ZÁKONY DUCHOVNÍHO ROZVOJE

Teď si promluvíme o zákonech duchovního rozvoje, které byly zformulovány částečně našimi předchůdci, a částečně – v procesu práce naší Školy.

* * *

První a hlavní z nich je zákon LÁSKY.

Od samotného počátku až do úplného konce svého duchovního vzestupu bychom se měli učit lásce! Je málo– chtít se naučit milovat! Je málo – našprtat se nazpaměť přikázání o lásce!

Existuje láska "z rozumu" – a existuje láska "ze srdce".

První z nich je nezbytným předběžným stupněm na cestě ovládnutí pravé lásky: my musíme silně zachtít naučit se milovat a musíme se na začátku pokusit vyznat se v tom intelektuálně.

Ale láska "ze srdce", to jest, emoce, rodící se v čakře anáhatě, je už tím fundamentem, na kterém může být vypěstována Láska Božská – zjemnělá, moudrá, silná, všeobjímající.

Celá duchovní Cesta člověka se skládá z ovládnutí lásky! Poněvadž my se nemůžeme naučit milovat Stvořitele, jestliže už u nás není zformovaná schopnost emocionální lásky! A opakuji, láska může být rozvíjena – pouze pokud máme rozvinutý orgán, produkující tento psychický stav, – duchovní srdce!

Proto k harmonickému rozvoji žáka duchovní školy dochází právě a pouze v tom případě, jestliže dáváme hlavní důraz – na práci s duchovním srdcem.

Láska je to, co spojuje člověka s člověkem, umožňuje najít harmonii s celým okolním prostředím v mnohorozměrném prostoru, to, co, pokud je rozvinuté, umožňuje dosáhnout sjednocení se Stvořitelem.

Člověk nemá jinou možnost splnit nejvyšší náboženská přikázání, vyložená v Novém Zákonu, i v Bhagavadgítě a dalších Písmech Stvořitele lidem – kromě prostřednictvím rozvinuté Lásky!

Pravá je ta Škola, která vyznává princip Lásky.

"Bůh je Láska", – tak učil Ježíš. Co to znamená? To znamená, že jestliže chceme vyplnit hlavní přikázání Nového Zákona "Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec Nebeský!", – pak se musíme tady, na Zemi, v těchto tělech, přeměnit v Božskou Lásku.

Jinak řečeno, my se musíme naučit milovat jak jeden druhého, tak i všechny tvory, a celé Stvoření – tak, jako je miluje Bůh. A jenom pak se můžeme vlít do Něho, stát se Jím, Jeho Součástí.

O tomto Splynutí neustále mluví k lidem Bůh [20-22,25]. V Bhagavadgítě jsou konkrétně zapsána tato slova Boha: „Zaměř svou mysl na Mne – a budeš pak žít ve Mně!“ A Ježíš přece říkal to samé svým učedníkům (je to zapsáno v „Knize pro dokonalé“ Apoštola Tomáše): my musíme prostřednictvím svého náboženského úsilí navždy splynout s Králem (to jest, s Bohem Otcem) [46]. Tomu samému učil Bábadží, a teď učí Satja Sáí [20-22,25,34,41,42, 60 a další.].

Takže Učení Ježíše Krista a Avatárů, pracujících v Indii a dalších zemích, se shodují, jak v Jimi stanoveném konečném Cíli, tak i v metodologii duchovního vzestupu. Ta Učení se vzájemně výborně doplňují. Jedny a tytéž pravdy jsou v nich vyloženy trochu jinými slovy – což nám jen pomáhá si je osvojovat.

* * *

Druhý zákon je zákon stupňovitosti rozvoje.

Čím se lidé mezi sebou odlišují? Přivykli jsme si vidět rozdíly ve věku a pohlaví našich těl, barvě kůže, národnosti a dalších věcech. Ale zdá se, že všechno tohle nemá prvořadý význam ve srovnání, například, s rozdíly v psychogenetickém věku – věku duše, která žije v různých fyzických tělech na cestě své konečné a úplné realizace mnohokrát.

