Kapitola 1. Jan Křtitel

Tehdy jsme čekali na Mesiáše! Čekali jsme a velmi jsme věřili v Jeho brzký příchod! Věřili jsme v silného a hrozivého Božího Posla, který přemůže všechny nepřátele a přinese izraelskému lidu vysvobození ze všeho útlaku, mír a prosperitu.

... A přišel Ježíš s poselstvím Lásky a Míru pro všechny národy Země na mnoho příštích staletí, na tisíciletí... Přišel tichý a pokorný v celé Nezničitelné Síle Univerzálního Poznání a Božské lásky!

Nebylo snadné to hned pochopit. Avšak přesto jsem v Něm poznal Božího Posla, důvěřoval Mu celým svým srdcem, celou duší, a následoval jsem Ho... Nebyla to vůbec moje zásluha – odhalil se mi On Sám... Vybral si mě za svého společníka a pomocníka. Dovolil mi být s Ním, následovat Ho po celý můj život! Následovat nejprve do Jeho smrti a zmrtvýchvstání, a pak Ho následovat i sám; jít v Jeho stopách, v životě jako službě lidem, v přijetí smrti těla a ve Věčném Životě!

Když jsem se setkal s Ježíšem, myslel jsem si, že už znám Boží Zákony a mám dobré záměry pro svůj lid. Ale stalo se něco zvláštního a začala hluboká proměna duše. Byl jsem ohromen a zdrcen ve svém malém poznání tím Poselstvím Univerzální Lásky, které Ježíš zjevil lidem. Byl jsem jím přetaven a jakoby zrozen znovu – zrozen v Duchu a Pravdě.

* * *

... Své vyprávění však musím začít od Jana – Jana Křtitele, jak se Mu dnes běžně říká. Byl to můj první Učitel. Bez duchovních Znalostí a dovedností, získaných od Jana, bych mohl vnímat jen vnější stránku toho, co mi ukazoval a říkal Ježíš.

A tak nechť je na začátku kapitola o Proroku Janovi.

V Písmech izraelského lidu je mnoho vyprávění o Lidech-Prorocích, kteří mluvili přímo s Bohem. Všichni jsme o tom v té době četli a slyšeli v chrámech a na modlitebních shromážděních.

V té době jsem navštěvoval setkání a besedy malé komunity esejců, a dokonce jsem se chystal vstoupit do jejich společenství. Na těchto setkáních lidí s vysokým morálním kreditem jsem totiž dokázal pochopit spoustu věcí.

Při poslechu řečí v této občině jsem byl hluboce prodchnut myšlenkami esejců o pravidlech spravedlivého života a o zásadách laskavosti a čistoty.

Morální normy, hlásané v tomto společenství byly přísné: nepřinášení krvavých obětí, neuznávání možnosti jednoho člověka vlastnit druhého jako otroka, nezabývat se lichvou, zřeknutí se přepychu, žít navzájem jako bratři a sestry, usilovně pracovat, pomáhat si ve všem, starat se o slabé, nepoužívat žádné zbraně. Esejci si dokonce osvojili některá očistná cvičení. Například jsme za úsvitu prováděli dechová cvičení, abychom posílili tělo i ducha.

Takový život se mi líbil, a když jsem dokončil zkušební dobu, která byla přijata pro vstup nového člena do komunity, chtěl jsem se stát jedním z jejích bratrů. Existovala však přísná pravidla a rituály, jejichž smysl se vytratil a nahradila je pouze přísná poslušnost vůči starším komunity.

V této občině byl ve velké úctě Mojžíš. Nikdo z jejích členů však sám neměl schopnost slyšet Boha ani konat zázraky podobné těm, které jsou popsány v Písmech.

...Jednoho dne jsme se však dozvěděli, že v Izraeli je nyní Prorok jménem Jan, který slyší Boha a ohlašuje brzký příchod Mesiáše.

Několik lidí, kteří se účastnili setkání komunity esejců, včetně mě, se vydalo poslechnout si Janovo kázání.

Vždyť uvidět živého Proroka – to pro nás pochopitelně bylo velmi zajímavé! Chtěli jsme také rozptýlit pochybnosti, jestli to není jen nějaký podvodník, který shromažďuje davy zvědavců, ale skutečný Prorok. Ačkoliv se o Něm říkalo, že On strávil mnoho let o samotě na poušti v přísné askezi – a poté začal slyšet Poselství od Boha!

* * *

A tak jsme přišli na místo, kde Jan žil a kázal.

Byli jsme tak ohromeni tím, co jsme viděli a slyšeli, že jsme se už nevrátili zpátky do svých domovů ani do komunity. Několik let jsme zůstali žít v Janově blízkosti.

Zde jsme již nebyli vystaveni pouze pravidlům morálky a čistoty duší, ale součástí našeho každodenního života se stal skutečný Bůh!

Pro ty, kdo jen přišli a odešli – bylo Janovo kázání velmi prosté. Mluvil o očistě a pokání na počátečních úrovních tohoto procesu.

Avšak pro ty, kteří s ním zůstali, to bylo jiné... Učil je speciální techniky, zvláštní metody zklidnění mysli a transformace tělesných energií. Jan dříve navštívil vzdálené země a naučil se tam mnoho z duchovních tradic jiných národů o používání duchovních praktik.

Vysvětloval nám, že očista těla, mysli a duše je nezbytná k tomu, abychom byli schopni vnímat Božské!

