Cesta Duchovního Srdce

STUPEŇ PRAVOSLAVÍ

A tak jsme zůstali ve dvou. Pracovali jsme v jednom z medicínských institutů. Všechen volný čas jsme věnovali léčitelství. Jezdili jsme na různé konce města na první zavolání ke známým i neznámým lidem. Peníze jsme nebrali, ale pokud nás chtěli nakrmit – neodmítali jsme.

Souběžně jsme se snažili s nemocnými mluvit o etických příčinách jejich trápení.

Většina našich pacientů se uzdravovala. Někteří byli velice vděční, považovali svoje uzdravení za zázrak, viděli ho jako projevení "jiné reality" naším prostřednictvím, a sami se vydávali hledat, tehdy v naší zemi zakázanou, pravdu.

Ale byly i jiné reakce. Například jsme se následující den po seanci ptali:

– Tak co, pomohlo to?

– Ale, neblbněte mi hlavu! Samo to přešlo!...

... V té době se nám poprvé podařilo přečíst si Nový Zákon. Ruským občanům, žijícím v současnosti, se to může zdát divné. Ale vždyť se v těch letech akt předání nebo prodeje náboženské literatury považoval za "ideologickou diverzi ze západu". Proti takovým "diverzantům", jako šiřitelům náboženské literatury, léčitelům, parapsychologům atp., – bojovala proslulá KGB. Svoji léčitelskou činnost jsme tedy museli provádět s dodržováním maximální konspirace.

Ale najednou se do našich rukou dostal Nový Zákon – a ten změnil naše životy.

... Lidé tuto knihu vnímají velice různě: každý v ní vidí jen tu vrstvu informace, kterou je sám schopen pochopit.

Pro nás Ježíšova kázání znamenala popis Cesty k Bohu-Otci.

Ale velice mnozí lidé, také se nazývající křesťany, jsou pod vlivem nevzdělaných kazatelů přesvědčeni, například o tom, že "náš Bůh" je Ježíš Kristus a židé, muslimové a jiní mají jiné Bohy. A že na Židech leží věčné prokletí za to, že ukřižovali NAŠEHO Boha (ačkoliv Ježíš byl Žid, žil mezi Židy a kázal také mezi nimi). A že muslimové jsou "basurmani prokletí" a "pohani" (ačkoliv právě jmenovitě islám je pokračovatelem zřetelné monoteistické linie náboženského světového názoru, založené židovskými proroky a potvrzené Ježíšem Kristem)...

... Takže, my jsme se stali křesťany, a tedy bychom se měli nechat pokřtít.

V našem zorném poli byla tehdy jen pravoslavná církev. Ale dát se tam pokřtít – i tohle v té době představovalo problém! Potíž byla v tom, že KGB vyžadovala od služebníků církve bezpodmínečnou registraci všech, přijímajících křest. Tyto soupisy studovali v KGB – a vůči mnohým pokřtěným byla přijímána "opatření": bylo za to zcela možné dostat výpověď z práce "kvůli snižování stavů", studenty vyhazovali ze škol a podobně. A já jsem tehdy pracoval jako starší vědecký pracovník – a zatím jsem si to místo ještě považoval.

S velkými obtížemi, po mnoha nezdařilých pokusech, se nám podařilo najít kněze, který souhlasil, že nás pokřtí nelegálně, bez registrace.

Tak se pravoslavný chrám stal na několik let naším druhým domovem. V něm jsme si začínali osvojovat blahodárnost mentálního ticha, a pociťovali jsme svaté potoky Blahodati, vylévající se skrz některé ikony.

S jeho pomocí jsme se naučili bdělosti ve vztahu ke svým skutkům, slovům a myšlenkám – k odpovědnosti za svoje chyby před Bohem.

Tady jsme si osvojili pokání.

