Pythagoras
Pythagoras
Evoluce Absolutna a člověka v Něm
Kdo nepocítil Boha Živého – nežil ještě jako člověk! "Živí mrtví" – tak nazývali kněží v Egyptě ty, ve kterých se ještě neprobudilo uvědomění duše. Tito lidé zůstávali otroky hmoty, dokud jejich těla žila na Zemi.
Takoví jsou lidé i nyní...
A právě takový ochablý život, podobný dřímotě, vedou i po smrti těla...
Ale předurčením člověka je poznávání Boha, rozvíjení sebe-vědomí jako příprava ke Splynutí s Božským Vědomím – se Stvořitelem, Velikou Sílou všechno tvořící a všechno řídící ve všech částech vesmíru.
Vždyť Stvořitel stvořil život tady na Zemi – právě k tomu!
A člověka stvořil tak, aby byl schopen poznávat jiné – jemné – světy, a aby se poté, co se ještě dále zjemní a rozvine, mohl stát Částicí Prvotního.
Mnohorozměrný vesmír je podobný budově, která má mnoho poschodí.
Stejnou strukturu má i organizmus člověka.
A člověk je schopen se přemísťovat koncentrací sebe-vědomí v prostoru svého mnohorozměrného organizmu.
Když duše roste a uvědoměle se rozvíjí, využívá k poznávání tato "poschodí". A když už jsou vyšší jemností naplněny struktury člověka – pak je schopen pronikat a prosycovat sebou "budovu" a konat a tvořit v jemnějších "patrech", a připravovat se tak na projevení svojí Božskosti.
Jinak řečeno, člověk může prozkoumávat podstatu mnohorozměrnosti nejprve v sobě samotném. A poté – poznávat Majestát a Krásu Jednotné Síly, Která je ve všem přítomná a všechno řídí.
Ano, člověk skutečně ve svém potenciálu obsahuje malou částici energií Absolutna. A on může růst – a vybírat si, jaký stav těch energií si pro sebe přeje. A může se uvědoměle – záměrně – přemísťovat po všech těchto "poschodích". A posléze může poznávat to Nejjemnější: Stvořitele – Prvotní Základ Všeho, žijící pod vším v hlubinách mnohorozměrného prostoru,
Tak se člověk rozvíjí jako duše a určuje si tím místo v konkrétním "patře".
Jak se to děje?
PŘITAŽLIVOST – to je zákon Evoluce. A ten umožňuje totožným vědomím splynutí.
A každá duše se ve svém přemísťování zabydluje buď ve Světle, nebo ve tmě či polotmě. Ten stav, ve kterém si ta duše přivykla žít, pak určuje její eón-poschodí v mnohorozměrném Univerzu.
A pokud tě, člověče, zaplnily hrubé emoce, pak je to – jako by se průzračná nádoba naplnila těžkým, kalným stavem: duše ztěžkla, zhrubla a přitáhla se... k takovému "poschodí", kde je všechno naplněno právě takovým stavem vědomí.
Ale jestliže v duši září něžnost a láska – pak to tu duši přibližuje k Božským světům.
A člověk-duše si může vypěstovat návyk na život v určitém "patře". A ten člověk pak bude v tomto – jím zvoleném – jakémkoliv "patře" růst: od pekla až k Příbytku Stvořitele.
Tak je duši Stvořitelem dána možnost růstu v jakémkoliv z "pater".
Uvědom si, ó člověče, že příčinou Všudypřítomnosti a Všemohoucnosti Svatého Ducha a Stvořitele je to, že Oni jsou přítomni vždy a všude!
Bůh je zde – právě teď!
A On tu byl od věků a bude tu i věčně!
On je ve Svém nedozírném, nekonečném Stvoření všude: pod každým atomem je On – Nekonečný Oceán Nejjemnějšího Vědomí-Světla!
On je i tam, kde se teď nacházíš ty! Pod každým atomem tvého těla je Jeho Nesmírný Oceán vždy přítomný!
Ó člověče, poznej Jeho Vševědoucnost, Všemohoucnost a Všudypřítomnost!
Do Příbytku Stvořitele může být vpuštěn jedině ten, kdo se o toto Splynutí snažil celou duší a zdokonalil se do potřebné míry.
A dveře se nacházejí uvnitř: ve tvém duchovním srdci, zjemnělém a naplněném Láskou a Světlem. Tam se otevírá průchod, spojující svět člověka se světem Prvotním.
A tam, v Bezbřehém Světle Stvořitele můžeš pozorovat Jeho přítomnost a poznávat Ho. A poté s Ním splývat v Objetích Lásky. A posléze se dále přeměňovat ve Vyslance Stvořitele.
... Z hlubiny průzračné jemnosti jsou viditelná další "poschodí" prostoru.
Z nečistých, kalných, temných, hrubých stavů je jemnější neviditelné, nepocítitelné...
... A pouze člověku jsou při vtělení dávány všechny ty struktury organizmu, které umožňují poznat v sobě Vesmír! Duše, zrozená ve zvířecím těle, všechny ty stupně pro svůj rozvoj nemá.
A pokud už někdo dorostl do práva vtělit se jako člověk, neměl by se snažit žít zvířecím životem; připodobňovat se svou nerozumností a usilováním k chování, typickému pro nižší přírodu!
