6. Jak Dobryňa nad modlou zvítězil
24. 11. 2010
Jak Dobryňa
nad modlou zvítězil
nad modlou zvítězil
Jede Dobryňa po Zemi, gardu Bohatýrskou shromažďuje, smělé a silné duchem do té gardy zařazuje, o tom, jak dílo Bohatýrské na Zemi konat, poučuje. Říká jim Dobryňa Bohatýrská přikázání:
Přikázání první — Dobro na Zemi tvořit; a ne pro sebe, — ale pro lidi žít; a ne, jak sám chceš, — ale jak Bůh nařizuje.
Přikázání druhé — Sílu pěstovat, Velkou Bohatýrskou; a ne ve hněvu, bez rozmyslu s nepřítelem se utkávat, — ale Láskou a Pokojem tu sílu nasměrovat, a tak si převahu nad ním udržovat.
Přikázání třetí — Moudrost mít, — aby bylo možné spravedlivě, kde je dobro a kde zlo, — rozsoudit: aby nebylo možné nevinného zahubit. Na provinilého se nezlobit, ale změnit ho a vyléčit, a tak sílu Dobra rozmnožit, světlo Lásky na všechny lidi zaměřit.
… Jede Dobryňa, dívá se do dáli: kdepak je — to dílo, co je mu dnes konat souzeno?
Vidí: stojí modla, uvnitř prázdná. A lidé kolem žijí, modle se klanějí, oběti bohaté jí přinášejí, aby je modla… před nepřáteli chránila, deštěm jim pole zalila, nemocné vyléčila, úrodu zajistila… Lidé ve strachu k modle ruce vztahují, modlí se před ní, milosti vyprošují…
A v noci, modla očima ohnivýma blýská, hlasem hřmí strašlivým, trest nepromíjitelný slibuje neposlušným…
Vedle modly človíček přebývá, oběti pro modlu přijímá, nařízení jménem modly vyhlašuje, podřízenost sobě vyžaduje…
Ty oběti pro modlu človíčka živí. A on má nad lidmi obrovskou moc…
Dobryňa se podivil a zarmoutil, že se lidé neobracejí k živému Bohu Otci, ale k prázdné modle.
Začal se lidí vyptávat: proč se modle klanějí?
Lidé mu odpovídají:
— I otcové naši tak žili, i dědové, i naše děti učíme modly se bát a ve všem ji poslouchat. Ten Bůh, o Kterém ty mluvíš, je pro nás neviditelný a nepoznatelný, ale modla — vždyť ona může neposlušné potrestat! My se tě bojíme i poslouchat, odejdi radši odsud, aby se nestalo neštěstí!
Jenom několik nejsmělejších říká Dobryňovi:
— Ukaž nám, že je modla uvnitř prázdná, — pak ti uvěříme!
Shromáždil Dobryňa odvážné kolem sebe, a odešli k modle.
A naproti nim jde ten človíček: hrozí strašným trestem tomu, kdo přijde blízko k modle, nevyhnutelnou smrt slibuje a věčná muka po smrti prorokuje, strašlivá prokletí chrlí!…
Dobryňa se pousmál, nenápadně zvedl svůj štít — zloba človíčka se odrazila — a vrátila se na něj zpátky. Utíkal pryč, strachem napůl mrtvý…
Dobryňa ukázal odvážným, že uvnitř modly… je prázdnota, ale že ten človíček večer přicházel, zapaloval uvnitř oheň a oči modly svítily ohněm a strašidelně se blýskaly, že četl hlasitě nápisy na stěnách vyřezané jeho předky, — a prázdnota uvnitř modly hučela hlasem nelidským…
Tehdy se ho odvážní začali ptát:
— Ukázal jsi nám prázdnotu modly, teď nám ukaž tvého Boha Otce!
Dobryňa jim odpovídá:
— Bůh Otec — je všech Rodič a Stvořitel. On je všude!
Podívejte se na stromy vysoké, moře široké, trávy hebké, mechy měkké, květy vonící, lesy šumící, na nebe modravé, na slunce zářivé! Ať se naplní duše vděčností za krásu takovou, Otcem stvořenou!
On je všude — a neexistují pro Něho hranice a překážky! On je i tam, kde jsou hory daleké! On je i tam, kde je moře široké! On je i tam, kde jsou lesy vysoké! On je i tam, kde jste vy! On je i tady, kde jsem já! V srdci lidském, láskou k Otci-Rodiči a Stvořiteli naplněném, — se otevírají dveře do světa Boha Otce! Tam — je On i viditelný, jako Jasné Světlo, pronikavěji nežli slunce zářící! Tam — Ho může každý i slyšet! Vždyť On je — každého — Otec Milující!
—A jak se máme naučit slyšet Boha Otce?
— Úplně napoprvé je třeba se naučit poslouchat tišinu — poslouchat srdcem láskou naplněným. Je možné poslouchat, jak stromy ve výšce šelestí listím… Je možné poslouchat, jak na dalekém poli kobylky cvrčí… Je možné poslouchat zpěv ptáčků na modrém nebi nad zemí… Je možné poslouchat Matičku Zemi, ponořit se do jejího něžného klidu… Je možné uslyšet, jak naše Matka Země zpívá ukolébavky… Vždyť Ona, Země, je naše Matka, všechny umí laskat, objímat a houpat, svoji sílu dávat… Měkce všechny konejší něžné Světlo Země, je připravené životy všech naplnit silou Lásky… Tehdy, jestliže posloucháte v tišině srdce rozevřeného ohromného, stanou se slova Boha jasně slyšitelnými. Jenom se zeptáš — a najednou znáš odpověď, a obejme tě láskou Božské Světlo!… Tak Otec naplňuje Láskou ty, kteří Ho poznali — Svoje syny a dcery.
Podivili se odvážní, užasli! Pootevřela se dvířka do jejich srdcí. Uviděli Světlo Jasné, pronikavěji nežli slunce zářící, pocítili Lásku Boha Otce!
Vyprávěli o tom všem ostatním lidem. A lidé začali Dobryňu prosit, aby je zbavil modly.
Vytáhl Dobryňa meč zářící, podťal modlu jako shnilý strom, jedním máchnutím — a všichni uviděli prázdnotu uvnitř… A lidé už neměli z modly žádný strach.
Dobryňa začal všem vyprávět o Bohu Otci, začal je učit naplňovat se láskou srdečnou, aby mohli Rodiče-Stvořitele vidět a slyšet, přikázání Lásky a Dobra zachovávat, šťastně na Zemi překrásné žít.
Ale ty smělé Dobryňa učil něčemu většímu. Učil, jak ostatní lidi s láskou ochraňovat, jak zákony Boha ve vší úplnosti vyplňovat, učil, jak sílu Dobra shromažďovat, jak se Bohatýry opravdovými stát. A tak na Zemi přibylo více Bohatýrů.
… A Dobryňa jede dál.
Jede Dobryňa po Zemi, gardu Bohatýrskou shromažďuje, smělé a silné duchem do té gardy zařazuje. O tom, jak dílo Bohatýrské na Zemi konat, poučuje.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
