Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závěr

9. 6. 2021

Závěr

 

Nářek


 

Do těla těžkého jsem zazděná...

Křik o pomoc v hrudi tone...

Silná křídla mám jak zlomená...

"Můj Spasiteli! Osvoboď mne!"


 

On přichází a laskavě se dívá,

Říká mi: "Jsi spasená!

Není tu vězení ani klec,

Podívej: Brána je otevřená!


 

Jsi svobodný pták, pamatuj!

Tvůj let bude vysoký, překrásný!

Mávneš křídlem – a budeš na Svobodě,

Pryč budou všechny problémy!"


 

Zajiskřily mi oči nadějí:

Okamžitě odsud uletím!

... Ale váznu v močále jak předtím...

S každým krokem hloub se zabořím...


 

"Vysmíváš se mi, Učiteli!

Pomoz: má duše onemocněla!

Jak mohu dosáhnout Svobody?"

"Ta je blíž než konec křídla..."


 

"Jak můžeš?!..." – Vždyť jsi volný pták,

Jen sama sebe držíš za ocas...

Kdo se neumí do Svobody zamilovat –

Má na Svobodu ještě čas!"


 

Ohromená slovy pravdy,

Konečně jsem Ho pochopila:

Povolení ke Svobodě

Mohu si dát jen já sama.


 

(Listopad 1997)1

 

 

Tuto "báseň zoufalství" jsem zapsala na samém začátku své účasti na práci s Vladimírem. A právě teď – o několik let později – mi ji Vladimír najednou připomněl:

Mášenko, – řekl, – vzpomínáš si, jak ti Bůh kdysi říkal, že Svobodu můžeš hledat a najít ... "blíž než na konci křídla"? Uvědom si, že teď se to ve tvém životě vyplnilo vyčerpávajícím způsobem! Příbytek Stvořitele úplně naplňuje tvoje tělo!

... Tělo každého z nás, lidí, je podobné nepatrnému ostrůvku v Nekonečném Oceánu Vesmírného Absolutna. Ale téměř všichni žijeme tak, že nepozorujeme Majestát této Nekonečnosti, Která nás obklopuje ze všech stran: nadmíru zajímavý a živý je pro nás materiální svět, který nás úplně vtahuje do sebe – a my se rozpouštíme v práci, v rodině, v zábavách a připoutanostech.

Tak žijeme do té doby, dokud nedosáhneme určité zralosti duše. A tehdy se před námi odhaluje Pravda: existuje člověk a existuje Bůh, a Splynutí s Ním je největším smyslem života každé duše.

Tímto okamžikem začíná vlastní duchovní Cesta každého z nás. A my postupně obracíme oči duše směrem ke Stvořiteli.

Poté – smýváme neřesti duše; očišťujeme "ostrůvek" od zbytečného a nepotřebného odpadu.

Potom pěstujeme a necháváme vyrůstat sami sebe – očištěné a umyté.

A když je tento proces v potřebné míře dokončen – dostáváme příležitost vyklouznout ze svého "ostrůvku" a začít se ponořovat stále hlouběji do Oceánu Božské Lásky a Nekonečné Svobody!

Zpočátku se člověku zdá, že je Cesta ke Svobodě nekonečná. Ale když se s Ní nakonec spojíš – pochopíš, že Ona... byla vždy vedle tebe... A že hranice, která tě celý život od Ní oddělovala, nebyla "tlustší, než list tenkého papíru"2, že byla "blíž než konec křídla"...

 

 

Literatura:

 

4. Антонов В.В. (ред.) — Духовное сердце: Путь к Творцу (стихи-медитации и Откровения). «New Atlanteans», 2007.

 

6. Антонов В.В. (ред.) — Классика духовной философии и современность. «Друк», Одесса, 2008.

1

Vysvětlivka: Tyto moje a další naše verše bylly publikovány v knize [4].

 

2

Vysvětlivka: "Kniha Ježíše" (viz v [6]).