Kapitola 6.
Poprvé na cestě s Ježíšem

Ježíš s učedníky se znovu chystali na cestu. Já jsem jim připravovala jídlo s sebou.

Potom jsem šla k Ježíšovi, a se sklopenýma očima jsem řekla:

– Tady jsem vám připravila jídlo. Nevím: bude-li to stačit – nebo jestli ještě něco chcete? Odpusť, že jsem neuhádla Tvoje přání...

– Všechno je v pořádku! Udělala jsi to výborně, Marto! A nějak se Mi zavděčovat – to vůbec není zapotřebí! Však víš, že Já nemám marná pozemská přání!

Ale proč se Mě pořád ještě bojíš, Marto? Vždyť jsi Mě chtěla o něco poprosit! Není to tak?

– Ano, Ježíši! Chtěla! Ty vidíš všechno, o čem přemýšlím, co si přeji... Ale já se Tě přesto pořád trochu bojím, ale... už jen nepatrně... A – jenom občas...

– Ale vždyť, jakmile se Mě začínáš bát, – tak přestaneš milovat!

Strach v lásce nežije!

A láska se strachem spolu dobře nevycházejí!

Láska přece strach zahání!

Ale strach... ten je schopen uhasit lásku!

Nu, řekni Mi tedy směle a otevřeně: o co Mě chceš poprosit?

– Dovol mi teď odejít s Tebou a s vámi se všemi.

– To je výborné, že si to přeješ, Marto! Ale bylo by lepší, kdyby k tomu teď nedošlo: tvůj čas ještě nepřišel. On už brzy nadejde, ale nyní ještě není v tvých silách vydržet celou naši cestu. Já tebe a Lazara vezmu s Sebou o něco později: až se vyplní Písmo a bude uskutečněno všechno předpovězené...

– Ale já tak potřebuji, abys byl po celý čas vedle mě! Všechna duchovní práce se mi přestane dařit, jakmile Ty opustíš náš dům a já zůstanu sama!

– Právě o tomhle Já mluvím!

Aby mohl být člověk spolu se Mnou na této Cestě, musí v jeho životě zůstat jen Bůh! Jmenovitě On – Nejmilovanější, Nejbližší, – Jeho musí člověk pociťovat vždy vedle sebe! A ne Moje tělo!

– Já to všechno vydržím! Všechny ty těžkosti! Dovol mi jít s vámi a být spolu s Tebou! Vždyť Marie to dokázala! Dokážu to i já!

– Ty jsi Mě nepochopila, milá Marto!

Ale, když tak prosíš, tak si trochu vyzkoušej žít tím životem, kterým teď žijeme my! Ať je to k prospěchu jak tobě, tak i všem ostatním. A ať ti to pomůže se upevnit ve tvém směřování k Nebeskému Otci!

Dovoluji ti, abys teď se Mnou šla!

Všechno bude tak, jak ty chceš, Marto, a také, jak to potřebuje Bůh pro lepší rozvoj tebe-duše! Všechno bude – všem k užitku!

– Děkuji Ti, Učiteli!

... Já jsem se už zavčas předtím přichystala na cestu.

Lazar byl velice udivený, ale nijak mi nebránil v mém záměru.

* * *

A tak začala moje cesta spolu s Ježíšem a Jeho učedníky.

Nebývalá, nevýslovná radost mě teď přeplňovala!

Poprvé se můj život stal životem duše, přeměněné v duchovní srdce, – zářící jak maličké sluníčko!

Předtím se mi to stávalo jen na krátký čas. Ale právě teď jsem poznala úplnost a blaženost života ve stavu téměř neustálé srdečné lásky!

Otevřely se mi oči duše! A doslova rozkvetl kvítek lásky v mém duchovním srdci!

Poprvé jsem se teď dívala na všechno kolem nadšená krásou – tou krásou, kterou jsem předtím považovala za bezvýznamnou, obyčejnou!

Byla jsem unesená pohledem na ranní kapičky rosy v trávě, květiny, stromy, písek a olivovníky podél cest!

Jako poprvé jsem poslouchala písně ptáků a pozorovala jejich lehký let!

I oblohu jsem viděla jako poprvé! A nemohla jsem se vynadívat na jemné krajkoví obláčků nebo na její vysokou a bezoblačnou modrou kupoli nad námi!

Zamilovala jsem si i zurčení obyčejného potoka a něžné laskání jeho vody, klouzající mezi prsty!

Ale vždyť jsem přece i předtím také chodila pro vodu... A – viděla jsem stromy, a trávu, a květiny... Ale já jsem je tehdy... jakoby ani nevnímala!

Avšak teď mi s očí spadly "šupiny všednosti" – a všechno kolem se rozzářilo nevýslovnou krásou!

