RÁDŽA- A BUDDHIJÓGA – JEJICH MÍSTO V EVOLUCI

Slovo Jóga (s velkým počátečním písmenem), označuje Sjednocení, dosažené Splynutí s Bohem v aspektu Stvořitele, Íšvary. Jestliže se toto slovo píše s malým písmenem – pak se tím myslí Cesta k tomuto konečnému Cíli evoluce individuálních duší (vědomí). Tyto významy jsou naprosto souhlasné se smyslem latinského slova religia.

Ale co je to Bůh?

Je třeba si všimnout, že toto slovo lidé chápou různě. Velkou pravdu měl G. I. Gurdžijev, který řekl, že každý člověk má svoje náboženství. Skutečně je těžké najít dva lidi, kteří by chápali svoji náboženskou cestu stejně, dokonce i pokud se považují za přívržence stejného náboženského směru.

Slovem Bůh někteří lidé označují toho či onoho „boha“ z mýtického nebo pohádkového panteonu.

Anebo také některé skupiny lidí věděly o konkrétních Božských Učitelích – představitelích Stvořitele – a věřili v Ně.

Ale dále potom v Indii – prostřednictvím Krišny, v Judsku – prostřednictvím židovských proroků, v Číně – prostřednictvím Chuanga-Di, v Arábii – prostřednictvím Muhammada – lidé získali metodologicky hodnotnější představu o Jednotném Souhrnném Prvotním Vědomí Stvořitele, jsoucím v Jeho Příbytku. V různých jazycích Ho přirozeně nazývali různě. A Ono se nachází v té nejhlubší (vzhledem k materiálnímu světu) úrovni (plánu, vrstvě, lóce, eónu) mnohorozměrného vesmíru. Právě toto pochopení slova Bůh je centrální, a právě ono vytvořilo základ monoteizmu.

Ale existuje ještě jeden monoteistický význam slova Bůh: Bůh – jako Absolutno, to jest, jako Všechno (jako Stvořitel, sounáležitý se svým Stvořením a tvořící s ním Jednotný Organizmus).*1

Můžeme také mluvit o Bohu v osobnostním aspektu. To je v rámcích monoteizmu přípustné vzhledem k tomu, že Vesmírný Stvořitel může vtělovat Části Sebe do lidských těl – kvůli prokazování pomoci vtěleným lidem ve variantě, která je pro ně nejprospěšnější. Ale zde musíme být ostražití, abychom se nestali uctívači jmenovitě materiálního těla Božského Učitele – místo toho, abychom se snažili o Jeho poznání jako Božského Vědomí a o Splynutí s Ním v Příbytku Stvořitele.

Do pojmu Bůh také patří Jeho Projevy ve formě Svatého Ducha (Bráhmana). Zde mluvíme především o nevtělených Božských Učitelích, vycházejících do Stvoření z Příbytku Stvořitele.

Abychom my rozuměli druhým lidem, mluvícím o Bohu, a aby oni rozuměli nám, – musíme mít na zřeteli tyto rozdíly.

... Teď budeme mluvit o Evoluci.

Nejúplnější poznatky o ní můžeme načerpat v Bhagavadgítě [20]. V této knize jsou vyloženy duchovní besedy Ardžuny s Božským Krišnou. Jmenovitě v Bhagavadgítě jsou uvedeny zcela úplné poznatky o tom, co je to Bůh, co je to člověk, v čem je smysl života člověka, a podle jakých základních zákonů probíhá jeho evoluce.

Můžeme mluvit o evoluci lidstva, o evoluci konkrétního člověka, a také o evoluci Boha. To všechno je těsně svázané, a bude to zřejmé z dalšího výkladu.

Evoluce Boha probíhá v cyklech, které se v současné astronomii nazývají kosmickými pulzacemi. A v sanskrtu se tyto cykly nazývají Manvátary. Každá Manvátara se skládá z Kalpy – časového intervalu, kdy existuje svět, "projevený" na materiální úrovni, a z Praláji – časového intervalu, kdy "projevený" svět zmizí. Uvedené etapy Manvátary jsou v Bhagavadgítě srovnávány se "Dnem" a "Nocí" Bráhmana (Svatého Ducha).

Každá Manvátara začíná aktuálním "stvořením světa" (řečeno biblickým jazykem) a končí "koncem světa" – kdy se už existující podmínky v dané části Stvoření vyčerpaly.