A co je hlavní – jako odpověď na naše upřímné směřování k Bohu nám On dal ve vší úplnosti pocítit sílu Svatého Přijímání – kdy se tělo zevnitř naplňuje nejjemnější radostí z probíhajícího Kontaktu. Obzvlášť silný efekt dávala zejména častá, dokonce i každodenní přijímání.

... Znovu se k nám přidávali stejně smýšlející, vytvářela se nová skupina, kterou spojovalo usilování o poznání Boha a přeměnu sama sebe v souhlase s Jeho Vůlí.

On se teď pro nás stal Podstatou Světa, Nejvyšším Cílem, Nejvyšším Učitelem. Teď jsme se s prosbami o rady obraceli k Němu – a dostávali od Něho řídící směrnice a instrukce.

Například, On mluvil přes Galinu Vaver nebo přese Mě:

– Nauč se Mě milovat tak, jako Já miluji tebe, jako Já miluji všechny! Jestliže si tohle osvojíš – staneš se se Mnou Jedním!

Buďte dokonalí, jako je dokonalý Bůh! Ta myšlenka vás nesmí opouštět ani na minutu!

Radost se musí zabydlet ve tvé duši! A ať tu radost nikdy nic nezakalí! A ať ta radost duše proudí vždy jako světlo z tvých očí!

Nesmíš se mračit! To je pro tebe naléhavý pokyn, téměř příkaz!

Praktikujte meditaci: „Bůh a všechno jsoucí jsou jednotní!“. To vám pomůže vnímat Božskou Blahodať ve všech pozemských projevech, počínaje zrnkem prachu – až do kosmických pocitů, zatmění slunce a světlých myšlenek, které vás navštěvují.

Velice důležité pro vás všechny je chápat, že Bůh je všude kolem a ve všem, – všude vás střeží, opatruje, zdokonaluje, miluje!

Já chci, abyste o Mně neustále přemýšleli – s láskou, radostí, světlem v duši! Já vám budu pomáhat každou minutu pociťovat Mě ve všem, povedu vaše oči, budu Se vám ukazovat ve všech projevech jsoucího! Láska – to jsem také Já: láska rodičů, blízkých, milovaných mužů a žen. To musíte nejen pochopit, ale i procítit! Já jsem vaše láska ke všem!

Světská marnost vás nesmí přitahovat. Musíte se neustále koncentrovat, přemýšlet a vidět Moje Projevení ve všem. Je to neobvyklá práce – hledat Mě ve světském shonu. Ale ve výsledku se naučíte vidět nenahodilost marných věcí a nacházet zákonitosti v očividných nesmyslech. Tomu vás naučím později.

A teď se zkuste začít seznamovat se vším, čemu jste se vyhýbali: s ateisty-bezbožníky, prostopášnými, opilci, prostě slavnými malými. Ti všichni jsou lidé! Ti všichni jsem Já! To všechno není náhodné! Vy musíte každého pochopit, procítit jeho spojení s vaším osudem, se Mnou ve vašem osudu – a přijmout jeho přítomnost ve vašem životě jako Mne, poučujícího vás!

Snažte se zapamatovat si to, prosím vás! Neodvracejte se od lidí na první pohled tupých! Milujte je, milujte lidi a pamatujte na Mne!

Já vás všechny miluji, všem dávám Svoje Světlo, Svoji Přítomnost! Naučte se provádět toto Světlo skrz sebe – a nést ho lidem. Radujte se, milujte, vyzařujte Světlo! To je teď pro vás to hlavní!

Načte se objasňovat lidem jejich poslání, předurčení – tak, aby lidé ve vašich slovech dokázali vnímat svůj osud!

Vzpomínáte, jací jste byli předtím, než jste přišli ke Mně? Podle toho se naučte vnímat druhého tak, jako by ne on, ale vy jste byli v tom zdevastovaném, špinavém fyzickém těle a hledali východ ze slepé uličky.