Všechno teď bylo prosyceno pociťováním Přítomnosti Boha – Otce-Stvořitele!

A vedle mě šel Ježíš!

Jeho nohy se dotýkaly toho samého písku, co moje! Jeho pohled – svými dotyky – laskal všechno to, co jsem viděla já: všechny ty stromy, keře, květiny, a dokonce i jen prašnou cestu pod našima nohama!

A na zastávkách ode mě Jeho ruce přijímaly pohár s vodou nebo jídlo!

Jeho přítomnost činila všechno... Svatým!

Byla jsem nevýslovně šťastná!

* * *

Nicméně jsem byla rychle unavená a občas jsem začínala zůstávat pozadu... Všimla jsem si, že Ježíš dělá speciálně zastávky, kdy něco ukazuje nebo vysvětluje, abych je mohla dohnat. Styděla jsem se za to: nechtěla jsem být přítěží! A proto jsem se snažila, jak jsem mohla, přestože v prvních dnech byla moje tělesná únava dost velká.

... Ale jak podivuhodné byly večery u ohně a Ježíšovy besedy!

On tehdy již připravoval Své učedníky na jejich apoštolské sloužení:

– Vy, Moji přátelé, zdědíte to Dílo, které jsem Já začal na Zemi! Vždyť Já nebudu vždy s vámi v tomto těle!

Ačkoliv, přesto budu zároveň s každým Mým následovníkem – tím Světlem a Božskou Láskou, Které vás učím vidět, slyšet a objímat dušemi!

Bůh je přece vždy s vámi a ve vás! A Síla Ducha Svatého, protékající skrz vaše těla, vám umožní naučit se lidem zjevovat tuto Sílu!

Ale zdůrazňuji, že mluvím o Vůli Boha, a ne o intenzitě vašich osobních přání!

Jsou dědicové, kteří dědí pozemské, a proto musejí umět spravovat majetek, který zdědili.

Ale vy jste Mnou vyvoleni, abyste zdědili ne pozemské, ale Nebeské!

Nést lidem Vědění, které jste obdrželi – to bude úkolem vašich životů do posledního dne přebývání v těchto tělech.

Ne každý člověk, který přijal pozemské dědictví, je schopen moudře spravovat peníze a domy, a přispívat k rozvoji těch zemí, které dostal do své správy.

Ale váš úkol je mnohem složitější a odpovědnější! Každý váš čin ve vašem sloužení musí být řízen Otcem Nebeským!

– A dáš nám sílu uzdravovat, a také vidět minulost a budoucnost? A naučíš nás tvořit chleby a oblečení z ničeho? Naučíš nás vznášet se ve vzduchu a chodit po vodách?

– Ptáci nebeští mohou létat, a ryby plavou ve vodách... Květiny jsou oblečeny do překrásných oděvů... Cožpak vás musím naučit dovednostem ptáků, ryb a květin?

Vy dostanete jako dědictví něco jiného – Království Nebeské! Cožpak je vám to málo?

Zapamatujte si, přátelé:

Ten, kdo umí ovládat jmenovitě sebe: své myšlenky a emoce – získává velkou přednost.

Například, ten, kdo umí mlčet, pozorně naslouchat, mluvit jen to důležité a v pravý čas – ovládl velice důležitou dovednost.

A proto ten, kdo nachází Království Nebeské uvnitř sebe a neztrácí tento drahocenný poklad kvůli vnějším potížím a zkouškám, je hoden toho, aby o tom hlásal lidem!

... A Ježíš učil dále o tom, jak se otevřít přijetí Božského Světla Ducha Svatého a zaměřovat toto Světlo-Sílu přes tělesné ruce – pro uzdravování.

Mně bylo ještě mnohé z toho, o čem mluvil Ježíš, nepochopitelné. Ale Božské Světlo-Sílu jsem se tehdy už naučila pociťovat.

... Po této besedě řekl Ježíš Ondřejovi:

– Zítra pověz Martě o těch sedmi "lampách"¹, které mohou být zažehnuty v těle člověka – aby mohl Božský Duch snadno naplňovat takové tělo a následně jednat skrze něho.

... Příští ráno mi Ondřej vyprávěl o sedmi centrech v lidském těle, která musejí být očištěna a přeměněna:

– Nyní se rozhořela první "lampa" – vyzařování tvého duchovního srdce. A ty teď – od ní – můžeš zapálit i ostatních šest, aby všech sedm center zaměřujících síly duše v těle, mohlo být čistých a začalo lehce vést Božské Světlo.

... Ó, jak rychle jsem se tehdy unavila!...

Když si toho Ježíš všiml, udělal zastávku mnohem dříve, než obvykle.

