Kapitola 5. O uzdravování duší a těl a o kázání Pravdy

Mnohokrát jsme byli svědky toho, jak Ježíš okamžitě vyléčil nevyléčitelné nemoci.

Někdy jsme však byli překvapeni, že neuzdravuje každého...

Jednoho dne byli mezi nemocnými dva lidé s podobnými problémy. Oba chodili o berlích a kvůli vážným problémům s nohama nemohli téměř chodit.

A teď jednoho z nich Ježíš okamžitě uzdravil – a ten šťastný odcházel a chválil Ježíše.

S druhým chromým člověkem Ježíš dlouho rozmlouval, ale k úplnému uzdravení nedošlo.

A tento člověk, když odcházel od Ježíše, s hněvem a kletbami všem říkal, že Ježíš nemůže vyléčit jeho nemoc, a že všechno, co se kolem děje, je jen divadlo, sehrané Ježíšovými známými lidmi.

Muž rozzlobeně křičel: "Probuďte se, lidé! Nebyli tu žádní slepci, kterým by se vrátil zrak – oni jen předstírali, že jsou slepí: zavřeli oči a nahmatávali si cestu pomocí hole... To všechno dělali proto, aby proslavili tohoto šarlatána! A ti, kteří nechodili, teď, náhle, chodit mohli – všichni tito lidé se přetvařovali! Všichni se nechali koupit za peníze tím Ježíšem a Jeho učedníky! Jen se podívejte: já jsem byl chromý – a zůstal jsem chromý dosud! Nevěřte, tento Ježíš je podvodník!"

Ten člověk se dlouho rozhořčoval... A my jsme si uvědomili, že bude pomlouvat i v budoucnu. Stále bude o Mistrovi mluvit špatně... A Sám Ježíš se to nepokusil změnit, přestože měl vždy k dispozici Velikou Sílu Otce, která Mu umožňovala vyléčit jakoukoliv nemoc, a také ovládat myšlenky a emoce lidí.

Tentokrát nám Ježíš řekl jen pár slov:

– Ano, mám Sílu ho vyléčit..., ale nemám k tomu Vůli Nebeského Otce. Tento člověk se ještě musí naučit lekcím moudrosti a laskavosti... Vždyť tato nemoc je jedním ze znamení osudu, že i duše sama je nemocná a nutně potřebuje uzdravení. A bez duchovního úsilí ze strany člověka se Božský zázrak uzdravení nemůže konat.

* * *

Brzy po této události jsme se Ježíše odvážili zeptat, proč máme stále tak málo následovníků, proč On lidem neukáže svou Velikou Sílu, aby v Něho všichni hned uvěřili. Proč dovoluje, aby Ho pomlouvali a nenáviděli.

Večer jsme seděli u malého ohníčku a nebyl s námi nikdo cizí.

Můj bratr Šimon začal pokládat otázky a my všichni jsme poslouchali slova Učitele.

Šimon řekl:

– Pověz mi, Ježíši, jak moc lidé potřebují to, co jim teď dáváme? Proč je tak málo těch, kteří nás chápou a přijímají?
Ježíš nás všechny přejel pohledem:
– Proč vy, kteří jdete se Mnou, pochybujete?

Šimon dále mluvil o tom, co nás tak zmátlo:

– To nejsou pochybnosti, Ježíši, to je něco jiného... Vždyť jen málo těch, kteří Ti naslouchají, skutečně uvěřilo... A těch, kteří si uvědomili, že pouhá víra nestačí, ale že musí vynaložit úsilí na proměnu své duše, těch je ještě méně. A těch, kteří budou i nadále žít tak, jak učíš Ty, – jak mnoho jich bude v příštích letech?

Ježíš se dlouho pozorně díval kamsi do dálky, do té budoucnosti, která byla zjevena jen Jemu, a pak odpověděl:

– Celá ta spousta lidí, kteří Mi naslouchají, ale teď Mě ještě neslyší, – uslyší později, od těch, kteří nyní už pochopili a usilují svou duší ke Stvořiteli! A ti, kteří naleznou Jednotu s Nebeským Otcem – ti budou pomáhat ostatním!

Nedělejte si starosti, ani teď, ani později, že výsledky vašich činů jsou pro vás sotva viditelné. Vaše práce je darem Bohu! Nehledejte odměnu za to, co jste vykonali pro Boha!

