Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola devátá: Výuka u Rady

18. 12. 2017

Kapitola devátá:
Výuka u Rady


 

Výuka u Rady se teď stala tím nejdůležitějším v Alexejově životě.

Všechno se pro něho radikálně změnilo.

On už i předtím pociťoval na duši překrásné okamžiky Božských Doteků, ale byly jen krátké. Zoufalý boj o nové získání těchto okamžiků a hledání způsobů přiblížení se k Bohu – teď nahradilo přímé pociťování Jeho Bytí! Zázrak Přítomnosti Živého Boha se stal realitou!

... Alexej si svlékal svůj mnišský oděv, nechával ho v dutině velkého stromu, a oblékal si, také tam schovanou bílou košili, vyšitou Radou. Poté šel dlouho lesem, ale cesta se mu daleká nezdála. Jako by mu doslova za zády narostla křídla!

A Rada, plná štěstí a radosti, také přicházela k jejich smluvenému místu u jezera – toho, kde kdysi Blahoslav Radě vysvětloval, co to znamená žít s Bohem v souladu.

Zde teď bylo jejich útočiště – přístřešek, vyrobený z větví ohromného padlého smrku. V letním období bylo takové přístřeší zcela vyhovující k tomu, aby bylo kam se ukrýt před deštěm, odpočinout si a přenocovat.

Takové sblížení, jako mezi manželem a manželkou, mezi Alexejem a Radou nebylo, poněvadž Alexej i pomyšlení na něco takového od sebe odháněl; považoval to za veliký hřích a porušení mnišské přísahy.

Ale Láska Boží stále ozařovala a objímala Sebou dvě duše, mířící ke Stvořiteli, aby S ním splynuly v Jeho Nekonečné Lásce!

Alexej doslova zmizel ze světa hmoty a zrodil se v jiném – rajském světě. Otevíral se mu nekonečně nádherný prostor lásky, krásy a plného porozumění bez zprostředkování slovy! Veliká Božská Přítomnost pronikala vším! Tento dříve skrytý nebo jen na krátké okamžiky pociťovaný Božský svět se stával s každým dnem reálnějším, zjevnějším!

Přístřešek nestál na břehu u vody na písečné výspě a loučce, porostlé nízkou trávou, kde bylo otevřené prostranství, ale o něco dál, v lese; na místě, skrytém před náhodnými pohledy.

Každé ráno se zdálo být zvláštní, nové a překrásné!

A každý den ho přibližoval k úplnému vnímání Božského Bytí!

* * *

Právě i v tento den, zrána, když ještě sluníčko zatím jen trošku začínalo zabarvovat lehkým ruměncem obláčky, běželi spolu po cestičce k jezeru vítat svítání.

Rada běžela tak lehce, že se ani nezadýchala. Jako by neběžela, ale letěla; jen zlehka se dotýkala nohama země.

Avšak Alexej při běhu ztrácel dech.

Nezvyklé, ale vždy radostné pro něj bylo všechno, co Rada zamýšlela.

Teď se na něho něžně podívala:

Honem: koupat se!

Šplouchali se jako děti v chladné vodě jezera, naplněné svěžestí.

Potom si Rada s blaženým úsměvem štěstí na překrásné tváři lehla na vodní hladinu, a roztáhla ruce.

Alexej se zamiloval.

Už neupadal do rozpaků a neodvracel pohled jako v prvních dnech. Teď už nepovažoval za hanebné vidět její obnaženou krásu.

* * *

Jejich první rozhovor o tom si Alexej zapamatoval velmi živě. Jako by se v něm tehdy převrátilo pochopení mravních základů, které mu byly vštěpovány od dětských let, staly se normou, – a dříve byly, jak se zdálo, neotřesitelné.

Tenkrát se Rada zeptala:

Dovolíš mi dnes nenamáčet si košilku, až se budu koupat?

Pochopitelně! Já se otočím, nebudu se dívat!

... Rada se na několik okamžiků zamyslela, jako by se vnitřně rozhodovala: nastal-li už čas na vysvětlení. Potom vzala Alexeje za ruku.

