Kapitola sedmá: Náboženské obřady
Kapitola sedmá:
Náboženské obřady
Alexej začal pracovat na knize «O uspořádání náboženského života Ruského státu».
Pracovalo se mu lehce. Slova jakoby přicházela sama od sebe a pokládala se na papír do rovných řádků. Všechno, co pochopil za dlouhé roky duchovního hledání, zde našlo své uplatnění.
Každý den Alexej pokračoval v práci. Například si zapisoval aktuální myšlenky:
«Každého člověka Bůh obdařil svobodnou vůlí! A jedni lidé nemají právo nutit druhé lidi k čemukoliv v otázkách víry! Nesmí existovat útisk a tím spíš zbavování života za uctívání Boha tím způsobem, kterým ti lidé uskutečňují svoje náboženské představy.
Nemělo by se lidem zakazovat, aby uctívali a vzdávali hold Bohu tak, jak to dělali jejich otcové a dědové, jestliže si to ti lidé přejí tak dělat a jsou tomu oddáni. Takové zákazy jsou právě tak nesmyslné, jako kdyby lidem zakázali mluvit jejich rodným jazykem – místo toho, aby je nádavkem naučili ještě mluvit dalším jazykem, který je srozumitelný i druhým lidem, žijícím vedle nich, což pomůže porozumění a souladu.
A mělo by se všude vštěpovat pochopení toho, že všichni, kdo jsou upřímní ve své lásce a uctívání, uctívají právě Jednotného Boha, Stvořitele všeho jsoucího, – nezávisle na tom, jakým jménem nebo jmény Ho nazývají.
Tato znalost, rozumně šířená, bude postupně zmenšovat protiklady a nepřátelství mezi náboženskými spolky a občinami, rozdílně věřícími a rozdílně vykonávajícími obřady. A to by mělo přinést smír a soulad v duchovním uspořádání a společném soužití všem lidem Ruského státu.
Omezovat by se měly jen ty kulty, které přinášejí škodu zdraví a životům lidí – jak vlastním věřícím, tak i těm, kdo věří jinak.
Zabíjení lidí nebo působení jim jiné škody kvůli víře je nepřípustné! Takovému jednání se musí udělat přítrž – aby se nepřátelství a nenávist, které v paměti pokolení ještě zesilují, nerozmnožovaly.
O tom je třeba uvědomovat všechny lidi prostřednictvím duchovního vyučování.
Je jen jeden Bůh – Otec a Prarodič všech. Toto pochopení, osvojené od dětských let, umožní správně vychovat nová pokolení lidí, pro které bude nenávist k jinak smýšlejícím odporná a nepřijatelná.
Jestliže nyní lidé, kteří přišli z jiných zemí a vyznávají vlastní víru, slouží ke slávě Ruského státu – proč bychom neměli přijmout ten jejich dobrosrdečný vztah k obyvatelům, narozeným na Rusi?»
* * *
Občas Alexej přicházel se svými otázkami k Blahoslavovi. Vyptával se na to, jak má hlubinné vědomosti udělat pro mnohé lidi pochopitelnějšími:
– Proč jsou ve všech existujících náboženstvích obřady?
Proč tyto obřady časem nahrazují Živého Boha?
Bylo by možné se bez obřadů obejít?
... Blahoslav se předtím, než odpověděl, na pár minut odmlčel. Potom se vyjádřil v tom smyslu, že o harmonickém uspořádání náboženského života hodně přemýšlel i on sám:
– Ne vždy znamenají obřady zlo... Vždyť obřady obvykle vznikají ze snažení už Dosáhnuvších předat pochopení těm, kdo ještě nevidí, neslyší, nepociťují Boha.
Velká většina obřadů vzniká z pokusů přinést spoustě mladých duší stavy přesměrování vnímání z hmotného světa – na Svět Božský.
Bohužel, lidé si obvykle duchovní podstatu obřadů nedokážou uchovat...
