Cesta Duchovního Srdce

O Naguálech

Jednou na jaře jsme se vraceli do města po dni meditační práce. Všechno kolem se utápělo ve zlatém slunečním světle.

Vzpomínali jsme na "Cestu do Ixtlanu"[28], vzpomněli jsme si na Chenara... A v té chvíli Jeho Zářící Obličej zaplnil celý prostor kolem nás...

– Chenaro, vyprávěj nám o donu Juanovi. Kým pro Tebe byl?

– Kým byl pro Mne Juan? – Přítelem na Cestě, věrným Společníkem!

Duchovní bojovníci se nemačkají jeden na druhého jako slepá koťata. Každý buduje svou stezku samostatně – mezi čtyřma očima se Sílou¹. Ale pokud víš, že vedle tebe jde Přítel, který si právě tak, jako ty, razí Svou Cestu do Nepředstavitelného – dodává ti to sílu a jakousi odvážnou radost!

Jak šťastný musí být každý z vás, že nejde sám! Potkat stejně smýšlející je veliký úspěch. A setkat se s Naguálem je Veliký Dar Síly!

Co dělají Naguálové pro ty, za jejichž osudy přijali odpovědnost? Naguál je vždy vepředu! On ukazuje Cestu a pomáhá ostatním překonávat překážky; včas je předem upozorňuje na všechna úskalí a mělčiny.

Naguál se první dostává na druhou stranu světa iluzí a vytahuje tam, skrz clonu "Opony", ostatní.

Z hloubky Svého Poznání vidí ty duše, které se přiblížily těsně až k "Oponě" – přičemž tam nepřišly jen z pouhé zvědavosti.

S vědomím, že tato Cesta není pro slabé duše, přebírá plnou odpovědnost a vede pouze ty, kteří se nezblázní, neublíží si k smrti, nebo neochabnou na cestě.

On vidí ty, v nichž je vnitřní potenciál, a pokud Ho chtějí následovat, dává jim jedinečnou šanci získat Svobodu!

Literatura:

28. Castaneda C. - Cesta do Ixtlanu: Poslední lekce Dona Juana. Pocket Books, NY, 1976.