Závěr
Závěr
Nářek
Do těla těžkého jsem zazděná...
Křik o pomoc v hrudi tone...
Silná křídla mám jak zlomená...
"Můj Spasiteli! Osvoboď mne!"
On přichází a laskavě se dívá,
Říká mi: "Jsi spasená!
Není tu vězení ani klec,
Podívej: Brána je otevřená!
Jsi svobodný pták, pamatuj!
Tvůj let bude vysoký, překrásný!
Mávneš křídlem – a budeš na Svobodě,
Pryč budou všechny problémy!"
Zajiskřily mi oči nadějí:
Okamžitě odsud uletím!
... Ale váznu v močále jak předtím...
S každým krokem hloub se zabořím...
"Vysmíváš se mi, Učiteli!
Pomoz: má duše onemocněla!
Jak mohu dosáhnout Svobody?"
"Ta je blíž než konec křídla..."
"Jak můžeš?!..." – Vždyť jsi volný pták,
Jen sama sebe držíš za ocas...
Kdo se neumí do Svobody zamilovat –
Má na Svobodu ještě čas!"
Ohromená slovy pravdy,
Konečně jsem Ho pochopila:
Povolení ke Svobodě
Mohu si dát jen já sama.
(Listopad 1997)1
Tuto "báseň zoufalství" jsem zapsala na samém začátku své účasti na práci s Vladimírem. A právě teď – o několik let později – mi ji Vladimír najednou připomněl:
– Mášenko, – řekl, – vzpomínáš si, jak ti Bůh kdysi říkal, že Svobodu můžeš hledat a najít ... "blíž než na konci křídla"? Uvědom si, že teď se to ve tvém životě vyplnilo vyčerpávajícím způsobem! Příbytek Stvořitele úplně naplňuje tvoje tělo!
... Tělo každého z nás, lidí, je podobné nepatrnému ostrůvku v Nekonečném Oceánu Vesmírného Absolutna. Ale téměř všichni žijeme tak, že nepozorujeme Majestát této Nekonečnosti, Která nás obklopuje ze všech stran: nadmíru zajímavý a živý je pro nás materiální svět, který nás úplně vtahuje do sebe – a my se rozpouštíme v práci, v rodině, v zábavách a připoutanostech.
Tak žijeme do té doby, dokud nedosáhneme určité zralosti duše. A tehdy se před námi odhaluje Pravda: existuje člověk a existuje Bůh, a Splynutí s Ním je největším smyslem života každé duše.
Tímto okamžikem začíná vlastní duchovní Cesta každého z nás. A my postupně obracíme oči duše směrem ke Stvořiteli.
Poté – smýváme neřesti duše; očišťujeme "ostrůvek" od zbytečného a nepotřebného odpadu.
Potom pěstujeme a necháváme vyrůstat sami sebe – očištěné a umyté.
A když je tento proces v potřebné míře dokončen – dostáváme příležitost vyklouznout ze svého "ostrůvku" a začít se ponořovat stále hlouběji do Oceánu Božské Lásky a Nekonečné Svobody!
Zpočátku se člověku zdá, že je Cesta ke Svobodě nekonečná. Ale když se s Ní nakonec spojíš – pochopíš, že Ona... byla vždy vedle tebe... A že hranice, která tě celý život od Ní oddělovala, nebyla "tlustší, než list tenkého papíru"2, že byla "blíž než konec křídla"...
Literatura:
4. Антонов В.В. (ред.) — Духовное сердце: Путь к Творцу (стихи-медитации и Откровения). «New Atlanteans», 2007.
6. Антонов В.В. (ред.) — Классика духовной философии и современность. «Друк», Одесса, 2008.
