Kapitola 4. O životě v blízkosti Mistra
Kapitola 4. O životě v blízkosti Mistra
Mnoho lidí se domnívá, že pro nás, nejbližší Ježíšovy společníky, bylo mnohem snazší překonávat všechny stupně vzestupu k Božskému. To je pochopitelně pravda, ale jen částečná. Ano, byli jsme tehdy Ježíšovi nablízku, žili jsme spolu celé tři roky anebo – pouhé tři roky... Více než tisíc dní jsme byli po celý čas stále s Ním... Každý okamžik byl téměř tak významný jako celý život. Ale zpočátku jsme si plně neuvědomovali ten veliký význam těchto minut, hodin a dnů, strávených spolu s Učitelem.
Pochopitelně jsme se radovali z velikého štěstí, že jsme byli Jím vyvoleni – abychom byli Jeho nejbližšími učedníky a společníky! Docházelo však k mnoha nedorozuměním ohledně toho, jak a proč Ježíš v jednotlivých situacích jednal. Často nás mátlo, že On nepoužívá tu Svou Velikou Sílu, kterou vládne, v případech, kdy by mohl události a okolnosti změnit jen pouhou Svou Vůlí...
Občas nás přepadaly pochybnosti, zmatek a nepochopení. Zdálo se nám, že když už je na Zemi Božský Učitel, měli by všichni lidé ihned uvěřit, prozřít a pochopit Pravdu! Viděli jsme, že Ježíšova Moc je Bezmezná, – mnohokrát jsme se o tom sami přesvědčili. Zdálo se nám, že kdyby tuto Sílu projevil, absolutně všechno na světě by se změnilo! Ale On to neudělal, ale jen učil, vysvětloval, vyprávěl podobenství... Dokonce Ježíš ani neuzdravil všechny, kdo toužili být uzdraveni... Tehdy jsme velmi mnoha věcem nerozuměli, ale bezvýhradně jsme Ježíše milovali a bezmezně Mu důvěřovali.
* * *
Zde je jedna z mnoha epizod:
... Ten den bylo chladno.
Zprava a zleva od nás se honily dešťové mraky, ale nad námi svítilo slunce a byla vidět otevřená modrá obloha.
– Tohle pro nás děláš Ty, Ježíši, odháníš od nás mraky? – zeptal se Jan.
– Ne, samozřejmě, že ne, Jane!
Cožpak stojí za to plýtvat Božskou Sílou jen na rozhánění mraků? Když nám déšť zmáčí tělo a oblečení – cožpak je to velký problém? Dnes se o nás tímto způsobem postaral Sám Nebeský Otec. A možná, že zítra sešle nám i ostatním silný déšť a vítr pro náš prospěch. A také tohle bude Jeho Dar. A vy opět uvidíte, jak každý Dar Nebeského Otce slouží dobru!
... A opravdu, hned druhý den přišlo špatné počasí.
Před proudy deště a silným větrem nebylo kam se schovat.
Vzpomněli jsme si na Ježíšova včerejší slova a snažili jsme se nereptat a neprosit Ho, aby zastavil vítr a déšť. Brzy se před námi objevila malá, chudá chýše.
Žila v ní rodina – muž, žena, jejich čtyři děti a starý otec. Tito lidé byli velmi chudí. Přesto nás přijali s velkou péčí. Byli laskaví, třebaže nevěděli, Kdo je jejich hostem, ale prostě jen přijali promočené a hladové pocestné. Podělili se s námi o své chudé přístřeší a skromné jídlo. Bylo nás mnoho... A oni tím, že se s námi podělili o poslední zbytky jídla, projevili svou štědrost a velkorysost!
A Ježíš jim odpověděl skrytými duchovními dary. Nejprve se zjevovaly malé zázraky. Lidé se podivovali, že jídla, které přinesli na stůl, po naložení do misek neubývá. Pohoštění bylo rozděleno a bylo ho dost pro hostitele i pro nás. A nakonec ho ještě zbylo více, nežli ho bylo předtím. A to jídlo tak nádherně chutnalo a vonělo, i když bylo na pohled prosté – vždyť to bylo skromné jídlo chudých. Jídlo samo se kouzelně proměnilo.
