Kapitola dvanáctá:
Chrámy, místa síly, uzdravení

V klášteře letos v létě očekávali příjezd řeckého malíře ikon a už probíhaly přípravy. Povrchy dvou stěn napravo a nalevo od oltáře byly speciálně pro jeho práci vyrovnány štukovou omítkou.

... Toho dne Peresvět, když vstoupil do chrámu, spatřil podivuhodnou scénu: Jegorka seděl na ramenou mnicha Andreje Osljaby, Peresvětova přítele, a obratně ovládal štětec. Kreslil jednoduché ornamenty, rozkvétající chrpami, zvonečky a kopretinami. Takto si představoval orámování pro budoucí obrazy, a proto doufal, že to udělá radost zahraničnímu malíři ikon. Igumen Sergij mu to dovolil udělat.

Jegorku zaplavovala radost. Tato radost jako by zářila na základech dobrého a silného klidu. Andrej, který držel Jegorku na ramenou, byl skutečně vysokého vzrůstu, širokoplecí a statný, jako by on sám byl vším tím dobrým klidem, z něhož se rodí radost a krása.

Andrej držel před sebou tác s barvami a Jegorka nadšeně dokončoval své dílo ve výšce, do které on sám nedorostl.

Peresvět se zadíval s obdivem na tento nevšední obrázek.

To jsou oni, Boží lidé, prostě pracující ve svém mnišském životě, ale když se na ně podíváš – máš v duši svátek! Nejen proto, že obnovený chrám září čistotou, ale hlavně proto, že se i jejich duše rozzářily novou čistotou a byly naplněny zvláštní radostí, protože Bůh v jejich srdcích se Raduje !

Při tom pohledu si Peresvět pomyslel o chrámech:

„Takže se ukazuje, že lidé potřebují chrámy vytvořené člověkem! Je pro ně důležité vstoupit do tohoto zvláštního prostoru, který je vyhrazen jen Bohu, který je speciálně vytvořen pro komunikaci s Božským, pro obrácení se k Němu! Ukazuje se, že lidé potřebují taková místa, kde se jim zdá, že Bůh je blíž, že Bůh se právě tady zjevuje, protože právě zde, v chrámu, je posvátné místo.

A mnohé věci se pak v jejich životech stávají podle jejich víry, protože na těch místech, kde lidé rok co rok obracejí své čisté myšlenky jen k Bohu, se vytvářejí zvláštní prostory...

Ale Bůh je přece všude! On stvořil a naplňuje Svou Silou všechny bytosti, celý Vesmír, Jím stvořený. V každém okamžiku se může projevit v duchovním srdci každého člověka! Předtím však člověk musí Boha poznat a pocítit Ho, pocítit, jak Bůh každého miluje, a pak se rozhořet vzájemnou láskou k Němu!

A právě proto lidé vymýšlejí obřady a staví pozemské chrámy. Tak tomu bylo ve všech dobách. A dříve, než do této země přišlo Křesťanství, už lidé uctívali Boha na zvláštních posvátných místech."

A Peresvět si připomněl, co mu Vlada kdysi vysvětlila a ukázala...

* * *

Spoustu věcí ho tehdy Vlada naučila. Důležité v tomto učení bylo i to, jak jejich čistá láska rozkvétala zvláštní něhou, rostla, sílila, množila se, a pak začala proudit k Bohu jako mohutná řeka do moře. Vlada uměla svou duší ukazovat zvláštní věci. Boží život se před Peresvětem odhaloval v záři srdečné lásky.

Vlada Peresvětovi také vyprávěla o svatých místech, svatyních a chrámech, a to jak přírodních, tak i vytvořených lidmi. Bylo to na jaře, po první fázi jeho zotavování ze zranění.

... Vycházeli z jeskyně, kde měli úkryt, a na speciálně vybraných místech síly se věnovali obnově Peresvětova zdraví a síly. Vlada ho učila taková místa vyhledávat – vnímat tyto prostory duší.

Říkala mu:

– Na naší Matce Zemi jsou zvláštní místa, kde se Božské Světlo projevuje velmi jasně a silně! A když se pak na takovém místě shromáždí mnoho dobrých lidí ve jménu Boha, pak je Božská Přítomnost na tomto místě Bohem obzvláště posílena!

Abychom taková místa našli, abychom je viděli, musíme v sobě rozvinout vnímání duše.

Peresvět se pak zeptal:

– A jak lidi napadlo, že budou stavět chrámy k uctívání Boha? Říkala jsi, že dříve v Rusku nebyly žádné kostely, ale celá příroda byla pro lidi chrámem Božím.