Na začátku každé Manvátary se Bůh v aspektu Absolutna projevuje ve třech Svých základních součástech:

a) Nejvyšší Puruša – to jest, Stvořitel, Který se stává Svědkem a Správcem evoluce puruši v prakriti, a je také Cílem osobní evoluce každé jednotky života,

b) Vyšší Puruša – Jednotky Božských Vědomí, vycházející z Nejvyšší Puruši, Božští Učitelé, představující Stvořitele a v souhrnu nazývaní Bráhmanem neboli Svatým Duchem,

c) protoprakriti – to jest, protomaterie (energie, ze které se potom vytváří materie);

d) protopuruša – to jest, ta energie, ze které se budou vytvářet duše, předurčené k tomu, aby se rozvíjely v podmínkách, vytvářených k tomu v prakriti.

Ve výsledku každé Manvátary Se Stvořitel naplňuje těmi jednotkami puruši, evolvovanými ve fyzických tělech, které stačily projít úplný cyklus svojí osobní evoluce a dosáhly Božské Dokonalosti.

Všechno ve Stvoření je předurčeno právě pro to. V tom je smysl všeho, co se děje ve vesmíru. Vždyť jmenovitě prostřednictvím toho probíhá i Evoluce Samotného Boha, v tom spočívá.

Mimochodem, některými mystiky bývá někdy vznášen dotaz na zmizení času v jejich meditacích, a pokud je to tak, říkají, pak objektivní čas neexistuje. Ne, on existuje. Prostě jen bývá různý. Pozemský čas se měří periodami otáčení Země kolem svojí osy (den a noc) a kolem Slunce (rok). Tyto jednotky objektivního pozemského času lidé rozdrobili na smluvené jednotky: měsíce, hodiny, minuty, sekundy. Ale v galaktických rozměrech se čas měří Manvátarami.

Nyní si probereme, jak probíhá evoluce puruši.

Začíná tím, že se na krystalických mřížkách minerálů planet začnou z prvotně difuzní energie formovat první zárodky.

Zformovaný shluk energie se poté vtěluje do jednoduchých mikroorganizmů, potom do složitějších rostlinných těl, poté do živočišných těl, a vtělení za vtělením se v nich rozvíjí.

Potom evoluce každé takové duše pokračuje v lidských tělech.

To jest, každý z nás, lidí, má ohromnou prehistorii vtělení do různých těl.

Ale někdo z nás už prožil mnoho lidských vtělení, a někdo se stal člověkem například poprvé. Od posledně jmenovaného nemůžeme čekat, že hned teď dokáže přijmout náboženské myšlení. Takoví lidé teď vedou úplně jiný způsob života, – a to ne proto, že by byli špatní, ale proto, že jsou prostě ještě mladí, nezávisle na věku jejich nynějších fyzických těl. Oni se také někdy, možná, stanou vysoce vzdělanými mysliteli. A poté i splní nejvyšší předurčení člověka: splynou sebou – jako Duší, rozvinutou do Dokonalosti – s Božským Vědomím.

* * *

Ježíš řekl: buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec Nebeský, to jest, usilujte jmenovitě o Božskou Dokonalost, staňte se takovými, jako Bůh (Mt 5:48).

Ale jak přikročit k realizaci tohoto našeho nejvyššího předurčení?

Existuje v Novém Zákoně takové přikázání: Bůh je Duch, a ti, kdo Ho uctívají, Ho musejí uctívat v duchu a pravdě (Jan 4:24). To jest, člověk si musí na začátku uvědomit sama sebe ne jako tělo, ale jako ducha, vědomí – shluk energie vědomí, osvobozené od těla. A – jako takové vědomí – si musí budovat své vzájemné vztahy s Bohem-Duchem, Nejvyšším Vesmírným Vědomím, – aby ve výsledku došel ke Splynutí s Ním.

O tomto finálním aktu lidské evoluce se mluví v "Knize pro dokonalé" Apoštola Tomáše: člověk musí prostřednictvím svých duchovních úsilí splynout s Bohem Otcem (tam je řečeno "s Králem") a zůstat v tom Splynutí navždy [20,46].

V Bhagavadgítě se o tom samém mluví podrobněji: jsou tam uvedeny základy buddhijógy – učení o práci na rozvoji vědomí [20].

