Bajan: Pohádka o opravdovém kouzlení 3
* * *
Bratr Kasjan šel cestou doprava a našel maličký domek, ve kterém žil učitel. A ten učitel začal Kasjana učit jak má bojovat-zápasit, nade všemi zvítězit, sobě slávu vydobýt.
Ale starší bratr nezpozoroval, že zároveň se sílou v něm roste pýcha a krutost, a že začíná pociťovat hněv k těm, kdo mu neslouží a nepodřizují se mu...
Uběhl čas.
Kasjan začal vládnout ohromnou sílou. Podrobil si mnoho zemí a stal se carem spousty lidí. Jeho carství bylo silné, a o byl v tom carství – ten nejsilnější!
* * *
A bratr Děmjan šel cestou doleva, našel také maličký domek, ve kterém žil zase jiný učitel.
A ten učitel začal Děmjana vyučovat, jak má výhodně obchodovat, veliký prospěch získávat, jak má bohatství rozmnožovat – a jak se tím nejbohatším stát.
A prostřední bratr si ani nevšiml, že – spolu s těmito prospěšnými dovednostmi – v něm začaly růst chamtivost a závist, a že lstivost a podvádění pro něho v honbě za bohatstvím přestaly být odsouzeníhodné...
Uplynul nemalý čas, a on se zmocnil velkých zemí a stal se tam carem. Jeho carství bylo velké a bohaté, a on byl v tom carství – ten nejbohatší!
* * *
A Ivánek – ten se vydal přímou cestou.
Šel a šel, a najednou vidí – v lese stojí chaloupka chatrná, žije v ní stařenka stará-prastará...
Stařenka ho prosí:
– Neodcházej pryč, dobrý mládenče! Naštípej mi, prosím tě, dřevo, nanos vodu a roztop lázeň!
– Dobře, babičko!
... Porazil Ivánek v lese suché stromy, nařezal a naštípal dřevo, nanosil vody z říčky, roztopil lázeň. Třeba to nebyla pro cara práce, vyplnil všechno hbitě a hladce!
Stařenka se umyla a napařila, a když vyšla z lázně – tak omládla, že už nebyla k poznání! Ivan jí teď ani nemůže nazvat babičkou!
– Panečku – to máš tedy kouzelnou lázeň, matičko! Byla jsi stařenka třaslavá, a jak ses napařila – omládla jsi o padesát let, nebo ještě o víc!
– Z lásky a péče, Ivánku, všichni mládnou!
– Ale jakápak láska? Vypomohl jsem ti jen maličko v hospodářství... A já jdu do světa právě proto, abych opravdovou lásku získal!
– Ale, přesně takhle se opravdová láska získává: od jednoho malého dobra ke druhému vede ta cestička!
Nebo se to dá říci jinak, od maličké péče ta cesta vede – k velikému dobru!
A ty sám, Ivánku, se jdi také napařit: zdraví a síly ti přibude! A já zatím připravím na stůl.
– A odkud znáš moje jméno?
– Já znám hodně věcí! Budeš-li chtít – naučím tě!
... Napařil se Ivánek – a opravdu v něm síla přibyla, únava – jako by nikdy ani nebyla! Tělo jako by se naplnilo čistotou zevnitř, a duše se umyla v zářivém Světle.
Vešel Ivan do světnice – a tam je stůl pokrytý bílým ubrusem. A na něm – všechno co jen hrdlo ráčí: pirohy, a lívance a koláče, jakoby přímo z pece, zavařenina, a jako lahůdka kvašená zelenina, a ořechy, a jahody, a ovoce, jaké v té roční době ještě ani neroste.
Podivil se Ivánek:
– Odkud máš takové pohoštění, hospodyňko?
– Mám kouzelný ubrousek: všechno, co si kdo přeje, – hned se na něm objevuje!
... A hospodyně mu začala nandávat na talíř všechno, co chtěl...
Poobědvali. Poděkovali Bohu za pohoštění.
V té chvíli se ubrousek sám od sebe složil – a všechno zmizelo!
– Máš výborný ubrousek, hospodyně!
– Ještě mám dvě kouzelné věci: létající koberec a čepici neviditelnosti. Za to, že jsi mi pomohl, ti je daruji!
– To jsou pro poutníka užitečné věci! Jenom, jak se ty sama bez nich obejdeš?
– Já už si nějak poradím...
... Poděkoval Ivan hospodyňce, vzal si její dárky – a šel dál.
Jde, jde, ale nevydržel to: rozhodl se, že vyzkouší kouzelné věci, které mu hospodyně darovala.
Rozbalil koberec – a on se skutečně vznáší ve vzduchu! Jenže vylézt na něj se Ivanovi nedaří: tělo mu skrz něj propadává! Postaví na něj nohu – a ona projde naskrz a spadne na zem!
Rozbalil Ivan ubrousek "prostři se": je tam jídla a lahůdek, že si lepší nevymyslíš, jenom... to jídlo nemůžeš vzít do ruky, nemůžeš ho uchopit a dát do úst...
Začal si zkoušet čepici neviditelnosti: točil s ní na všechny strany. Čepice sice mizí, ale Ivan sám zůstává viditelný! Div že tu čepici úplně neztratil, těžko ji nacházel, když se stala neviditelnou!
«Ech, vzal jsem si, vzal, ale jak to mám používat – na to jsem se nezeptal!» – pomyslel si Ivánek a vrátil se k hospodyni pro moudré rady.
– Matičko, nauč mě, jak mám používat tvoje kouzelné věci: jak létat na koberci, jak jíst z ubrousku a jak mizet v čepici?!
