Mahávir

Podobenství o Tvůrci Přechodu

Chlapec Vir seděl vedle svého dědečka a poslouchal jeho příběh o dávných Hrdinech,

Tyto chvíle Vir miloval nejvíc ze všeho na světě! Tehdy – byli s dědečkem jen sami dva a on mu vyprávěl starodávné legendy a příběhy.

– Povídej o Tvůrci Přechodu! – poprosil Vir. To byl jeho oblíbený příběh. Slyšel ho už mnohokrát, ale znovu a znovu prosil dědečka, aby ho vyprávěl. Zdálo se mu, že se tento příběh může každou chvíli stát skutečností. A že přímo sem, do této místnosti v jejich domě, – může přijít Nesmrtelný Učitel a říci: "Vire, teď přišla řada na tebe, aby ses stal Hrdinou!"

Dědeček laskavě pohlédl na vnuka:

– Ty přece tuhle legendu už znáš nazpaměť! No ale dobře, poslouchej tedy:

Kdysi, velice dávno, žili lidé a Velicí Božští Nesmrtelní vedle sebe, společně.

Lidé někdy prosili Nesmrtelné o to, co potřebovali – a Nesmrtelní jim pomáhali a plnili jejich prosby. Bylo to tak proto, že Je lidé prosili jen o to, co bylo skutečně nezbytné. Neobtěžovali Nesmrtelné kvůli plnění svých prázdných tužeb.

Právě v těch časech Nesmrtelní Božští Učitelé naučili lidi používat oheň, zapisovat slova s pomocí písmen, léčit nemoci. A ještě spoustě dalších věcí, které lidé potřebovali, je Nesmrtelní učili.

A co bylo nejdůležitější – Nesmrtelní učili lidi tomu, jak se stát takovými, jako jsou Oni: Milujícími, Moudrými, Všemohoucími a... – Nesmrtelnými.

A byli ti z lidí, kteří toho dosahovali! A Oni potom odcházeli žít k Nesmrtelným; stávali se jedněmi z Nich!

Ale byli i takoví lidé, kteří zatoužili získat jen Veliké Božské superschopnosti. A ti se také učili u Nesmrtelných Učitelů. Ale oni nechtěli mít sílu a moc proto, aby sloužili Velikému Prvotnímu Vědomí, které všechno stvořilo, ani proto, aby pomáhali druhým bytostem v jejich rozvoji, ale proto, aby... řídili procesy ve světě podle svého chtění a pro svůj vlastní prospěch.

Oni nepochopili to nejdůležitější: že právě dokonalá LÁSKA, rozvinutá v sobě, je to, co umožňuje Nesmrtelným Učitelům žít v Jednotě s Oceánem Velikého Prvotního Vědomí, nekonečným v čase a prostoru. Vždyť právě a jedině Ono má schopnost tvořit všechno materiální ve vesmíru a řídit ho.

Velicí Nesmrtelní viděli nečistotu úmyslů těch lidí. A snažili se jim pomoci se změnit. Ale neřestné mysli těch lidí se nechtěly očistit od vlastních egoistických přání. Ti lidé, využívající rozvinutou sílu vědomí, si přáli jen ovládat druhé lidi – kvůli vlastnímu prospěchu. Začali se oslavovat před lidmi a mluvit o tom, že jen oni sami se mohou stýkat s Nesmrtelnými a předávat jim prosby lidí. A nazvali se – kněžími.

Jejich vliv na lidi rostl. Lidé se teď obraceli o rady a o pomoc – právě k těm kněžím, a ne k Dokonalým Nesmrtelným.

Vláda kněží se postupně upevňovala. Ale schopnost vnímání Božského kněží neměli: vždyť Nesmrtelní nespolupracují s těmi lidmi, kteří jsou ovládáni egocentrizmem.

Ti kněží dělali spoustu špatných věcí kvůli posílení vlastní nadvlády a prospěchu. Ale nejsmutnější bylo to, že lidem nahradili skutečné Božské Přátele a Učitele – rituály uctívání...