Při vašich návštěvách se uvolňujte. Nesmí existovat ani fyzické napětí, ani bouřlivé emoce, ani dotěrné myšlenky! Jenom ve stavu klidu se můžete otevřít jeden druhému! Stav uvolněnosti je stav otevřenosti a klidné vlídnosti – ve vztahu k druhým lidem.

Přebývejte vždy v emočně světlém, pozitivním stavu. Ať jsou naprosto nepřítomny všechny negativní emoce, strach a nesnášenlivost! Výmluvy se nepřijímají!

Vytvářejte pro druhé příznivé energopole. Nemyslete na sebe, ale na druhé!

Nepřipouštějte si žádné znepokojení kvůli svým problémům!

Naučte se tato pravidla nazpaměť!

Nepřipouštějte mezi sebou žádné spory a neshody! Úplně vylučte okamžiky, kdy si navzájem odporujete, všemi silami maximálně napomáhejte vzájemnému sblížení!

Při každém slovu nebo pohybu je nezbytné přemýšlet: neuškodí-li to okolí, nemohou-li slova vyvolat u druhého zápornou emoční reakci?

Přemýšlejte o svém přiměřeném vkladu do práce: každý si musí uvědomit míru stupeň svojí zaměstnanosti!

Chceš být dokonalým – buď jím: dělej jako Bůh, mysli jako Bůh, miluj jako Bůh!

Uč se milovat Boha, jako On miluje tebe. Pros – a bude ti dáno! Pros – a Já tě tomu naučím!

Tvoje usilování ke Mně musí být nepřetržité! Každou sekundu vzpomínej na Mě, vynasnaž se Mě pozorovat, milovat Mě! Ať je to vždy, ať už děláš cokoliv! Ať už jsou ruce zaměstnány čímkoliv, ale hlava musí myslet na Mně, a srdce musí být zaplněno ke Mně zaměřenou láskou!

Musíš se naučit milovat Mě! Až pocítíš, že Mě miluješ, pak zapomeneš na všechno to, co tě teď zneklidňuje, co tě zraňuje. To všechno už nebude! To odejde, jako odchází tma s prvními paprsky Slunce!

Dále: buď vždy milosrdný k lidem, kteří se nacházejí vedle tebe: milostivý srdcem! Pronikni do smyslu řečených slov!

Dám vám modlitbu-meditaci:

"Pane Bože! Spoj naše srdce v Tobě!

Ozař nás Svým světlem, pronikajícím skrz tmu našich strastí!

Ať se rozšíří prostor všepohlcující lásky –

A naplní naše duše jásáním o Tobě!

Ó, rozlévej se a rozmnožuj v nás, semeno Hospodinovo,

Naplňujíc naše srdce světlem moudrosti a poznání!

Ať věčně míříme k Tobě!

Amen".

Dám vám materiál k přemýšlení. Jsou tři přístupy:

1. Zdokonalování závisí pouze na Bohu.

2. Jenom na samotném člověku.

3. Na společných úsilích.

Z toho pocházejí různé školy.

Vy si musíte najít svoje místo v Evoluci na Zemi a v Evoluci vesmíru!

* * *

Naši činnost sledovali spolupracovníci KGB. Pohár jejich trpělivosti se přeplnil tehdy, když jsem si u jedné spolupracovnice v práci na dálku všiml bioenergetického zatemnění v krku a řekl jsem, že u ní vidím angínu. Ona – lékařka – byla ohromena tímto zázrakem a začala o tom vyprávět svým přítelkyním. Vyprávěla to i té, jejíž muž byl důstojníkem KGB. A mě okamžitě propustili ze zaměstnání "kvůli snižování stavů". Ačkoliv to podle zákona udělat nemohli: byl jsem zvolený odborový funkcionář a právě předtím jsem podal sérii zlepšovacích návrhů. Ale neprotivil jsem se: věděl jsem, že by pak bylo ještě hůře.

