly a meditační techniky, umožňující se co nejefektivněji s tímto úkolem vypořádat.

Nepříznivější pro růst vědomí jako duchovních srdcí budou otevřená prostranství: v záplavových územích řek, na polích, loukách, ale zvláště – na mořském břehu v klidném počasí.

Základní technikou, umožňující naprosto úplně splývat s Bohem v Jeho rozmanitých Projevech, je metoda "totální reciprocity". Umožňuje přejít od stavu "já" ke stavu "ne-já". Jestliže to budeme dělat v Božských eónech, pak je při tom individuální "já" nahrazeno "Já" Boha, dojde k úplnému rozplynutí sama sebe – jako individuality – v Něm.

* * *

My – jako vědomí – duše – můžeme růst ze dvou základních zdrojů energie: z jídla a z míst síly.

Ale takový růst bude správně probíhat jen při dodržení dvou podmínek: sattvického (nezabíjeného) stravování a sattvického stavu emočního života, to jest, na základě jemných kladných emocí. Zabíjené jídlo a negativní emoce naopak způsobují zhrubnutí vědomí a vedou nás opačným směrem od Stvořitele

K tomu, abychom ještě více zrychlili růst vědomí, existují speciální místa síly, určená jmenovitě pro silový aspekt práce.

Vladimír nám vysvětlil:

– V taoistické klasifikaci energostruktur organizmu se rozlišují tři dantiany: vrchní je blok tří horních čaker, střední je čakra anáhata, a spodní (hárá), skládající se ze tří spodních čaker.

Spodní dantian je svého druhu "pohonná jednotka" pro střední dantian. Jmenovitě prostřednictvím práce s hárá si člověk může vyvinout silné ruce vědomí, které jsou funkčními částmi duchovního srdce. Mohutné, rozvinuté hárá umožňuje růst duchovním srdcem nesrovnatelně intenzívněji.

Ale předtím, nežli se dáme do práce se silovým aspektem, je důležité, abychom si sami pro sebe zodpověděli následující otázku: Jak mnoho a jakým způsobem já miluji Boha?"

Opravdu miluji Boha svým srdcem, nebo tato láska pochází jen z mysli? Kritériem zde bude odpověď na následující otázku: mám v sobě neustálý stesk z odloučení od Milovaného, usilování k Němu, přání splynout s Ním v Objetích Lásky? Pokud ne – pak je ještě příliš brzy se tím zabývat.

Nyní jsme v kruhu stejně smýšlejících vytvořili dočasnou oázu rajské, sattvické blaženosti. Ale je důležité pochopit, že sattva je jen vratký můstek, který může sloužit jako přechod k Bohu. Avšak z něj je velice snadné spadnout zpět do víru lidských vášní. Abychom mohli jít dále vpřed – musíme v sobě rozvíjet především vášnivou zamilovanost do Boha. A k tomu musíme mít zejména rozvinutý spodní dantian. Vždyť vášeň zamilovanosti je konkrétní projev silných emocí!

To první, co se musí v této části práce udělat, je sjednocení tří spodních čaker (múladháry, svádhisthány a manipúry) v jednotný energosystém (hárá) prostřednictvím obnovení ztracených funkcí meridiánů, sjednocujících tyto čakry už tehdy, když jsme byli zárodky v tělech našich matek, která nás vyživovala pupeční šňůrou. A k tomu sjednocení je zapotřebí... pouze relaxace u ohně, rozdělaného na odpovídajícím místě síly. A ten oheň musí být už dobře rozhořelý, klidný.

... Ležíme u obrovského táboráku, vyzařujícího klidný, něžný žár, a vystavujeme mu svá břicha...

Můžeme si i zdřímnout...

Ale v okamžiku probuzení si musíme jasně zafixovat, že máme pohled vědomí zaměřen na oheň – z břicha...

Tím se vyznačuje úspěšné sjednocení spodních čaker do jednotného energobloku.

* * *

Potom jsme jeli na další místo síly.

Po dlouhé jízdě lokálkou a několikakilometrovém pochodu po lesních cestičkách a stezkách jsme na ně konečně dorazili. Jako vždycky v takových případech, jsme si nejdříve odpočinuli po cestě, vypili kávu a posvačili chleby s máslem a se sýrem.

Potom nám Vladimír vysvětloval:

– Nacházíme se koncentrací vědomí v hárá...

Vcházíme na místo síly – a pozorujeme, co se děje.

A děje se následující: energetické břicho náhle vyrůstá deseti tisíckrát najednou: na kilometry dopředu!...

Můžeme se dokonce všichni pocítit... tak velice těhotnými ženami...

Můžeme takovými břichy dosáhnout až do stanice, od které jsme přišli...

