Božští Učitelé
Božští Učitelé
"Srdce jdoucích se rozplameňují láskou.
Srdce hořící láskou – osvěcují
Cestu, a nedovolují z ní sejít a usnout.
Hledající tak – najdou.
Jdoucí tak – dojdou.
Jediný Zdroj pravé lásky
je Bůh!
Blahoslaveni, Kdo došli!
Neboť bude uhašena jejich žízeň dokonalé lásky!"
Apoštol Filip, z besedy s Ním.
Božští Učitelé, Svatí Duchové jsou Představiteli Tvůrce. Každý z Nich prošel vlastní Cestu ke Stvořiteli a má vlastní životní zkušenost [6,9]. Oni už Cestu prošli, a teď pomáhají jdoucím po ní.
Oni všichni jsou Jedno v Příbytku Stvořitele. Oni jsou Láska, Síla, Moudrost Stvořitele! Ale zároveň je každý z Nich neopakovatelný!
Každý z Těch, Kdo s námi pracovali, nám dával Svoji Lásku, zejména když vytvářel Svůj Božský Etalon pro slaďování vědomí a otevíral nám průchod do Příbytku Stvořitele.
Ohromné díky Vám všem! Nekonečně Vás Všechny miluji!
... Za roky našeho učednictví se Božští Učitelé, Kteří vedli naši práci, stali naší rodinou, našimi blízkými.
Naším úkolem teď je upevňovat se v dosaženém: abychom se mohli zařadit mezi Ně a mohli z Jednotného Srdce Absolutna milovat a pomáhat všem, jdoucím ke Stvořiteli.
* * *
... Lao je Božská Láska-Něha, Láska-Péče o všechny toho hodné bytosti!
On nás učil milovat Božskou Láskou přírodu, splývat s ní v lásce a harmonii, pociťovat jednotu se všemi živými bytostmi, sytit je svojí láskou a sílou, držet je na dlaních svých nekonečných rukou lásky.
Jednou mi řekl toto:
– Staň se teplým laskavým sluníčkem, zahřívajícím Zemi a všechno živé na ní!
Sestup pod její povrch do jejího něžného čistého Světla – a zaplň celou Zemi zevnitř svojí láskou!
A teď pociť na svojí ruce, natažené z duchovního srdce tuto květinku – pociť její něžnost, jemnost, čistotu, uciť vůni. Ona je tak důvěřivá a něžná! Daruj i jí svoji lásku!
... Dotkla jsem se rukou vědomí květinky – a pocítila ji jako maličkou živou čistou bytost. Naplnila mě nekonečná něžnost! Hladila jsem ji něžně, jako děťátko, a říkala jsem ústy srdce: "Já tě miluji!" Láska tekla po mých rukách k tomuto maličkému rostlinnému životu...
* * *
... Chuang-Di – těžké je představit si, jak bych bez Jeho pomoci mohla poznávat stavbu Absolutna!
On nám Sebou otevíral průchod do eónů "zazrcadlí". Nabízel Se nám jako Jidám a učil nás poznávat vesmírné Hlubiny tak, že jsme "sjížděli" z Jeho Obličeje – do Jeho Vesmírné Anáhaty.
A my jsem si zvykali žít v eónu protoprakriti – jako v teplém, něžném klidu jižní letní noci; plavali jsme v nekonečném hvězdném Oceánu, kde jsme se s pomocí rukou vědomí mohli pohybovat na všechny strany...
A poté, když jsme se spustili ještě hlouběji, pak se "jižní noc" protoprakriti měnila na lehký, měkký, hebký stav protopuruši, podobný ranní mlze...
A pod ní, za "Oponou", je Hlavní Podstata Absolutna...
* * *
... Ptahhotep – v Jeho ohromných, kilometrových Mahádublech jsme se učili být nejjemnějším Božským Ohněm, vycházejícím z Příbytku Stvořitele, propracovávali jsme si Jím svoje těla.
Spoustu principiálních vynikajících meditací nám daroval Ptahhotep!
Také jsem se k Němu často obracela o radu.
... Už dříve jsem k tomuto účelu používala knihu Elisabeth Heich "Zasvěcení" [26]. Kdykoliv jsem měla otázku, obrátila jsem se na Ptahhotepa a otevřela knihu – a vždy jsem v ní hned našla odpověď.
Ale jednou mi Ptahhotep nabídl pomoc i sám.
