Beseda s Assirisem
Beseda s Assirisem
– Ty jsi chtěl se mnou mluvit?
– Ne tak úplně: spíše jsi to chtěla ty, ale Já jsem vždy rád za takovou možnost! Já stále potřebuji, abys se Mnou chtěla mluvit, spolupracovat se Mnou a milovat Mě!
... Ty se znovu a znovu vracíš k pokusům vzpomínat na svoje minulá vtělení. Ještě v tobě neuhaslo přání lákat lidi ke Mně na "chutnou návnadu" historky ze starověké Rusi... Ale pochop, že pro ty, kdo Mě v současnosti skutečně chtějí poznávat, je mnohem cennější zkušenost konkrétně tohoto tvého života: skutečná zkušenost poznání Boha, která se děje právě teď, za těch samých podmínek, ve kterých žijí tvoji současníci!
Důležité je to, že v současnosti, tak jako ve všech časech, existuje Bůh – Bůh Živý! – a On je poznatelný! Právě tohle musejí lidé poznat!...
... Ale, přece jen, využiji teď této příležitosti a něco ti povím o Svých Školách na Rusi.
Tak, jako když Slunce vysílá svoje paprsky, tak i Já vysílám Své Syny a Dcery na Zemi. Starověká Rus byla úrodnou nivou právě díky uchování mravních Božských zákonů – zákonů lásky. Dlouho se Mi dařilo uchovávat vědomosti o Vyšším v Mých Školách. Duše se vtělovaly do těch podmínek, kde už existovaly znalosti o Cestě. Školy byly vedeny Božskými nebo téměř Božskými Dušemi. Každá taková Duše, podobná stromu, vzcházela nad Zemí a podporovala už existující ohnisko duchovnosti.
Do školy se na výuku vyšších ezoterických metod přijímaly jen zralé duše. Kritériem byla schopnost už rozvinutého vědomí seriózně myslet. Rozvinuté duchovní srdce se považovalo za nutnou, ale ne dostatečnou podmínku.
V té době na Rusi převládalo zemědělství. A tak se duchovní Školy téměř nemusely starat o obživu, jelikož je materiálně podporovaly selské občiny. A lidé v těch občinách dostávali od škol pomoc vyššími dovednostmi v předpovídání sucha a neúrody, v léčení nemocí a v učení dětí... Ty občiny, ve kterých byly Školy, s nimi koexistovaly jako jednotný organizmus, jako jedna rodina.
... Ti, Kdo přicházeli ze Mne, pracovali především s už zralými dušemi, kterým nebylo zapotřebí rozvíjet intelekt naplňováním mysli informacemi... Mechanizmus rozvoje schopnosti vědomí myslit byl pro ně poněkud jiný. Bylo to podobné tomu, co se vypráví o starořeckých filozofech, kteří prostřednictvím meditace poznávali stavbu mnohorozměrného vesmíru, kulatost formy naší planety atp. Je ti přece jasné, že existují různorodé varianty výzkumu jakéhokoliv problému vědomím: počínaje informací, pocházející z vlastního přemýšlení, – a konče Zjeveními a přímým výzkumem svým rozvinutým vědomím, například vrstev mnohorozměrnosti. Tvůj rozhovor se Mnou teď je také příkladem takového poznání. Dalším příkladem bude Mnou darovaná meditace.
Schopnost plodně myslet se nejlepším způsobem rozvíjí na podkladě tvůrčího klidu. Mnohé děti tak vyrůstaly ve Škole. Prostřednictvím přemýšlení o přírodních jevech a všemožných živých organizmech se dítě učilo myslet; dospělí jen zaměřovali a poopravovali tuto práci vědomí. Každý brouček, letící pták, živá nebo suchá větev stromu se mohli stát učební pomůckou pro porozumění životu i smrti, sepětí vědomí s materiálním obalem, rozdílnosti i podobnosti forem života...
To byla první etapa výuky...
A poté bylo už velice snadné vysvětlit takové duši, že Bůh je Živý! – že je přítomný všude a vždy, přímo tady a teď! A že každý z nás před Ním nese odpovědnost za každou svoji myšlenku, za každý skutek.
Dále se žáci lehce a rychle převáděli na vnímání mnohorozměrnosti prostoru. K materiální úrovni bylo připevněno velmi málo indrií. Přesměrovávat indrije duše na poznávání nemateriálních úrovní, na kontakt s Božskými Dušemi pro Mne tehdy bylo velice snadné!
Právě komunikace duše s Bohem – nevtěleným Božským Vědomím – byla základem výuky. Díky tomu jsem mohl dávat lekce každému. Od vtělených učitelů se vyžadovalo jen, aby usměrňovali ten proces a vysvětlovali základní techniky, nic víc. Učitelem byl Bůh. A ponořování do Mých Hlubin bylo právě tak plynulé, neuspěchané a přirozené, jako celý život. Bylo to vyrůstání dětí v Božské rodině. Přičemž si nikdo nedával za úkol urychlení tohoto procesu dospívání.
Pamatuješ, dával jsem ti takový příklad: pokud chceš překonat mohutnou řeku plaváním nebo na loďce, musíš se snažit nepřetržitě veslovat nebo dělat tempa: jinak druhého břehu nedosáhneš, utoneš. Taková byla vaše duchovní cesta v současnosti. Ale tehdy světový názor i uspořádání společnosti umožňovaly existenci jakéhosi širokého mostu. A pokud existuje most, můžeme jít, beze spěchu, nad dravým proudem a nebát se přitom prudkého proudu ani peřejí. Právě správné společenské zřízení umožní udělat Cestu k Bohu tím mostem, po kterém je možné bezpečně překonat bouřlivou řeku sansáry...