Tento den nám trochu vyprávěl o Svých putováních po jiných zemích a o vírách národů tam žijících. Pro mě to všechno bylo zajímavé: zvláštní obyčeje, podivné obřady, neznámá jména Božských Učitelů...

Ježíš mluvil zejména o tom, jak rychle se ztrácejí nebo jsou lidmi překrucována učení, přinesená mudrci a proroky:

– Velmi mnoho ústně předávaných tradic a legend mělo svůj počátek v pravém Vědění. A to – ne pouze vyprávění o historii židovského národa.

A časem se v takových pověstech zachovalo jen velice málo pravdy, ale nakupilo se mnoho fantazií nebo záměrných lží. Někdy se dokonce i stává, že se žrecové pokoušejí "zbožštit" zlo a ustanovují kult uctívání sil zla. Oni takovým způsobem – prostřednictvím navozeného strachu – nutí lidi, aby se jim podřizovali. Viděl jsem to v mnohých zemích, ve kterých jsem pobýval.

Já bych chtěl vrátit lidem – těm nejobyčejnějším, prostým lidem – věčné Vědomosti o Bohu, o zákonech Univerza, o největší a přeměňující Síle Božské Lásky.

Kupříkladu se podívejte na Martu: jak rozkvetla za těch několik dní! Pro takové lidi – Já také kážu! A takových lidí je velice mnoho! Pro ně se otevírají čisté a jasné životní cesty, vedoucí k osobnímu poznání Stvořitele!

Ten, kdo dosáhl prostoty života s Bohem, zažívá veliké štěstí! To štěstí nemůže nikdy vyprchat, jestliže bude duchovní srdce takového člověka vždy v Království Nebeském! Jeho radost je teď v Bohu! A ta radost z kontaktu s Nebeským Královstvím není s ničím srovnatelná!

Dokonce i duše ještě malé a skromně začínající své hledání mohou dosáhnout tohoto štěstí!

Když Bůh přebývá ve tvém duchovním srdci – pak duše jásá, zpívá, září a je připravena dělit se o to štěstí se všemi kolem!

Rozechvělé a něžné vnímání všeho kolem –pak začne být přirozené!

Dokonce i malé duše, které se dotknou Čistoty a Blaženosti Božského, získávají tuto Blaženost!

Mnozí lidé mohou, pokud se pocítí dětmi a zároveň učedníky Boha, začít žít šťastně a poznávat Království Nebeské, Které se otevírá milujícím čistým duším!

Ale je důležité, aby to usilování ke Stvořiteli bylo pevné!

Avšak jestliže zmizí radost pociťování společného života s Bohem, znamená to, že takový člověk něco zanedbal nebo opomenul. A musí tedy pozorně zkontrolovat: co není v pořádku, kde dělá chybu nebo se mýlí.

Pouze čistí dušemi se mohou podílet na Životě Boha!

Vy můžete lidem vyprávět o Bohu Otci, zejména o tom, že On nerozděluje Svoje děti podle barvy kůže a podle místa narození. Bůh je jednotný pro všechny lidi, ať už Ho lidé nazývají jakýmikoliv jmény!

Můžete je učit o lásce a bratrství mezi lidmi, o moudré pomoci jeden druhému, o úkolech, předurčených každé duši!

Jen úplně málo pozemských statků je zapotřebí člověku pro život – radostný a klidný!

Avšak jak hloupě vypadá utrácení času na získávání pozemského bohatství, – toho času, který byl každému přidělen na takový šťastný život a zdokonalování sama sebe!

Přinesení vědomostí o Principech Moudré Božské Lásky může pomoci velmi mnoha lidem – těm, kdo přijmou toto Vědění a zatouží ho uplatnit u sebe! Pro takové lidi budete také kázat! Kvůli tomu se teď učte!

* * *

A potom byla noc pod otevřeným nebem u ohně. Ježíš a všichni Jeho učedníci spali vedle něho.

Nebe nás ukrývalo kupolí z hvězd.

Ležela jsem zachumlaná v plášti a nemohla jsem se vynadívat! Nedalo se spát: taková byla kolem krása! Sama sebe jsem pocítila jako maličké zrníčko v neuvěřitelné Ohromnosti Jeho Stvoření... A pochopila jsem, že za vším tím viditelným existuje i Ten, Kdo tohle všechno stvořil. A že celé Stvoření je určeno k rozvíjení právě takových malých částeček. A existence každé z nich je významná – pro Něho.

Nicotně malá a zároveň tak důležitá pro Celek je částečka-duše!

Pochopila jsem, že nejen já jsem nerozlučně spojena se Vším. My všichni – jako duše – jsme navzájem spojeni jeden s druhým a s naším Stvořitelem!