Pracovali jsme tehdy v jednom z Jeho Mahádublů. A mně se vůbec nedařilo vejít s Ním do Splynutí. Zaplňovala jsem i formu Mahádublu a pokoušela se rozplynout – ale všechno bezúspěšně.
On už měl očividně toho mého skotačení dost, a proto mi řekl:
– Ty se pořád pokoušíš pocítit v meditaci sebe. Ale pokus se pocítit Mne!
A v ten samý okamžik jsem já už nebyla. Pouze jsem změnila směrový vektor vědomí: Z "já" na "nejá" – a teď jsem už všude pociťovala jen Nejjemnější Živé Světlo Něžné Lásky Ptahhotepa! Zavládla Blaženost Splynutí!...
Od té chvíle všechny moje obtíže, o kterých jsem mluvila, byly pryč.
* * *
... Božský Igl, nalaďující nás na soustředěnost a intenzívní směřování ke Svobodě ve Splynutí s Prvotním! Něžnost Lásky, sjednocená se Sílou! Skok vědomí z anáhaty těla... – a let do Nekonečnosti Stvořitele!
Učil nás nebojácnosti a dával nám pocit opravdové a úplné Svobody. Učil nás létat a žít s rozpřaženými křídly lásky a pociťovat sjednocenost těchto ohromných křídel – s celým nekonečným Oceánem Prvotního Vědomí.
A zároveň přitom vesele žertoval...
... Dnes do lesa nejedeme – vyřizujeme neodkladné městské záležitosti. Proto meditačně pracujeme na místech síly ve městě.
Jdu po chodníku a procvičuji poslední meditace. A náhle... velice výrazná hranice – a já se propadám do nekonečného Božského Světla – Bezednost, Neomezenost!... Pociťuji ohromná křídla a... – let! Letím v nekonečném Světle a rozplývám se v Jeho Něžnosti! Takový známý, blízký pocit... – Igl!
Potom začnu pochybovat: ne, vždyť Igl je v lese, tam jsou Jeho místa síly, ale tady je přece město.
A slyším:
– No, a pročpak si to myslíš? Já jsem přece byl civilizovaným indiánem a žil jsem ve městech, – směje se Igl.
Mně je to také k smíchu, ale zároveň se stydím: vždyť jsem ho na takovém, pro mě neobvyklém místě, nepoznala; opět jsem se zmýlila...
* * *
... Město, letní vedro, fata morgána nad asfaltem. Meditačně pracujeme v gigantickém Mahádublu Sakrála. Nejjemnější Božské Světlo nás obklopuje ohromnou kupolí, vysokou až nad oblaka. A pod jejími základy je Příbytek Stvořitele – nekonečný Oceán Prvotního Vědomí.
Chodím po asfaltové cestičce a učím se být "Oceánem Čisté Lásky"1. Zdá se mi, že se mi tělo tím žárem už-už roztaví. Přemýšlím: "Jak mohl takhle Sakrál pracovat při Jeho posledním vtělení: vždyť On žil uprostřed pouště?"
A on mi to jako odpověď na moji otázku začal ukazovat.
... Město a vedro náhle zmizely z mého vnímání. Přede mnou se až k obzoru rozprostíraly měkké, žluté, trochu se pohupující písky. A v pozadí – Nekonečný Veliký Oceán Světla. Vlnu za vlnou se měkce valí na maličký ostrůvek pevniny, omývá ho Sebou. Nic nemůže zabránit pohybu Oceánu. Poušť před Ním leží jako poslušné jehňátko. Oceán starostlivě a něžně měkkými vlnami hladí a laská Své Stvoření...
Sakrál mě zve, abych se ponořila do Jeho Hlubiny...
Pochopila jsem, že Oceán miluji, že je to můj Domov. Pocítila jsem se Jeho Vlnou – a splynula jsem s Ním – nekonečným...
Ohromné Štěstí a Blaženost je být Částí Prvotního Oceánu – soupodstatnou s Ním a neoddělitelnou od Něho!
* * *
... O Satja Sáí Bábovi a Jeho Učení jsem se dozvěděla z knih. A potom mě Vladimír přivedl... přímo k Němu, k Jeho Mahádublu, a řekl:
– Podívej: tady nás vítá Satja Sáí a chce ti něco říci.
A Vladimír odešel a nechal mě o samotě s Ním.