Ředitel – opravdový rozumný vědec a zkušený lékař mě včas varoval: stiskl mi ruku a omluvil se, že mi ničím nemůže pomoci.

Po nějakém čase se něco podobného stalo i jemu. Zemřela mu dcera a uspořádali jí církevní pohřeb. Doneslo se to do KGB. Propustili ho – a on zemřel na infarkt.

Když mě tehdy propustili, pocítil jsem poprvé, že za tím stála Vůle Boha: že to On pro mě vykonal blaho, když na mě poštval KGB. Já jsem tuto událost vnímal klidněji, než druzí, třebaže jsem ještě nevěděl, co stojí za tímto zvratem.

Nejvíc ze všech to prožíval můj otec. Pohoršoval ho můj klid. Křičel na mě:

– Jak to, že mlčíš? Vždyť tě přece... vyhnali!!!

On ode mě očekával bouřlivé reakce. Ale já jsem přece už byl křesťanem a mystikem...

A zanedlouho můj otec zemřel.

Když k němu přišla smrt poprvé a začalo ho bolet srdce, zavolal si mě. Přišel jsem k němu a uviděl jsem jasnoviděním černou energetickou bytost v podobě nemluvněte v plenkách, přitisknutou k jeho srdci. Podařilo se mi ji odvést. Prosil jsem Boha, aby dal otci lehkou smrt bez bolesti. Uslyšel jsem odpověď:

– Tvoje modlitba je přijata.

Otec zemřel za několik dní, když jsem nebyl doma, na mozkovou mrtvici. Najednou upadl na podlahu, a klidně řekl:

– To nic, já hned vstanu!

A vstal... už bez těla.

* * *

Po propuštění se mi dlouho nedařilo sehnat práci. Cesta do oficiální vědy byla uzavřená.

S obtížemi jsem sehnal práci laboranta v botanické zahradě. Začal jsem zalévat rostliny, zametat cestičky... Každý den jsem obědval pod banánovníkem, koupal se v bazénu s lotosy. Tělo pracovalo – mysl byla svobodná pro přemýšlení o Bohu a Cestě k Němu. Tak proto mě Bůh odvedl z Vědeckovýzkumného institutu!

Volný čas po práci jsem dál trávil v knihovnách. Ale nečetl jsem teď medicínské práce, ale jen duchovní literaturu. Vzpomínám si, že největší dojem na mě tehdy udělaly knihy Dobrotoljubije [22,30], Bhagavadgíta, Tao-Te-Ting [20] a knihy Školy G. I. Gurdžijeva [62 a další.].

Protože jsme v té době pociťovali svoji příslušnost k pravoslavné církvi, velice přísně jsme dodržovali její půsty. Při tom jsme pochopitelně chápali, že půst byl zamýšlen a musí se dodržovat nejen jako omezení jídla ze zvířat, ale především jako duchovní práce, převyšující obvyklou úroveň.

A ten Veliký Půst, o kterém chci vyprávět, pro mě by obzvlášť asketický.

Musel jsem tehdy v práci celé dny kopat a přehazovat lopatou zmrzlou zem. Ale Bůh mi nicméně ukládal stále větší a větší omezení v dietě: jedl jsem jednou za den až dva, a to jen kousek syrové zeleniny z trhu.

Nedělal jsem to ze zoufalství ani kvůli nějakým osobním úspěchům, ale zasvěcoval jsem půst Památce Ježíše, trpícího kvůli nám.

Po ukončení půstu, na Velikonoce, jsme se sešli u mě doma. Před svátečním stolováním jsme přečetli výše uvedenou modlitbu – a najednou jsme všichni pocítili přítomnost Ježíše v místnosti.

On nám poděkoval za půst, a obraceje se ke mně řekl, že mě v budoucnu čeká vytvořit duchovní Školu, ale všichni její adepti se budou muset navždy vzdát požívání všeho alkoholu. Potom On řekl:

– Nu, a teď – jezte!