A ještě v ní je takové přikázání: jestliže zasvětíš celý svůj život beze zbytku Mně – přijdeš ke Mně, jsa pohlcen Átmanem. (9:34)

To jsou velká a překrásná slova, jedna z nejlepších meditací, kterou nám přinesla Bhagavadgíta: my dospíváme ke Splynutí s Bohem prostřednictvím toho, že Mu dovolujeme, aby nás pohltil...

A o tom mluvili nejen Krišna a Ježíš: ke stejnému pochopení došli i čínští alchymisté, i buddhisté Tibetu, i mexičtí indiáni Toltékové, i muslimští súfiové [20,25,33, 38] – duchovní činitelé, na první povrchní pohled, z naprosto různých duchovních kultur... Ale proč se to tak podařilo? Prostě jenom proto, že všechny lidi vede po duchovní Cestě Jednotný Bůh!

* * *

Takže, my máme reálnou možnost utonout navždy v objetích svého Velikého Vesmírného Milovaného – Boha!

Ale pro to musíme, za prvé, mít dostatečně silnou lásku k Němu, a za druhé, – stát se hodnými tohoto Splynutí, to jest, Dokonalými.

A co pro to musíme dělat?

... Vraťme se ještě jednou k posouzení evolučního řetězu: kameny – rostliny – zvířata – člověk – Bůh.

Kameny, jak se ukazuje, mají určité svérázné zárodky paměti. A můžeme, pokud máme určitou zkušenost, takovou informaci ověřovat.

Tak se můžeme ponořit vědomím do vnitřku kamene – do těch časů, kdy kámen ležel na břehu moře, a nad ním létali s křikem rackové... Můžeme uvidět epizody z války... Můžeme z paměti kamene načítat silné lidské emoce... Například, na bývalých finských územích Karelské šíje se mi podařilo najít kámen, který sloužil jako lavička u domu a byl svědkem zpočátku vysoké harmonie a lásky mladé finské rodiny – a potom jejího krutého hoře, když se v době Druhé světové války přiblížila stalinská vojska a bylo nutné opustit svůj milovaný dům... Mnozí moji společníci na tomto místě nedokázali zadržet slzy...

Rostliny už mají nejen paměť, ale i emoce (pochopitelně, na jejich – rostlinné – úrovni). My všichni jsme už bezpochyby slyšeli nebo četli o zkušenostech Cleve Backstera, zopakovaných poté v mnoha dalších laboratořích různých zemí [39 a další]. Jejich podstata je v přístrojové registraci elektrofyziologické odpovědi rostliny na emoci člověka, zaměřenou na ni ze vzdálenosti několika metrů; například agresívního přání spálit jí list...

Zvířata už mají nejen paměť a emoce, ale i mysl; ona myslí – a někdy lépe, než velice mnozí lidé...

A člověk má ještě jednu možnost – možnost rozvíjení vědomí.

Nesmíme si myslet, že všichni lidé mají rozvinuté vědomí. To ani náhodou! Oni musejí kvůli tomu nejdříve projít některými stupni evoluce v lidských tělech.

Co je to vědomí? V primitivním ateistickém materializmu mluvili o "společenském vědomí" a nebo tento termín ztotožňovali s termínem "intelekt". Ale v základní psychologii se pod tímto slovem chápe shluk sama sebe si uvědomující energie.

Pokud to porovnáme se stejným pojmem v sanskrtu, pak tam se mysl označuje slovem manas, a rozvíjené vědomí – buddhi.

Ale pochopit to úplně mohou jen ti lidé, kteří se už jako vědomí metodami buddhijógy rozvinuli. Jenom pro ně je vědomí empirickou skutečností, a ne jen slovem, symbolem něčeho nepochopitelného... Dokonce v Indii existují náboženské školy, pro jejichž adepty se pojem vědomí ještě nestal skutečností a slovo buddhi vysvětlují jako "vyšší rozum". Stejná chyba je typická pro překlady indické filozofické literatury do evropských jazyků.

Takže, vědomí je energie – ta samá, kterou si uvědomujeme jako individuální "já".

Přičemž mysl je jednou z funkcí vědomí. A mozek je přístroj pro spojení vědomí, vtěleného do těla – s prostředím toto vědomí obklopujícím.

Dokud je vědomí rozvinuto slabě – nemáme možnost oddělit ho v sebepociťování od mysli a vlastního materiálního těla.

A jeden z úkolů člověka spočívá v tom, rozvinout a zvětšit množství té energie vědomí – do kosmických měřítek, přičemž konkrétně ve vyšších, jemnějších úrovních Univerza – s tím, aby se potom, až zničí svoji oddělenost od Boha prostřednictvím speciálních technik buddhijógy, vlil sebou – jako rozvinutým vědomím – do Stvořitele.

