3. Jak Dobryňa město osvobodil
Jak Dobryňa město
osvobodil
osvobodil
Jede Dobryňa po lesích, jede Dobryňa po polích, sílu svoji Bohatýrskou pociťuje. Ohněm plamenným hoří srdce Bohatýrské, ruce se silou naplňují, celou Zemi jsou připraveny láskou obejmout. Dívá se Dobryňa do dáli: kde je ten úkol, který je mu dnes souzeno vykonat?
Vidí — město na hoře… Okenice jsou zavřeny, brána zamčena… Lidé tam v nesvobodě, v strachu žijí, svobodu neznají…
Dobryňa se rozhlédl, všechno kolem prohlédl: nepřátelé žádní — ale všechno je uzavřeno-uzamčeno! Není žádné nebezpečí, — ale strach těch lidí žije uvnitř…
… A všude kolem je krása a volný prostor!… V šírém poli se prohání volný vítr! Říčka je čistá a bystrá, stříbrných ryb plná! V lese stojí kmeny-velikány, rukama větví drží koruny z listí!
Dobryňa se rozhlédl, všechno kolem prohlédl: nepřátelé žádní — ale všechno je uzavřeno-uzamčeno! Není žádné nebezpečí, — ale strach těch lidí žije uvnitř…
… A všude kolem je krása a volný prostor!… V šírém poli se prohání volný vítr! Říčka je čistá a bystrá, stříbrných ryb plná! V lese stojí kmeny-velikány, rukama větví drží koruny z listí!
Zvířata jsou svobodná! Ryby jsou svobodné! Ptáci jsou svobodní! Ale lidé jsou nesvobodní… Není nepřátel — ale je strach, neexistuje jho — ale otroctví ano!…
A když ti lidé ze zamčeného města ven vycházejí — všem kolem nesvobodu a smrt přinášejí: ptáky zajímají — do klecí zavírají, a potom i zabíjejí, ryby sítěmi loví, zvěř do pastí chytají, mučí…
Nikomu dobro nepřinášejí ti lidé nesvobody a strachu — a sami jsou také nešťastní!…
A když ti lidé ze zamčeného města ven vycházejí — všem kolem nesvobodu a smrt přinášejí: ptáky zajímají — do klecí zavírají, a potom i zabíjejí, ryby sítěmi loví, zvěř do pastí chytají, mučí…
Nikomu dobro nepřinášejí ti lidé nesvobody a strachu — a sami jsou také nešťastní!…
Sedl si Dobryňa na břeh čisté říčky, začal přemýšlet: jak té bídě odpomoci? Chlebíček vyndal, hodovat začal. Chlebíček ten, Bohem darovaný, má zvláštní vlastnost: pokud se o něj dělíš s ostatními, neubývá ten chléb, ať ho jakkoli rozdáváš!…
Ptáčci k Dobryňovi přiletěli, zvířátka přiběhla, rybky připlavaly… Dobryňa je všechny pohostil chlebíčkem. A začal se jich ptát na radu:
Ptáčci k Dobryňovi přiletěli, zvířátka přiběhla, rybky připlavaly… Dobryňa je všechny pohostil chlebíčkem. A začal se jich ptát na radu:
— Proč vy, ptáčkové, milujete volnost, a lidé v tomhle městě ji nemilují?
Ptáčci odpověděli:
— My každé jitro přivítáme, a když sluníčko uvidíme, — zpívat se nám chce! Nebe uvidíme modré a překrásné — a létat se nám chce! Písně o lásce, o kráse a o svobodě — každý náš tatínek zpívá — a děti ty písně poslouchají a pamatují si…
Ale lidé — ti žijí v temných místnostech, sluníčko neuzří, nebíčko nevidí! Jak by se jim mohlo zachtít svobody, když o ní ještě nevědí? Protože otcové, vyrostlí v nesvobodě, mohou svoje děti naučit jenom otroctví!…
Ale lidé — ti žijí v temných místnostech, sluníčko neuzří, nebíčko nevidí! Jak by se jim mohlo zachtít svobody, když o ní ještě nevědí? Protože otcové, vyrostlí v nesvobodě, mohou svoje děti naučit jenom otroctví!…
Dobryňa ptáčkům poděkoval. Začal se vyptávat lesní zvěře:
— Proč vy, zvířata lesní, volnost milujete, a lidé ji nemilují?
Lesní zvířata, hebce chlupatá, odpověděla:
— My pociťujeme Zemi, jak nás na sobě nosí. Když si vyhrabeme nory, — Země nás před nebezpečím ukryje, spát uloží, v zimě zahřeje, v létě chládek daruje… Pěšinky a cestičky tlapkami ohmatáme, vůni každé bylinky hned poznáme… V noci se hvězdným příkrovem přikrýváme, ve dne se světlem průzračným umýváme. Svobodně a šťastně na Zemi žijeme! Ona je pro nás — jako matka: napojí nás, nakrmí nás, před nebezpečím nás ochrání…
Ale lidé… na Matku Zemi zapomněli a zabloudili! A nepociťují její teplo, ani její pomoc, ani její ochranu. Jak by mohli po ní svobodně chodit a v štěstí žít?!…
Ale lidé… na Matku Zemi zapomněli a zabloudili! A nepociťují její teplo, ani její pomoc, ani její ochranu. Jak by mohli po ní svobodně chodit a v štěstí žít?!…
Poděkoval Dobryňa zvířatům lesním.