A opustil nás, přeplněné štěstím z takového blízkého kontaktu s Ním!

... Já jsem ten jeho odkaz vyplnil. Konkrétně jsem všechny, kteří mě následovali a pracovali podle metod vzniklé Školy, předem upozorňoval na nepřípustnost požívání alkoholu v jakékoliv formě. Ale několik lidí se to rozhodlo prověřit: například, cožpak se něco může stát po skleničce šampaňského na Nový rok?... A oni se nadlouho dostávali do nemocnice se symptomy nepochopitelného onemocnění, podobného prudké infekci...

... Za nějaký čas se do administrace botanické zahrady dostaly zprávy z KGB o tom, že u nich pracuje „známý sektář“. Brzy se o tom dozvěděli všichni spolupracovníci. Začali se jako na exkurzi chodit dívat na „známého sektáře“. Pochopil jsem, že je čas „zmizet“ po dobrém. Dal jsem výpověď.

Přijal jsem práci topiče na venkově. Poprvé jsem teď měl svoji celu – maličkou místnůstku v kotelně. Topil jsem, četl knihy, štípal dřevo... – blaženost!

... Ale najednou mě rozbolel kloub na noze. A to tak silně, že jsem musel ulehnout do postele.

– V čem je problém, Pane Bože?

– Kaj se!

Ještě znovu jsem proanalyzoval všechno, na co jsem si mohl vzpomenout z přestupků tohoto života. Ale ulehčení nepřicházelo.

– Bože! V čem to tedy vězí?

– Ty ses nekál z hříchů minulého života.

Tak jsem se naladil na analýzu minulého vtělení, a On mi ukázal to, o čem jsem už mluvil na začátku knihy.

A On pak přede mnou odhalil mou „perspektivu“. Podle „zákona karmy“ jsem měl v tomto životě dostat následující: za výstřel do nohy – to, co jsem v té době už měl, za výstřel do prsou – zranění nožem do prsou od chuligánů – právě v tom místě, kde jsem v té době už pracoval.

Poděkoval jsem Bohu, a noha se mi velice rychle uzdravila.

... Teď si může každý zkusit odhadnout, co by on sám dělal, kdyby měl takovou informaci...

... Ale já jsem si zvykl nevyhýbat se potížím. A velice jsem chtěl se co možná nejdříve zbavit zátěže minulosti, která mi bránila jít dopředu, k Bohu.

Oblékl jsem si horší oblečení, které nebylo škoda prořezat a zamazat krví, dal jsem si do kapsy balíček mumia – abych se jím mohl léčit v nemocnici – a šel jsem hledat ty chuligány.

Přicházím k jedné skupině alkáčů – ne, nenapadají mě, ke druhé – znovu ne, ke třetí, ke čtvrté – ne a ne!

– Ale copak to je, Pane Bože?!

– Všechno je v pořádku, uklidni se! Našel jsi správné řešení – a Já ti započítávám tvoje mentální propracování jako splnění tvojí karmy. Jsi od těch hříchů osvobozen. Jdi do svojí kotelny!

... Ta kotelna patřila ubytovně hudebního učiliště. Za mnou tam přicházeli studenti učiliště a pokládali mi různé otázky. Já jsem na mnohé z nich odpovídal z náboženských pozic. Dozvěděli se o tom v administraci. Začal poprask!

Právě v té době praskla trubka. Propustili mě „z důvodu předčasného ukončení topné sezóny“. Trubku vyměnili – a vzali do práce nového topiče...

Tak mě Bůh, tím že mi měnil učební situace, obohacoval zkušeností kontaktu se spoustou velice různých lidí...

* * *

Brzy po tomhle jsme s Galinou Vaver pracovali v lesnictví s alkáči a „chemiky“. Potom – jako sběrači léčivých rostlin pro lékárnu, poté – v dětských jeslích.

