V dávných časech žil na Zemi pěvec a pohádkář. Říkali mu Bajan. Dokonce i jeho jméno jako by vyprávělo, protože pocházelo ze starodávného slova «bajať», což znamená «vyprávět». V těch starých časech to jméno bylo známé v mnoha národech. A všude znamenalo: přinášející pravdu, mluvící pravdu, jasně vykládající moudrost.

Bajan chodil po vesnicích a po městech s guslemi, zpíval písně a vyprávěl skazy.

Byl vysokého vzrůstu, mohutné tělesné stavby a měl pohledný obličej. Jenom mu už v mladém věku zešedivěly vlasy. Ale od jakého hoře, od jakého neštěstí mu zbělely jako sníh, to Bajan nikdy nikomu nepověděl.

Ve svých písních zpíval jenom o lásce, o radosti, o dobru, o tom, jak může člověk šťastný být, jak může na Zemi spravedlivě žít. Vyprávěl byliny o hrdinech-bohatýrech a pohádky, duše povznášející a přeměňující.

Bajan tak chodil po Zemi mnoho let. Neměl ani rodinu, ani dům, ani děti.

A nebyly to tehdy jednoduché časy. Knížata a bojaři byli mezi sebou znepřáteleni: rozdělovali si země, kvůli moci zabíjeli jeden druhého. A ještě se lidé hádali kvůli víře, té předchozí starodávné – a kvůli víře nové, zámořské.

Ale vlastně se navzájem nenáviděli proto, že zapomněli na Pravdu o Jednotném Bohu!

A Bajan se snažil o té Pravdě zpívat, a vyprávět o ní ve skazech a bylinách.

Jeho srdce – jako slunce – hořelo láskou! Jeho moudrá slova učila, jak by mohl na Zemi mír být, jak by mohli lidé v srdečném dobru žít.

* * *

Jednou si tak Bajan šel svou cestou, když vtom zahlédl kouř z dohořívajícího požáru: špatní lidé vypálili vesnici!...

Bajan obešel spáleniště – nikoho živého nenašel.

A náhle... na samém okraji vesnice – uslyšel dětský pláč: jako by ten pláč přicházel z nebe! Jako by celý okolní svět – nad lidskými činy, zlobou naplněnými, zaplakal!

Bajan se rozhlédl: a vídí, že na velké bříze visí košík, a v něm je dítě, zázrakem zachráněné! Jak je vidět, matka stačila děťátko schovat: vytáhla ho vysoko na větev.

Bajan stáhl dolů košík a vzal dítě do náručí.

Ukázalo se, že je to holčička – úplně maličká, měla by se ještě krmit mateřským mlékem!

Dal jí napít vodičky ze svojí čutory – a vydal se hledat matku-kojnou: vždyť by nebylo snadné pro pěvce-guslara putovat s malým děťátkem po vesnicích a městech!

Dlouho tak hledal: ale nikdo si k sobě do rodiny dítě vzít nechtěl! Bývalo dobře, když nějaká žena byla tak hodná, že maličkou nakrmila – spolu se svým vlastním dítětem. Ale k sobě domů si holčičku stejně nikdo nevzal: «I takhle žijeme hladově a těžce, nemáme čím nakrmit ani svoje děti!» – tak Bajanovi odpovídali...

A tak dívenka zůstala u Bajana. Začal jí říkat Vasilisa.

Stala se Bajanovou milovanou dcerou, a on – jejím moudrým a laskavým otcem.

* * *

Vasilisa rychle rostla. Mnoho věcí viděla, když putovala s Bajanem! A ještě více poznávala, když poslouchala jeho skazy a vstřebávala jeho moudrost.

Vasilisa si byla jistá, že Bajan všechno ví: jak o obyčejných pozemských věcech, tak i o jakémkoliv kouzlu.