A upozorňuji na to, že růst takového "břicha" na tomto místě síly – mimochodem na něj "dohlíží" Krišna – probíhá se současným jeho naplněním nejjemnější energií, která je tomuto místu síly vlastní. A tato energie je naprosto adekvátní – v úrovni jemnosti – energii harmonicky rozvinutého duchovního srdce.

Dále: spodní dantian nesmí existovat izolovaně od středního, oba tyto dantiany se sjednocují do takzvané "spodní bubliny vnímání", v souladu s terminologií Juana Matuse.

A komplex tří vrchních čaker se nazývá "vrchní bublina vnímání".

Tyto energostruktury byly nazvány "bublinami (měchýři)" na základě svojí podobnosti s plovacími měchýři některých ryb. Hranice rozdělení těchto "bublin" probíhá těsně pod úrovní klíčních kostí. Od okamžiku nejen teoretického, ale i praktického osvojení "bublin vnímání" začíná zásadně nová etapa v osvojení mnohorozměrného vesmíru.

* * *

Ale jak pochopit, co je to mnohorozměrnost? Jak vypadá? Rozumem to úplně pochopit je nemožné. A také to nelze pochopit očima fyzického těla, nelze to osahat fyzickýma rukama... Pak tedy – jak?

"Obvykle se zjevné poznává prostřednictvím zjevného, a tajné prostřednictvím tajného. Ale v některých případech je tajné symbolizováno prostřednictvím obrazů zjevného.

Tak vzniká obraz vody v Potoku a obraz ohně při požehnání (Otce)." – psal ve Svém Evangeliu Apoštol Filip [6].

Ale Vladimír nám to na dalším místě síly konkrétně ukázal.

Řekl:

– Hranice mezi různými eóny jsou viditelné jako hranice mezi průhledným kapalným olejem a vodou, nalitými do jedné skleněné nádoby.

Zde, na tomto místě síly je představen jakýsi model mnohorozměrnosti. Je zde proto, abychom mohli poprvé získat představu o tom, jakým způsobem můžeme vědomím překonat hranici mezi sousedními eóny.

Abychom to udělali, stačí, abychom se přemísťovali těly po této cestičce a pozorovali, co se bude dít v našich vlastních, poněkud rozšířených anáhatách.

Podívejte se, já stojím u jedné z takových hranic. To je ona. Dělám krok dopředu... – a překonávám ji. Hranice se přemísťuje uvnitř mojí anáhaty. A já ji mohu studovat, dívat se na ni hned z jedné, hned z druhé strany.

No, a teď – vy...

* * *

Někteří lidé si myslí, že Bůh žije v nebi. A když se k němu obracejí, pak se dívají na oblohu.

Ale, co je to nebe?

Ještě v dětství jsme v rozhovorech s přáteli žertovali následujícím způsobem: "Jestli se chceš dostat do nebe, ukaž místem na nějaké místo ve vzdušném prostoru!" Vždyť to modré nebe, které vidíme nad sebou, není nic víc, než plynný obal Země: směs dusíku, kyslíku a spousty dalších plynů. Viditelné nebe je zemská atmosféra. A dál... – nekonečná kosmická prostranství..., kde každá planeta nebo hvězda není nic jiného, nežli malé zrnko prachu v té Nekonečnosti.

Prostě, musíme rozlišovat nebe a Nebesa.

Duchovní praktikanti, kteří poznali Boha, navrhují nehledat Ho po okolí mezi předměty, které nás obklopují, ale zaměřit pohled duše do hloubky vzhledem ke hmotnému "projevenému" světu.

"Hledejte Ho srdcem, a ne očima, zaměřenýma na vnější!" – vyzývá Satja Sáí Bába [24].

O tom jsme se přesvědčili i my všichni, kteří pracujeme dost dlouho s Vladimírem.

A přitom Stvořitel vůbec není lokalizován někde konkrétně na obloze, na nějaké planetě atd., jak o Něm lidé často fantazírují. On je všude: nahoře, dole, kolem nás, ale... v multidimenzionální hlubině pod hmotou našich těl, A – všechno je Jím prostoupeno!

Abychom to mohli lépe pochopit, navrhoval Vladimír, aby se každý z nás pocítil velkou medúzou, plovoucí v oceánu. Přitom, ta samá, stejná, voda je jak ze všech stran kolem, tak i uvnitř mého těla. A potom tělo medúzy udělá pohyb nahoru – a já zůstanu na předchozím místě a splynu s průzračnou vodou, prosycenou slunečním světlem...

Bůh je vždy vedle nás, blíž, nežli bychom si dříve dokázali představit. Dokonce i pokud Ho nepociťujeme a neuvědomujeme si Jeho vedení – On přesto vždy vede ty, kdo se zabývají Jeho hledáním.