A tehdy se Nesmrtelní rozhodli, že už není radno dál pomáhat lidem tak, jako předtím. Ať si lidé sami na svých chybách ověřují nesprávnost svojí volby.

A Dokonalí Nesmrtelní se vzdálili od materiální úrovně a oddělili neviditelnou Clonou Božský Svět – od světa materiálního, ve kterém žili vtělení smrtelní lidé. Nesmrtelní teď začali žít tam, kam nemohl proniknout pohled obyčejného člověka.

Nesmrtelní Učitelé odteď prokazovali pomoc jen dobrým a milujícím vtěleným. A ostatní lidé byli ponecháni jejich nelehkým osudům, které si sami vybrali, když umožnili kněžím řídit jejich životy...

Mnoho neštěstí a utrpení bylo v materiálním světě, kde žili vtělení lidé... A to přimělo některé z nich začít hledat východ z této situace.

... A tak se jednou dobrý a duševně silný mládenec rozhodl, že za každou cenu pomůže těmto nešťastným lidem! Jeho záměrem bylo navrátit jim možnost osobně se stýkat s Božskými Nesmrtelnými Učiteli! Toužil najít Cestu do Příbytku Nesmrtelných, do světa Prvotního Vědomí, aby ho všichni lidé mohli následovat a vzápětí za ním projít touto Cestou a získat nejvyšší štěstí v Příbytku všech Dokonalých!

Jeho touhy byly natolik čisté a upřímné, že mu Nesmrtelní poslali naproti Božského Průvodce: vždyť ten, kdo se dosud ještě nenaučil vidět a orientovat v jemnějších světech přece nedokáže samostatně najít Cestu! A navíc, – nemůže vejít do Příbytku všech Nesmrtelných ten, kdo se nestal právě takovým, jako jsou Oni.

Nesmrtelný Božský Průvodce byl starý jako sama Země. Ale podobou byl mladý a plný síly. Nosil v Sobě Lásku, Radost a Klid a vyzařoval je kolem sebe. Božské Světlo, podobné rannímu slunečnímu se vylévalo z Jeho těla.

Mládenec poprosil Nesmrtelného průvodce, aby mu ukázal Cestu do Příbytku Dokonalých – aby mohl tuto Cestu otevřít pro lidi.

Nesmrtelný se zeptal mládence:

– Jsi ochotný obětovat celý svůj život na to, abys šel touto Cestou?

– Ano! – odpověděl mládenec!

– Nepolekáš se obtíží a zkoušek, které čekají toho, kdo se odvážil stát se z obyčejného člověka Člověkem-Hrdinou, který se postupně vlastnostmi své duše stává Božským?

– Nepolekám se, – odpověděl mládenec. A pokud mě strach přece jen začne přemáhat, vzpomenu si na ty nešťastníky, kvůli kterým jsem se rozhodl zdolat Cestu, – a najdu sílu přemoci strach!

– A nezpyšníš, až získáš sílu a znalosti? Nezatoužíš ovládat lidi, místo toho, abys jim pomáhal?

– Kdybych se chtěl učit ovládat lidi, šel bych do učení ke kněžím, a nehledal bych Cestu!

– Dobře odpovídáš! No tak tedy, Já to s tebou zkusím!

Za prvé – budeš se muset naučit být duší, skládající se jen z něžné lásky. Protože jen z tohoto stavu může vyrůst Božská zjemnělost!

Abys prošel Cestu k získání Božskosti – čeká tě vyrůst duší do obrovské velikosti, zahrnující celou Zemi a ještě i mnohem větší!

A potom se budeš muset naučit úplnému Splynutí s Největší Božskou Sílou!

... Mnoho let si mládenec pod vedením Nesmrtelného Průvodce osvojoval stupně Veliké Cesty. Prošel mnoha zkouškami. A ta jeho výuka vedla ve výsledku k přeměně jeho duše a umožnila mu pronikat do jemnějších světů – až do příbytku všech Dokonalých. A on se teď učil vcházet do tohoto Posvátného Příbytku, kde ve Veliké Jednotě žijí Božská Vědomí, tvořící Veliké Jedno!