Vezměme si jako příklad – obřad přijímání: jestliže lidé přijali přijímání, to znamená, přijali symbolicky do sebe Krev a Tělo Kristovo, – pak to znamená, že se stali částí Celku. A tedy po tomto obřadu v sobě všichni musejí pociťovat Jednotnou Ježíšovu Krev. Pak musejí vnímat všechny – sami sebe i jeden druhého – jako bratry a sestry v Kristu...
Zejména není možné na druhého člověka vztáhnout ruku: vždyť je v něm – Božské Tělo a Svatá Krev...
A jestliže je teď i v samotném člověku – Částice Krista, jak by bylo možné mít hříšné myšlenky a vykonávat nespravedlivé skutky?
Chci ti na těchto příkladech ukázat, jak by vzpomínka na vykonaný obřad měla pomáhat žít s Bohem po celý čas!
Ale je to tak pro mnohé v současnosti? Chápe hodně lidí takhle ten obřad a plní ho? Co?
Nebo – ještě jeden příklad: mnohé národy uctívají oheň a provádějí různé obřadní ohnivé rituály, ale sami – nejen že Božský Oheň přestali vidět, ale dokonce si na Něj nedokážou ani vzpomenout!
Ačkoliv přece, dokonce i když jen dlouho pozorujeme plamen obyčejného ohně, – můžeme si zklidnit mysl, a dokonce i trochu očistit tělesné energie...
Ty sám chápeš, jak lehce obřady ztrácejí ten smysl, který se do nich pokoušeli vložit!
Někdy ani nejde uhádnout, pro co byly takové obřady vymyšleny!
Obřady by nepřinášely škodu, kdyby ti, kdo je vykonávají, měli čisté úmysly. A – kdyby srdce uctívajících Boha byla otevřená!
Ale symboly vždy ztrácely svůj význam velice rychle...
A vždy se velice brzy našli ziskuchtivci, kteří chtěli z obřadů získat prospěch a nadvládu nad lidmi.
Tak právě vznikaly ty obřady, ve kterých byl změněn smysl...
Například, namísto vymýcení «zvířecí podstaty v sobě» – začínali lidé «přinášet Bohu» krvavé oběti – to jest, nevinná zvířata...
A žrecové, kteří ztratili Boha, si upřímná uctívání lidí vždy přivlastňují pro sebe – a začínají ty «oběti přijímat»... A používají ty «oběti» pro sebe: «Vždyť my jsme služebníci kultu!»...
Obřad může nahrazovat kontakt duše s Bohem! Probíhá pak žalostný děj: symbolické jednání se ztraceným smyslem – vytlačuje cílevědomou přeměnu duše!
Mohl bych k tomu uvést spoustu příkladů... Ale není to podstatné...
Vždyť člověk může mluvit s Bohem, i když stojí před ikonou, – jestliže za tím symbolem vidí Boha Živého!
A někdy mohou Božské Duše dokonce přijímat ty podoby, kterým se lidé celou duší, celým srdcem klaní, ale ještě nejsou připraveni k něčemu vyššímu. A Božské Duše jim na jejich vzývání a modlitby odpovídají v symbolech, srozumitelných každé takové duši...
A tak, pro někoho – ikona doslova ožívá!... Pro druhého se zase stávají viditelnými duší jiné obrazy a zjevují se mu určitá znamení, která Bůh takovému člověku zjevuje na pomoc, aby ho podpořil ve správném úsilí nebo mu pomohl vyhnout se chybám.
Proto lidé, kteří se teprve přibližují k vnímání Božského Světa, mají občas vidění obrazů, které uctívají.
Ale jestliže je usilování lidí zaměřeno na neosobní Aspekt Božského – pak obrazy nevidí, ale vnímají ponoření do Světla a rozplynutí se v Něm.