Vědění o tom bylo v masovém křesťanství ztraceno, třebaže tomu učil Ježíš Kristus. Například, Ježíš říkal, že Jan Křtitel je Eliáš, který přišel, ale nepoznali ho. V důsledku tohoto nedorozumění tak současné masové křesťanství nedokázalo vytvořit ucelenou koncepci evoluce člověka a metodologii duchovního zdokonalování.

Takže, mezi lidmi jsou rozdíly ve věku duší. Druhý rozdíl je to, jak lidé využili příležitost k zdokonalování, danou jim ve vtěleních. Vždyť jedni jsou například usilovní v učení, druzí jsou leniví. A jsou i takoví, kdo dávají přednost dělání výtržností – místo toho, aby se učili...

Lidé se – ve smyslu jejich duchovních přání a možností– mezi sebou velice liší. A my z této znalosti můžeme pochopit – proč Bůh přeje rozvoji tak mnoha velmi různých duchovních směrů a škol na Zemi. Vždyť, čím je jich více, – tím větší počet lidí si může pro sebe vybrat právě pro tento moment jejich osobní evoluce optimální, konkrétní program sebezdokonalování. A oni při tom získávají jak pozitivní, tak i negativní zkušenosti. Vždyť disponování posledně jmenovaným je neméně důležité!

Zapamatujme si: pouze velice zkušený a proto moudrý člověk může jít po duchovní Cestě rychle. Ale jak se takovým stát? Přece pouze prostřednictvím životních zkušeností...

Takže, každý potřebuje v daném okamžiku jmenovitě vlastní metody. A to, že se konkrétní lidé teď shromáždili v nějakém sále ke cvičení, – to vůbec nevypovídá o tom, že oni všichni takhle společně také dojdou Dokonalosti. Ne. Oni mohou projít spolu – jen pro ně pro všechny společný kousíček Cesty, ale potom se většina z nich rozejde hledat nebo budovat – svoje vlastní cestičky a cesty. A znovu budou dělat správné kroky, znovu budou dělat chyby a trpět kvůli nim, budou pozorovat chyby druhých lidí a budou se učit z jejich chyb – a to tak nebolí, jako ze svých.

Nikdo nemá právo nutit druhého, aby šel jeho cestou! Protože má každý svoji cestu! To Bůh jasně oznámil prostřednictvím Koránu: v náboženství nesmí být donucování! [20].

... Existují různá schémata, zachycující zákonitosti duchovního růstu člověka. To jsou ta schémata psychotypizace, o kterých mluvil Gurdžijev [64], nebo schéma uvedené Juktéšvárem [64], nebo stádia psychogeneze, popsaná v Bhagavadgítě [20].

Teď si probereme jedno z takových schémat, známé v hinduizmu.

Zpočátku je jakýkoliv člověk – jak ve své psychogenezi (rozvoji v řadě vtělení), tak i ontogenezi (individuálním rozvoji v mezích jednoho vtělení) – žákem. On sám v tomto svém stavu ještě nic neumí tvořit. On se učí. Učí se konkrétně tak, že pomáhá druhým jako sluha (v tom nejširším a kladném smyslu toho slova, nejen pouze jako sloužící v domácnosti).

Poté, když se mnohému naučil, získal mnoho znalostí a rozvinul si intelekt, – stává se grihasthou (hospodářem, pánem domu).

Grihasthou můžeme nazvat například toho, kdo, když dosáhl v tomto těle přiměřeného věku, si pořídil dům a rodinu, naučil se materiálně zabezpečovat nejen sebe, ale i druhé, vychovávat děti. Člověk, který se naučil pevně a stabilně stát na Zemi, – právě takový je grihastha!