Pojď, sedneme si tady a promluvíme si...

Co si myslíš o tom, proč bychom se ty nebo já měli stydět vidět těla, která nám dal Bůh?

Proč tedy nepovažuješ za hanebné vidět květiny, které obnažily svoji krásu? A – stromy? A – ptáky a zvířata v jejich přirozené podobě?

Kvůli čemu vznikl v lidech stud před obnaženým tělem? Vždyť – Bůh ta těla stvořil, tak jako všechno kolem! Kdo vymyslel ty hlouposti? Dokonce i ve vaší Bibli se píše o tom, že Adam a Eva neznali stud obnažených těl!

Ale nenastal potom pád do hříchu?

Ano, lidi skutečně postihl pád do hříchu... Ale ne tak, jak je to napsáno v biblických legendách!

Každé duši se to může přihodit, v každém okamžiku života. Je to volba mezi láskou a radostí – a chamtivostí, násilím, lstivostí, hněvem, zlobou, strachem, zoufalstvím!

Žít ve studu, ve strachu, v nenávisti a v jiných neřestech – to je opravdu pád do hříchu!

Ale pozorovat překrásné a přirozené – to není hřích vůbec!

Proč my, děti Boha, musíme žít v neřestech a v hříších, když rajský svět, prvotně stvořený Bohem je tady, on je přímo teď v nás a je i kolem nás! Je třeba jen vejít do něho a naučit se v něm přebývat!

Proč musíme bezmyšlenkovitě následovat lidmi vymyšlená pravidla hříšného života: stydět se za to, co vůbec není hanebné, a, naopak, považovat za přirozené to, co je odporné a ohavné?!

Tak se zamysli sám: většina lidí považuje za svoje nezpochybnitelné právo bojovat za jakési jimi vymyšlené ideje! Nebo – zabíjet druhé lidi ze msty nebo «ve jménu víry»! Nebo – ještě kvůli něčemu podobnému... Lidé zabíjejí, podvádějí – kvůli moci nebo bohatství, mstí se těm, kdo je urazili! A to všechno nazývají normálním chováním, často dokonce považují takové svoje skutky za «hrdinské činy», a pyšní se jimi!

Můj dědeček sice říká, že i války učí některé duše být silnějšími, smělejšími, obětovat vlastní život kvůli druhým... Nevím, je možné, že má pravdu...

Můj duchovní učitel, starec Nikolaj, také o něčem takovém mluvil: že, jak je zřejmé, musejí lidé sami protrpět utrpení, aby pochopili bolest druhých a zhoubnost nenávisti – pro její nositele. A – aby potom zachtěli celým srdcem, celou silou duše zamířit k Boží Lásce!

Ano, správně. Ale vždyť volba toho, jak budou žít, závisí nejčastěji na těch samých lidech!

Je toho velice mnoho v životě, co má většina lidí ve zvyku považovat za správné... třebaže by jim jejich schopnosti myslet a milovat, pokud jsou tyto funkce duše už rozvinuty, měly ukazovat na protiklad...

Takový život je zavalený nízkými emocemi, – ale vždyť si ti lidé sami proměnili svůj život v peklo na Zemi!

Má se za to, že dokonce čistota a svatost jsou pro lidi... nemožné... A pokud by i byly možné, spočívaly by – v týrání těla a v zákazu radosti a blaženosti!

Nebo se ještě například předpokládá, že se všechny děti počínají a rodí v hříchu a v neřesti! A «neposkvrněné» je jen to početí, které se událo zázračným způsobem bez spojení těl!

A ještě nyní téměř všichni lidé krmí svoje těla zabitými těly zvířat – a nevidí v tom nic špatného! Nevidí strašné následky této stravy, ze které duše lidí stále více získávají ty nejhorší vlastnosti dravců!

Divoká zvířata-dravci loví, aby přežili – v souhlase s jejich podstatou. Ale lidé zabíjejí především z obžerství, protože to jinak pro ně není životně nezbytné.

