ZAČÁTEK DUCHOVNÍ CESTY. LÉČITELSTVÍ.
ZAČÁTEK DUCHOVNÍ CESTY.
LÉČITELSTVÍ.
V této kapitole začnu vyprávět o tom, jak mě Bůh postupně obracel tváří k Sobě.
Potkávám jednou na ulici svého starého známého, a on mě zve, abych šel cvičit hathajógu.
– Ne, – odpovídám, – už jsem se tím zabýval, stačilo to.
Za několik dní ho ale znovu potkávám. (A přece jsme se tolik let předtím vůbec neviděli!)
– Bude přednáška z léčitelství. – říká. – Varvara Michajlovna Ivanova z Moskvy přijede. Přijď!
– Ne, – odpovídám, – mě to nezajímá.
Dal mi adresu, kde bude přednáška, a odešel.
Ale hned v té chvíli jsem potkal svoji dávnou známou z univerzity, vyprávím jí o přednášce, ona projevila zájem a přemluvila mě, abych šel s ní.
Varvara Michajlovna Ivanova byla jedním z hrdinů té epochy. Na parapsychologii, jejíž adeptkou byla, byl v těch letech uvalen zákaz. Ivanovu neustále sledovali spolupracovníci KGB. A mnohokrát ji v době její veřejné přednášky odváděli přímo z pódia. Ale ona v té bitvě pokračovala – a zvítězila: parapsychologie byla v zemi nakonec "uznána", – zásluhou i jejího úsilí, – a zákaz na ni byl odvolán.
Na té přednášce, kam jsme přišli (tentokrát se kvůli konspiraci pořádala v soukromém domě za městem), Ivanova vyprávěla o významných léčitelích, ukazovala techniky léčení skrz ruce, a provedla seanci...
Jak moje společnice, tak i já jsme měli nějaká drobná onemocnění.
Ona se vyléčila. Já – ne.
Ona odmítala tomu uvěřit. Já jsem to neodmítal.
Přesněji, já jsem neuvěřil: já, jako vědec-experimentátor, jsem nebyl zvyklý věřit na slovo. Ale musel jsem si to sám prověřit, provést experiment.
Prověřil jsem to – a... podařilo se! Všechny ty "fígle" vědce, aby byly experimenty čisté, – všechny shodně svědčily o tom, že efekt existuje.
Takže, pokud jsme zaměřili proud energie z dlaní a prstů rukou na nemocného na podkladě emoce soucitu, – pak to ve většině případů vedlo k vyléčení: odstraňovalo to bolesti hlavy, záněty od spálenin, ochrnutí atd.
Jen některým nemocným se nedařilo přes všechnu snahu pomoci. (Po letech jsem pochopil příčinu: Bůh od nich čekal vlastní velká úsilí na přeměně sama sebe).
V této etapě se ke mně připojila Galina Vaver, se kterou jsme pak společně dlouhé roky hledali Pravdu.
...Pamatuji se na jeden případ z léčitelské praxe. Ve vesnici mě poprosili, abych prohlédl krávu. Problém byl v tom, že hospodáři už vyměnili čtyři krávy, tahle byla pátá, – a všechny ty krávy za několik dní po tom, co je dali do chléva, prudce snižovaly dojivost, a když se vracely z pastvy kategoricky odmítaly vejít do chléva! Museli je tam zahánět; a jak se vyjádřili hospodáři, zaháněla je tam "celá vesnice". Byla to pro ně hanba: co si pomyslí sousedé o lidech, ke kterým nechce jít do domu ani kráva?!
Já jsem tehdy zašel do chléva – a jasnoviděním jsem zjistil v koutě chléva a mezi rohy krávy intenzívní černé skvrny: uhranutí!
Podařilo se mi skvrny smýt energotokem, procházejícím na ně skrz moje tělo.
Ale příští den... kráva ulehla, a začalo jí téct z očí a čenichu...
Hospodyně pláče: ať už byla jaká chtěla, ale přece jen to byla kráva, a teď umírá...
Ale my jsme se museli vrátit domů: končila nám dovolená. Odjížděli jsme bezradní a zarmoucení.
Ale za několik dní jsme dostali radostný dopis: kráva se uzdravila! Teď, když ji neuhlídáme, tak nejenže do chléva, ale i do domu zachází, a potom ji nemůžeme vyhnat!
... Takže, fenomén bioenergoléčitelství se pro nás stal faktem. Znovu se ve mně rozhořela lékařská potřeba pomáhat trpícím. Vyvstala otázka posílení svých léčitelských možností. Využili jsme pozvání toho starého známého-jogína, a šli jsme k němu cvičit.
Díky pokračování léčitelské praxe naše léčitelské schopnosti rostly; objevovali jsme nové způsoby uzdravování. Například se ukázalo, že je možné do práce, kromě rukou, zapojovat ještě i čakry. Začalo hledání metod rozvoje čaker.
Paralelně probíhalo i rozšiřování našeho obzoru vlivem četby "samizdatové" literatury o bioenergetice a józe.
Instruktora hathajógy jsme museli opustit: jeho zájem se přesunul už jen směrem k rozhovorům o "sněžném muži", začal pít lihoviny, třebaže on sám nedávno doporučoval způsob života bez alkoholu, začal jíst jídla z masa, třebaže ještě před chvílí hlásal opak... Jeho energetika od toho zhrubla do té míry, že bylo těžké se s ním stýkat... Tato energetická hrubost, podřizující si druhé lidi, mu umožňovala kochat se svou "mocí", zvláště nad ženami...
Tak se lidé obracejí k peklu...
... Jednou jsem ho potkal s rybářským prutem. – Copak to je?...
– No a co? Já jim pomáhám se převtělovat!...
Jogín-zabiják?
Nebo vůbec ne jogín?
My jsme od něho odešli, ale on nás ještě stihl seznámit se ženou-médiem, jejímž prostřednictvím jsme získali impulsy k dalšímu pokroku.
