Bajan: Pohádka o opravdovém kouzlení 6
* * *
A v té době měl kníže Mstislav neklid v duši. Nešla mu z hlavy Bajanova předpověď! Neví, co má dělat. Vždyť dokonce i pokud přikáže guslara zabít – nezmění se tím to, co bylo předpovězeno!...
Kníže to nevydržel – a šel si sám s Bajanem promluvit.
Bajan se z toho zaradoval:
– Dobře, že jsi přišel, kníže Mstislave! Špatnou věc jsi zamýšlel! Válku se svým bratrancem nezačínej, nepokoušej se uchvátit jeho knížectví, nesnaž se ho obrátit na svou víru! Žijte v míru!
– Cožpak ty znáš všechny moje myšlenky? Já jsem o tom, s kým se chystám bojovat, nikomu ještě neříkal!
Jaképak bohy ty uctíváš? Jakou sílou všechno znáš a víš o lidech? Jaké čáry ovládáš?
A čím dokážeš, že tvoje předpověď byla pravdivá?
Čím dokážeš, že pokud nepůjdu do války proti bratranci, nezemře můj syn?
– Dokazovat ti nebudu nic, kníže Mstislave! Jestli chceš – věř mi, jestli nechceš – nevěř! Ano, opravdu znám tvoje nedobré myšlenky – a chci odvrátit neštěstí od tebe, i od druhých lidí!
Ptáš se, jakému bohu sloužím? Ale vždyť Bůh je jediný!
Během dlouhých věků nejednou pobývali na Zemi Jeho Velcí Vyslanci k různým národům – a časem vznikly rozdíly jak v naboženstvích, tak i v pojmenování pro Božskou Sílu.
Já znám Boha Živého, Který je Ten Hlavní v jakékoliv víře! On je Tvůrce-Stvořitel celého Vesmíru a je milujícím Otcem i Matkou všech Svých dětí!
Jakákoliv víra by byla dobrá, kdyby lidé nezaměňovali Boha – za modly, a vyplňování Božích Přikázání Lásky – za obřady!
A nebyla by mezi lidmi nenávist kvůli víře, pokud by lidé pochopili, že je jen jedna Jednotná Božská Síla, ať už Jí lidé říkají jakkoliv!
Nezačínal by válčit bratr proti bratru, soused proti sousedu, kdyby lidé pochopili, co od nich Bůh skutečně chce!
Víra v bytí Boha by musela všechny lidi sjednotit, a uhasit všechny lidské rozepře!
Vždyť, pokud by lidé viděli věčné duchovní hodnoty, museli by pochopit bezvýznamnost svých pozemských sporů a zbytečných požadavků!
Před Majestátem Boží Lásky a Síly by se všichni museli cítit jako Jeho děti, a bratři a sestry jeden druhého!
Ale zatím to vypadá celkem jinak! Lidé bojují kvůli území, kvůli moci, kvůli pozemskému bohatství! Hádají se i o víry, bojují «za víru»!...
Jestliže by lidé pochopili, že Bůh zná všechny jejich myšlenky, že všechny skutky, dokonce i ty «tajné», jsou Mu zjevné, a že za všechny budou nést odpovědnost, – pak by bylo mnohem víc pořádku a míru na Zemi! Vždyť za zlo vždy následuje odplata! A dobro přichází k těm, kdo konají dobré skutky!
... Kníže Mstislav namítl:
– Nějak není vidět, guslare, že by v životě všechno vycházelo podle tvých slov. Nestíhá odplata všechny, kdo konají zlo! A nestává se často, že osud obdaruje dobrem ty, kdo dobro tvoří!
Takže, ty mě považuješ za zločince! Ale já jsem svobodný! Já žiju v přepychu! Ale ty – sedíš u mě v temnici! Přikážu – a zabijí tě! Přikážu – a nakrmí tě! Není to tak?
– Je... Jenže to ty jsi přišel pro radu ke mně do temnice, kníže!
A moje rada pro tebe je taková: nezačínej válku, kterou zamýšlíš!
... Kníže se opět rozzlobil – a odešel...
... Nejednou tak kníže Mstislav s Bajanem besedoval. O mnoha věcech začal přemýšlet. Ale jak má dál žít – to vyřešit nedokázal.
* * *
Kněžna Jefrosiňa uviděla, že se změnila manželova nálada. Rozhodla se, že s ním zkusí promluvit, aby pustil Bajana na svobodu.
Přišla k němu, začala rozhovor, a kníže Mstislav jí odpověděl:
– Jsi moudrá, moje ženo! I já sám si myslím, že pokud existuje způsob, jak odvrátit od našeho syna neštěstí, – pak bude nejsprávnější s Bajanem souhlasit a pustit ho.
Ale bojím, že Bajan na mě potají chystá něco zlého za to, že jsem ho držel v temnici... Že vymyslí zákeřnou pomstu nebo na mě sešle nějaké čáry!...
– On něco takového neudělá, Mstislave. On jenom chce, abys nezačínal válku! Pusť ho s Pánem Bohem! A udělej to, co ti poradil!
... Mstislav souhlasil. Za odpuštění Bajana neprosil, dobré slovo mu neřekl, ale nařídil, aby ho pustili z temnice.
* * *
Jakmile Bajan vyšel na svobodu, začal přemýšlet, jak by našel Vasilisu.
Ale ona už o tom, že Bajana pustili, věděla od kněžny Jefrosini; poděkovala jí za pomoc, rozloučila se s mladým knížetem – a dohonila Bajana!
Jejich radost byla veliká!
A Bajan říká Vasilise:
– Podívejme – jaká se už z tebe stala kouzelnice: osvobodila jsi mě!
– Ale tebe by kníže Mstislav pustil i bez mojí pomoci, když si vyslechl tvoje řeči!
– Ale neříkej! Pokud třeba jen několik lidí sjednotí svoje úsilí kvůli spravedlivému cíli, pak jejich síla mnohonásobně vzroste!
A na tom vidíš, Vasilisko, že jsme tady nezpívali písně a nevyprávěli skazy nadarmo! Máme teď naději, že jsme dokázali zabránit krvavé válce a znovuzrodit trochu dobra v duších!
Nyní jsi i sama uviděla to, jak se opravdové kouzlení začíná rodit v srdečné lásce! A jak se to kouzlení projevuje v životě prostřednictvím lidí dobra!
Ten, kdo v dobrých činech zapomíná sám na sebe, a podle Boží Vůle přináší lidem mír a radost, ten dělá opravdová kouzla!
... A šli dál svou cestou po Zemi. A všude zasévali semena lásky do duší, vyprávěli o spravedlivých hrdinských činech a dělali dobré skutky!
* * *
A tím je naší pohádky konec.
A ten, kdo četl nebo poslouchal, a lepším a rozumnějším se stal, – ten je borec!