Ale grihasthové bývají různého rozměru. To jest, grihastha může být "maličký" – a "velký". "Velký" je například ten, kdo stojí v čele celého duchovního směru. Pro takového grihasthu jsou jeho"rodinou" už všichni jeho následovatelé nebo dokonce všichni lidé na Zemi.

V mnoha náboženských směrech a školách tuto zákonitost nechápou, a hned se tam všechny adepty najednou pokoušejí přetáhnout do stavu sannjásina (mnicha). Ale to dotyčným přináší jenom škodu.

... V hinduizmu je ještě jedno schéma, vyložené v Bhagavadgítě, – stupně varn.

První stupeň v ní je analogický stádiu žáka z předchozího schématu. Zpočátku člověk sám ještě nic neumí. Jeho sociální role může být jenom pomocná. Pomáhá druhým, a on sám se přitom učí. Na tomto stupni se nazývá šúdra.

Následujícím stupněm je vajšja. Jsou to šikovní rolníci, řemeslníci, trhovci – lidé, kteří už úspěšně vedou svoji živnost. Oni už jsou grihasthy.

A potom se stávají kšatriji – vedoucími, lídry. To je ještě vyšší vykonávání funkcí grihasthy, výstup na následující stupeň sociální aktivity. Právě na něm se optimálně rozvíjejí takové aspekty Dokonalosti, jako Moudrost a Síla, a také se vytvářejí předpoklady pro rozvíjení Lásky.

Opravdový grihastha-kšatrij musí mít jak sílu, kterou jen samotným zvedáním činek nenačerpáš, a mocný aparát myšlení. Jenom potom bude moci úspěšně pokračovat dál.

Všechna tato stádia musí člověk projít předtím, nežli může poznat Bráhmana (Svatého Ducha) a stát se takovým způsobem členem varny bráhmanů.

Jinak, nežli přes tyto stupně – nikdo k Dokonalosti nedojde. Právě proto je třeba znovu a znovu zdůrazňovat chybnost tendence odchodu od sociální aktivity. Vždyť pouze ve spoustě zcela "pozemských" situací můžeme získat to, co je naprosto nezbytné v závěrečných stádiích sblížení se Stvořitelem.

... V souladu se třemi základními aspekty Dokonalosti existují tři směry duchovní práce.

První je etický směr, představovaný dvěma stupni: karmajógou – učením o eticky správném jednání a bhaktijógou – učením o lásce-oddanosti ve vztahu k Bohu.

Druhý směr je intelektuální: džňánijóga.

Třetí je psychoenergetický, představovaný hathajógou (přípravným stupněm), rádžajógou (prací s energetikou organizmu) a buddhijógou – stupněm, na kterém se vědomí zdokonaluje v rozměrech, nesrovnatelně převyšujících rozměry lidského těla. Buddhijóga je nejvyšší stupeň duchovní Cesty. Právě na ní se realizuje úplné poznání Boha a Splynutí se Stvořitelem.

* * *

Třetí zákon je zákon tří "oktáv", zformulovaný G. I. Gurdžijevem [62]. On hlásá, že jenom ten člověk se rychle a jistě pohybuje po duchovní Cestě, který zároveň pracuje ve třech směrech. První směr je konkrétní práce na změnění sama sebe. Druhý je duchovní pomoc zcela konkrétním lidem. Třetí je aktivní sociální role a pociťování svého členství v životě duchovního sdružení lidí – duchovní školy, občiny, skupiny.

Jestliže nějaká oktáva "vypadla", to jest, jestliže člověk vynechá práci třeba jen v jednom z těchto směrů, – pak u něho nevyhnutelně dojde k zastavení.

* * *

Čtvrtý zákon je zákon sinusoidy.

Za každým duchovním vzestupem nevyhnutelně následuje tendence ke klesání. Zvlášť živě se to projevuje na psychoenergetické linii rozvoje: po nejnovějším úspěchu určitě brzy ztratíme nabranou výšku! A pokud se chceme navrátit k dosaženému, musíme vynaložit ještě větší úsilí. Tak se upevňujeme na nových stupních. Tak Bůh, tím, že nám na čas odebírá naše úspěchy, zkouší naše snažení k Němu. On nám tím způsobem také umožňuje nepokračovat pro nás zatím příliš velkou rychlostí. Jinak řečeno, On si prostřednictvím toho vyjasňuje, nakolik nám v dané chvíli byly potřebné naše poslední úspěchy.