A když se už blížilo jeho učení ke konci, poprosil Nesmrtelného Průvodce:

– Dovol mi teď naučit všechny lidi této Cestě!

– Dobře, ale předtím, nežli se vydáš k lidem, postav přechod přes tamhletu bouřlivou řeku! Řekl Nesmrtelný Průvodce. – Počkám na tebe, než to dokončíš, na druhém břehu. Přijď! A Já ti pak ukážu, jak vytvořit Duchovní Přechod, po kterém lidé budou moci přecházet ze břehu sansáry, kde vládne utrpení, – k blaženosti Nirvány. Tam je jen Jednotný Tvořivý Oceán Boha – Prvotního Vědomí celého vesmíru!

... Dorazili ke korytu mohutné horské řeky, jejíž vody bouřlivě tekly přes kameny. Řeka byla široká. A tam, kde voda dosahovala sotva ke kolenům, síla proudu už podrážela nohy. Ale byla tam i místa mnohem hlubší, s vodopády a víry.

– Právě tady budeš stavět přechod!

S těmito slovy Nesmrtelný Průvodce zvedl do vzduchu ohromný kus skály. Kámen se stal – z Jeho Vůle – nic nevážícím, a poslušně plul ve vzduchu. Nesmrtelný Průvodce jen trochu rukama upravoval let kamene a zadával mu směr pohybu. Poté určil místo, kam měl kámen dosednout, a vrátil mu váhu. A potom udělal to samé s dalším kamenem...

– No vidíš, přibližně asi takhle, – řekl Nesmrtelný Průvodce, když si prohlížel Svoji práci. – Ale ty to zatím budeš muset dělat jen s využitím své vlastní síly, a ne silami Božskými. Já na tebe budu čekat na druhém břehu, dokud stavbu přechodu nedokončíš. A pak tě tam naučím Zákonům, podle kterých budeš pomáhat lidem.

Protože úměrně tomu, jak budeš pomáhat lidem, naučíš se spolupůsobit s Velikou Jednotnou Sílou, s jejíž pomocí může být v materiálním světě všechno stvořeno a přeměněno.

Nesmrtelný průvodce udělal dva kroky po právě položených kamenech – a poté se Jeho tělo stalo beztížným a On, sotva se dotýkaje chodidly peřejí a pěny, snadno překonal řeku. Na druhém břehu zmizel v lehkém záblesku Světla...

... Mládenec se dal do práce.

Zpočátku pokračovala snadno, poblíž byla spousta plochých kamenů, vhodných ke stavbě přechodu, a také proud u břehu byl slabší. Proto práci na mělčině vykonal velice rychle.

"Proč mi Nesmrtelný nařídil dělat takovou práci, místo aby mě naučil, jak bych mohl, právě tak, jako On, zbavovat kameny tíhy a snadno je přesunovat?" – pomyslel si... A v tom okamžiku uklouzl na kluzkém kameni pod vodou, strhl ho bouřlivý proud a odnesl daleko dolů po proudu...

"Vypadá to, že musím být šikovnější!" – usmál se mládenec, když si uvědomil svoji chybu. Vylezl z vody a vrátil se po břehu na místo stavby přechodu.

A opět se dal do práce.

Znovu vzal velký plochý kámen, ze kterého zamýšlel udělat další nášlap, a šel.

Tu cestu, kterou už prošel předtím, zdolal snadno; s jistotou nahmatával nohama každou stabilní oporu.

Tak dorazil do místa, kde uklouzl a byl spláchnut proudem. Ale tentokrát už rovnováhu neztratil a dokázal usadit další spolehlivý nášlapný kámen.

... Mládenec pracoval dlouho a snaživě. Nejednou znovu uklouzával a byl unesen proudem daleko dolů po řece... Nejednou se uhodil o kameny, nejednou se nalokal vody. Ale odhodlání ho neopustilo.

Pokaždé po pádu se hned zvedal – a znovu se dával do práce. A nakonec vystavěl spolehlivý přechod!

