Setkání
Setkání
On mi zavolal a domluvili jsme si čas a místo setkání.
Přijela jsem tam dlouho před domluveným časem: bála jsem se, že se opozdím kvůli dopravě. A pak konečně přišel.
Přede mnou stál navenek obyčejný člověk, ale s podivuhodnou tváří: s velkým bílým plnovousem, vysokým čistým čelem a očima, které se na mě dívaly s klidem a něžností.
– Vy jste Antonov?
Odpověděl přikývnutím a navrhl mi, abychom se prošli v nedalekém parku.
Skoro dvě hodiny jsme se procházeli po parku a rozmlouvali o Bohu a o životě. Když se rozhovor stočil na Učení dona Juana Matuse, ukázal Vladimír rukou:
– A tamhle i Sám don Juan pozorně poslouchá náš rozhovor!...
Snažila jsem se ze všech sil uvidět dona Juana..., ale můj pohled se upíral jen na stromy, které nás obklopovaly...
V komunikaci vládla jednoduchost, přirozenost a klid... Vladimír byl upřímný: bez stínu přetvářky a nadřazenosti. Pochopila jsem, že tomu člověku mohu naprosto důvěřovat.
Na konci rozhovoru mi popřál mnoho úspěchů. A já jsem mu slíbila napsat, pokud nějaké budou. S tím jsme se rozloučili.
