Kapitola 10. O utrpení a jeho překonávání, o obětavosti, o tvoření malých zázraků

Pravděpodobně si ne všichni hned uvědomí, že právě teď, tady, s vámi i se mnou je přítomen Ježíš — Živý, Skutečný, Věčný! Ale je to tak! On mluví s dušemi, které naslouchají vyprávění o Něm. Mluví s vřelostí, která uchvacuje srdce, s porozuměním o problémech a nedostatcích, které lze vidět, a tudíž i překonat! Dává možnost dotknout se Jeho Lásky, Moudrosti a Síly! Dává i možnost Splynutí s Ním podle připravenosti každé duše!

Budu pokračovat ve vyprávění malých epizod ze života s Ježíšem, ve kterých jsme se učili porozumět tomu, jak Bůh — Jednotný, Vesmírný, Prvopočáteční — řídí vše, co se děje v Jeho Stvoření, jaká je v tom role Ježíše a jaká může být role každého z nás!

* * *

… Jednou jsme uviděli na břehu potoka samaritánské děti, jak si hrají v písku. Bylo jich sedm, bratři a sestry. Nejstarší dívka rozdávala imaginární pohoštění a rozkládala na listy placky z mokrého písku. Nejmladší chlapec už chtěl začít jíst pískovou placku, ale jeho starší sestra ho zastavila a setřásla písek z jeho dlaně, když už ho měl téměř u úst. Dítě se rozplakalo. Poté se rozplakaly i ostatní mladší děti.

Filip se obrátil na Ježíše a řekl:

— Ježíši, tyto děti jsou velmi vyhladovělé. Mohl bys je nakrmit?

— Dobře! Souhlasíte všichni s tím, že jim dáme jídlo? — zeptal se Ježíš a obrátil se na nás všechny.

— Samozřejmě! Ano! — Všichni jsme vyjádřili svůj souhlas výkřiky nebo tichým přikývnutím. Očekávali jsme další zázrak od Ježíše.

Ale On řekl prostě:

— Dej mi jídlo, Filipe.

Filip podal Ježíši plátěnou tašku, ve které jsme měli jen pár kukuřičných placek — náš dnešní předpokládaný a velmi skromný oběd.

Ježíš přistoupil k dětem, požádal je, aby si umyly ruce v potoce, a každému dal jednu z našich placek. Děti byly šťastné z tohoto zázračného pohoštění. Taška byla nyní úplně prázdná...

Byli jsme trochu zmatení, čekali jsme zázrak, ale Ježíš prostě dal dětem všechno jídlo, které jsme měli s sebou.

... A poté, když jsme odpočívali ve stínu stromů a hasili žízeň vodou z pramene, nám Ježíš vyprávěl, že každý dobrý nebo zlý skutek má svou cenu a následky. A je důležité, abychom přijali odpovědnost za to, co v životě děláme. A to, nejenom nedělat zlé skutky, které se Bohu nelíbí, ale také zasvětit Bohu všechny naše dobré myšlenky a činy, bez touhy po odměně za dobro, bez myšlenek na sebe.

Ale, protože jsme byli hladoví, příliš dobře jsme nepochopili Ježíšova slova.

Tomáš se Ho zeptal a vyjádřil tak v tu chvíli naše společné myšlenky:

—To znamená, že Ty za všechny Své zázraky budeš muset zaplatit utrpením, stejně jako my dnes trpíme hladem za to, že jsme těm dětem dali své jídlo?“ zeptal se Tomáš.

— Ano i ne...

Jsem zodpovědný za každého člověka, kterého jsem uzdravil, za každého, komu jsem prodloužil život, ale v každém mém činu je Vůle Nebeského Otce. Tu Já neporušuji. Pokud však Moje touha konat dobro převýší Jeho Záměr a Milost, pak za to přijde odpovědnost v podobě zvláštních událostí v Mém životě. To vím!

— Učíš nás milosrdenství, ale opravdu budeme muset za všechny dobré skutky trpět, jako nyní trpíme hladem?

Ježíš zavrtěl hlavou a usmál se:

— To vůbec není pravda. Snažte se teď pochopit to hlavní! Trpět nebo netrpět – to je naše vlastní volba. Pokud jsme zažili radost z obětavého činu, vykonaného ve jménu Boha, pak tato radost v nás ničí utrpení a přináší do našich životů hojnost Boží Milosti – skutečnou HOJNOST, kterou lidé ne vždy umí přijmout, protože neznají zázrak, který se děje skrze rozdávání lásky, skrze štědré dávání, bez myšlenek na sebe.