Všechno tohle mají na starosti ty Duše, Které se z jemnějších světů projevují uctívajícím nejcitelněji a jsou nejsnadněji vnímatelné, aby takové duše nasměrovali po cestě poznání.
– Ale existují přece i běsové, a oni mohou také přijímat různé podoby...
Ano, nedobré, ale silné duše mohou také přijímat různé formy... Živí se energiemi strachu a povýšenosti. Nízké přitahuje nízké...
Právě tento strach před běsy a ďábly se někdy stává hlavním nástrojem žreců pro ovládání davu slepě jim věřících mladých duší.
– Ale vždyť to, že pekelné bytosti existují, by lidé měli vědět...
Ano, to že existují, je důležité chápat.
Ale jediným prostředkem, ochraňujícím lidské duše, je láska k Bohu!
Stav čisté lásky – ochraňuje před pekelnými bytostmi, dělá duši nedosažitelnou pro jejich doteky!
Jakékoliv zesílené vnímání, obrácené ke zlu, a také vznikající mystický strach – mění duše v «lákavé pamlsky» pro běsy a jiné bytosti, které jsou přitahovány a živí se emocemi strachu, nenávisti a samolibosti...
Je třeba, aby lidé pochopili, že Bůh nikdy lidem nepřál nemoci a trápení, ani nevymýšlel pekelná mučení... Vytvářejí to lidé sami sobě a druhým! Lidé sami sebe odsuzují k utrpení!
Ale dokonce i utrpením může Bůh pomoci očistit tělo i duši – a zbavit ji muk!
Velice důležité je pochopit, že Bůh lidi netrestá! Bůh lidem přeje štěstí! Veliký Rodič – tak jako jakýkoliv dobrý pozemský rodič – přeje Svým dětem pouze dobro, pomáhá jim zbavit se špatností v duších, léčí je z bludů a neřestí!
– A jak tedy vysvětlit, odkud se bere zlo? Lidé jsou zvyklí si myslet, že – od satana.
Ale zlo a peklo – vždyť skutečně existují!
– Jako bys zlo neviděl?
– Viděl...
– Peklo je to zlo, které vtělení lidé nosí v sobě a projevují ho ve vztahu k druhým. Takové duše bez těl jsou i obyvateli nemateriálního pekla, to jest, světa temnoty a utrpení. Oni ho rozmnožují a zvětšují.
Lidé si projevy zla spojili do jednoho obrazu a vytvořili mýty o «vůdci všech sil temnoty» a nazvali ho různými jmény... Ale Bůh nemá Jemu rovného «protivníka», který by se Mu vyrovnal sílou a schopnostmi, a jehož úklady jakoby lákají a kazí lidi!
Existují duše, které mají odporné charakterové vlastnosti. Jsou v protikladu k Božským Principům Lásky, Harmonie a Krásy.
Zlo má útočiště a půdu pro růst – v duších obtížených neřestmi. Takové duše mohou být velmi velké, a pak můžeme takové nositele nenávisti a hněvu nazývat ďábly.
Potěšení z působení škody druhým – může mít jen zvrácená, popletená, zbloudilá duše. Ona neví o opravdovém štěstí z darování svojí lásky, z dělání druhých lidí šťastnými! Ale ona nesmírně touží po uspokojení jen pro sebe. Právě toto šílenství, duševní slepota a řádění nízkých vášní je příčina pekla, do kterého se taková duše noří svými myšlenkami a skutky, emocemi a snažením.
Tak si duše vytvářejí svoje osudy – jak na probíhající život v tělech, tak i na život po smrti těl. Zůstanou zajatci těch stavů, ve kterých se uskutečňoval uplynulý život v tělech.
A potom, aby se mohli vykoupit, pochopit a přeměnit zlo v sobě – v dobro, dostávají pekelné duše znovu možnost přijít do materiálního světa...
Zlo je v tomto světě nezbytně nutné: poněvadž, kdyby si lidé neuvědomovali zhoubnost nenávisti a strachu, podlosti a lstivosti, neusilovali by o čistotu, radost a lásku! A nevyrůstali by Hrdinové Dobra!