A budeme si pamatovat, že právě Bůh je pro nás Realizátorem tohoto zákona. Právě On, když nás vychovává, nám odebírá to, co nám předtím dal – kvůli tomu, abychom se ve svých dosaženích stali pevnějšími. A proto, abychom se "nezhroutili" pod nákladem, který je zatím nad naše síly.

A ten, kdo doopravdy může a chce se nepřetržitě pohybovat dopředu, – ten, pokud tento zákon zná a zachová si bdělost, bude úspěšněji překonávat klesající úseky trajektorie svého pohybu.

* * *

Pátý zákon je zákon následování do hloubky mnohorozměrného prostoru na Cestě k Bohu.

My už chápeme, že Bůh není na nebi a že nemá smysl létat při hledání Boha do vesmíru nebo vylézat na hory. Jmenovitě lokalizovaný Bůh tam není. On tam obecně, to se rozumí, je – ale ne ve větší míře, než všude. Božské Vědomí je přítomné všude, jak vně našich těl, tak uvnitř. Ale můžeme Ho postihnout, pouze pokud se naučíme ponořovat do hloubky mnohorozměrného prostoru.

Tato cesta začíná od zjemňování svojí emocionální sféry, od zřeknutí se hrubých emocionálních stavů, od toho, abychom se naučili žít pouze v kladných emocích, od očištění svých organizmů od hrubých energií. Přičemž je tohle nemožné bez přechodu na nezabíjené stravování. Nezabíjené stravování je také dodržováním biblického přikázání "Nezabiješ!"

Zjemňování vědomí také napomáhá slaďování s jemnými stavy přírody, komunikace s dětmi, s duchovně pokročilými lidmi, s odpovídajícími uměleckými díly.

Bude tomu pomáhat meditační práce, techniky rádžajógy, a poté i buddhijógy, zejména na odpovídajících místech síly.

Jenom prostřednictvím toho můžeme proniknout do Příbytku Boha Otce, upevnit se tam a zmizet v Něm. Tak dosahujeme stavu, který Ježíš vyjádřil slovy: "Já a Otec jsme jedno" [20,22].

Zdůrazňuji přitom, že jen přísně monoteistický světový názor, obsahující v sobě vědění o mnohorozměrnosti prostoru, kde je Stvořitel chápán jako Prvotní Vědomí, jsoucí v nejjemnější úrovni vesmíru, – jenom tento světový názor umožňuje projít naznačenou Cestu.

* * *

Šestý zákon je zákon intelektuální připravenosti.

Vysoké pravdy, o kterých teď mluvíme, nemohou být pochopeny lidmi, procházejícími teprve počáteční etapy svojí evoluce v lidských tělech, a také těmi, kdo se pohybují v "klesajícím" proudu. Každý člověk musí být předběžně intelektuálně připraven, aby mohl pojmout každou novou porci vysokých duchovních návyků.

Přičemž je důležité u zájemce o získání nového zasvěcení do tajných vědomostí věnovat pozornost harmoničnosti rozvoje – jmenovitě všech tří základních aspektů zdokonalování: Intelektuálního, etického a psychoenergetického. Avšak, jestliže je ta harmonie narušena, a rozvoj probíhá jen po posledně jmenované linii – pak to člověku jenom škodí. Konkrétně, slabý intelekt nemůže vydržet zatížení, která se na něho kladou v důsledku pronikání do hlubin mnohorozměrného vesmíru.

Podotýkám také, že plnocenný etický rozvoj není možný, pokud v člověku neexistuje odpovídající intelektuální báze. Jestliže v něm není, pak dochází jen k povrchnímu pochopení etických principů.

