Oneness
Oneness
Existuje takový filozofický termín – Oneness1, který se dá nejúspěšněji přeložit do ruštiny jako "Celistvost Všeho". Co se tím míní?
Existuje Jednotné Vesmírné Prvotní Vědomí, jsoucí v úplných hlubinách multidimenzionálního prostoru. Ono je Stvořitelem všeho "projeveného", nazývaného Stvořením.
A jak Stvořitel, tak i Jeho Stvoření, jsou věční a nekoneční. Ačkoliv jsou jednotlivé "ostrůvky" Stvoření ve vesmírných prostranstvích Jím někdy zničeny, jiné jsou zase stvořeny...
V celém nekonečném Absolutnu probíhá proces Jeho Evoluce, spočívající v dalším rozvoji Prvotního Vědomí. Jeho mechanizmem je růst individuálních duší na materiálním substrátu Stvoření – to jest, na planetách vytvářených Tvůrcem individuálních duší. Tyto duše, které se rozvíjejí v řadě mnoha vtělení v tělech rostlin, zvířat a lidí, se musejí, až dosáhnou Dokonalosti, vlít do Svého Stvořitele, obohatit Ho sebou.
A proto musí každý z nás považovat všechny lidi a všechny bytosti, včetně dokonce i rostlin, za svoje bratry a sestry různého věku, za svoje společníky na této veliké Cestě Evoluce Vědomí,2 – ale, navíc jsme my všichni součástmi, jakýmisi pohyblivými "buňkami" (jako krevní leukocyty) Jednotného Totálního Organizmu – Vesmírného Absolutna.
A my, jako Jeho pohyblivé součásti, máme možnost si sami vybírat: v jaké části Absolutna se chceme ubytovat.
Správným řešením je usilování o Splynutí se Stvořitelem v Jeho Příbytku – nejhlubší a nejjemnější části mnohorozměrného prostoru. V tom je Vůle Stvořitele. Jestliže ji neplníme, je On donucen nás "popohánět" prostřednictvím bolesti, nemocí a dalších nepříjemností.
Pro ty nejtvrdohlavější z nás, kteří se protiví Jeho Vůli, pěstují v sobě emoční hrubost a další doprovodné neřesti, – existuje peklo: "smetiště" Evoluce. Část takových duší je potom podrobena úplnému zničení – rozpadu na základní prvky, ze kterých se poté budou formovat nové duše. Druhá část pekelných duší se znovu vtěluje do lidských těl – s těmi nejvíce nepříznivými osudy. V těchto vtěleních lidé pekla také dostávají svoje poslední šance na to, aby se z něho vymanili, pokud se začnou aktivně přeměňovat v souladu s Vůlí Stvořitele.
On ovládá všechny okolnosti našich životů. Nic se neděje bez Jeho účasti a bez Jeho Vůle k tomu.
On vede naše učednictví. Ale my sami určujeme své osudy: kvalita našich životů závisí pouze na tom, do jaké míry jsme Jeho úspěšnými učedníky!
On je Láska. On je Něžnost. On je Péče. On je Klid. On je Moudrost. On je Síla.
Jeho Příbytek je společný Příbytek Dokonalých, Kteří v Sobě obsáhli všechny tyto vlastnosti a nyní přebývají ve věčné Nejvyšší Blaženosti.
A přibližování kvalitou duše k Němu je doprovázeno vzrůstáním štěstí, radosti a blaženosti, které naplňují naši existenci v pozemských tělech!
Začít tuto Cestu je nejlepší ovládnutím techniky psychické autoregulace: to jest, především – získáním schopnosti výrazně regulovat své emoce. Základem toho je otevření a růst duchovního srdce. Bez toho není možné v sobě naplno ovládnout "pozemské vášně" (hrubé negativní emoce).
* * *
Určitě už každý z nás slyšel slova o duchovním životě – jako o "životě srdcem". Jenže téměř nikdo nechápe jejich význam!
V umělecké literatuře "život srdcem", "žití podle srdce" nejčastěji ze všeho označuje úplné podřízení svého chování... jakýmkoliv svým emocím, "pozemským vášním"...
Mezi ponaučeními "guruů" hathajógy se můžeme setkat s doporučeními, která nemají nic společného s pravdou, a jsou tudíž nepotřebná, že se máme učit koncentrovat se ve svém materiálním srdci...
Jiní nekompetentní "duchovní učitelé" fantazírují, že jelikož je fyzické srdce umístěno nalevo, musí se duchovní srdce nacházet v hrudním koši napravo...
Ale některým lidem se podařilo doslechnout o tom, že Stvořitele, Átman, Vyšší "Já", Paramátman – je třeba hledat v hlubině svého duchovního srdce. A jistě se to velmi mnoho z nich pokusilo uskutečnit,... ale pak utrpěli úplnou porážku a byli z těch slov zklamaní. Příčina těchto nezdarů je v tom, že člověk nemá ani tu nejmenší šanci toto správné doporučení splnit – ve svém duchovním srdci, dokud ono ještě má rozměr čakry anáhaty, nebo je jen nepatrně větší nežli ona. Ale na druhou stranu bude tato naznačená pravda zcela uskutečnitelná, pokud bude duchovní srdce rozvinuto do rozměrů miliónkrát větších.
O tom jak se naučit si svoje duchovní srdce uvědomovat, jak ho rozvíjet, jak nacházet uvnitř něho – rozvinutého! – mnohorozměrné hlubiny až do Příbytku Stvořitele – to všechno je poprvé a s vyčerpávajícími podrobnostmi popsáno v knihách a filmech naší vědecko-duchovní Školy.
* * *
Stabilní vzestup na Cestě ke Stvořiteli nemůže být neuvědomělý. Proto se musíme aktivně učit nepociťovat nenávist, nerozčilovat se, nechtít něco pro sebe na úkor druhých lidí, nepřát nikomu nic špatného, ale naopak, pomáhat všem ve všem dobrém, učit se milovat a dávat, slaďovat se s harmonickým a překrásným, ve všem hledat projev Vůle Stvořitele.
Opakuji ještě jednou, a – zapamatujme si to navždy! Nenávist, zlovůle, agresivita a jim podobné emoční stavy nás vedou do pekla, na "smetiště Evoluce". A láska, klid, něžnost, laskavost, odpuštění, starostlivost – do ráje a dále: k Objetím Stvořitele v Jeho Příbytku!
Následujme všichni toto Jeho Učení!
Mnoho zdaru vám všem!
Vysvětlivka 2:
Mimochodem, pokud jsme všichni jednou rodinou dětí Jednotného Univerzálního Rodiče, je ve vztazích mezi námi vhodný vlastní prospěch? I v běžných rodinách totiž jejich členové plní své povinnosti a jiné práce, přičemž vůbec nepočítají se zvláštním odměňováním za to od ostatních členů rodiny.
Proto je jedním ze znaků duchovnosti u člověka jeho nezištnost.
