Podobenství o Prorokovi
Apoštol Ondřej zvaný První povolaný
Podobenství o Prorokovi
Ježíš řekl: „On přišel, ale mnozí ho nepoznali…
On mluvil, ale mnozí ho neslyšeli…
On učil, ale mnozí jeho učení nedodržovali…"
Ze vzpomínek Apoštola Ondřeje
Přišel na Zemi Člověk od Boha Otce seslaný.
A Člověk viděl, že se lidé utápějí v hříších; že se vady v duších tak rozmnožily, že lidé zapomněli na dobré mravy…
A Člověk viděl, že Učení o Božských Zákonech lidé odvrhli, že ztratili znalost podstaty Písem Bohem sepsaných…
Tak, jako je možné elegantním oděvem přikrýt špínu a ošklivost těl, je možné i slovy Písem, vyslovenými, ale nenaplněnými, přikrýt nečistoty duší.
Všichni mluví o Zákoně, všichni Zákon vyučují… Ale přinášejí jenom slova… A to, co říkají, neplní ani oni sami…
Lidé nevidí Světlo a nevědí, že žijí ve tmě…
Člověk nevěděl, jak má změnit to, co uviděl…Věděl jen, že jestli začne mluvit On, — Jeho řeč se ztratí uprostřed řečí lživých…
A tehdy si Člověk svlékl sváteční oděv a odebral se na poušť… A žil na poušti. A slyšel Člověk Boha a Bůh hovořil s Ním.
A po Zemi se roznesla zvěst o Prorokovi, který žije na poušti a slyší Boha, ale Sám pořád mlčí…
A začali přicházet lidé, aby uviděli toho Člověka… A lidé se divili…
A lidé Mu začali pokládat otázky. A čekali: komu On odpoví.
Přišel jeden a zeptal se:
„Jaká bude úroda v letošním roce?“
Přišel druhý a zeptal se:
„Kdy se ožení můj syn?“
A ještě přicházeli a ptali se:
„Kdy bude moje snacha rodit?“, „Jak si mám bohatství udržet a rozmnožit?“, „Jak si mám děvče obstarat — a za ženu vzít?“…
A Prorok mlčel. A slova, která chtěl lidem povědět, žhnula v Jeho ústech. A Láska Boží přeplňovala srdce Jeho. A mlčel On ještě deset let…
A řeč o něm se šířila a stále více lidí se na Něho přicházelo podívat. Protože vždy všichni proroci mluvili, ale tenhle… —neříká nic!
A mlčel Prorok. A slova, která chtěl říkat žhnula v Jeho ústech. A Láska Boží přeplňovala ústa Jeho. A mlčel On ještě deset let…
A Jeho nemluvnost přitahovala silněji, nežli řeči jiných…
A jednou k Němu přišel chlapec, který nečekal žádnou výhodu od odpovědi na svou otázku. Chlapec se Ho zeptal: „Jaké slovo skrýváš za Svým mlčením?“
A tehdy Prorok řekl: „Očistěte se!“
A začali k Němu přicházet lidé, aby se očistili od hříchů.
A řekl jeden: „Včera jsem se hněval, očisti mě!“
A řekl druhý: „Ošidil jsem na trhu, obelhal jsem. Očisti mě!“
A třetí řekl: „Byl jsem hrdý a podlehl jsem samolibosti. Očisti mě!“
Prorok opět mlčel. A přicházeli ti samí znovu a znovu se káli za ty samé hříchy — a odcházeli, aby znovu hřešili…
Prorok mlčel…
„Kvůli čemu nás nechceš očistit?“ — ptali se Ho lidé.
Prorok odpověděl: „Nepřichází očištění — dokud lítost nesmyje nečistotu duše, aby nebylo možné, aby se od nynějška stal podobný hřích!“
A znovu se Prorok odmlčel…
A tekla jenom Řeka Živého Světla, ve kterém jsou úmysly viditelné a všechny přestupky zjevné. Prorok stál v Řece Živého Světla a čekal, kdy se k Němu přijdou očistit. Řeka tekla a čas běžel…
A lidé slyšeli Jeho mlčení, vnímali nemluvnost Duše… A byli tací, kteří Mu porozuměli. A ti přišli, aby se očistili.
Spaloval je oheň studu za prohřešky, styděli se zvednout oči, styděli se promluvit. Pálil je oheň studu — a nečistoty duší shořely v něm, lítostí omyté…
Prorok čistou vodou omýval ty, kteří si přišli pro očištění. A v Jeho laskavém vzhledu nebyl ani stín odsouzení.
Řeka Svatého Světla tekla, a do jejích vod vcházeli a očišťovali se od hříchů lidé — aby už více nehřešili!
A Prorok řekl: „V jednom okamžiku není možné zbavit nečistot celou duši. Zůstaňte — a učte se očištění! Všechny špatné vlastnosti duše musíte smýt — a nahradit Láskou darující!“
A Prorok řekl: „Křtím vás Vodami Pramene — abyste mohli přijmout křest Ohněm Otce!“
Ten, kdo přichází po Mně, Oheň Božské Lásky na Zemi přinese! Poznat Božský Oheň dokáže jen ten, kdo předtím očištění duše získá!“
Tak učil ten, kterého lidé nazývali Janem.