Nebudu už o tom dál mluvit!...

Ty sám se ve volných chvílích zamysli na toto téma, a na spoustu jiných podobných: například, jaká tvá «přesvědčení» o tom, co je správné a nesprávné, jsou všeho všudy lidské «výmysly», předávané z pokolení na pokolení? A jaké mravní základy můžeš podle svého pochopení nazvat pravdou, vyhovující Bohu?

Já chápu, Alexeji, že teď, tak najednou, nebude pro tebe jednoduché shodit ze sebe náklad lživých myšlenek a zvyků, které ti byly vštípeny. Všechno je v myslích lidí tak obráceno naruby, že to vypadá jako by bylo správné žít v utrpení, a že žít v blaženosti je hřích!

Promysli také: vždyť je veliký rozdíl mezi životem podle chtíče a dalších vášní, které upevňují sobectví v člověku prostřednictvím jeho snažení mít to, co si přeje, – a, na druhé straně, čistým a světlým životem v radosti a dobrotě!

Je to tak například s jídlem: jestliže je nepřiměřené obžerství kvůli potěšení těla, pak je to doopravdy hřích, přinášející jak tělu, tak i duši škodu!

Ale můžeme se přiměřeně živit chutným a prospěšným jídlem, naplněným životní sílou rostlin, stvořených Bohem pro výživu člověka!

Tak je to i ve všem ostatním.

Můžeme se těšit čistotou a zdravím těl! Můžeme se kochat krásou přírody! Všechno to přináší blaženost, která přece přibližuje duše k rajskému stavu.

Přičemž, jestliže se takové stavy stávají pro duši obvyklými, pak i kolem toho člověka vzniká prostor, podobný tomu, který nazývají rájem.

Člověk, zažívající a nesoucí v sobě a kolem sebe takovou blaženost, vznáší k Bohu srdečnou vděčnost za všechno – a odvetná Boží Láska s každým takovým díkem rozmnožuje jeho štěstí!

Tak žili dříve lidé na Rusi: prostě, čistě, radostně! Ale vždyť je přece možné žít tak i teď! Jen není radno tím rozčilovat davy nerozumných.

Takové čistotě myšlenek, emocí a tělesných energií musím naučit i tebe!

Prostřednictvím toho se duše přibližuje k Bohu! A takový člověk se pak může snadno stýkat s Bohem: vidět a slyšet Boha!

Odpusť: určitě jsem ti teď toho pověděla příliš mnoho...

... Pak se Rada pokojně usmála:

Jestli se ještě cítíš trapně a nezvykle – tak se otoč!

... S klidem si svlékla oděv a bez ohlédnutí vešla do vody jezera.

Tentokrát Alexej upadl ještě víc do rozpaků, když uviděl překrásné a urostlé Radino tělo.

Ale ona naopak, – naplňovala klidem a radostí všechno kolem!

Stálo ho velice mnoho úsilí, aby se také svlékl...

Zdálo se mu, jako by zároveň s oblečením svlékal z duše i lživé zákazy a strachy... A jeho duše se obnažovala před Bohem!

Tento stav ho neopouštěl, ani když už se oblékli a Rada se vrátila k Alexejově výuce.

Podívej se: všechny energie v těle může člověk udělat křišťálově čistými, pohyblivými, zářivými: takovými, jako je tato voda, blýskající se ve slunečních paprscích!

... Rada znovu poodešla k vodě, nabrala jezerní vodu do dlaní, pozvedla do výšky – a dovolila slunečnímu světlu, aby přeměnilo potůčky, lijící se z dlaní, v živé, zářivé a radostné zlato!

Ty už máš v těle čistotu a otevřený prostor pro Boha, ale zatím jen v oblasti, kde se nachází duchovní srdce. Všechny ostatní energie v těle máš jakoby pohaslé, zpomalené. A také ve tvém těle zůstalo ještě hodně ucpaných cest pro Boží Světlo! To se dá změnit velmi jednoduchými metodami, ale pochopitelně, ne hned, napoprvé.

