Veliký Miguel o Sobě a
o Božských Templářích

... Po mnohá staletí jsem byl Ochráncem Portugalska a jsem jím i nyní.

Co to znamená být Božským Kurátorem celé země?

Všichni lidé tady – jsou Mými dětmi! Přivolávám sem duše ke vtělení. Pečuji o ně. Poskytuji jim zkušenosti a ony rostou: dávám jim zkušenosti úspěchů a neúspěchů, pokusů a omylů, vzestupů a pádů... A tou hlavní zkušeností je zkušenost lásky!

Vedu zde všechny. Nejen ty, kteří jsou úspěšní na duchovní Cestě.

Mou velkou radostí je, že Mé děti v dětských tělech i v tělech dospělých nyní nalezly příležitost přijmout Čisté Světlo Božské Lásky, skutečnou zkušenost Božského Doteku skrze Mého syna Miguela. (Byl Mým synem i v jedné ze svých předchozích inkarnací a v tomto životě dostal jméno Miguel-Henriquez, aby mohl od dětství slyšet Mé jméno, a to každý den mnohokrát.)

Pociťte, jak se My všichni radujeme z vašich úspěchů! Božské Duše, pracující na Zemi, velice potřebují průvodce Čistého Božského Vědění, vtělené do těl!

My všichni se budeme zapojovat do vaší práce stále více a silněji, podle toho jak budete dozrávat v Bohu!

Později budu ještě vyprávět o Sobě...

Avšak nyní bych chtěl povědět o tom, jak působí Boží Dotek na duši. Božská Láska se dotýká té nejjemnější hloubky. Vtiskuje se do paměti vědomí.

Zkušenost tohoto prožitku, přímého vnímání Skutečného Živého Boha duší, je podobna semínku pro budoucí růst. Tato semena jsou nezničitelná, mohou čekat na svou hodinu, na svůj čas pro vyklíčení Božské Lásky někdy i několik inkarnací. Ale určitě vyklíčí: klíčky zesílí, květy vykvetou a plody pro Boha dozrají!

Bůh bude zasévat semena Lásky vašima rukama! Přijměte tento úkol své služby Bohu!

Začněte velikou setbu každý ve své zemi! Připravte půdu a začněte pracovat společně s Božskými dušemi! My Všichni Vám pomůžeme!

Nyní nadešel čas pro Nové templáře, pro Nové Atlanťany, pro Nové Pýthagorejce, pro Nové Rytíře Ducha – a proto zde budu částečně vyprávět Svůj příběh Mého posledního vtělení.

... Stál jsem u zrodu Portugalska jako státu. Stál jsem u zrodu Templářského Řádu.

Do posledního vtělení jsem přišel až po Dosažení Splynutí s Prvotním Vědomím. Byla to inkarnační mise.

Pro tento poslední život jsem měl stanoven úkol: navrátit věčné Vědomosti o duši a o Bohu do zemí, které do té doby ovládalo zvrácené křesťanství. Během tisíciletí, které uplynulo po odchodu Ježíše Krista z fyzické úrovně, se totiž hluboké vědomosti o Bohu a Cestě k Jeho poznání zcela vytratily.

Nesměl jsem se projevovat jako Avatár, nový Mesiáš-Kristus, který přišel na Zemi, ale jednat jako člověk s přímým Spojením s Bohem. Vzpomínka na Mé vlastní Božství Mně nesměla bránit v tom, abych jednal jako člověk. Proto jsem si v plánovaném scénáři života nevzpomínal na svou minulost, ale po celý čas jsem cítil Boha, Jeho přímé Vedení.

Záměrem bylo zorganizovat společenství Rytířů Ducha, vytvořit skutečný, pravý křesťanský stát jako vzor pro ostatní země, vychovávat od útlého věku a přivést k moci skutečně morálního a duchovního vládce.

Tehdy jsme snili o vytvoření ideálního státu se skutečně duchovním vůdcem! "Rytíři Ducha, Bojovníci Ducha, kteří slouží pouze Bohu!" Tyto myšlenky nás naplňovaly nadšením!

Samozřejmě, že v realitě hmotného světa nešlo všechno tak, jak bylo naplánováno... ale i tak se toho hodně podařilo!

Shromáždil jsem malý počet lidí, kteří podporovali mé myšlenky, a vytvořil jsem prototyp Duchovního Řádu, který se tehdy na území dnešního Portugalska objevil dříve, než se obecně soudí. Mnohé z Mých myšlenek posloužily jako základ pro zasvěcení a rituály Řádu Templářů, který byl vytvořen s přibližně stejným cílem pro celou tehdejší křesťanskou Evropu duchovními askety z různých zemí... Právě v Portugalsku, daleko od Říma a Jeruzaléma, mohlo tyto duchovní vědomosti Řádu Templářů přežít déle v poměrné čistotě.