– Tak-tak, mládenče! Zázraky – ty potřebují mistrovství! Kdo neví, jak správně postupovat – kouzelné skutky nevykoná!
Ještě, že ses před lidmi nezačal kouzelnými věcmi vychloubat, to bys byl jen pro smích!
Dobře, budu tě učit!
– A kdo doopravdy jsi? – diví se Ivánek.
– Já – sloužím Bohu, snažím se starat o pořádek na Zemi!
Ale nejsem na bílém světě taková sama: mám Bratry a Sestry v Božském Světle! Oni všichni slouží Bohu, pomáhají lidem poznávat Pravdu!
... A tak se Ivánek začal u té hospodyně učit.
Na začátku mu začala vysvětlovat, jak má všechny bytosti – Boží děti! – srdečnou láskou milovat.
Říká mu:
– V hrudním koši, tam kde naplňuje vzduch plíce, je zvláštní místo. Rodí se tam srdečná láska. A když se takové lásce člověk naučí, může pociťovat Boha, protože hlavní Boží vlastností je Bezmezná Láska ke všemu a ke všem, Něžná a Moudrá!
Vždyť Bůh je přece Stvořitel všeho! A je Otec i Matka každého z nás!
A proto se Ho musíme učit milovat!
A pak může Bůh přes takového člověka projevovat Svoji Lásku k lidem a dalším bytostem! A tehdy se začne Boží Láska projevovat a rozkvétat – jak ve velkém dobrém díle, tak i v nepatrné věci, na první pohled nepozorovatelné!
... Potom začala hospodyně Ivánka učit, jak má z duchovního srdce svítit jako sluníčko.
A ještě potom ho naučila být Nespalujícím Ohněm Lásky:
– Veliká Síla Boží je v Božském Ohni Lásky, Který může být rozžehnut také i v srdci každého člověka! A člověk, Bohu sloužící, se může s tou Sílou spojovat – a všem pomáhat, všechny ochraňovat!
... A naučila Ivánka i tomu, jak má svoji vůli přeměnit na Vůli Boží, a – jak žít v Božském Světle. A to přece znamená: sama sebe ztratit, a na oplátku – získat Boží Lásku, Moudrost a Sílu!
Naučil se Ivánek, jak se stát Jednotným s Boží Vůlí: a ne svoje, ale Boží přání – vždy pociťovat a chápat, aby mohl žít ne podle svého chtění, ale podle Božích Příkazů! A Ivánek tak získal Velikou Božskou Sílu – Sílu Lásky a Božských Vědomostí!
Vyučil se u hospodyně i tomu, jak udělat tělo nic nevážícím. A hned dokázal létat na létajícím koberci. Osvojil si i to, jak být tělesně neviditelný a mizet v čepici neviditelnosti. A naučil se i tomu, jak libovolnou věc vyndávat z Božího Světla. A pak ho začal poslouchat ubrousek "prostři se".
A osvojil si také to, jak můžou jakékoliv materiální předměty procházet naskrz zemskou kůrou.
Ivánek se ptá hospodyně:
– Ale k čemu mi teď budou kouzelné věci? Já už přece i bez nich dokážu všechno vykouzlit!
– Vezmi si je: možná, že poslouží někomu jinému! Vždyť se přece i tobě velice hodily: naučily tě mistrovství!
... Začali se loučit.
– Děkuji ti za poučení, matičko! – říká Ivánek.
– Počkej! Ještě mám pro tebe úkol.
Podívej se semhle.
... Ukázala mu na hladinu jezera, která byla klidná jako zrcadlo. Najednou se na vodě objevil přelud: dívčina obdivuhodné krásy!
Hospodyně říká:
– To je Marja-carevna. Zajal ji zlý černokněžník. Chce se s ní oženit, ovládnout a podrobit si její krásu! Ale Marjuška nesouhlasí! On ji drží v křišťálové hoře, v podzemí.
Všechno, co je Bohem stvořeno, je určeno k dobru a užitku. Jenže se stává, že lidé Boží Záměr nechápou a pak to, co Bůh zasvětil dobru, může přinášet neštěstí.
Podívej se: třeba – oheň: může dávat teplo, ale může přinášet i záhubu ve strašných požárech.
Nebo – voda: může hasit žízeň, napájet deštěm rostliny, naplňovat řeky a moře, dávat všem život. Ale může přinášet i potopy a ničivé katastrofy.
Stejně tak i všechny lidské dovednosti: mohou přinášet dobro a užitek, ale mohou působit i zlo a ničení.
Ten čaroděj je zlý člověk, naučil se magii a začal používat čarodějná umění k uspokojování svých špatných přání.
Ubytoval se v jedné hoře a začal se pokoušet v celém okolí zavádět svoje pořádky. Začal také roznášet fámy, že «jeho moc panuje všude pod zemí!» – aby se ho lidé báli a aby se podřizovali jeho zlé vůli!
Musíš nad tím čarodějem zvítězit, rozehnat ty čáry, co napáchal! A pak můžeš říkat všem lidem, že zlo nežije «pod zemí», ale v duších, se sklonem k neřesti!
Vyprávěj lidem, že Království Boží je všude: nad zemí i pod zemí. A všude že je Bůh všemohoucí! A že láska otevírá lidská srdce pro život v Božím světě!
Teď se posaď na létající koberec – a leť! On tě odnese tam, kde vládne zlý čaroděj a drží Marjušku v zajetí.
... Hospodyně mu ještě řekla, jak se má do té hory dostat. Přikázala mu, aby si předtím nasadil čepici neviditelnosti. To proto, že horu střeží stráže: bohatýři, které čaroděj začaroval.
Ivánek hospodyni poděkoval za poučení a za Boží dary, sedl si na létající koberec – a vzletěl.
