Cesta Duchovního Srdce

O Ťapince

aneb Jak mě Ťapinka jasnovidnosti naučila

Před lety jsem měla fenku Ťapinku. Byla obyčejný vesnický voříšek, ale co se jí nedostávalo na rodokmenu, přebývalo na inteligenci a jiných schopnostech. Nikdy jsem ji nevázala na vodítko, přesto chodila ukázněně u levé nohy a její čumáček se držel v zákrytu se špičkou mojí nohy. V čekárně u veterináře se znuděně prošla kolem všech těch uvázaných šlechticů, kteří se na ni sápali, ke každému přičichla a pak si mi způsobně sedla k noze. Vůbec se s těmi nevychovanci nezahazovala; byla přece dáma. A páníčkové jen němě záviděli.

Ťapinka uměla také tak hezky tancovat, že bych si s ní mohla vydělávat na živobytí, ale hlavně uměla číst myšlenky.

Přišla jsem na to při vaření v kuchyni, kdy jsem si musela často dojít pro různé věci do ledničky:

 Napadlo mě například:

„Vezmu si mléko z lednice.“
 Ťapinka ležela na své matraci pod stolem a zdálo se, že spí.
 Napadlo mě, že si vezmu z ledničky vajíčka; Ťapinka spala, ani se nehnula.
Ale pokud mi v hlavě uzrála myšlenka, že z lednice vyndám salám, buřty nebo maso, než jsem došla ty dva metry k ledničce, vždy mě už u dvířek vítal roztočený vrtichvostík a dychtivý čumáček čekal na svůj desátek.

Později jsem jí dávala telepaticky i příkazy a Ťapinka poslouchala.

 

Myslím, že i jiní psi umějí číst myšlenky, ale raději se stavějí hluchými, aby toho po nich páníčkové moc nechtěli. Ale Ťapinka mě milovala a ráda to pro mě dělala.

Pracovala jsem v té době doma a tak jsme spolu trávily spoustu času. Manžel ale býval dlouho v práci a přijížděl domů nepravidelně. Ptala jsem se proto Ťapinky: „Ťapinko, jede už páníček?“

Ťapinka nabystřila ouška, zvedla čumáček a začala větřit. Pokud už byl páníček na cestě k domovu, začala kňučet, poňafávat a vzrušeně pobíhala po místnosti. Pokud páníček ještě na cestě nebyl, zalehla nevzrušeně zpátky na svou matraci. A tak díky Ťapince čekalo na manžela při příchodu domů na stole teplé jídlo.

Jednou jsem takhle po upozornění Ťapinky vyhlížela oknem na náves, jestli už manžel nepřijíždí a najednou jsem měla vizi: Viděla jsem klikatící se silnici a na ní manželovo auto, jak vybírá zatáčky. Zdálo se mi, že letím ve výšce několika metrů nad ním. Sledovala jsem jeho cestu k vesnici, kolem továrny před vesnicí, kolem hřbitovní zdi, prvních domů, až konečně v souladu s mojí vizí vjelo manželovo auto fyzicky na náves.

Moc překvapena jsem tím nebyla, protože se mi vícekrát v minulosti stalo, že jsem viděla věci, které se později staly. Příští den se sice vize nedostavila, ale já jsem se ji snažila vyvolat tím, že jsem si představovala silnici k vesnici a samu sebe, jak manželovi letím naproti. Nejdříve jsem si správnost nechávala potvrzovat od Ťapinky, později už mi to šlo celkem dobře i bez její pomoci.

Nikdy jsem manželovi o téhle své schopnosti neřekla, asi by mi stejně nevěřil. Ale hlavně jsem nechtěla Ťapinku připravit o zásluhy.