Závěr
Závěr
John Lennon nám jednou řekl.
– Když jsme byli neznámými kluky a vytvářeli svoji hudbu, žili jsme tak, jako bychom zítra měli pokořit celý svět!
Vám se této troufalosti mysli nedostává, ačkoliv na ni máte mnohem větší právo, nežli tehdy my.
My jsme žili s živým pocitem toho, že už zítra bude celý svět s jásotem ležet u našich nohou! Byl to impuls plný síly a sebevědomí! Žili jsme jako vítězové, – a my jsme se jimi stali! Svět byl donucen ustoupit čtveřici drzých a odvážných, kteří chtěli zaplavit lidská srdce novou vlnou hudby svobody a lásky! Svět začal žít našimi myšlenkami, našimi písněmi, naší hudbou! Svoboda našich idejí uchvátila mysli, hudba zazněla na všech kontinentech!
A my jsem žili jako vítězové, jako zvěstovatelé svobody! Ačkoliv Pravou Svobodu nikdo z nás neznal, přesto tento stav našich duší předpovídal a modeloval naši budoucnost!
Pociťte se těmi, kdo jsou posláni do světa, aby ho změnili! A to se musí stát ne někdy později, ale hned teď, dnes! Každý den vašich životů se musí stát dnem, přetvářejícím bytí světa, nesoucím novou Božskou Vlnu!
Musíte to udělat hned teď, a ne čekat, až někdy, v budoucnu, najdou výzkumníci starožitností pod troskami počítačového odpadu 21. století vaše díla, a s údivem prohlásí: "Ach! Už tehdy to bylo odhaleno!...".
Právě teď je třeba dávat lidem životodárnou vlnu myšlenek Svobody, Lásky, Cesty Duchovního Srdce!
Pociťte Sílu Boha, procházející skrz vás, a umožněte Mu uskutečnit Jím zamýšlený plán s pomocí vaší duchovní skupiny! Naplňte se smělým přesvědčením o tom, že to můžete vykonat!
* * *
I když jsme se vždy snažili hledat kontakty především s Božskými Učiteli, přesto jsme za roky našeho učednictví u Boha měli spoustu setkání s těmi nejzajímavějšími lidmi, byli to: Puškin, Gorkij, Talkov, Vysockij, Lennon; dále různí lékaři, cestovatelé, spisovatelé, básníci, hudebníci...
Spisovatel Akinfijev nás žádal, abychom připomněli jeho vynikající knihu o etice výživy ("Vegetariánství z biologického hlediska", Jekatěrinoslav, 1914)...
Akademik Kruzenštern si přál, aby současní lidé věděli, že on a Vasco da Gama jsou jedna a táž osoba, pouze v různých vtěleních...
A jednou, když jsme pracovali v lese na tom místě, kde jsme se obvykle setkávali s Božskými Luterány, naskytla se nám nečekaná příležitost pobesedovat se zakladatelem luteránské církve – Martinem Lutherem.
Před námi se náhle objevil nějaký nevtělený člověk, kterého jsme předtím neznali.
– Kdo jsi?
– Martin Luther První, – žertoval, a myslel tím, že existoval i druhý Martin Luther – bojovník za práva černých Američanů – Martin Luther King.
– Vtěloval jsi se ještě po tom tvém, nám známém vtělení?
– Ne.
– Dosáhl jsi Božskosti?
– Já žiji tou slávou, do které jsem se ponořil, když jsem se stal veleknězem luteránské církve.
– Chystáš se znovu vtělit?
– Zapomeňme na to! Já tu teď nejsem proto, abych vás učil, jak máte rozmísťovat vědomí v Absolutnu, ale abych vás podpořil ve vašem boji za náboženskou svobodu!
To je přece i moje cesta! Zejména jsem se podílel na vytvoření Všeobecné deklarace lidských práv.
A dávno předtím jsem se stal zakladatelem současné luteránské církve, když jsem stanovil její hlavní, stěžejní myšlenku: osobní – bez prostředníků! – odpovědnosti člověka před Bohem. Tak by měl uvažovat křesťan i každý skutečně věřící člověk.
Vy jste borci! Jdete správným směrem!
Tebe, Vladimíre jsem přece já osobně nasměroval na tuto cestu úcty ke svobodě už ve tvých studentských letech. Vzpomínáš? Vždyť ty jsi mi pomáhal v mém boji ve tvém minulém vtělení, a já jsem pomohl tobě v tomto.