* * *

To je důležité lidem připomínat! Abychom dokázali vnímat Boha – nezbytně potřebujeme hluboké a všestranné očištění.

A my jsme se od Jana postupně naučili, jak to máme dělat.

Tyto způsoby a metody nejsou v duchovním světě nové. Opakuji to však znovu, neboť velice mnozí zanedbávají očistu a pokání, když se s velkou pýchou snaží ovládnout výšiny Ducha. To často vede ke katastrofálním bludům a bolestivým pádům. Trvá potom dlouho, než se ti, kdo zanedbávali počáteční stupně Duchovní Cesty, dostanou ze svého narušeného stavu.

* * *

Jan nás učil všestranně. Učil nás přeměně jak těl, tak i duší. Učil nás chápat zákony čistoty prostřednictvím půstu a očišťování jídla, a skrze pochopení a přijetí přikázání nikomu neubližovat svými myšlenkami, slovy ani skutky.

Schopnost mlčet, kontrolovat svoji řeč, pravdomluvnost, upřímnost i v myšlenkách před sebou samým i ve slovech pronášených pro druhé. Může se to zdát obtížné... Ale pokud opravdu věnujete pozornost svým sebeospravedlňujícím myšlenkám a slovům, můžete toho tolik uvidět.

Důležitou součástí naší výchovy byla také askeze vnějšího života, kdy jsme neměli téměř žádný majetek a nesměli jsme po hmotném dostatku ani toužit. Tato strohá prostota života, v níž vše směřuje k poznání Božského, je určitou etapou, která označuje začátek vážného duchovního růstu na Cestě.

V tehdejší společnosti, stejně jako v té dnešní, bylo zvykem posuzovat lidi podle jejich materiálního bohatství, úspěchu ve světském životě a vlivu mezi ostatními...

Nelze říci, že lidé nepotřebují rozvíjet své světské dovednosti a že by neměli vynikat v pozemských záležitostech. I to rozvíjí tělo, mysl a duši... A bez rozvoje na úrovni hmotného života nedozrají duše natolik, aby svůj zrak zaměřily pouze na duchovní úsilí. Jan nám tehdy odhalil etapu duchovního růstu, zaměřenou jen na usilování k Bohu! Toto stádium se často označuje jako mnišství. My jsem přitom neskládali žádné zvláštní sliby, nedělali jsme žádné přísahy, ale prostě jsme se řídili Janovými lekcemi.

V našem životě s Ním bylo mnoho péče věnováno očistě těla... Nebylo to jen rituální omývání, čistá strava a půst, ale také energetická očista pomocí speciálních meditačních technik. Speciální praktiky otevíraly energetická centra v tělech a čistily vnitřní toky proudů Světla.

Hodně jsme tehdy mluvili o Bohu, četli jsme Písma a kladli Janovi otázky. A On odpovídal. Ale ne vždy odpovídal přímo, protože nás učil přemýšlet samostatně, učit se rozumět, a ne slepě následovat to, co bylo napsáno a vyčteno v textech.

Pomalu jsem dospěl k poznání, že četba moudrých textů a poslech inspirativních přednášek jsou velmi užitečné, ale nemohou nahradit duchovní práci na vlastní duši a praktické meditace na rozvíjení schopnosti vědomí-duše vnímat, cítit, myslet, uvědomovat si. Pasti pozemské mysli nás uvrhají do iluze, že to, co jsme uslyšeli, jsme již pochopili, ale ve skutečnosti pouze zkušenost duše přináší nezničitelné poznání.

A velmi pomalu jsme postupně v našem životě po boku Jana začali pociťovat proniknutí všeho jsoucího Bohem, Reálné Blízkosti Boha vždy – v každém dni našeho života!

* * *

A ještě jsme viděli Jana, jak mluví k Bohu, jak mluví od Boha!

Bylo to neobyčejné! On se v těchto chvílích neuvěřitelným způsobem proměňoval. Jako by se stal prázdnou nádobou, skrze kterou se do světa dostávalo Božské světlo. Božská slova získávala hlas a začala znít!

V té době jsem o tom nepřemýšlel, nechápal jsem ani, čím se odlišují Mesiáš a Prorok. Bylo pro mě podivuhodné vědět, že je vůbec něco takového možné – slyšet Samotného Boha!

Když jsme viděli, jak se to děje, začali jsme chápat rozdíl mezi chvílemi Janovy Jednoty s Prvotním Tvůrčím Božským Vědomím a těmi okamžiky, kdy byl s námi člověk – ano, člověk, veliký v duchovních výkonech, který se mnoho naučil, ale oddělený v té chvíli od Jednoty s Vyšší Božskou Sílou.

Jan před námi s touto Silou, když s Ní splynul, nedělal materiální zázraky. Neuzdravoval trpící, ale znal tuto Sílu Jednotného, uměl s ní na Čas Splynout a učinit Božskou přítomnost vnímatelnou i pro nás, Své učedníky.

Přibližoval nás blíž k Bohu a Boha k nám skrze své tělo, svá slova, meditace, které nám dával, a celý způsob života, do kterého jsme byli ponořeni spolu s Ním!

Bez tohoto učednictví s Janem by se mi nepodařilo stát se Ježíšovým učedníkem. Byla to léta prozření a duchovního zrání, která mi umožnila, aby se v mém životě udály všechny ty nejdůležitější věci...