Začal se vyptávat rybek: proč lidé svobodu nemilují?
Rybky nic neřekly: jenom na lidi ukřivděně na slunci blýskly stříbrným záhybem šupinatých zad — a ponořily se do průzračného proudu říčních vod, skryly se v hlubině…
Dobryňa se rybkám poklonil. Začal přemýšlet: jak lidem ukázat nebe a Zemi, vodu a Slunce, jak jim píseň o svobodě zazpívat?
A naproti němu jdou poutníci žebraví s mošnami, kvílejí a vyjí žebráckou píseň svojí:
— Dej nám, dobrý člověče, na obživu!… Chudí jsme, bídní, nešťastní!… Slunce nás spaluje, vítr profukuje, na holé zemi spíme, celí se prochladíme, kosti nás bolí… Bídní jsme, ubozí, nešťastní!…
Dobryňa poutníkům odlomil chlebíček, jednomu z nich ho dal do ruky. Ten si ho zastrčil za výstřih, se společníkem se nerozdělil, děkovné slovo Dobryňovi neřekl…
Druhý křičí a naříká:
— Dej-dej!…
Dal chlebíček i druhému… Ten — to samé…
Dobryňa jim začal vyprávět o chlebíčku kouzelném, který neubývá, pokud se o něj s ostatními dělíš… Ale oni neposlouchali, zamávali rukama a šli dál… Každý svůj kousek snědl do posledního drobečku — a tak zůstal žebrákem…
Začal se Dobryňa vyptávat Boha Otce:
— Jak probudit duše v celém národě?
Tehdy Bůh promluvil takováhle slova:
—V srdci lidském je klíč ke Svobodě! Je to — láska nezištná! Probudíš lásku v duších, začnou se ptát po Svobodě — zapomenou na obavy, protože láska je silnější, nežli všechny strachy!
— A jak mám lásku probudit?
— Vyřeš sám…
Přijel Dobryňa k železné bráně a začal na ni tlouci. Nikdo bránu neotevírá… Bouchl tedy celou svojí silou Bohatýrskou — brána se zatřásla, bouchl podruhé — brána se zakymácela, bouchl potřetí — brána z pantů vypadla a na zem upadla.
Rozjel se Dobryňa do ulic — jakoby svěží vítr přiletěl, jakoby se zvučná píseň rozlila, jakoby síla čistá přitekla…
Vítr okenice na domech dokořán rozevřel, slunce ostře zazářilo, ptáci za Dobryňou létají, písně o svobodě zpívají. Lidé se diví! Sluneční paprsky osvítily jejich obydlí a oni uviděli, že je tam jenom prach a zbytečné haraburdí. A ti nejodvážnější se vyhrnuli do ulic.
Dobryňa posazoval děti před sebe na koně, pohádky vyprávěl, písně zpíval. Na náměstí přišla spousta lidí. Diví se!
Dobryňa jim začal vyprávět, že každý může v sobě porazit draka o sedmi hlavách. Ty hlavy jsou: nenávist, strach, lenost, urážlivost, hněv, závist a sklíčenost. A pokud je přemůže, každý člověk se osvobodí a rozsvítí se mu v duši láska jako zářivé sluníčko!
— Jestlipak vy, lidé, slyšíte, jak tluče srdce v hrudi? To se láska srdečná v kleci, jako pták, třepetá, volá po svobodě!…Roztáhněte rukama duší ty těsné klece — jako se otevírá okno. Ať se v hrudi rozzáří světlo lásky, čisté a zářivé — jako sluníčko! Ať se toto světlo na všechny strany rozlévá a šíří! Usmějte se laskavě jeden na druhého! Podívejte se: modré nebe — jak je vznešené, průzračné a čisté! Vděčnost sluníčku — za světlo, za teplo, za život — může každý z vás vyslovit ústy srdce! A tehdy — světlo vaší lásky, které se vylije z hrudi, naplní celý prostor kolem! Duše svobodná se rozlije nad prostorem, rozpřáhne široká a něžná křídla, všechno živé láskou obejme: Matku Zemi a všechny, kdo na ní žijí!
Odešli lidé s Dobryňou k čisté říčce, omyli se vodami průzračnými. A Dobryňa jim dále vypráví — o Řece Živého Světla, která nad zemí teče, všechno Sebou omývá a hýčká, a o Matce Zemi, která láskou všechno živí a pěstuje, a o Bohu Otci, Který je Svou Láskou všeho Stvořitel, Který je připraven s každým mluvit a na Cestě Lásky každému pomáhat.
Dobryňa začal z mládenců sestavovat gardu, aby Bohatýři na Zemi nevyhynuli a aby měl kdo lidem vyprávět o svobodě!Vždyť na celé Zemi jsou města zamčená, ve kterých žijí lidé nesvobodní!
… A do dnešního dne v těch krajích ještě žijí skazy o tom, jak Dobryňa přemohl toho sedmihlavého draka a tisíce lidí osvobodil.
… A do dnešního dne v těch krajích ještě žijí skazy o tom, jak Dobryňa přemohl toho sedmihlavého draka a tisíce lidí osvobodil.
… A Dobryňa jede dál. Jede Dobryňa po lesích, jede Dobryňa po polích, sílu svoji Bohatýrskou pociťuje. Ohněm plamenným hoří srdce Bohatýrské, ruce se silou naplňují, celou Zemi jsou připraveny láskou obejmout!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