– Ano! Tisíceré díky za to!
Ale spočívá naše mise v tom, aby se všichni lidé na Zemi dozvěděli o znalostech, které jsme obdrželi od Boha?
– Podívejte se, jak to bylo těžké pro mě! A podařilo se mi navrátit na správnou cestu pouze malou část křesťanů. A ještě toho bylo dosaženo jen za použití vojenských akcí.
Ale v době míru ve vaší zemi – zřejmě ne.
Ale pamatujte si, že já i všichni rozumní nevtělení lidé jsme s vámi!
– Čím se teď zabýváš?
Martin ukazuje, že drží ve svých rukách "otěže" – "otěže" všech konkrétních luteránských církví:
– Dohlížím na církev, kterou jsem vytvořil.
Já jsem její "velekněz". Takže jím zůstávám. A pozornost vedoucích velice mnoha farností je zaměřena na mě. Já to chápu a chovám se ve vztazích k nim jako Ježíš Kristus. To jest, kážu jim přikázání za přikázáním – tak, jak to chápu já a jak mi to ukazuje při našich neustálých osobních setkáních Sám Nejvyšší Hierarcha. Mám na mysli Ježíše Krista.
– Můžeš se i teď u Ježíše učit a prostřednictvím toho se k Němu ještě více přiblížit?
Martin nechápe otázku:
– Já jsem i tak – "pravá ruka" Ježíše Krista! Vidím se jako prostředník mezi Ježíšem Kristem a lidmi – a to považuji za vrchol svých osobních úspěchů!
... Nebo jednou v lese upoutal naši pozornost Alexandr Puškin a velká skupina jeho přátel-"děkabristů". Nikolaj Bestužev a Petr Čaadájev mluvili jménem jich všech:
– Objímáme vás! Sledujeme vás...
Nám, "děkabristům" jsou zvláště drazí ti, kdo poznali Boha! Nám se to nepodařilo z důvodu, který je pro vás pochopitelný: kvůli nepřítomnosti správné religiozity v zemi...
Ano..., k prolomení falešných stereotypů myšlení je zapotřebí neobyčejného hrdinství!
Ale bohužel, k žádným změnám k lepšímu v životě země obecně nedošlo... Úsilí všech předchozích hrdinů byla vynaložena nadarmo! ... I vaše zde budou marná...
My všichni vám žehnáme! Budete muset ještě dlouho sloužit! Ale to se netýká Ruska...
V Rusku se nepodařilo nic z toho, za co jsme bojovali...
– A kde teď pracujete?
– Ve střední Evropě, na severu: v Dánsku, Nizozemí, Německu, Švédsku.
Za dvacet let už Zemi nepoznáte! Lidé začnou přijímat proudy nových čerstvých vědomostí!
– Je nyní někdo z vás vtělen?
– My máme jinou práci: pomáháme lidem z nevtěleného stavu. Všichni máme příznivý osud. A Pán nás poslal dělat tuto práci.
– Podařilo se už někomu z vás dosáhnout Božskosti?
– Ne, ani náhodou! Teď jsme všichni naplno zapojeni do díla sloužení. Nikdo z nás se od té doby nevtěloval. Děláme velká spravedlivá díla pod vedením Stvořitele a snažíme se je dělat co možná nejlépe!
– Kolik vás teď společně pracuje?
– Přibližně tak – 200-250.
– Kdo z vás řídí vaši činnost?
– Nesmíš se na to dívat z tohoto konce! Musíš se dívat ze strany našeho přímého řízení Stvořitelem! Každý z nás Stvořitele přímo vnímá!
– Jaký je váš osud? Nepodaří se vám vlít se do Stvořitele, aniž byste se kvůli tomu museli vtělit do pozemských těl?
– Ne, to nelze. Ale musí se vytvořit nová vrstva osudu pro každého z nás. Přejde ještě mnoho let, dvě desítky nejméně, proto, abychom toho více uviděli a poznali. A pak se "začne smývat" určitá vrstva – aby se rozvinula nová: nový program dalšího rozvoje. Komu je 20, komu je 50 let, musí ještě dál sloužit.
Přejeme mnoho úspěchů! Jsme s vámi!
... Podruhé, když jsme byli v lese na oblíbeném místě Puškina, jeden z nás se ho zeptal:
– Komu ze vtělených lidí teď pomáháš?
– Všem, kdo mě poslouchají! Takových lidí je na ruské zemi velice málo a ještě méně v zahraničí.