A když ho dokončil, naplnila ho veliká radost: cesta přes bouřlivou řeku ve světě hmoty je vybudována, teď se od Nesmrtelného Průvodce dozvím i to, jak všem lidem vysvětlit Cestu k Velikému Závěrečnému Štěstí! A konkrétně – jak přejít přes bouřlivou řeku: od sansáry – k dosažení Blaženosti Nirvány!

... V té chvíli se vedle něho objevil jeho Nesmrtelný Učitel.

– Odvedl jsi výbornou práci. Překonal jsi tuto řeku sám. Ale ten přechod, který se ti podařilo vystavět... je příliš pohodlný...

A Duchovní Cesta, tj. Přechod do světa prvotního Vědomí nesmí vytvářet příležitost jít bez zvláštních úsilí – pro ty lidi, kteří o to sami ani příliš nestojí, ale jsou jen plni zvědavosti...

Ten, kdo se sám nenamáhal, ale dostal všechno už hotové, kdo sám neklopýtal, nepadal, – ten nezíská potřebnou moudrost a sílu!

Od toho, kdo zvládl Duchovní Přechod , aby pomohl druhým, je požadováno – jen vyznačit milníky a orientační body pro kráčející po této Velké Cestě.

Podívej: kolik jen existuje různorodých "kotev" a "lan", nedovolujících vtěleným lidem úspěšně se odtrhnout od světa sansáry! Někdo má ty milované lidi, kteří netouží nebo zatím ještě nedokážou jít po vybudované Cestě, ale on je v žádném případě nechce opustit. Někdo má nedokončené pozemské záležitosti. A někdo, třebaže i chce, má strach. A jsou i ti, kdo velice chtějí, ale jsou slabí, nestačí jim na to síly...

Ale nelze zůstat žít uprostřed Duchovního Přechodu, právě tak, jako není možné stát dlouho uprostřed tohoto bouřlivého proudu řeky. Je nezbytně nutné se pohybovat – buď dopředu, nebo alespoň dozadu!

Ten, kdo chtěl uskutečnit Veliký Přechod, ale pochopil, že ještě není připraven, – ten se vrací nazpátek na břeh sansáry; nicméně získal už dobrou přípravu do začátku: znalost prošlé části Cesty.

Připravit lidi k osvojení alespoň části Přechodu má také velký význam. A to teď bude úkolem tvého Sloužení.

A dále, to, co je velice důležité, je přinejmenším dát lidem vědět, že Přechod – existuje, že překonat celou cestu po Přechodu je možné! A pak jejich úsilí po sebemenší přeměně sama sebe získá smysl!

Ale jen ten, kdo se nepoleká obtíží, kdo bude znovu a znovu začínat zdolávat Cestu, – jen ten může využívat tebou vytvořený Přechod!

Co je to osvojený Přechod? To je, – když znáš všechny stupně Cesty a můžeš, pokud selžeš, klopýtneš, – znovu a znovu opakovat již pochopené, upevňovat dosažené, dokud se duše závěrečně nepřemění ve Velikou Lásku, dokud se Oheň Nirvány nestane Ohněm tvého nového Božského Duchovního Srdce. A Ono bude sloužit dalším jdoucím jako Brána do Prvopočátečního Příbytku všech Dokonalých!

A teď Já odejdu. Dokončil jsem Svoji práci: ukázal jsem ti Odvěkou Cestu zdokonalování duše. A ty zůstaneš zde, v materiálním světě – a budeš se učit pomáhat lidem.

Ty se teď stáváš také Tvůrcem Přechodu a budeš muset najít a připravit ty lidi, kteří dokážou zdolat celou Cestu! Ty je provedeš právě tak, jako jsem tě vedl Já!

... S těmito slovy Nesmrtelný zmizel, jako by se ve vzduchu rozplynuly nejmenší částice, ze kterých se skládalo Jeho tělo...

A nový začínající Tvůrce Přechodu se vydal k lidem – aby je učil tomu, co poznal sám.