Věda o vývoji duší
Věda o vývoji duší
Existuje věda, která studuje zákonitosti formování chování. Nazývají ji etologie nebo behaviorizmus. Tyto zákonitosti byly vědci z různých zemí, včetně autora těchto řádků1, obecně studovány.2
... Pokládal jste si někdy, čtenáři, otázku, proč se lidé tolik odlišují svými charaktery a duševními vlastnosti? A na čem závisí to, že ten či onen člověk může mít charakter zlý, podlý, se sklonem k násilí, lživý nebo tupě lenivý, hyper- nebo hypo- nebo homo-sexuální, někdo má primitivní intelekt a celý život se uspokojuje jen primitivními zábavami, – ale existují lidé, naopak, vysoce rozumní, altruističtí, upřímní, čestní, dobří, odpouštějící, snažící se o nezištnou pomoc druhým, o hledání vyšších vědomostí a o duchovní zdokonalování?
A na čem závisí takové radikální rozdíly?
Zde mohou hrát určitou roli geneticko-endokrinní faktory. Například zvýšená produkce hormonů adrenalinu a noradrenalinu příslušnými žlázami s vnitřním vyměšováním napomáhá vzniku energického (nebo dokonce vznětlivého a agresívního) charakteru. A chronicky snížená úroveň stejných hormonů vede k letargii a pasivitě...
Poškozující faktory, ovlivňující organizmus matky v době těhotenství mohou vyvolat poruchy vývoje některých mozkových struktur plodu. A to může vést, mimo jiné, k takovým vzdáleným následkům, jako je narušení sexuální orientace člověka po dosažení jeho pohlavní zralosti [5,8].
Velmi důležitá je také role adekvátního kontaktu dítěte s matkou (nebo tím, kdo ji nahrazuje) v socializaci (to jest, v pociťování "příbuzenských" vztahů k představitelům svého biologického druhu). Pokud se dítěti v prvních letech života nedostává adekvátního mateřství – může to vést k formování charakterových rysů nepřátelství ve vztahu k druhým lidem.
V pozdějším věku je pro dítě nutná plnocenná komunikace s vrstevníky. Pokud k ní nedochází, mohou také vznikat charakterové projevy různých rysů asociálnosti, a také odchylky v sexualitě [5,8].
Velmi velký vliv na formování chování dítěte má zkušenost jeho kontaktů s jemu nejbližšími dospělými lidmi. Při tom se spouští mechanizmus takzvané "identifikace", kdy se vtiskávají do paměti (přičemž nekriticky) celé vzorce emočních a behaviorálních reakcí.
Do programu formování osobnosti člověka jsou "vloženy" i "kritické" etapy přehodnocování toho, čemu se dokázal naučit. První z nich dostala název "přechodný věk" a shoduje se s roky pohlavního dozrávání.3 Druhá může nastat po 20. roce věku.
Ale mnohem důležitější, než to, co jsme vyjmenovali, je to, s jakou zkušeností předchozích vtělení přišel člověk do uvedeného fyzického těla. To je hlavní, a všechny další faktory pouze ovlivňují další vývoj této vtělené duše.
Při analýze konkrétní vtělené duše musíme rozlišovat dvě skupiny jejích vlastností: a) podmíněné jejím psychogenetickým věkem, charakterizovaným množstvím předešlých vtělení do lidských těl, a b) soubor vlastností (dobrých i špatných), nashromážděných v těchto vtěleních.
Je tedy třeba brát v úvahu, že psychogeneticky mladé duše jsou poddajnější vůči působení faktorů, které je ovlivňují v daném vtělení. Také mají takoví lidé menší sílu vůle a menší "rozpětí mysli", a rozhodnutí, která činí, jsou méně pevná.
Při analýze konkrétních situací, ve kterých se ten či onen člověk projevuje, musíme mít na zřeteli všech pět faktorů, ovlivňujících jím přijímaná řešení a výsledek situace, které jmenoval Krišna (kapitola 18:14-16 Bhagavadgíty; viz v [6]). Mezi nimi – zejména Boží Vůle.
A vždy musíme brát v úvahu, že se Bůh stará o každého člověka, každému se snaží vždy pomoci – vytváří příznivé situace pro jeho rozvoj, pokouší se mu přímo vnuknout správné myšlenky. Ale jsou to právě jen lidé, – kteří buď z vlastní hlouposti, nebo proto, že jsou ohlupováni lživými náboženskými doktrínami, – nebo, že ignorují Péči o ně ze strany Stvořitele, nebo, že se modlí, ale vůbec ne za to, za co by se modlit měli. Například si od Něho vyprošují pozemská blaha... Zatímco On jim nabízí blaha Nebeská...