Starší z dívek naplnila misku starému muži, který ležel na posteli v rohu chýše. Chtěla ho sama nakrmit, protože měl ochrnuté ruce i nohy.
Nemocný stařec řekl:
– Nepotřebuji jídlo, potřebuji teď jiné věci... Vidím, že náš host je Svatý Člověk! Slituj se nade mnou, Pane, a pomodli se za mě, neboť už dávno nadešel můj čas, a já jsem pořád ještě nezemřel! Trápí mě, že jsem rodině svého syna na obtíž. Už více než rok jsem neopustil lůžko.
Ježíš ke starci něžně promluvil:
– Ještě nepřišel tvůj čas, abys odešel. Dnes uslyšíš důležité věci o Bohu, které spoustu věcí změní, předtím než odejdeš k Nebeskému Otci. Vstaň tedy a pojď ke stolu pojíst s námi se všemi!
A stařec náhle pocítil sílu a zvedl se ze svého lože. Všichni užasle hleděli na tento veliký zázrak uzdravení!
A při jídle Ježíš mluvil o tom, že lidský život má účel. Že srdečná láska, dobrota a pokora odhalují v duších schopnost uvidět Boha, uslyšet Ho, chápat Jeho pokyny a žít nadále v souladu s Boží vůlí – ve velkých i v malých věcech.
A Božská Záře zahalila celý prostor té chudé chýše, a pochopení pronikalo do duší všech přítomných. Pro tyto lidi to byl první dotek Živé Božské Lásky. A my všichni jsme při tomto jídle také okoušeli Nebeské Dary Lásky a Moudrosti.
Potom nám Ježíš řekl:
– Všimli jste si, jak moudře jsme udělali, když jsme se radovali z deště a větru? Toto špatné počasí nás přece přivedlo do domu, kde nás bylo zapotřebí. Takto může Bůh vést lidi, když ještě nemají přímé pochopení Jeho Vůle.
... Druhý den se u té chudé chýše shromáždilo mnoho lidí, kteří se dozvěděli, že Ježíš uzdravil starce, který byl více než rok ochrnutý.
A my jsme se stali svědky Ježíšova zázračného kázání o smyslu života, o laskavosti, štědrosti a soucitu s bližními. Toho dne Ježíš uzdravil mnoho lidí, kteří Ho požádali o pomoc.
* * *
A Bůh často vedl naši Cestu po Zemi podobným způsobem.
Ježíš znal Boží Plán předem, ale trpělivě nám ukazoval, jak máme Božské Vedení chápat a přijímat.
Od Ježíše jsme se učili, jak můžeme lidem pomáhat. Jak můžeme žít stále s Bohem! Jak máme mluvit o Bohu s různými lidmi, kteří se vlastnostmi svých duší od sebe velmi odlišují!
Někdy jsme byli v bohatých domech přijímáni v přepychu. Jindy nás donutily okolnosti vnějšího světa k půstu a odříkání, a my jsme se učili pokoře...
Ano, my jsme se učili nežádat Ježíše o zázraky, které by uspokojily naše přání. Například, aby zmírnil denní žár a odstranil chlad, nebo aby nás zahřál v chladné noci, abychom si odpočinuli po dlouhém cestování... A tak jsme si sami našli přirozený stín olivovníků a ukryli se tam před spalujícím sluncem, v noci jsme se ohřáli u ohně, překonali jsme hlad a únavu a upevnili se v duchovní síle. A Ježíšovu moudrost v každém z Jeho Skutků jsme se postupně snažili pochopit. Někdy jsme byli svědky zázračných uzdravení nebo zhmotnění, a dokonce i vzkříšení z mrtvých... Viděli jsme, jak se duše vracejí do těl, připravených k pohřbení, jak slepí prohlédají jak se malomocní uzdravují... Viděli jsme, že Síla, kterou může Ježíš projevit, nemá hranic.
... A bylo velice mnoho věcí, kterým jsme tehdy nerozuměli. Nechápali jsme, proč Ježíš nezjevuje svou Božskou Sílu vždy. Zdálo se nám, že by bylo tak snadné přimět všechny lidi, aby uvěřili – tím, že bude znovu a znovu předvádět velké zázraky. A to pochopení, že lásku nelze nijak vynutit, že láska se probouzí jiným způsobem..., – k nám nepřišlo zdaleka hned.
