Marie Magdaléna: Podobenství o kameni
Marie Magdaléna
Podobenství o kameni
"Nech umlknout všechno kolem, a pak uslyšíš
Jak ti pod nohama kameny zazpívají: Hosanna! Hosanna!"
Z opery "Ježíš Kristus – Superstar")
... Stalo se to dávno.
Byl jeden obyčejný, malý kámen.
Ležel na kraji cesty a klidně spal – nehybný, nevědomý...
* * *
Jednou na té cestě chtěli kamenovat ženu za její hříchy. A pohoršení v lidském davu vřelo, a zloba se rozlévala kolem a přibývala.
... Ale náhle se na prostranství začalo dít něco jiného.
Ježíš z Nazareta vystoupil a zastal se té hříšnice. Začal k lidem mluvit slova o laskavosti a porozumění...
Ale rozhořčení se po Jeho moudrých slovech hned neuklidnilo. A byly už ze země zvednuty kameny, aby hanbou a bolestí ocejchovaly tu ženu, co zhřešila i Toho, Kdo se za ni postavil.
Hle – už byl hozen v nenávisti kámen lidskou rukou na tu ženu, aby se odsouzení a potrestání hříchu mohlo stát očividným pro všechny...
Ale Ten, Který říkal slova Lásky – On tu nešťastnici zakryl Svým tělem!
* * *
Co může udělat obyčejný kámen, když do něho vložili nenávist a zlobu?
Co může kámen? On není schopný zastavit svůj pohyb v prostoru svojí ještě nerozvinutou vůlí... On je jen kámen – a je nad jeho síly zmírnit svůj úder do živého těla...
Ale zázrak z dotyku Mesiáše – ten se stal!
V obyčejném kameni se tehdy přeměnily energie. A zloba, kterou do něho vložili, – zmizela! A láska – zazářila ve vědomí krystalů – a usídlila se v tom kameni navěky...
* * *
A lidé, co tam byli, – ti se také zastavili... A nenávist v nich vyhasla po slovech: "Nechť ji ten, kdo je bez hříchu, odsoudí, může-li..." A ruce poklesly, a kameny z nich vypadly. A v duších uhasl hněv.
A každý se před Bohem zamyslel – sám nad sebou...
A dav se rozešel...
* * *
A ten kámen, který se kdysi dotkl Ježíšova těla – on ještě nyní leží u té cesty a pamatuje si, a ochraňuje lásku.
Tak se zloba přeměňuje Bezpodmínečnou Láskou!
A legendy říkají, že dokonce i kameny, kterých se Ježíš dotkl na Své pozemské Cestě, i nyní ve zvláštním tichu zpívají: Hosanna!
* * *
Ale lidé... Lidé přece nejsou kameny...
Jak mnoho staletí už pro ně znějí všechna ta slova, co jim říkal Mesiáš...
Ať se tedy znovu dotknou duší – Jeho slova o Pravdě, která přeměňují vnímající srdce, a ať ožije a rozkvete LÁSKA!