Cesta Duchovního Srdce

Elisabeth Haich
O důležitosti duchovních vědomostí

S pokorou a velkou vděčností přijímám pozvání Atlanťana Tóta k spoluúčasti na této knize.

Já jsem byla také vtělena v Atlantidě, ale to vtělení nebylo významné: tehdy jsem ještě zdaleka nebyla připravena k přijetí vyšších vědomostí. Proto mám právo Se považovat pouze za bývalého atlanťana, ale ne Atlanťana...

Zrození ve Světle se Mi podařilo uskutečnit až později, když jsem se vtělila ve starověkém Egyptě. Tehdy jsem se stala dcerou skutečně Božského Atlanťana a egypťanky.

Později jsem napsala Svoji biografii, kde jsem toto a několik následujících vtělení popsala, – v knize "Zasvěcení".

V posledním z těchto vtělení, které se událo v Evropě ve dvacátém století, jsem se věnovala hlásání vyšších vědomostí, existujících v Atlantidě, lidem současného světa. Snažila jsem se tyto vědomosti vysvětlovat prostým jazykem, aby byly srozumitelné mnoha lidem. Mluvila jsem, a v současnosti mluvím i nadále, o jejich univerzálnosti – jak pro všechny lidi na Zemi, tak i pro celý vesmír.

* * *

A teď bych chtěla nejprve povědět několik slov o dobru a zlu. Vždyť velice mnoho lidí považuje přítomnost zla ve světě za nespravedlnost, popírající samotný fakt Boží existence! Ale není to tak!

Volba mezi dobrem a zlem je přece osobní volbou každého člověka – kam bude jeho život směřovat. A tu volbu neprovádí jen jednou v životě, ale každodenně, v každém okamžiku.

Ať už uvědoměle nebo nevědomě, dělá konkrétní rozhodnutí člověk sám, a volí si směr, kterým se bude pohybovat: ke Stvořiteli – nebo od Něho. Ale Bůh přece nikoho k ničemu nenutí!

... Existence "projeveného" Stvoření je založena na mnohorozměrné vrstevnatosti struktury Absolutna. Stvoření se projevuje zhutněním části Sama Sebe.

V Absolutnu existuje to nejjemnější – Jednotné Prvotní Vědomí, Stvořitel, a také tam je to hutné – hmota, materie.

Avšak existence nějakého hmotného kamene v Absolutnu není nějaké zlo! Je to všehovšudy prvek materiální úrovně, stvořený Stvořitelem.

Hmotnost je přece také součástí Absolutna, představující Jeho nejnižší část. Ale tato hmotnost slouží jako nosič pro rozvíjející se Život ve Stvoření. V tom je poslání hmotného. A to je zásadně důležité!

Různá lidská špína také plní svoji roli ve všeobecném procesu Evoluce. Tím se teď ale nebudu hlouběji zabývat: o tom hodně psal Vladimir Antonov ve svých knihách.

Raději vám v této souvislosti povím něco jiného: lidská duše se svou hutností nesmí podobat hmotě! Avšak právě tohle se nyní děje se spoustou lidí, považujících se... pouze za materiální těla! A to vede ke zhrubnutí jejich vědomí, k jejich evolučnímu úpadku, a – z evolučního hlediska – k odchodu na opačnou stranu od Boha!

* * *

Rostliny a zvířata mají určena místa na stupnici evoluce duší. Ale člověk by neměl vést rostlinný nebo zvířecí způsob života! Vždyť mu získané možnosti – díky konkrétnímu vtělení v lidském těle – umožňují osvojovat si mnohem vyšší úroveň života!

Každý, kdo při narození dostal lidské tělo, by se měl snažit, aby byl hodným toho nazývat se člověkem!

Právě lidské tělo je ta unikátní struktura, která umožňuje překlenout vývojovou vzdálenost, oddělující "obyčejného člověka" – a Boha.

Vždyť všechny vysoké stupně evoluce vědomí – až do Splynutí se Stvořitelem, je možné překonat pouze v lidském těle!

A poznat Boha a získat s Ním Splynutí v Jeho různých Projeveních je skutečně možné! Spousta Velikých prošla tuto Cestu a prokázala to Svými životy!