Pokoušela jsem se uslyšet slova – ale pociťovala jsem jen Jeho Lásku. Takovou starostlivou Lásku jsem ještě nikdy nepocítila, a z uvědomění si toho se z mých očí začaly řinout slzy vděčnosti ...
Kontaktovat se se Satja Sáí Bábou je velice snadné! Stačí jen s láskou a něžností na Něho pomyslet, obrátit se k Němu s otázkou – a On přichází, a zahaluje tě Svým měkkým něžným teplem.
Když mi dříve bývalo těžko, říkal mi:
– Pokaždé, když se ti zdá, že neexistuje žádné východisko, že se všechno kolem tebe rozpadá, když se tě snaží ovládnout bolest a zoufalství, – pamatuj: život je nekonečný!
Tvoje bolest znamená, že odumírá to staré v tobě: aby uvolnilo cestu novému proudu života.
Nic, co přichází zvenčí, nemůže rozdrtit Sílu Života, Sílu Lásky, žijící uvnitř tebe! To Já projevuji Sebe ze tvé hlubiny, z tvého duchovního srdce!
Zůstaň naprosto v klidu, ale nezastavuj se na Cestě, pokračuj dál! Život, který se stal plně tekoucí řekou Lásky, ať teče vždy – teče do Mého Oceánu!
Důvěřuj Mně úplně, neulpívej na svém těle, ani na druhých lidech, ani na předmětech materiálního světa! To všechno je vnější! Zatímco Já jsem uvnitř, v Hlubině pod vším – podporuji a vyživuji Láskou všechno, co jsem stvořil.
Já jsem nezávislý na Stvoření, třebaže jsem od něho neoddělitelný.
Ty už nepotřebuješ "domov" na Zemi! Dříve tvým "domovem" bylo tělo, kam jsi se přede Mnou schovávala. Ale teď – tvoje srdce přebývá ve Mně, a jen nepatrná část tebe dál žije v těle. Zbývá jen vrátit se domů – do Mého příbytku – jen úplně trošičku se ještě očistit, dovést do úplné čistoty a průzračnosti tento maličký kousíček tebe a spojit ho se Mnou.
Neodděluj se už, neschovávej se! Zůstávej vždy ve Mně!
Když se vracíš po meditaci do světa hmoty, nezavírej za sebou dveře do Rodného Domu. Ať jsou vždy otevřeny dokořán!
Tvoje láska k lidem musí růst a projevovat se různými způsoby.
Nauč se opravdovému soucitu – Božskému projevu Lásky!
Nauč se starat o všechny a pochop, že starostlivost – musí být, ale že nesmí být ustaranost.
* * *
... Krišna – vždy jarní a zlatavý, něžný – nás vítá a doprovází už od samotné železniční stanice, když jdeme k Němu na Jeho místa síly.
Na těchto místech s Ním můžeme i snadno rozmlouvat, ponořovat se do Příbytku Stvořitele, a velice efektivně pracovat na pročištění čaker a meridiánů s pomocí Mahámantry, darované lidem Čaitanjou a proslavující Krišnu.
Tohle nás také učil Vladimír: vybíráme si jakýkoliv pár svých čaker a zavedeme (ze zadní části) první polovinu Mahámantry do horní z nich, a druhou polovinu – do spodní. A tak propracováváme postupně všechny čakry.
Haré Krišna, haré Krišna!
Krišna, Krišna – haré, haré!
Haré Rama, haré Rama!
Rama, Rama – haré, haré!2
Čakry se od toho zaplňují zlatavým světlem Krišnovy Lásky, Která je zbavuje všech hrubých energií, činí je božskými.
Nebo něžně a rychle, jako zurčení jarního potůčku, recitujeme celou Mahámantru, a přitom vpouštíme svrchu do sušumny nebo středního meridiánu zlatavý proud Božského Světla Krišny, Který je promývá a naplňuje.
Blaženost!
... Když jsme jednou pracovali s Krišnou, přišel i Čaitanja. Tančil, a přitom plavně pohyboval Tělem Vědomí a každým pohybem vyzařoval Svou Božskou Lásku.
Zeptala jsem se Ho:
– Jak sloužíš Pánovi Ty, Čaitanjo?