– A těm, kdo přicházejí k tobě na hrob, a speciálně tam pořádají výlety?
– Ne. Takové lidi neberu. Výlety by se měly pořádat úplně někam jinam.
Ukazuje nám obraz usedlosti, kde žil, když byl vtělený. Je na něm tichá zátoka.
– To je můj statek. Tam já dost často bývám a vzpomínám na milé roky svého mládí. U té zátoky vzpomínám i na své mladé přítelkyně těch dnů, jejichž obrazy si uchovávám ve vzpomínkách i teď...
... Ale o tomhle jsem teď nechtěl vtěleným lidem vyprávět, ale o těch "zátokách", kde se kazí stojatá voda a v létě se vyskytují bahenní mušky, které všechny štípou...
... Bývají něžné jarní potůčky, proudící mezi kořeny stromů a kameny. A právě tak rozkvétá v lásce mladá duše, která ještě nezesílila...
Ale zákon univerzální přírody je drsný: každý se musí rozvíjet sám! A pokud se předtím zurčící voda dostane do prohnilé bažiny ztráty lásky, stagnace a zhrubnutí emocí – pak se i ona změní v páchnoucí břečku...
Ale jestliže se spojí s velkou řekou, která klidně a rovnoměrně, roky a staletí, nese své vody do Oceánu Vesmírného Vyššího "Já", pak je osudem takové duše stát se tím Oceánem, jako jste se teď stali vy, moji nejdražší přátelé na této Zemi!
A ať i další duše vlijí svoje proudy a potečou společně vámi položeným korytem – do Oceánu Prvotního Bytí! Amen.
* * *
Bytí Boha – to nejsou pohádky, nejsou to fantazie zaostalých a nevzdělaných lidí.
Bůh – doopravdy je.
A On je poznatelný pro dostatečně evolučně rozvinuté lidi, kteří zasvětili své životy Jeho poznání.
Kdo je On a kde je? On – v aspektu Stvořitele – přebývá v nejhlubší a nejjemnější dimenzi mnohorozměrného prostoru. On je Jednotný a Jeden, ačkoliv se skládá z nekonečného množství všech Těch, Kdo – během časové nekonečnosti – dosáhli úplné Božské Dokonalosti, vešli do toho eónu a splynuli tam s Ním – s Tím, Koho nazývají Prvotním Vědomím, Stvořitelem, Bohem Otcem, Jehovou (Jahve), Íšvarou, Alláhem, Tao, Svarogem, Ódinem atd. – v různých lidských jazycích.
Komunikace s Bohem obvykle probíhá prostřednictvím nevtělených Božských Učitelů, Kteří vystoupili Částí Sebe z Příbytku Stvořitele, a Které v křesťanské tradici hromadně nazývají Svatým Duchem. Vzácněji se lidem podaří komunikovat se Vtělenými Představiteli Stvořitele; nazývají Je – v různých jazycích – Mesiáši, Avatáry, Kristy. Oni přicházejí ke vtěleným lidem v různých Podobách: v mužských i ženských tělech, a s tou či onou formou svého Sloužení. Někteří z Nich vyjadřují Pravdu prózou, Druzí – verši, písněmi nebo jinými směry umění. V jednom z nedávných rozhovorů s námi Alexandr Sergejevič Puškin srovnal Božské Spisovatele – s pery na psaní, kterými Stvořitel píše pro lidi Svatá písmena, a dokonce ta pera občas "namáčí do inkoustu". A Igor Talkov1 hned dodal, že Božské Pěvce Stvořitel vtěluje do světa hmoty, aby Je použil jako Svoje mikrofony... A není nutné, aby hned začali říkat lidem o tom nejdůležitějším; ale raději se moudře pokoušeli plynule měnit myšlení společnosti potřebným směrem...
Božská vtělení jsou vzácný jev. Ale nevtělených Božských Učitelů, Kteří pracují na pomoci vtěleným lidem v dané konkrétní oblasti, je mnoho. Orientace na jakéhokoliv z Nich a usilovné studium u Něho vás nezbytně dovede nebo přiblíží k Vítězství. Nám se poštěstilo učit se u desítek Svatých Duchů najednou, a každý z Nich nám daroval – kromě prvků učebních programů společných pro všechny učedníky Boha, – také i nějaké Svoje oblíbené techniky zdokonalování. Komunikace s mnoha z Nich nám umožnila udělat si mnohem živější a úplnější představu o tom nejdůležitějším pro všechny vtělené lidi, o čem my také vyprávíme v našich knihách a filmech.