– Ano, je to tak, ale i dříve existovala taková zvláštní místa, kde se lidé scházeli, aby pociťovali Boha, vzdávali Mu díky a oslavovali Ho. Na takových místech může být Světlo Ducha Svatého pociťováno jasněji a zřetelněji. A vždy existovali lidé, kteří taková místa najít dokázali. A taková místa pak byla vybírána pro uctívání Boha. A protože na těchto místech mnoho lidí komunikovalo s Bohem, zvláštní stav těchto míst se stále zesiloval. Vždyť i pro Boha je důležité, aby s Ním lidé komunikovali, chápali Jeho Vůli a plnili Jeho Přikázání.

Na těchto místech byly později často stavěny chrámy...

Už jsi přece zkoušel pocítit zvláštní pohyby světla s pomocí silných a velkých, zdravých a něžných stromů svou duší. Ale nejen stromy nám mohou pomoci. Může nám v tom pomoci celá Země.

Země je od pradávna nazývána „naší Matkou“. Od Země získávají bohatýři sílu v legendárních příbězích bylin. A v nich je ukryta paměť nejstaršího, věčného Vědění. Zdálo by se, že je to tajemství... Ale ve skutečnosti je vše jednoduché, vše je nám nablízku, vše je vždy přímo pod rukama našich duší; rukama našich duchovních srdcí se stačí se jen dotknout – a Živé Světlo nám odpoví!

I každý strom má svou zvláštní sílu, a také všechny stromy, které tvoří háje nebo husté lesy, si společně zachovávají svou zvláštní společnou sílu. Všiml jsi si někdy, že v háji bříz člověk cítí jeden pocit a v hustém lese smrků úplně jiný? I v jezerech má voda různé vlastnosti a účel vody může být odlišný a taková voda se může používat nejen k pití. Lidé si pohádky o živé a mrtvé vodě nevymysleli jen tak bezdůvodně.

A také na povrchu Země jsou oblasti, kde je Světelnost – viditelná a pociťovaná duší – odlišná. Například tady, u řeky, na svazích, na loukách a v blízkosti těchto jeskyní, jsou velmi odlišná místa.

Na některých místech se nic zvláštního neděje. Ale jsou i jiná místa: místa, kde jsou proudy Božského Světla velmi pohyblivé, nebo velmi široké, nebo se obzvlášť projevují.

Stačí se projít po povrchu Země a uvolnit se. A vnímej, jak na jednom místě duše doslova stoupá vzhůru, vznáší se, a na jiném místě – pod povrchem zlatého písku září jasné Světlo, jako by tam bylo podzemní jezero ze Světla.

Pokračovali dál a dál a Vlada ukazovala stále nové a nové věci:

– Právě tady, cítíš to? : tady je doslova pramen ze Světla, tady Světlo mocně stoupá vzhůru a právě proto je zde vhodné léčit tělo, naplnit ho tímto Světlem... A tady, naopak, pohyb přírodních sil proudí dolů a tělo je jen jako prázdný oděv, ale ty sám jsi se stal Světlem a můžeš se na tělo podívat zespodu a můžeš ze Sebe-Světla rukama duše uvnitř těla odstranit všechny šedé stíny...

A Peresvět cítil, že pohyb Světla se na těchto místech projevuje tak silně, že i světlo v jeho těle má tendenci odpovídat tomuto pohybu Světla v každém takovém prostoru. Duše se rozšiřovala nebo pohybovala spolu s těmi Proudy.

Vlada vysvětlovala:

– Lidé, kteří uměli vnímat místa síly, žili na naší Zemi odjakživa. Proroci a Volchvové na takových místech přijímali Zjevení od Boha. Ale ne všude na takových místech stojí lidské chrámy, ne všude se v lidských stavbách jasně projevuje Boží Světlo. Avšak Boží Chrámy ze Světla lze nalézt na mnoha místech povrchu Země.

Například právě tady je zvláštní místo!

Je to jako kopule obrovského Chrámu nad touto loukou! A samotný Chrám, tvořený Světlem, prostupuje až do hlubin Matky Země! A pokud se člověk s Duší Země spojí srdečnou láskou, pak v jeho duši dochází k zvláštnímu porozumění, které je neoddělitelnou součástí Veliké Duše Země. ¹ A posléze si člověk může uvědomit i to, že on jako duše je nepatrná částečka, soupodstatná s Bohem, kapička v Jeho Nekonečném Světle!

Je velice důležité pomáhat lidem zakoušet Boží Skutečnost! Je to důležité – i pro Boha, aby měl možnost lidem zjevovat Své Vedení!

* * *

A tak do kláštera konečně dorazil malíř ikon, který sem byl poslán s laskavým požehnáním Přejaslavského biskupa.

Malíř se poněkud opovržlivě rozhlédl po prostém kostelíku Sergiova kláštera. Freskové malby, které už zdobily mnohé kamenné katedrály ve velkých městech, tady nebylo kam umístit. Dva úseky stěny, připravené v oltářní části chrámu pro nové malby, v něm vyvolaly jen úšklebek. Jegoruškovy ornamenty se mu nelíbily, byly příliš jednoduché a veselé, nehodily se k pozvednutí celkového vzhledu místnosti, tak, jak si představoval.