Tak například, ať se tělo omyje v proudu Božského Světla, které se lije svrchu jako vodopád, a může promýt naše těla zvenku i zevnitř. Zkus to zároveň se mnou!

Rada zvedla ruce, jako by zachytávala neviditelné potůčky.

A ty sám také popros Boží Světlo, aby se prolilo a naplnilo naše těla! Vždyť Bůh je vždy s námi!

Můžeš svou výzvu zaměřit ke Svatému Duchu s modlitbou, jestli jsi na to tak přivyklý.

Hlavně se musíš s láskou otevřít v ústrety tomu Božskému Světlu!

Takhle můžeš léčit i vlastní tělo. A později tě naučím, jak pomáhat druhým!

... Alexej to vyzkoušel.

Uviděl zářící Potok Živého Světla, ve Kterém stála jejich těla. Světlo se lilo a naplňovalo je Čistotou a Blažeností!

Omytý tímto Světlem pocítil Alexej nebývalou radost a sílu, toužící žít, milovat, poznávat Božský svět! Každá, i ta nejmenší, částečka jeho těla jako by se usmívala a zářila od doteků Božské Čistoty!

V tom Světle zazněl Radin hlas:

A teď – daruj všem bytostem kolem tu Blaženost, kterou jsi sám pocítil! Ať se vylévá z tvého duchovního srdce jako řeka Světla stále šíře, stále dále! Světlo Svatého Ducha a ty, jako duše, jste teď ve Sjednocení! A tu společnou Lásku je možné darovat celému světu!

... Bylo to podivuhodné! Alexej stál v Proudu Světla a ... a lil se spolu s Ním! Proud se stále rozšiřoval! Jakoby v korytě ohromné řeky Světla stálo drobounké tělo, avšak Alexej teď nebyl tělem, on byl jednotný s rozměrově kolosálním Proudem Božské Lásky a Blaženosti!

Proud Lásky a Síly z Velikého Zdroje byl nevyčerpatelný, nekonečný, něžný!

Alexej nedokázal být v tomto Sjednocení dlouho...

Ale už ten nezapomenutelný stav prožil, poznal a vtiskl si ho do paměti!

«Zřejmě právě takhle křtil lidi Jan Křtitel!» – pomyslel si Alexej, když pronášel slova díků Bohu!

Rada, jako by odpovídala na jeho myšlenky, tiše řekla:

Právě teď jsi byl pokřtěn v zářivém Proudu Ducha Svatého... Ale to je jen úplný začátek... Napoprvé se poznané hned nestává přirozeným stavem duše! A tělesné energie potřebují ještě mnohem více času k tomu, aby u nich došlo k přeměně... Je třeba to mnohokrát opakovat, aby se duše i tělo staly podobnými tomu Světlu navždy!

* * *

Po ranním koupání a opakování předchozích cvičení nebo osvojování nových spolu Rada a Alexej často rozmlouvali.

Například:

Přirozeným a harmonickým musí být jak celý život, tak i stravování. Dlouhý vyčerpávající půst není tělu k užitku.

Ale já, když jsem se dlouho postil, jsem pociťoval, že Bůh začíná být jakoby blíž!

Ano, někdy je velice dobré si očistit tělo hladověním. Ale týrání těla je hřích!

Pro život duše a její růst jsou zapotřebí energie, které duše získává z konzumovaného jídla.

Člověk může také získávat energii ze slunečního světla nebo z ohně táboráku. A je otázkou dovednosti a návyků: do jaké míry může člověk tuto energii uchovávat v sobě a používat.

Rostliny, které v sobě přeměnily energii, získanou od Slunce a Země, ji dělají vhodnou pro výživu člověka.

A člověk ty energie v sobě může přeměnit – na srdečnou lásku a další růst duše.

Ale k tomu musí být tělo čisté nejen zvenku, ale i zevnitř.

... Rada začala vysvětlovat dále o všech ostatních energetickým centrech v těle člověka, o tom, jaký mají význam a jak je můžeme očišťovat.