Praktická zkušenost naší Školy ukazuje, že člověk, který začíná s cvičeními, mívá "objem" vědomí velký asi jako tenisový míček. Ale po několika kurzech cvičení už mohou úspěšní žáci dosahovat svými "krystalizovanými" vědomími jakéhokoliv bodu v hranicích Země a jí obklopujícího prostoru.

Takového efektu se dosahuje používáním metod zvyšování pohyblivosti zjemňovaného vědomí, a poté jeho "pěstováním" ("krystalizací") speciálními technikami – zpočátku v hranicích bioenergetického obalu kolem těla (kokonu), a poté i vně jeho.

Hlavním dodavatelem energie pro "krystalizované" vědomí je obyčejné jídlo. To jest, energie, uvolňovaná při biochemické přeměně částic prakriti v našich tělech, je využita na formování zpočátku puruši, a poté – Vyšší a Nejvyšší Puruši. Právě k tomu jsou konkrétně potřebná vtělení! A proto také nemůže evoluce vědomí probíhat v nevtěleném stavu!

Ještě jednou opakuji, že puruša se "živí" prakriti – aby rostla. Pro to také existuje celé materiální Stvoření, aby v něm bylo možné usídlit materiální fyzická těla, disponující mechanizmem sebeobnovy, – a poté v nich pěstovat energii puruši.

* * *

Ale vypěstovat "masu" vědomí není moc jednoduché: vždyť to není ani trochu mechanický proces. Abychom se v tom vyznali, zkusíme ještě jednou prozkoumat proces evoluce v řadě vtělení.

Existuje mnoho schémat psychotypizace lidí, vyjadřujících stupně psychogeneze. Nejjednodušším z nich je schéma gun, popisované v Bhagavadgítě:

První guna – tamas, je temnota, tupost, nevědomost.

Druhá – rádžas, je etapa , kdy člověk začíná aktivní proces svého rozvoje, vystupuje z tupého primitivizmu, roste jako bojovník, a poté i jako předák, vedoucí, organizátor druhých lidí.

Třetí guna – sattva, je čistota, harmonie, blaženost, štěstí.

Ale Krišna učil neupadnout do pasti sattvy, protože sattva má vlastnost "připoutávat" k sobě tím štěstím, které člověk poznává na tomto stupni svého rozvoje. Krišna vyzývá odtrhnout se směle od sattvy a jít dále – ke Stvořiteli – prostřednictvím dalších úsilí o svoji přeměnu.

Ale člověk nesmí gunu sattvy minout! Protože jen ona ho může upevnit v jemnosti, harmonii a klidu.

Přesně tak ale nelze minout ani gunu rádžas. Vždyť v ní se osvojuje energičnost, a získává pro další vzestup nezbytná síla vědomí. Můžeme říci, že sattva v člověku musí být "podpírána" sílou a energičností, vypracovanými v guně rádžas. Sattva musí být silná!

Já sám jsem se v minulosti dopustil několika vážných chyb v ohodnocení některých svých společníků, když jsem považoval slaboučké v kritériích energičnosti a intelektu, ale zjemnělé působením našich metod prvních kurzů, – za vlastníky opravdové sattvy. Tito lidé potom velice bolestivě upadali do svého výchozího tamasu, když kurzy skončily a práce s nimi v naší Škole byla přerušena. Ukázalo se, že nedokázali stát na svých nohách.

Vývody jsem udělal takové:

– za prvé – je třeba umět odlišovat pravou sattvu od sattvou jen přizdobeného tamasu;

– za druhé – seriózní duchovní práce není pro slabé lidi.

Takže instruktoři vysokých duchovních stupňů musejí nutně důkladně studovat psychogenezi svých žáků: jestli ovládli rádžas, upevnili se v sattvě atd.

Přitom je účelné psychotypizovat každého žáka tak, že na něho budeme aplikovat několik různých škál hodnocení. To nám umožní získat mnohem úplnější obraz a vyhnout se chybám.

* * *

Už jsme jednou posuzovali jinou škálu – indické varny, jak jsou vylíčeny v Bhagavadgítě.

Podle tohoto schématu je člověk na začátku představitelem varny šúdrů. To jsou vtělené mladé duše. Tito lidé ještě nic neumějí. Musejí se zatím učit u dospělejších (psychogeneticky) lidí; pomáhat jim v práci.