Ježíš se na chvíli odmlčel a když viděl, že mu nerozumíme, pokračoval ve vysvětlování trochu jinak:

— Jakékoli problémy můžeme řešit různými způsoby: zvenčí nebo zevnitř. Ano, hlad lze vždy snadno utišit přijetím potravy. Ale co dělat, když nemáme co jíst? Trpět? Prožívat muka? Vůbec nemusíme trpět!

Existuje možnost odstranit samotný pocit hladu. Zkusme právě teď přesunout vlastní vnímání z trpícího těla — do Ducha – do prostoru Ducha Svatého, do prostoru Jeho Blaženosti, Milosti a Světla. Odtud nám mohou být darovány hmotné dary, například chléb nebo placky mohou být darovány našim tělům. Viděli jste takové zázraky a čekáte ode Mne nový podobný zázrak, který vás odmění za vaši dnešní laskavost k dětem. Ale existuje i jiný Božský zázrak – proměna nás samých. Můžeme vymýtit samotné utrpení!

Podívejte – zde k nám sestupuje Světlo Božské Lásky jako Zářivý Proud! My, duše, omyté tímto Světlem, Jej můžeme vdechnout do sebe. Boží Světlo dává dech tělům i duším. Bůh, který vdechl život do každého těla, dýchá v nás, oživuje nás! Bůh vdechuje a vydechuje toto Světlo skrze vše, co se v tomto světě projevuje! A skrze naše těla proudí Světlo a my jsme v Tomto Světle naplněni — Božskou všezahrnující úplností! A síla, radost a blaženost naplňují naše duše i těla...

A podívejte se – už vůbec nemáte hlad! Nemáte touhu ani netrpíte, že? V tělech i duších panuje blahodárný a pokojný stav. Zapamatujte si to! Takové malé zázraky proměny sebe samých, jako duší, jsou vám nyní díky Milosti Ducha Svatého zcela dostupné!

... Silou Ježíše jsme se rozplynuli v Božském Světle a pocítili nadpozemskou Blaženost!

A pak se reálně uskutečnil malý zázrak: s údivem jsme zjistili, že vůbec nemáme hlad, i když ještě před pár minutami jsme měli pocit, že umíráme hlady. Radost nás zaplavila, když jsme pochopili tento, zcela jiný, zázrak Ježíše.

A On pokračoval:

— Zapamatujte si toto: je třeba přesunout centrum své duše do Božského Světla, do Záření Ducha Svatého — a proměna začne probíhat prostřednictvím takového Splynutí. Naučte se žít Životem Ducha, a ne problémy, které přemáhají naše těla a mysli v tomto světě. Taková schopnost se vám v životě mnohokrát bude hodit. A měli byste si ji začít osvojovat již nyní, při výskytu jakýchkoliv obtíží nebo utrpení! Problém se tím na čas jakoby oddálí nebo úplně zmizí.

To můžeme vždy udělat v situacích chladu, horka, bolesti nebo jiného utrpení. Nemusíme reagovat jako tělo, které téměř vždy něco chce, nebo jako mysl, která se neustále něčeho bojí. Od dnešního dne doporučuji toto praktikovat. Schopnost vůbec necítit bolest z poranění způsobených tělu tím, že se přesunete do Jednoty s Duchem Svatým, bude pro vás vrcholem této schopnosti.

A zapamatujte si také, jak důležitá je v našich životech obětavost. Kolik jste se toho dnes naučili — a to vše díky těm několika plackám, které jste dali dětem! Nikdy se nebojte obětovat. Dělejte to snadno, upřímně, ze srdce!

Samozřejmě, je mnohem snazší pro člověka obětovat z hojnosti. Ale nemusí to být jen hojnost peněz nebo jídla, může to být hojnost Lásky.

O takovou HOJNOST v duši byste se měli starat. Tato HOJNOST se nevyčerpává, neboť Nebeský Otec naplňuje s nadbytkem ruce dárců a srdce, která vylévají Lásku!

Velká radost naplňuje duše při takovém obětování! Taková obětování jsou skutečně milá Bohu!