V těle člověka existuje sedm center se zvláštními kanály, které je spojují. Duchovní srdce je také takové centrum, to nejdůležitější pro duše, hledající sjednocení s Bohem!

Ale člověk se může naučit očišťovat i další svá centra – a jejich prostřednictvím zaměřovat Božské Světlo a Božskou Sílu. Tak se může člověk zbavit nemocí a pomoci v tom druhým lidem.

Bylo by dobré vysvětlit to všem lidem! Vždyť by to mnozí pochopili a začali by jinak žít!...

Ale jak to vysvětlit?... Skoro nikdo nechce poslouchat!

Můj otec se pokoušel učit mnohé...

Pověz mi o svém otci!...

... Rada toho Alexejovi postupně pověděla velice mnoho.

Učila ho i stále novým technikám, které umožňovaly očišťovat duši i tělo, vidět duší. To nebyla jen slova. Ale Božská Blaženost a Láska naplňovaly duši i tělo. Do každé buňky těla dosahoval Božský Potok! A v Něm se tělesné energie, obnovené Čistotou Potoka, také přeměňovaly. Byl to nový stav tělesné hmoty, která, jak se ukazovalo, může být přeměněna a naplněna Božským Světlem!

Rada vysvětlovala, jak mohou být duše i tělo spojeny se Životem Boha.

Učila ho i splynutí s krásou a rozplynutí v přírodním tichu. Učila ho i očišťování tělesných energií obrazy plamene ohně, když navečer rozdělali oheň a dlouho seděli v záři zvedajících se jazyků plamene...

* * *

Jednou, když se Alexej zabýval malou opravou jejich přístřešku, poškozeného v noci silnými poryvy větru, přišel k jejich útočišti ohromný medvěd.

Alexej zvíře zpozoroval, až když už bylo blízko.

Z vyprávění věděl, jak je to nebezpečné.

Popadl do ruky jeden z kůlů, podpírajících větve na přístřešku.

Křikl na Radu:

Utíkej!

... Ale Rada, naopak, rychle, ale velice klidně přistoupila k Alexejovi, objala ho a zakryla svým tělem. Objala ho jednou rukou velice silně kolem krku, a druhou rukou mu sevřela zápěstí té ruky, ve které měl kůl. Přitiskla se tváří k jeho obličeji...

Všechno v něm doslova strnulo.

To nebylo objetí ženy, laskající muže... To bylo něco úplně jiného.

Rada ho doslova «vystrčila» za hranice obyčejného světa – do jiné reality, kde není strach, smrt, bolest, ale existuje jenom Božské Světlo a Láska.

Alexejovi se zdálo, že se čas zastavil nebo velice zpomalil. Ticho ho doslova ohlušilo... A on uviděl celý svět – jinak...

Ticho bylo všeobjímající. Všechny zvuky, které dříve nebyly slyšitelné, jakoby ležely na Totální Mlčenlivosti Podstaty Univerza... Všechno se dělo... uvnitř tohoto Ticha...

On takhle uviděl duší okolní svět poprvé. Všechno v tom světě žilo podle Dokonalých Zákonů...

Viděl, jak se po kmenech stromů zvedá nějaká síla-světlo, mohl obrátit pohled na kvítek a zpozorovat pohyb světla uvnitř okvětních lístků a tyčinek... Rázem pocítil ptáky, stromy, trávy... Všechno to se stalo... částí jeho samotného. Všechno zahalovala Blaženost... Třpytivé potůčky energie proudily ve všem: v jeho těle, v těle Rady, ve stromech i ve stéblech trávy... V těle medvěda se pomalu přelévala ta samá síla...

Ohromné zvíře se ještě jednou trochu nedůvěřivě podívalo jejich směrem, a potom medvěd, jako by si nevšiml lidí, kteří stáli v objetí jen několik kroků od něho, pokojně prošel těsně kolem a šel dál svojí cestou.

Rada ještě nějakou chvíli udržovala Alexeje v tomto podivuhodném stavu. On se už teď necítil odděleným... Byl součástí Božského Života.