A současný čas není na sklizeň, ale je na zasetí semen Lásky a Pravdy. A úroda... – ta se bude množit rok za rokem, století za stoletím... A ten výsledek patří Nebeskému Otci, ne nám...

Žijte jen pro Boha, a pak On převezme plnou odpovědnost za celý sled událostí ve vašem životě, a dokonce i čas odchodu z těla bude pro každého z vás určen Jím. A také i způsob, jakým přijmete smrt, abyste mohli být v Jeho Příbytku – to vše bude řídit Bůh, když Mu zasvětíte všechny své myšlenky a skutky a veškerou lásku své duše!

Zapamatujte si Má slova, protože všichni lidé, kterým budete v budoucnu pomáhat, to budou potřebovat pochopit! Jak ti lidé, kteří již moudře budují svůj život s Bohem, tak ti, kteří se teprve probouzejí, aby nastoupili cestu lásky ve svých osudech!

Vy se nyní díváte s odsouzením na lidi, kteří Mi nenaslouchají, nebo dokonce odmítají Učení, které jsem přinesl na Zemi. Můj Otec a Já však tyto lidi také milujeme, a to nám dává naději, že i oni se otevřou Božské Lásce, i když to nebude příliš brzy.

Takto jsou věci navrženy a uspořádány v Božských Zákonech Vesmíru.

A přijde čas, kdy Veliká láska bude schopna roztavit zábrany neřestí ve zbloudilých duších, vyzvat je k očištění a probudit v nich odvetnou lásku k Nebeskému Otci! To bude jejich šance pochopit Božské a změnit se, přeměnit pro Boha. Je to však pouze šance, příležitost, kterou se sám člověk rozhodne přijmout, nebo nepřijmout. A v tom je svoboda vůle, svoboda volby duše...

Až se sami také, jako teď Já, budete dívat z Hlubin Otcova Příbytku, poznáte, jak významný je i malý pokrok každé duše směrem k Bohu!

Já se dívám na duše z Lásky Vesmírného Nebeského Otce a o každé duši vím vše: minulost i tu budoucnost, která je možná...

Má láska se nevyčerpává a prolévá se ke všem. A je Mně jen líto těch lidí, kteří si svými chybami na sebe vytrvale přivolávají neštěstí a utrpení – a tak si nerozumně prodlužují a komplikují svou duchovní Cestu.

Já také pro každého vidím to štěstí, které může duše nalézt v Otcových Objetích. A pokud je duše dosud hluchá, slepá a ochromená neřestmi a bludy, vzdaluje se od Světla a vyhledává temnotu, – pak takové lidi považuji za nemocné trpící, a vůbec ne za nepřátele...

Láska Nebeského Otce uzdravuje! Nejprve však uzdravuje duši, nikoliv tělo. A tělo musí někdy podstoupit utrpení, aby se očistilo od špíny hříchů a neřestí, aby pochopilo mnohé věci.

Viděli jste nejednou, jak se to děje! Někdy se ti, kteří Mě ještě včera nenáviděli, – dnes stávají Mými učedníky.

Podívejte, nyní soucítíte s těmi nešťastnými lidmi, kteří si přejí být zbaveni nemocí a jiných trápení! Nevidíte však, jak předtím odmítali Boha a jak zhřešili. Je však třeba si uvědomit, že ve svých životech trpí proto, že porušovali Boží Přikázání a opovrhovali Jeho Láskou, a to v době, kdy měli možnost otevřít se tomu, aby Jemu i všem ostatním bytostem věnovali péči a lásku.

... Nyní jste dostali odpověď na svou nahlas nevyřčenou otázku, proč Já některé lidi uzdravuji a jiné ne...

Pro toho, kdo již vypil celý svůj kalich utrpení, činil pokání, uvědomil si své chyby a odčinil své viny, – nastává příznivý okamžik a je možné vylít veškerou Milost Nebeského Otce a tělo může být plně obnoveno.

Ale pro jiné je pohár zaslouženého utrpení ještě příliš naplněný. A dokud oni tento pohár nevyprázdní, mohu jim Já pouze usnadnit cestu k uzdravení, cestu skrze víru a lásku. A jejich břemeno bude lehčí, jejich osud je rychleji dovede ke štěstí a šňůra nepřízně osudu v jejich životě skončí dříve, ačkoliv ne hned teď.

... Naslouchali jsme a žasli nad Ježíšovou Moudrostí... Museli jsme však projít mnoha zkouškami, abychom se naučili stejně moudře milovat a právě tak do hloubky vidět.