* * *
... V kontextu této knihy bychom měli pohovořit o výchově mas dospělých lidí4 – v měřítku zemí a obyvatelstva celé naší planety.
Zde musíme brát v úvahu, že prakticky v jakékoliv současné zemi tvoří většinu lidé, které můžeme nazvat psychogeneticky mladými. Kteří to jsou? Tak třeba jen takové poznávací znamení: stávají se adepty té či oné náboženské doktríny... na národní bázi. Například, já jsem judaista, protože náboženstvím židů je judaizmus. Nebo: Já jsem pravoslavný, protože náboženstvím Rusů je pravoslaví. Nebo: já jsem buddhista, protože náboženstvím Burjatů je buddhizmus.5 Pro tyto lidi není důležité hledání pravdy, ale pouze příslušnost k davu...
Právě tito lidé snadno uvěří tomu, že to není snažení o přeměnu sama sebe jako duše, co vede k úspěchu v duchovním životě, ale... modlitby...
Tito lidé mají tendenci vyhledávat silné vůdce, kteří jsou připraveni je vést. Kam? To není pro masy mladých vtělených duší tak důležité. Důležitá je jiná věc: aby jim jejich idol slíbil "světlou budoucnost". Za to se do něho snadno zamilují... A když já už ho tak miluji, a když už ho tak milujeme my všichni – znamená to, že jdeme ke správnému cíli!...
A ještě je velice důležitý "masový charakter"... Ten v psychologii nazývají "davový efekt": splynutím s davem každý takový člověk získává pocit síly... A pocit osobní odpovědnosti za své skutky mizí...
* * *
Vůdci lidských mas se mohou stát pouze psychoenergeticky silné osobnosti. Nejsou to žádné mladé duše. Ale co se týče jejich kvality, mohou být jak spravedliví, tak i naopak ďábelští.
Pokud nahlédneme zpět do lekcí historie, můžeme vidět, že se i národy, které jsou v současnosti slušné a kulturní, dostávaly v minulosti pod nadvládu vtělených ďáblů – a začínaly páchat rozsáhlé zločiny, protože je jejich vůdcové štvali proti druhým lidem.
V poslední době bylo ovládání davů mladých duší povýšeno do kategorie aplikované psychologie. Sem je možné zahrnout jak reklamu, tak i "politickou technologii" volebních kampaní...
Ale já bych si velice přál, aby se toto "umění ovládání davu" nestalo jen výsadním právem ďábelských osobností! Přál bych si, aby političtí vůdcové začali aktivně zavádět do mentality lidových mas i pravé duchovní poznání, a ne jen výmysly o Bohu a o duchovní Cestě.
Jak by bylo krásné, kdyby všichni lidé od dětství dostávali pravdivé informace o smyslu našich životů na Zemi!
Vždyť by pak měl každý člověk mnohem více šancí na osobní přiblížení k našemu společnému Stvořiteli, a také by se velmi výrazně snížila úroveň nemocnosti, zločinnosti a dalších lidských neštěstí!
A Bůh by pak začal vytvářet mnohem příznivější podmínky pro životy těch národů, které přijaly způsob existence a rozvoje, jaký si On přál.
Vždyť to On nás poslal růst a rozvíjet se na Zemi! A proto je právě On nejvíce ze všech zainteresován v tom, aby v lidských společenstvích všechno probíhalo podle Jeho Plánu, podle Jím předepsaných zákonů a pravidel, aby Mu lidstvo přinášelo Jím očekávané plody pozitivní evoluce vědomí.
Vysvětlivka 2:
Logickým pokračováním tohoto tématu a následujícím stupněm studia tohoto problému je vědní obor, nazvaný metodologie duchovního zdokonalování.
Vysvětlivka 5:
Je to obdoba vytváření skupin „fanoušků“ určitých sportovních týmů tak agresivních sportů, jako je fotbal, hokej a jim podobné. A věnujme pozornost tomu, jak snadno u nich „propukne“ agrese! A také – jakou obrovskou škodou pro duchovní rozvoj lidí jsou podívané na takové soutěže!
Opakem jsou právě estetické sporty: takové, jako umělecká a sportovní gymnastika, krasobruslení atd.
Uvažujeme-li o druzích sportů z tohoto pohledu, tedy z hlediska jejich vlivu na duchovní vývoj lidí (jak sportovců, tak diváků), můžeme je rozdělit do dvou hlavních skupin:
a) pozitivně rozvíjející estetické, intelektuální, volní a fyzické vlastnosti a
b) destruktivní, tedy vychovávající hrubost a agresivitu.