* * *

S růstem duše v procesu evoluce vzniká v každém člověku od určité etapy jeho vývoje potřeba zorientovat se v tom, čím je vlastně on jako člověk, v čem je smysl jeho života. "Kdo jsem? Kvůli čemu jsem tady? Co bych tady měl dělat?" – tyto otázky bezpodmínečně vyvstávají před dozrávající duší.

Pravdivé teoretické vědomosti o Bohu, člověku a smyslu našich životů na Zemi by mu měly pomoci se v tom vyznat. Přičemž, čím dříve – tím lépe. Materiály a vědomosti z této a dalších podobných knih by měly být zařazeny už do školních osnov!

A dále, až člověk dospěje, ať vlastním úsilím o duchovní zdokonalování dosáhne uvědomění si sama sebe (na rozdíl od prostého přijetí této pravdy rozumem) jako evolvující duše.

A také musí prozkoumat svoje charakterové vlastnosti a kvality – jako duše. A až pochopí, jaký je teď, v současnosti, může v průběhu toho, jak bude pokračovat v získávání odpovídajících duchovních vědomostí – zatoužit se změnit.

Vždyť závěrečným předurčením člověka je stát se Vyšším "Já", Jednotným "My", které splynulo s Jednotným Božským Vědomím!

Objasním: Bůh – v aspektu Stvořitele – je zároveň Jednotou i Množstvím (Jednotný i Množný). On je Vzájemně slitý Souhrn Všech, Kteří Ho dosáhli, existujících nyní v jednotném Příbytku – prvotní nejjemnější vrstvě mnohorozměrného prostoru.

... Tato cesta přeměny sama sebe je dlouhá. Zahrnuje poznání zákonů mravní čistoty a poté jejich "prorůstání" do života duše, otevření a další rozvíjení duchovního srdce, "přestěhování" se do něho, ovládnutí kontroly svých stavů vědomí a mnohé další.

Duše, která se na této Cestě přeměnila v ohromné duchovní srdce, bude ve svém životě pokračovat pod přímým Božským Vedením.

Po určité době pro úspěšně se rozvíjejícího člověka přichází čas znovusjednocení s energií kundalíní. Prostřednictvím toho může sjednotit to nejlepší, co nashromáždil ve svých minulých životech, s tou částí vědomí, která byla vtělena a spojena s jeho současným tělem.

V proudu Vědomí-Světla, protékajícího skrz tělo při práci s kundalíní, může uvidět jak svoji minulost, tak i budoucnost, tj. úkoly, které bude muset duše řešit a možné situace, které jsou nezbytné pro jejich vyřešení.

Zkušenost "probuzení", "rozbalení" a provedení kundalíní skrz svoje tělo je velmi významná etapa na Cestě duchovního praktikanta, protože mu umožní poprvé velice živě zažít Splynutí s vlastní Átmickou energií. To mu poskytne poznání vzorového – v úrovni zjemnělosti – stavu (etalonu), ve kterém by se měl naučit žít. Vždyť to je zjemnělost, vlastní Stvořiteli.

Ale od poznání uvedeného projevení Átmanu – do Splynutí s Prvotním ještě zbývá projít ohromnou část Cesty. Postupovat dále mu umožní neuhasínající usilování ke Splynutí v Lásce s Ním – svým Hlavním Milovaným, a také speciální meditační techniky, zajišťující další rozvoj vědomí a a učící sjednocení a splynutí vědomí.

Uvedenou etapu práce na sobě není možné považovat za ukončenou, dokud se uvědomění si Jednoty s Prvotním nestane přirozeným stavem. A poté se otevírají perspektivy osvojení dalších etap zdokonalování.

* * *

V indické tradici existuje výraz "parampara" – což znamená nepřetržitou následnost bezprostředního předávání vědomostí od vtělených Učitelů – vtěleným žákům konkrétní duchovní školy.

Ale přímé předávání vědomostí od nevtělených nebo vtělených Božských Učitelů – Jejich duchovním dětem, Jejich následovníkům, se dělo a bude se dít vždy. Znovu a znovu se rodí k životu Jednotné Učení Boha v té době, kdy aktuální duše dorůstá ve svém vývoji do Splynutí se Stvořitelem – a poté od Něho lidem přináší vědění o Bohu a Cestě k Němu, To, co teď dělá Vladimir Antonov, je právě takové znovuzrození a odhalení Jednotného Učení Boha současným lidem.