Co to bylo?

Život...

Je to Život, jaký by měl být, jaký Stvořitel prvotně zamýšlel na Zemi...

Ty jsi nás udělala neviditelnými? Nebo umíš vládnout zvířatům?

Ne, není to tak úplně... Rada se pokoušela nalézt slova: – Medvěd v nás nepocítil nebezpečí nebo strach... Stali jsme se součástí Prvotní Harmonie Světového Souladu, stvořeného Stvořitelem.

S lidmi je to složitější. Oni se odnaučili pociťovat toto Sjednocení, Jednotu všeho vtěleného živého – i Stvořitele...

A lesní zvířata, která lidé drží v zajetí, to také nemusejí pochopit... Medvědi, které drží na řetězech, už jich nemohou být zbaveni...

Všechny světy Univerza – s různými stavy duší v nich – existují přímo tady, teď. A to je jak tady, kde se spolu nacházíme, i všude.

Temné světy zármutků, stesku, nenávisti, strachu, i světlé světy rajské radosti, i svět Ducha Svatého, i svět Prvopočátečního Božského Bytí – všechno to je přímo tady! Když se člověk nachází v tom či onom stavu sebe-duše – pak se před ním otevírají prostranství té či oné vrstvy Univerza. Ty jakoby vplouváš do toho světa, který momentálně souzní se stavem tebe-duše. Doslova podle váhy, duše může být těžká – nebo lehká. A ponořuje se do těžkých a hutných světů, jestliže je takový její stav. Anebo – vchází do Světla a Blaženosti zjemnělých světů.

Pojď, teď ti to ukážu ve skutečnosti!

... Rada vzala Alexeje za ruku.

A on náhle přestal pociťovat svět, viditelný tělesnýma očima, a... ze všech stran ho zahalil šedý dusný prostor.

Takhle vypadají světy stesku a zármutku. Ale bývá i mnohem hůře...

... A potom rychle, jako by se omývali a očišťovali od toho dusivého «mraku», se ocitli v prostranství, doslova zalitém slunečním světlem.

Kolem byla taková radost a dobrota – že to nebylo možné vyjádřit!

Naplň si i tělo tou radostí a čistotou! – poprosila Rada.

... A potom se ponořili do nejjemnějšího Blaženého Světla...

Rada pustila jeho ruku.

Teď jsem ti pomohla pocítit různé světy.

Ale ty jsi v nich býval i předtím: pociťoval jsi hořký stesk i rajskou radost, a někdy jsi pociťoval i Božské Doteky, když ses snažil vší silou a láskou dostat k Bohu.

A teď už se umíš i ty sám spojovat duší s Proudem Ducha Svatého!

Všechno tohle je ti známo! A tvoje vědomá volba: v jakém stavu přebýváš – teď závisí jen na tobě.

Ale mezi těmito světy Univerza se přemísťuje duše, a ne tělo.

Avšak stavy energií, které existují v těle, závisí přímo na stavech duše, ve kterých člověk obvykle žije.

Existuje i opačná závislost. Jestliže je tělo nemocné, naplněné těžkými, neharmonickými energiemi, pak není jednoduché, ale skoro až nemožné se z něho vytrhnout do Božského Světla.

Ale když jsou tělesné energie očištěny, pak se duše snadno otevírá Božskému Světlu a Lásce. Ty to teď víš podle své vlastní zkušenosti.

Teď už je pro tebe velmi mnohé v Božském světě přístupné a zjevné.

Všechno jsoucí má svůj počátek ve světě Světla a Boží Síly. Zde je Zdroj všeho Stvoření! Zde – přebývá všechno Prvotně Čisté! Odsud – všechno dostává sílu žít, růst, rozvíjet se!

A můžeme se naučit pociťovat Jednotu ve Všem tak, jak ji pociťuje Bůh – ze Samotných Hlubin, když budeme pronikat a podporovat všechno, stvořené Jeho Silou. Tomu se budeme spolu učit!