... Ezoterická práce v naší skupině se v té době soustřeďovala kolem hledání metod rozvoje čaker. Pokračovali jsme také v léčení nemocných. Během seancí z nemocných začali vycházet běsi. Bylo možné je pozorovat jasnoviděním jako temné pohyblivé energie. Vyléčení vnímali moment jejich výstupu například takto: „Jako by mi praskl puchýř – a ulevilo se mi!“

Bůh nám říkal:

– Ubytujte se ve světě překrásného! Ať je váš život zaplněn světlem a hudbou Přírody, Harmonie, Slunce a Lásky! Nutně potřebuji, abyste všichni přešli do jemných, vysokých stavů. Jenom pak bude možný váš další vzestup!

Ve skupině potřebujete k tomu, abyste měli úplné vzájemné pochopení, jednotný jazyk pro všechny. Musíte se ten jazyk naučit. Je to jazyk lásky, emocionální lásky!

Princip nevměšování ať se pro vás stane tím základním při vzájemných vztazích s druhými lidmi, majícími mystickou zkušenost. Jenom pokud budete naplno dodržovat tento princip, můžete takovým lidem prokazovat pomoc. Není teď třeba nikoho „učit“, není třeba nikomu „otevírat oči“, je zapotřebí jen je prostě milovat, všechno odpouštět, na nic nesoustřeďovat pozornost, a poté – podle možností – pomáhat.

To je obecný princip práce, který je nutné používat ve všech případech bez výjimky. Pak nebudou žádné disharmonie.

Takže, za prvé – anáhata. Obraťte na ni maximum pozornosti. To je to, co vás čeká osvojit si v první řadě a v plné míře, a také si to odpracovat v praxi! Obraťte pozornost na ty lidi, se kterými se vám nedaří kontakt: právě prostřednictvím interakce s nimi získáte nejlepší možnost rozvoje funkcí anáhaty.

Energetická zpustošení při léčitelství rozšiřují a upevňují vaše energetické kapacity, což umožňuje propouštět skrz ně stále silnější proudy energie. Ale teď po vás tohle nechci. Využívejte své síly zejména na kvalitativní přeměnu vašich energií. Síla v tom není nutná, nutná je kvalita práce.

Při režimu práce, o kterém Já mluvím, nebudete vysychat a budete druhé přikrmovat jemnějšími energiemi, to jest, vysoce kvalitní „potravou“. To je mnohem kvalifikovanější pomoc.

V energetické práci je také potřebná něžnost: umění vypouštět pouze jemné energie, a přitom zadržovat všechny hrubé. To je umění!

Každý si musí představit z čeho se skládá, „rozložit“ se na jednotlivé součástky, mechanizmy – aby je potom „složil“ všechny do jednotného celku a používal tento „stroj“ svého organizmu pro své cíle.

Systém čaker musí být vyladěn. Potom práce půjde – jako po drátkách, automaticky.

Vy víte, že každý člověk má systém čaker. Čakry – to jsou články jednoho řetězu, představujícího jeden velký energetický systém. Každá čakra má podivuhodnou vlastnost zajišťovat pronikání do jiných vrstev Univerza.

Člověk za pomoci čaker může přecházet z jedné prostorové dimenze do druhé a navracet se zpátky.

* * *

Začali jsme jezdit po pravoslavných klášterech, žili jsme v nich, pracovali. To nám poskytlo mnoho nových cenných pozorování.

Například, v jednom monastýru (pravoslavném klášteře) se prováděly obřady „vymítání“ – pokusy o vyhnání běsů za pomoci speciálních magických zaklínání-prokletí. Nemocní vyjí, štěkají, kvákají, mlátí se v křečích, chrám se naplňuje vulgarizmy...

Tato mučení ale nemocným nepřinášejí žádný užitek. Dokonce i v případě, že běs v chrámu z nemocného vyjde, vrátí se zpátky hned za jeho dveřmi. Zato taková „vymítání“ způsobují u příchozích do chrámu růst takových vlastností jako je nenávist a mystický strach. Lidé se tu učí nenávidět a bát se – jak běsů, tak i všech lidí, které podezřívají, že jsou čarodějové, kteří na ně štvou běsy...