A Bajan uměl tak kouzelně vyprávět pohádky, že obrazy hrdinů z jeho vyprávění ožívaly a každá pohádka se stávala viditelnou skutečností. Vyprávěl o tom, jak zpívá ptáček, – a bylo ptáčka vidět a slyšet! Když byla Vasilisa malá, dokonce vždy přibíhala, aby mohla rukou ptáčka, veverku nebo zajíčka z pohádky pohladit.

Jednou Vasilisa Bajana poprosila:

– Nauč mě opravdovému kouzlení!

– Jakému?

– No... jako je ve tvých pohádkách: košili za noc ušít a vyšít, upéct chléb, že takový nikde nenajdeš...

– To zatím nemůžu, dceruško! Jak tě mám naučit dělat kouzelný chléb, když ty ještě neumíš upéct ani obyčejný chlebíček? Ještě jsi nepředla ani obyčejnou přízi, vzory jsi svýma rukama nevyšívala... Jak tě mám naučit kouzelné vzory na kouzelné košili?

Od toho dne se Vasilisa při každé příležitosti stávala pomocnicí hospodyní v domě, ve kterém byli na návštěvě. Začala spolu s nimi péct chléb a koláče, i polévku a kaši vařit, i přízi příst. A naučila se i šít a vyšívat. Bajanovi začala vyšívat vzory na košili, a sobě – na šatech.

A Bajan teď stále Vasilisu upozorňoval: podívej, jak se lísteček a kvíteček jakoby objali – vždyť z toho vznikla přímo kouzelná krása! Povšimni si toho, Vasilisko: z této přirozené krásy se dá na látce udělat vzor, že krásnější na celém světě nenajdeš!

Nebo si Bajan všiml barev na křídlech motýla – a říká: podívej, do jakého vznešeného šatu Bůh oblékl motýla! Pozoruj krásu, Bohem darovanou – a brzy budeš i ty sama šikovná ve vytváření krásy!

A Bajan učil dcerku i počítat a číst, a všechny věci důležité pro život!

Většinou pořádal Bajan takové vyučování jen pro samotnou Vasilisu. Ale někdy se shromáždily děti z celé vesnice, a po svých pohádkách Bajan všechny učil gramotnosti.

Často se stávalo, že se novou dovednost nedařilo hned osvojit ani Vasilise, ani ostatním dětem. Ale Bajan jim to vysvětlil:

– Bůh to vymyslel tak, že v životě různé bytosti získávají moudrost, i sílu, i krásu, i dokonalost postupně. Ani poupátko přece nevyroste za jediný den: uvnitř něho se vytvářejí okvětní lístky a tyčinky. A až potom – když přijde čas – se rozvíjí překrásný kvíteček!

Nebo ptáčátko, to přece neumí létat hned od narození, musejí mu zesílit křidélka, musí překonat strach a slabost – a až pak se naučí létat ve vzduchu!

Stejně tak i člověk si nemůže všechno najednou osvojit, ale pomaloučku!

... Vasilisa tak vyrůstala a nabírala rozum. A učila se u Bajana dobrotě.

A on byl mistrem nejen ve vyprávění pohádek, ale znal i léčivé byliny. Mohl léčit jak lidi, tak i zvířata. A to si Vasilisa také snažila zapamatovat: jakou bylinku jak sbírat, a od jaké nemoci pomáhá.

Lesní zvěř se Bajana vůbec nebála. Přicházela za ním pro pomoc, jako by věděla, že jim neublíží, ale vyléčí jejich rány a nemoci.

Svět přírody byl pro Vasilisu dobrý a překrásný! A obyvatelé lesa byli jejími přáteli!

Vasilisa vyrůstala smělá a šikovná! Bajan se postaral, aby byla nejen zručnou hospodyní, ale naučil ji jezdit i na koni – tak, že dokázala předstihnout i každého vesnického chlapce. A když ve hře bojovali klacky, Bajan ji to naučil tak, že si nevedla hůře nežli chlapci. Kde jí nestačily síly – tam Vasilisa vítězila šikovností a důvtipem!

A ona sama se od Bajana velice silně chtěla naučit úplně všemu!

další kapitola