Odpověděl:
– Na Zemi můžeme Stvořiteli sloužit různě. Můžeme bezprostředně vyučovat žáky, a předávat jim vědomosti o Bohu a Cestě k Němu, můžeme o Něm psát knihy, můžeme vytvářet umělecká díla. A můžeme ukazovat vlastním příkladem: co to znamená být zamilovaný do Pána natolik, abychom Mu vždy – v jakémkoliv okamžiku – vyznávali lásku, tančili v extázi tanec lásky a dávali Blaženost té Lásky lidem!
Milý, Milovaný, Jediný Můj Krišno!
Dáváš mi Své nadpozemské Světlo!
Blaženost Lásky otevírá srdce!
Krišno! Pane Můj! Láska nemá konce!...
Ale Oni mluví nejen o lásce a stupních Cesty, ale jsou také připraveni objasňovat příčiny a mechanizmy sociálních procesů probíhajících na Zemi.
Jednou jsme meditovali v borovém lese nedaleko jezera, kde se rozkládá Mahádubl Božského Učitele Velikána. Tam je možné velice dobře pociťovat hésýchii uvnitř do Nekonečna rozšířených duchovních srdcí.
Vladimír nás upozornil na to, že je kromě Velikána u nás přítomen i Lao. A navrhl, abychom se všichni rozešli na určitou vzdálenost po lese, abychom s Nimi pobyli o samotě mezi čtyřma očima.
Našla jsem si místo vedle vysoké borovice, kde jsem se zastavila a začala poslouchat Velikána a Laa. Ale v tichu, které mě obklopovalo ze všech stran jsem náhle pomyslela... na válku. My se tady tak krásně rozněžňujeme a rosteme v Božské Lásce! Avšak někde na Zemi i teď hřmí výbuchy, létají kulky, zuří požáry, zranění lidé trpí a umírají... K čemu je lidem válka? Proč Bůh něco takového dopouští?
Přišel Lao.
– Jak rád se znovu s vámi setkávám!
Odpovím na tvou otázku.
Pochop, že jakákoliv válka je dobrovolná volba lidí. A, jestliže si oni volí válku, pak jim Já obvykle nebráním: je to přece jejich volba, díky které získávají svou životní zkušenost.
– Ano, ale zeptej se jakéhokoliv normálního člověka: co si vybere – válku nebo mír? Vždyť téměř nikdo neřekne, že si vybírá válku.
– "Na povrchu" to vypadá právě takhle. Ale ve skutečnosti k válce dochází kvůli tomu, že ti, kdo se pouštějí do války, ztratili smysl své existence, ztratili Boha.
Válka dozrává uvnitř společnosti konkrétní země. A když je "hranice války" už navršena je absolutně nedůležité, kdo a jak k ní přiloží zápalku. Co poslouží jako konkrétní důvod pro začátek války – to pak už nemá význam.
Objektivně vzato, bojovat je nutné až tehdy, když je zapotřebí zaštítit svět od takového zla, jako je například fašizmus nebo jiné formy fanatického terorizmu.
Avšak obecně,... války urychlují proces evoluce – v tom smyslu, že vytvářejí extrémní podmínky ve kterých lidé provádějí svou volbu. Jedni projevují své nejlepší vlastnosti: zachraňují druhé, obětují se, nebo v pomoci druhým dávají, jak se říká, první poslední. Ale druzí projevují svůj sklon k násilí, který v nich v dobách míru dříme: zabíjejí, loupí, vysmívají se; oni mají přímou cestu do pekla.
Bolest a utrpení jsou krajní opatření Mé výchovy. Zločinní vůdcové, vedoucí masy a tlačící je do chaosu války, ponesou bezpodmínečně celou váhu odpovědnosti za to, co udělali. Ale i každý člověk má vlastní odpovědnost za to, co si sám volí: lásku nebo nenávist.
Právě proto je tak důležité každému z lidí objasnit opravdový smysl života: aby nebyli oklamáni, ale udělali svou volbu uvědoměle, vycházeje ze znalosti zákonů vesmírné Evoluce.
Já jsem Láska! Nepřestanu to opakovat znovu a znovu! Žijte sami v lásce – a pak mír a štěstí budou vždy s vámi!
* * *
... Tohle jsou jen velmi malé fragmenty toho, čemu a jak nás učili Božští Učitelé.
– Učte se u Nás! Jsme připraveni pomáhat každému! – říkají Oni Všichni. – A kdo se chce učit, – ať se učí, a ne jen na to myslí a mluví o tom!