Ale vždyť právě energie emocí nenávisti a strachu jsou souzvučné s běsy a jsou pro ně lákavou potravou...

Běsi vcházejí do lidského těla z Vůle Boha– a vycházejí také podle Jeho Vůle. Vycházejí – tehdy, když se člověk s tou zkouškou vypořádá, zbaví se nenávisti, strachu, egoizmu a začne usilovat o vzrůstání lásky v sobě.

Kolem pravoslavných center, kde se konají obřady „vymítání“, se shromažďují stovky a tisíce psychicky nemocných – obětí náboženské nevědomosti...

... Začali jsme navštěvovat chrámy jiných náboženských konfesí: synagogu, mešitu, katolický kostel, domy modlitby baptistů, letničního hnutí, luteránů, adventistů.

Přímé pozorování toho, co se dělo v nemateriálním světě, ukázalo, že při posvěcení chleba a vína v protestantských církvích probíhá to samé, co u pravoslavných při posvěcení Svatých Darů. Takže obviňování ze strany pravoslavných, že protestanti „pozbyli Svátostí“, se ukázalo jako neopodstatněné: Bůh dává Svoji Lásku všem, kteří v Něho věří!

... A od určité chvíle jsem si sám pro sebe stanovil: já jsem křesťan, ale nepatřím ani k jedné z nyní existujících církví. Já jsem Kristův!

* * *

V Pskovo-Pečorském mužském monastýru ve Pskovské oblasti žil starec-schimnik*1, jménem Savva. Podařilo se mi se s ním setkat. On měl schopnost vědět všechno o všech lidech, kteří k němu přicházeli. Otázky nebylo nutné mu pokládat nahlas: on je už znal. A hned začínal odpovídat.

... Jednou do monastýru přijely dvě ženy z Gatčiny – předměstí Petersburgu. Potkaly starce na chodbě. On je přivítal a ptá se:

– Odkud jste přijely?

– Z Pitěru *2.

– Ano? A já jsem si myslel: že z Gatčiny. To znamená, že se někdy pletu...

... Když opustil tělo – nepropásl příležitost udělat ještě jeden zázrak: dokud jeho tělo po tři dny leželo v kapličce na dvoře kláštera – na celou tuto dobu zmizela voda ze studny vedle ní. Tělo odnesli – a voda se znovu objevila...

... V těch samých letech se v tom monastýru proslavil i druhý jeromonach*3 – Joann Kresťjankin. Byl dříve ženatý, měl děti, získal vzdělání lékaře, v době Druhé světové války sloužil jako vojenský lékař. A po válce, když ztratil rodinu, se dal na mnišství.

On nedělal zde právě popsané zázraky. Jeho zázrak byl v něčem jiném: v silném poli blažené lásky ohromného duchovního srdce, které měl kolem těla! Jeho přiblížení bylo možné poznat už desítky metrů předtím, nežli bylo jeho tělo viditelné očima...

... Já jsem se s Joannem Kresťjankinem dobře znal, navštěvoval jsem ho v klášteře. A v následujících letech – teď už po několikáté, ke mně přišel na návštěvu jako čisté vědomí. A opakoval mi na různou notu stále stejnou myšlenku:

• Opatruj se! Kolem tebe je tolik nepřátel! Zachovej sám sebe: pak posloužíš jen těm, kdo jsou toho hodni!

•  

Vysvětlivky překladatele:

1. Starec-schimnik – zkušený mnich, žijící podle obzvlášť přísných asketických pravidel.
 

2. Pitěr – zkrácený lidový název Sankt Petersburgu.
 

3. Jeromonach – v pravoslaví mnich, který je zároveň vysvěcen na kněze.