Uvedu příklad – vyplnění přikázání "Nezabiješ!". Koho a kdy nelze zabíjet?

Jenom mě aby nezabíjeli?

A nebo i já nemám zabíjet?

A jestli mě napadnou?

A jestli bude válka?

A jestli napadli moje přátele?

A zvířata – také nezabíjet?

A komáry zabíjet můžeme?

A jak je to se zabíjením rostlin k jídlu a k dalším potřebám?

Ale vždyť podobný výčet "těžkých" otázek je možné položit na jakékoliv z deseti přikázání, která obdržel Mojžíš. A všechny tyto otázky nám Bůh nutně pokládá v teoretických a praktických cvičeních ve škole s názvem Země – v závislosti na naší vyspělosti.

Ještě příklad – splnění přikázání "Nepokradeš!":

Někdo se může vzdát krádeže peněz a majetku.

Ale co přestat krást svobodu druhých lidí, kterou krademe, když jim vnucujeme svoji vůli, – kolik lidí dosahuje této úrovně mravnosti?

A jestli to samé posoudíme v našich vztazích se zvířaty?

A kradení bioenergií druhým lidem – při našem chtění něčeho od nich?

A jak spojit přikázání "Nesesmilníš!" – s přikázáním Nového Zákona "Každému, kdo tě prosí – dávej!"? A čím se liší "cizoložství" od "smilstva" (takové slovo také figuruje v dopisech apoštolů)?

A jak je těžké zbavit se hříchu odsuzování! Ale vždyť předtím se musíme vyznat v tom, čím se liší odsuzování od kritického ohodnocení skutků druhých lidí.

A jak je to se "spravedlivým hněvem"?

Nebo – s "právem" na "usvědčení" které někdo "uzákonil", aby obešel zákaz odsuzování? Jestlipak chápeme, že jak "usvědčení", tak i "spravedlivý hněv" – přesně stejně vedou jejich vykonavatele do pekla, jako hněv odsuzování? Vždyť do pekla se nedostávají ti, kteří "zhřešili" jednou nebo několikrát, – ale ti, kteří si během života v těle přivykli na hrubé emocionální stavy, kteří se nenaučili emocionální srdečné lásce, nezjemňovali se prostřednictvím laskavosti a něžnosti – možná i právě proto, že se báli "zhřešit"?...

A ti, kteří se svým hrubým násilím pokoušejí v některých katolických zemích potlačit právo druhých na potrat, nejsou oni sami většími hříšníky, nežli ty ubožačky, které jdou na potraty?

Tohle všechno jsou složité otázky etiky, k jejichž rozřešení je zapotřebí rozvinutý intelekt.  Vždyť je přece tak jednoduché postrašit člověka se slabou inteligencí kvůli jeho "smrtelnému hříchu", uvrhnout ho do propasti chronického strachu a předurčit mu tím místo v pekle!...

... A kolik těžkých otázek bude mít ten, kdo se seznámí se životem v druhých prostorových dimenzích! A jak jednoduché je se tam zamotat a zabloudit!

Nemá smysl učit žáky nižších tříd základních škol tomu, co probírají na vysokých školách! Tak je to i v duchovní práci. Pro získání vysokých tajných vědomostí je zapotřebí odpovídající zralost žáka.

Konkrétně je zapotřebí, aby se na začátku naučil tomu, co musí ovládat grihastha. Poněvadž pouze kšatrij se může stát bráhmanem!

* * *

Sedmý zákon je zákon síly v jemnosti.

Je důležité vědět, že nemá smysl rozvíjet hrubou sílu, ale pouze zjemnělou.

Proto bychom se měli zpočátku učit zjemňování, a až potom – síle. Jinými slovy, silnou ať se stane ne výchozí hrubost, ale zjemnělost!

Harmonický rozvoj silové funkce začíná snažením udělat zdravým, elastickým, čistým a silným svoje tělo. Toho můžeme dosáhnout zejména technikami hathajógy a dalšími systémy trénování těla.