Vzpomínám si, jak ještě před mým seznámením s Vladimírem – jako odpověď na moje přemýšlení o duchovních pravdách – přecházely po mém těle vlny blaženosti. Tehdy jsem mohla pouze předpokládat jejich původ... Ale vždy to posloužilo jako podnět k pokračování hledání – zatím ještě pouze intelektuálního... Tak mě Bůh podporoval a pomáhal ještě silněji rozžehnout ohýnek lásky k němu v mém srdci. On mě vedl i tehdy...

* * *

Už jsme mluvili o tom, že duchovní srdce začíná svůj růst ze středního dantianu, který je součástí spodní "bubliny vnímání". A vrchní a spodní dantian pouze zabezpečují tento proces.

Z vrchní "bubliny vnímání" vnímáme svět nás obklopujících materiálních předmětů. Ze spodního – většinou nehmotné světy.

– A pouze láska pomáhá rozvinout duchovní srdce do vesmírných rozměrů – připomínal nám Vladimír. – Přičemž to hlavní není dokonce ani meditace, ale právě láska k Bohu. Jestliže mě milujete, je to pěkné a jsem vám za to vděčný. Ale je to láska pouze ke mně. Je zapotřebí maximálně přepnout indrije na Boha! Musíte se do Něho opravdu zamilovat a vztáhnout k Němu své ruce lásky.

Láska – to jsou emoce, které vytvářejí energetické spojení s objektem lásky. Ať je tedy tímto Objektem Stvořitel! Ať láska k Němu vytvoří skutečný pocit splynutí s Ním: pocítění sebe sama zpočátku jako s Ním jednotného systému, a poté i jednotným Celkem!

* * *

Ale může se člověk zamilovat do Boha, pokud je On v jeho představách – krutý, trestající Despota, anebo – "prázdnota". "vesmírná nicota", "energie kosmického Rozumu" nebo "informační pole"? Pochopitelně – ne!

Neboli, jak se zamilovat do Toho, Kdo nemá formu, Kdo je Nekonečnost, Neomezenost?... To je pro nováčka nesmírně obtížné...

Ale přiblížit se k pochopení podstaty Boha, zamilovat si Ho – můžeme s pomocí Těch, Kdo už prošli celou Cestu až do konce a teď – jako Božští Učitelé – pomáhají pokračovat kupředu druhým. Jejich Božské Formy – Mahádubly – jsou podobné Révám nebo Stromům, vycházejícím z jednotného Univerzálního Božského Zdroje. Oni prostupují všemi eóny mnohorozměrného Stvoření, včetně zemské kůry. Oni jsou našimi Hlavními Pomocníky a Instruktory na duchovní Cestě. Sami Sebou nám otevírají Bránu do nejhlubší vrstvy mnohorozměrného vesmíru – do Příbytku Stvořitele.

“Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze Mne." – říkal o Sobě Svým učedníkům Ježíš Kristus (Jan 14:6).

Nejhlubší smysl těchto slov se ti odhaluje tehdy, když, splývaje s Vědomími Ježíše, Krišny, Satja Sáí Báby, Bábadžího a Druhých, – po Jejich Božských Formách pronikáš do Svatého Svatých – Příbytku Stvořitele.

Téměř všechna nám známá místa síly jsou "pracovními prostranstvími" Božských Učitelů. Oni se zde dělí o ty znalosti, které kdysi pomohly Jim Samým v Jejich duchovním vzestupu.

* * *

Stávalo se, že jsme se na místech síly nechávali tak unést těmi metodami, že jsme zapomínali na Ty, Kdo nám ty metody zde darovali... A to se stalo skutečnou překážkou našeho pokroku.

Vladimír nám v takových případech radil:

– Pokud přicházíte na místo síly a zůstanete tam o samotě, – děláte chybu. Vždyť Božští Učitelé z vás mají velkou radost, velice chtějí s vámi komunikovat! Ale pro to musí být naše indrije zaměřeny na Ně: na konkrétního Pána daného místa síly. Pak On bude mít tu nejlepší možnost nám pomáhat.

Vzpomeňte si na besedu Krišny s Ardžunou, kde Krišna mluvil o tom, že je možné se orientovat jak na neosobní aspekt Boha, tak i na osobnostní. Jak to první, tak i to druhé, je přijatelné. Ale, přece jen je nejlepší se orientovat – jako na Učitele – na osobnostní projevy Stvořitele, a držet se přitom Jednotného Univerzálního Stvořitele – jako svého Nejvyššího Cíle.

* * *

Rozmanitost znalostí a meditačních dovedností, které nám byly darovány Božskými Učiteli, nám nyní umožňuje téměř stejně snadno provádět vyšší meditace v různých energetických podmínkách, a přitom se snažit nikdy neztratit své splynutí a sjednocení s Bohem.

Právě tak, krok za krokem, jsme si osvojovali stále větší Jeho Hlubiny. A pokaždé, když jsme vystupovali na nový, námi dosažený stupeň, se před námi odhalovaly nové perspektivy pro duchovní růst.