Malíř ikon nařídil vše přemalovat jako bezcenné. Začal Jegoruškovi vysvětlovat kánony malby ikon a fresek a učil ho mistrovské nástěnné malbě. Igumen Sergij přidělil Jegorušku tomuto malíři ikon jako hlavního pomocníka, aby pak Jegoruška mohl všechno dělat sám a splnit si své vytoužené sny. Jegoruška se na svého cizího učitele, který na něj byl velmi přísný a nevlídný, neurazil. Snaživě se učil, pomáhal dělat všechno jako učeň: připravoval barvy a malty, nosil je na lešení.

* * *

... Všechny práce na malbě byly podle plánu už téměř hotové, když se Jegorkovi stala nehoda.

Peresvět byl zrovna v zeleninových zahradách, když z kláštera přiběhl bratr Štěpán a vykřikl:

– Jegorka spadl z lešení, ošklivě se potloukl, ale stále žije. Igumen Sergij mi řekl, abych tě zavolal!

Peresvět úprkem spěchal do kláštera: „Cožpak je mým osudem ztratit všechny, kteří jsou mi nejdražší? Proč?“ S námahou zahnal hříšné myšlenky: „Ať se stane Tvá vůle, Pane!“

Sergij přivítal Peresvěta slovy:

– Uzdravuj! Vyzkoušej to, co umíš! Žehnám ti!

– Ale já neumím léčit, to uměla moje žena, Vlada...

– To stačilo! Planá slova jazykem mlít, na to teď není čas. Nemůžeš být léčitelem, ale můžeš při tom pomoci! Už jednou jsi změnil Jegorkův osud. Teď je čas podruhé... Je čas vrátit dary, které jsi dostal od Boha! Vyléčíš ho! Řekl jsi všechno – teď konej! A já se budu modlit! Z Boží Vůle se Jegoruška uzdraví! Nepochybuj.

... A Peresvět začal dělat to, co ho Vlada učila: v Božském Světle se snažil napravit poškození, která viděl v Jegoruškově těle zrakem své duše... Naštěstí tam nebyly zlomeniny kostí ani páteře, ale došlo k velmi těžkým pohmožděninám a krvácení...

Peresvět si vzpomněl na Vladu a jako by to všechno spolu s ní viděl v chlapcově těle a spolu s ní ho uzdravoval.

Jako by se mu sama od sebe zvýšila schopnost pochopit, co má dělat, zazněly uvnitř něho Vladiny rady: „V našich tělech jsou zvláštní centra, kde se shromažďuje, akumuluje a rozděluje pro různé potřeby světelná životní síla, která podmiňuje samotný život, projevovaný Bohem v tělech. Existují zvláštní kanály – jsou jako velké řeky nebo i malé potůčky, které rozvádějí tuto světelnou sílu po celém těle. Když je tělo poškozeno zraněním nebo nemocí, jsou tato centra a kanály v těchto místech poškozeny, začnou pracovat hůře nebo přestanou vést silové světlo úplně. Toto světlo – svítící a pohyblivou průzračnost – lze vidět zrakem duše. Ovlivňováním těchto center a kanálů rukama duše spolu s Bohem je možné těla uzdravovat. Když je světelná struktura v těle v pořádku, bude tělo zdravé.“

A zdálo se, že všechno jde dobře, a Duch Svatý se vyléval obzvláštním Proudem. A rukama duše Peresvět vykonával to, co bylo zjeveno vnitřnímu chápání!

... Ale náhle se objevila nepřekonatelná překážka, jako by se pramínek života v Jegorkově těle přerušil.

A zdálo se, že je po všem, že už je smrt neodvratitelná...

Peresvět začal volat k Bohu: „Co mám dělat? Smířit se s nevyhnutelným, přijmout tu Vůli, nechat ho odejít? Proč mi tedy Sergij nařídil ho léčit, s tím, že se Jegoruška nepochybně uzdraví?

A pak mu Bůh seslal pochopení, že může obětovat svou životní sílu, ale že tím sám brzy přijme tělesnou smrt, ovšem Jegorka bude žít...

Uvědomil si, že i Vlada mu stejným způsobem zachránila život, a odešla před stanoveným časem, čímž změnila svůj i jeho osud, ale nikdy mu o tom neřekla...

Radost z pochopení Boží Milosti a Lásky, z úžasných věcí, které se mohou dít, naplnila Peresvěta.

Nuže, je čas předat „dar života“... Znamená to, že jsem se neučil nadarmo, že mám od Boha Velikou Milost!

A na smrt je on sám už dlouho připraven...