A právě tohle se pokus – alespoň částečně – vysvětlit prostými a srozumitelnými slovy lidem!
Hlavní je to, že láska ke Stvořiteli, přibližující nás k Němu, zahání strach! Silné usilování víry vítězí nad pochybnostmi! A životní duchovní zkušenost postupně mění víru – ve vědění!
Ale ne každá duše rychle dospívá a shromažďuje moudrost...
Například, vždyť je přece možné i obrazy a symboly z meditací – přeměnit na pouze mechanicky opakovanou činnost...
Já sám jsem dokonce i v naší občině viděl, jak snadno je možné přeměnit správnou meditaci – do podoby obřadu, který člověk vykonává ze zvyku: pouze proto, že to tak dělají všichni kolem...
Nyní ty ve tvých meditacích vidíš všechny stupně toho, jak duše předtím, nežli vejde do Splynutí se Stvořitelem, vynakládá úsilí, která sblížení s Bohem napomáhají.
Jestliže se za šablonovitým jednáním ztrácí ta snaživá láska, nadšení a něžnost, které umožňují přiblížit se k Božskému, vejít do Splynutí s Prvotním, – pak se meditace mohou velice brzy stát... až přespříliš podobnými obřadům!
Až tehdy, když už lidé vyrostli dušemi a Boha milují celým srdcem, pak už nescházejí s Cesty, a nezaměňují usilování ke Splynutí se Stvořitelem – za pouhé navyklé jednání!
Ale... jak velice jsou nestejné ty duše, co žijí na Zemi v tělech! A jak málo je mezi nimi těch, kteří, tak jako ty, jsou schopni všechny vědomosti vnímat duší! K tomu musí duše vyrůst, dozrát, vypěstovat moudrost, a rozvinout v sobě usilování k Bohu – jako k hlavnímu Cíli ve svém životě!
Malé děti všechno převracejí ve hry.
A hry lidí, dospělých těly, mohou být prospěšné, upevňující pamatování na Boha a upomínající na mravnost. Ale mohou být i škodlivé, zvrácené žreci...
Ty, Alexeji, máš velkou sílu duše. Nejeden život jsi usiloval jít k Bohu! Chyběly ti jen některé techniky a dovednosti, které by ti umožnily získat úplnou čistotu vnímání, jasnost pochopení, a úplnost Splynutí s Ním!
Ale pro mladé duše, méně připravené – bude tohle všechno nesrovnatelně složitější. A nezvládnou to za jeden život, ani když jim budeš vyprávět všechno, co teď sám víš!
Nemysli si, že je možné jakéhokoliv člověka za krátký čas možné naučit všemu tomu, co sis tak lehce a rychle osvojil ty sám! Člověk, mladý duší, nemůže rychle odvrhnout «pozemské» v sobě a vznést se k Božskému, pouze jen proto, že se mu zachtělo!...
Tady je lesní oříšek... Jestliže se pokusím odstranit skořápku z ořechu, který teprve začal zrát – nepodaří se to! Dokud jadérko nedozrálo – skořápka a dozrávající plod jsou srostlé. Až potom, když přišel čas a ořech dozrál, je možné odstranit hmotnou skořápku a vyndat jadérko.
Nebo – jestliže rozbiješ vejce, které pták právě snesl, pak v něm ještě nebude ptáčátko...
A ptáček nedokáže vzletět, dokud se mu neopeřila a nezesílila křídla!
Ale návaznost meditačních technik a dokonce i správně chápané obřady mohou ulehčit duchovní Cestu, urychlit pokrok...
Pamatuj na to všechno, abys mohl lidem přinést pomoc!
... Alexej, který důkladně promýšlel a vážil každé slovo, pokračoval v zapisování toho, jak by měli lidem pomáhat duchovní vůdci.
