Cesta Duchovního Srdce

Motto: Nesnaž se být první mezi slepicemi, když máš možnost stát               se orlem!

V téhle fabrice jsem kdysi pracovala a myslela jsem si, že to v ní doklepu do důchodu, protože fabriky většinou žijí déle, nežli lidé. Ale přepočítala jsem se jako kdekdo. Důchodu jsem se ještě nedočkala, ale fabrika už umírá. A já mám z toho trochu škodolibou radost, ač to není hezké. Je to proto, že jsem sice čekala, že to tam doklepu do důchodu, ale zároveň jsem na ten důchod čekala jako na smilování. A někdo se smiloval.

Pracovala jsem tenkrát v tkalcovně v houfu mně podobných, jako Slepice Omega. Vy nevíte, co je to slepice omega? Tak já vám to tedy vysvětlím:

V dávných časech lidé na vesnici chovali slepice. Ale ne v klecích, jako se chovají teď. Tenkrát běhaly volně po dvorku v takzvaném hejnu. Dvorek bylo místo před domem nebo za domem, kde nám dnes roste travička. Tam, kde žilo hejno slepic, žádná travička nerostla, ačkoli bylo dobře vyhnojeno.
V každém slepičím hejnu vládla určitá hierarchie, panoval určitý řád. Nazýval se klobací pořádek. Na vrcholu pyramidy ovládání slepičího hejna stála šéfka, zvaná Slepice Alfa. Kupodivu to často nebývala Kohoutova favoritka. (Poznámka: Kohout je samec od slepice).

Alfa mohla klobat všechny slepice z hejna, ale žádná jí to nesměla oplatit. Druhá v pořadí byla Beta, ta mohla také klobat všechny ostatní, kromě Alfy. Následovala Gama, která mohla klobat všechny, kromě Alfy a Bety a tak dále. Určitě jste už pochopili, jak na tom byla Slepice Omega. Do té si mohly klobnout všechny, ale ona sama směla klobat jenom do země. Proto radši hlavu od země ani nezvedala, aby na ni ostatní tak nedosáhly. Ale přesto byla samý klobanec a někdy pro slzy neviděla, do čeho to vlastně klobe. A tak si často spletla i zrno s lecčíms jiným.

I já jsem se často pletla, když jsem rozšmodrchávala zašmodrchané nitě na předpotopních tkalcovských stavech, které měly být dávno v technickém muzeu. Ty nitě zašmodrchávali zlí středověcí skřítkové, kteří v těch stavech žili. Ozývali se skřípavými hlasy z vyžvechtlaných rámů stavů a když se něco nedařilo, zlomyslně se chechtali nešikovné a neohrabané tkadleně. A nedařilo se něco skoro pořád. Když se chvíli dařilo, některý ze zlomyslných skřítků povolil řetěz, který držel rám s napnutými osnovami nazývaný „brdo“.
„Brdlo prdlo!“ vesele zakvoklo hejno. A nešťastná Slepice Omega se zoufale pustila do marné a zbytečné práce: navazování tisíců zpřetrhaných nití.

Ty fáče, které jsme tam tenkrát tkaly, si nikdy nikdo nekoupil. Ještě teď se válejí v sudech na dílně, zaprášené a nasáklé olejem, který na ně nalili zloději z rozebíraných motorů.

Přemýšlela jsem, milá fabriko, proč moje práce, která mě stála tolik námahy a trápení, skončila v odpadu. Myslím, že jsem na to přišla: Bylo to proto, že jsi umírala už tenkrát, jenom ses ještě zachvívala poslední křečí lidské tvořivosti. Ale její plody byly trpké, tak, jako plody všeho, co je vykonáno bez lásky. Umírala jsi a ve tvých zdech, které podlehly silám chaosu, umíraly i lidské city lásky a přátelství. Bylo to proto!

Ale vždycky jsi nebyla taková. Kdysi, v dobách svého rozkvětu, kdy jsi byla přádelnou, jsi byla bytostí přívětivou a chlebodárnou. Otevírala jsi příchozím svou teplou náruč; už z dálky jsi je vítala vůní bavlny, která dávala obživu celému kraji. Ještě teď je ta vůně z tebe cítit. Lidé do tebe vcházeli a zároveň s přízí spřádali i své osudy. Pracovali spolu a přátelili se, milovali se i nenáviděli. Těla většiny z nich se už rozpadla na prach. Ale jejich osudy jsou zapsány ve vesmírných kronikách a oni sami se setkávají v jiných časech a na jiných místech, v jiných vesmírných přádelnách, aby spolu splétali a rozplétali to, co je navzájem spojuje. A nakonec se všichni ti přadláci a přadleny naučí spřádat vesmírnou přízi ze Světla, jejíž podstatou je Láska. Z takové příze si tkají oděvy světelné bytosti, kterým říkáme Kristus. A v takové se máme všichni proměnit. Ale to nás čeká ještě dlouhá cesta.

Prozatím ti, milá fabriko, děkuji za všechny klofance, které jsem dostala ve tvých zdech. Věřím, že mě posunuly o kousek výše na žebříčku evoluce. O kousek blíže ke Světlu.