Druhý stupeň je rozvíjení bioenergetických struktur organizmu: čaker a hárá, a také základních meridiánů. Je to stupeň rádžajógy.

Třetí stupeň je buddhijóga, kde u žáka, připraveného ve všech směrech, probíhá "krystalizace" vědomí, a on si jmenovitě prakticky osvojuje vyšší prostorové dimenze.

Ještě jednou zdůrazňuji, že aspekt Síly je účelné začít rozvíjet, pouze pokud už jsou nahromaděny významné potenciály Lásky a moudrosti. Jinak disponování sílou může člověku způsobit velkou škodu.

* * *

Osmý zákon je zákon obrácenosti tváří k Bohu.

Připomenu slova Krišny z Bhagavadgíty: "zaměř svou mysl Na Mne, ponoř se jako vědomí do Mne – a budeš pak žít ve Mně!"

V hinduizmu existuje velice hodnotné obrazné srovnání našich smyslů (funkcí smyslových orgánů) – s chapadly (indrijemi). Když se díváme – vystrkujeme z očí "chapadla", kterými se dotýkáme objektů. Když posloucháme – děláme to samé z uší... Dokonce když přemýšlíme o nějakém objektu – zaměřujeme na něho indrije svojí mysli.

Na náboženské Cestě spočívá úkol v tom, abychom zaměřili indrije svojí mysli, a poté i vědomí – na Boha: aby ve výsledku srostly vědomím s Ním. Posledně jmenované se provádí jmenovitě metodami buddhijógy: právě ony umožňují řešit tento problém radikálně.

* * *

Devátý zákon je zákon zničení svého nižšího "já".

Závěrečný evoluční cíl člověka je Splynutí se Stvořitelem, nazývaným také Vyšším "Já" – může být dosažen pouze po zkrocení svého nižšího "já".

Toho se také dosahuje s pomocí speciálních meditačních technik buddhijógy. Jako přípravná etapa ke Splynutí slouží ovládnutí stavu Nirodhi – jednoho ze stupňů Nirvány, kdy se vědomí převádí do stavu "ne-já" prostřednictvím osvojení meditace totální reciprocita.

Ale usilovat o realizaci tohoto úkolu má smysl začít už od samotného začátku, tím, že v sobě pěstujeme skromnost a pokornou moudrost.

A obrátíme pozornost na to, jak důležitý význam tomuto směru duchovní práce s žáky přikládal Ježíš Kristus! Je to vyloženo v Novém Zákonu, a v integrované formě si to můžete přečíst v knize Ekopsychologie [22].

* * *

Desátý zákon je zákon přetržení připoutaností k "pozemskému".

Vyplnění tohoto principu vede k dosažení stavu Mukti (Mókša). Toho se dosahuje úplným ovládnutím technik řízení indrijí a zničením svého nižšího "já" ve stavu Nirodhi.

Stavu Mukti může být dosaženo pouze metodami buddhijógy, kterým musejí předcházet stupně rádžajógy.

... Ale podtrhuji, že nemá žádný smysl pokoušet se to uskutečnit, pokud předběžně neprojdeme všechny předchozí stupně osobnostního formování v "pozemských" věcech a na "žebříčku" duchovního vzestupu.

Na všech stupních duchovního vzestupu může člověk zůstat zapojený do sociálního života, což demonstrovali konkrétně Krišna, Gautama Buddha, a po nich – Ježíš, Bábadží, Rádžniš, Satja Sáí a Další.

Při tom se uskutečňovaná společenská role – v závislosti na míře vzestupu po vyšších stupních Cesty – stává stále více a více dokonalou. Vždyť tito Duchovní Hrdinové už nekonají z osobního zájmu, ze zištných pohnutek, ani z připoutanosti k samotné činnosti, – ale kvůli blahu všech, používaje přitom stále více vzrůstající Moudrost.