... My jsme Ho poznali. A předáváme naše poznatky o Něm – vám.
Co se od nás vyžadovalo k tomu, abychom poznali Boha?
Především – etická čistota, která zahrnuje nejen vzájemné vztahy s lidmi, ale i se zvířecími a rostlinnými světy, a také – a to je nejdůležitější – se Stvořitelem.
Kromě etické čistoty se od nás ještě vyžadovalo mnišské zasvěcení svých životů jen tomuto jedinému cíli – poznání Boha a sloužení Mu.
* * *
Všichni lidé se mezi sebou odlišují především psychogenetickým věkem (věkem duší), a také tím, jak úspěšně se evolučně rozvíjeli ve své vzdálené i blízké minulosti. A proto každý potřebuje jiné množství času a snažení k tomu, aby se také stavem duše přiblížil k Bohu do té míry, aby Ho také mohl vidět, slyšet a reálně objímat svýma rukama skládajícíma se z Lásky.
Ale velice důležité je také to, že rychlost osobního duchovního zdokonalování ve velmi velké míře závisí na správném pochopení Cíle a metod takové práce na sobě. Proto jsme vynaložili mnoho úsilí, abychom co možná nejpodrobněji popsali a opatřili obrázky námi vypracovanou metodologii duchovního zdokonalování a dosažení Boha.
A prosíme vás, abyste pomohli – v rámci svých možností – v uchování těchto znalostí pro celé lidstvo a pro jejich celosvětové uplatnění, zvláště v systému vzdělávání.
* * *
Jedna ze zvláštností rozvoje člověka spočívá v tom, že individuální vědomí (duše) má schopnost množstevního růstu.
Ale právo na takový růst mají jen kvalitativně rozvinuté duše: intelektuálně a eticky zralé, a také v potřebné míře zjemnělé ve svém energetickém stavu.2
Duše, rozvinuté podle naznačených kvalitativních hledisek, které potom dosáhly dostatečně velké rozměry, přeměnily se v Lásku a zamilovaly se do Stvořitele, – dosahují Jeho Příbytku a vcházejí do věčného Splynutí s Ním.
Tak je završen individuální vývoj úspěšně evolvujících lidí – a nyní už začíná Božské stádium Jejich existence, to znamená, život jako Božských Učitelů (Svatých Duchů), Kteří jsou neoddělitelnými Částmi Stvořitele.
Je třeba si také pamatovat, že
a) kvalitativní růst vědomí je možný pouze ve vtěleném stavu, poněvadž tělo s jeho trávicím systémem je "továrna" na přeměnu (sublimaci) energií potravy – na energii vědomí, a
b) fyzické tělo musí být pro úspěch v seriózním duchovním vzestupu také ideálně očištěno od znečišťujících hrubých energií, poněvadž z neočištěného těla není možné vycházet do Božské Čistoty a Zjemnělosti.
O tom, jak nejúspěšněji pokračovat po této Cestě, je podrobně vysvětleno v našich knihách a filmech.
Nenechte si ujít tuto příležitost, naši drazí čtenáři!
* * *
V plamenu srdce – obnažuje se
Duše lidská!
V čistotě lásky – předstupuje
Před Milovaného svého!
A neexistuje pro ni nic jiného,
Kromě Jediného Milého!
Ona je vždy – před očima Jeho.
Ruce její – laskají Milovaného,
A ona nespouští pohled z Něho.
A není pro ni světla jiného, kromě
Světla Jeho Lásky!
Světlo Jeho odráží se v záření očí jejích,
Slova lásky Jeho zaplňují ústa její,
Srdce se spojují –
A není jiného, kromě Něho!...
On naplňuje
Nevýslovnou Blažeností Ty,
Kdo se stali jednotnými v Něm!
Sulija
(zapsala Anna Zubkova
v březnu 2005)
Ten, kdo se dotkl Oceánu Lásky –
Spěchá k Němu znovu a znovu!
Ponořuje se do Jeho průzračnosti –
Spojuje se s Ním!
Popíraje "sám sebe", zapomíná "na sebe" –
A rozplývá se v Něm!
Srdce, Které obsáhlo Oceán, –
Stává se Oceánem!
Duše, Která se stala Oceánem, –
Žije životem Oceánu!
Nikifor
(zapsala Olga Stěpaněc
v březnu 2005)
