Cesta radosti, bolesti a umírání
Cesta radosti, bolesti a umírání
Svatební cesta
Na svatební cestu
neveze ženich nevěstu,
ale nevěsta ženicha:
Na zádech s ním pospíchá
do rodného rybníka.
Na ropuší svatbě,
tam je hlava na hlavě,
tam se ropuchy radují,
s radostí se milují.
Milují se s radostí,
milují ze vší síly!
Možná by svou šeredností
celou Zem zaplnily.
Ještěže člověk vynalezl auta!
Každé jaro, hned jak se příroda začne probouzet, vydávají se samičky ropuch na svou svatební cestu, která pro mnoho z nich končí tragicky pod koly aut. Právě tak, jako pro samečky, kteří se k nim připojují cestou. Vylezou si samičce na záda a nechají se od ní dovézt do jejího rybníka, tam, kde se narodila.
V rybníku pak probíhá páření a kladení vajíček, ze kterých se brzy vylíhnou veselí pulci. Od pulců jiných žab je rozezná jenom odborník. Pulcům postupně narostou zadní a pak přední nožky a nakonec za deštivého počasí vyskáčou na břeh malé žabičky, které se vydají na svou první osudovou cestu. Kde jsou ty časy, kdy po vesnické cestě projelo jedno auto za týden! Často se ptám, kam všichni jedou?!
Malé ropušky, kterým se podaří přežít, si pak na souši vyhledají vhodné místo k životu. Tam žijí až do dospělosti, do té doby, než se v nich na jaře probudí milostná touha. Pak poslechnou Hlas přírody a vydají se na svou druhou, a často i poslední, osudovou cestu: na cestu radosti, bolesti a umírání.
Zase budou umírat pod koly aut a jejich rozježděné mrtvolky budou zaplňovat silnici, lidé se budou štítivě odvracet a nadávat na to svinstvo na silnici. Ale ony polezou dál svým pomalým tempem, aby splnily evoluční záměr, který do nich vložil Bůh. Protože Láska a Život jsou silnější než smrt!
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ropucha_obecn%C3%A1
Wikipedie nemá pravdu, když tvrdí, že největším nepřítelem ropuch je člověk. Ve skutečnosti tím nepřítelem není on, ale jeho domácí mazlík, plechový automobil. Nemám pravdu?!
Nebo že bychom byli my, lidé moudří, Homo sapiens sapiens, přece jenom tak krutí a necitelní k druhým tvorům?
http://cs.wikipedia.org/wiki/Homo_sapiens
Milostná předehra
Milenci v objetí za volantem
silnicí se řítí kvaltem.
Ona, ač je v roztoužení,
přec má starost o řízení.
On jí stírá chmury z čela,
šeptá něžně do ucha:
Miláčku, nic jsi nepřejela,
byla to jenom ropucha!
Velký básník Bohuslav Reynek napsal, že:
«Ropucha má pohled něžný
ve svrab zahalené kněžny.»
Zkuste se i vy zadívat do očí ropuchy — toho ošklivého živočicha. Možná tam i vy zahlédnete její něžnou duši, duši tvora, který nikomu neubližuje!
A ještě malý dovětek:
Po nějaké době po uveřejnění článku na svém blogu jsem na zahradě za svým plotem uslyšela od silnice výkřik souseda:
"Tvl, přejel jsem ropuchu, svini hnusnou!"
Druhý soused mu s hlasitým chechtotem odpověděl:
"Dobře jí tak, svini šeredné!"
Ty výkřiky byly až příliš hlasité; a byly hlasité proto, že to byly vzkazy pro mě! I skanula mi slza zvící hrachového zrna! Ale pak jsem si uvědomila, že naše sousedy nám sesílá Bůh proto, abychom se od nich poučili: Jakými máme být i jakými nemáme být!
Milí sousedé, děkuji vám za vaše ponaučení! Dám si teď dobrý pozor, abych ve svém vývoji nešla cestou hloupých trucovitých dětí, kterým nemá kdo, co zakazovat!
Nechci být taková, jako vy! Protože rozumný člověk následuje jen to, co je následování hodno!