Byla to dost děsivá doba inkvizice a křížových výprav, takže bylo nutné pracovat v utajení.

Tehdy se mi podařilo shromáždit dvanáct lidí včetně mě. Bylo to symbolické, protože to odpovídalo počtu apoštolů Ježíše Krista. Tito Rytíři Ducha ode Mne obdrželi nejvyšší duchovní Zasvěcení.

Tvořili jakýsi "vnitřní kruh" duchovního bratrstva. Pokud jeden z těchto dvanácti zemřel, byl zvolen nový člen z řad zasvěcenců, kteří zatím měli méně znalostí, ale byli oddáni Božímu dílu!

Já jsem všechny své přátele a spolupracovníky učil vnímat vedení Ducha Svatého. Hlubší meditace se učily také podle toho, jak na to byl každý připraven.

Byly zvoleny symboly řádu: rovnostranný kříž, meč, který odřezává všechna pouta k pozemským věcem a ponechává jen touhu po Bohu, a k Sloužení Jemu, a kalich Grálu – symbol pravé duchovní lásky a čistoty.

Člověk se může stát chrámem pro Boha. Takto na Zemi hoří Boží Světlo v lidech, kteří poznali a nesou Božskou Lásku!

Zvláštní pozornost jsem věnoval Ježíši, Janu Křtiteli a Marii Magdaléně, protože Jejich vedení Mého života se shodovalo s tím, co jsem mohl říkat na veřejnosti. Považoval jsem za svůj úkol připravit situaci a umožnit Proudu Božské Lásky a Poznání, aby se projevil na fyzické úrovni. Cítili jsme se jako "připravující Cestu k Bohu a místo pro Boha na Zemi".

Vždy jsem je učil pociťovat Boží vůli, Boží Proud. Je to podobné vašim meditacím Latihan a Pranáva. Nebyl to jen jednorázový iniciační obřad. Člověk se musel naučit takto žít: neustále cítit Boží vedení, naslouchat vedení Ducha Svatého. To se naučili moji nejbližší přátelé, spolupracovníci a žáci. Otevřeli svá duchovní srdce, naučili se vidět Světlo Ducha Svatého, cítit Boha v srdci, které roste a stává se Božím chrámem. A všichni Moji učedníci – ti, kteří už vědí, i ti, kteří teprve poznávají – vytvářeli Bratrstvo vědomí sjednocených láskou.

Věděli jsme o přírodních místech síly, dokázali jsme pociťovat jemnost energií a snažili jsme se na těchto místech vytvářet chrámy a města. Měli jsme také znalosti o Vědomí Země, o průchodu skrze jádro planety do Příbytku Stvořitele, ale ty byly určeny jen pro velmi málo lidí.

Pokračoval jsem ve své práci, i když jsem již opustil pozemské tělo. A v tom všem pokračuji i nyní!

O meditacích a symbolech se zmíním později, a nyní jen zdůrazním, že duchovní praxe pravých Zasvěcení byly vždy podobné. Tradice vyšší duchovnosti Atlantidy byly oživeny a rozmnoženy v Egyptě, Pýthagorás navázal na toto Poznání a rozvíjel je pro Evropu, pak přišel na Zemi Ježíš a znovu hlásal Učení o Bohu a Božské Lásce.

V těžkých dobách středověku znovu oživoval Světlo pravého Poznání a probouzel duše Adler. A to, co v té době dělali mnozí Rytíři Ducha, se dělo pod jeho Duchovním Dohledem a Vedením. Vedl mnoho mladých duší ke Světlu a učil je toto Světlo nést. Ozvěny toho pozvolna pronikaly do poezie, do legend o rytířích bez bázně a hany, do tajemných alchymistických výzkumů a tvorby mystérií pro zasvěcování... Tak se mnohé duše v těchto nejednoduchých dobách středověku probouzely a postupně se přesměrovávaly na hledání smyslu života, k Bohu.

* * *

... Chci rovněž zdůraznit, že pravé Křesťanství a pravý Islám si nikdy neodporovaly, stejně jako všechna ostatní Učení, pocházející od Boha! Křesťanství a Islám jsou prostě dva různé jazyky, kterými k lidem promlouvá Jednotný Univerzální Bůh o Lásce a smyslu života na Zemi.

A ten Duchovní Řád, který jsem vytvořil Já a Moji Přátelé v Portugalsku, původně vůbec nesouvisel s křížovými výpravami ani s ochranou poutníků, kteří se vydávali do Svaté Země, aby se poklonili "hrobu Páně"... My jsme si vytyčili úkol zachovat a ochránit čistotu Cesty, která vede k Bohu, k Jeho Poznání a Splynutí s Ním!

Bohužel je pravda, že když se Templářský Řád ve středověké Evropě rozšířil, mnohé bylo překrouceno, ačkoliv existovali i takoví asketi, kteří se snažili zachovat čistotu, pravdu a plnou oddanost Bohu.