Poté se člověk stává vajšjou, pokud už rozvinul svůj intelekt natolik, aby mohl být samostatným podnikatelem, zabývat se řemeslem, zemědělstvím, obchodováním atp.

Když už se rozvinul v předchozí varně, přechází přirozeným způsobem do varny kšatrijů, to jest, stává se předákem, organizátorem, obětavým bojovníkem.

A když získá vyšší duchovní vědomosti, a projde praktickou náboženskou cestu zpočátku jako žák, a potom i náboženský vůdce, se člověk – prostřednictvím metod buddhi-jógy – dostává k Nirváně v Bráhmanu, a stává se bráhmanem, představitelem nejvyšší varny. Z tohoto stupně pak může pokračovat ještě dále.

* * *

Teď si probereme ještě jednu škálu psychotypizace.*2

Souhlasně s ní se zpočátku každý člověk může pociťovat pouze jako fyzické tělo. To se děje jak v psychogenetickém, tak i v ontogenetickém mládí. A je to nutné: dítě se musí zpočátku naučit žít na Zemi, na materiální úrovni, a rozvíjet se jejím prostřednictvím. Děti nesmíme odtrhovat od materiální úrovně, například je učit složité meditace. Také se je nesmíme pokoušet zasvěcovat do náboženských pravd, příliš hlubokých pro jejich věk.

Opakuji: jakýkoliv člověk musí zpočátku zesílit ve vzájemném působení s materiální úrovní – zesílit především intelektuálně: nasbírat vědomosti a zkušenosti v řešení vznikajících problémů. Jenom pak se může bezpečně zabývat seriózní duchovní praxí! A pro ni je radno vybírat pouze ty lidi, kteří se už naučili pevně "stát na zemi".

Takže člověk, nacházející se na prvním stupni, vidí jenom materiální svět a pociťuje se jenom jako materiální tělo.

Druhý stupeň se nazývá "astrální úroveň". Tito lidé začínají chápat a pociťovat, že existuje něco mimo hmotu. Začínají cítit svoje neztotožnění s fyzickým tělem, dělají pokusy vypořádat se s tím detailněji, zejména prostřednictvím mystických praktik. Oni ještě nemohou pociťovat Božské úrovně vědomí, poněvadž nejsou zjemnělí a proto do nich nemohou "vcházet". Proto bývají často vtaženi do vzájemné součinnosti s nevtělenými bytostmi hrubých prostorových dimenzí, přičemž je někdy začínají vnímat – jako svoje "učitele" nebo dokonce jako "Boha".

Kosmická "astrální úroveň" je příbytek málo rozvinutých, z evolučního hlediska nejméně pokročilých bytostí, včetně lidí.

Právě to, jaký stav podle škály jemnosti – hrubosti byl obvyklý za života v těle, – jmenovitě to také předurčuje bytost odloučenou od těla, do pekla, ráje, nebo do Příbytku Stvořitele. Právě proto jsou tak důležité spásné tendence opouštění hrubých emočních stavů a všemožné zjemňování vědomí!

Peklo – to jsou nejhrubší nemateriální vrstvy mnohorozměrného vesmíru, kam se dostávají ti, kdo v sobě za života v těle rozvinuli pekelné vlastnosti. A ty si vypěstujeme tím, že budeme opovrhovat bojem se svými neřestmi, budeme je aktivně kultivovat, a také se slaďovat s obyvateli pekla.

Proto je pro každého tak žádoucí, aby toto tak nebezpečné stádium svého rozvoje, u kterého je tak snadné sklouznout do pekla, "proběhl" co možná nejrychleji. Proto opakuji, že je třeba věnovat nejpodstatnější pozornost etické práci na sobě – v souladu s přikázáními Boha.

Následující evoluční stupeň za "astrální úrovní je mentální úroveň. Vystoupení na tento stupeň je podmíněno seriózním intelektuálním hledáním Vyšší Pravdy a rozvíjením intelektu prostřednictvím toho. Je třeba konkrétně dojít k pochopení toho, že na Cestě k Bohu a k vlastnímu štěstí bychom měli věnovat nejhlubší pozornost etice. Člověk, mentálně se připravující k další duchovní práci, – to je představitel "mentální úrovně".

Ten, kdo dosáhl vysokého stupně etického očištění, poznal jemné stavy a upevnil se v nich, ovládl harmonii a lásku, – ten se nachází na následujícím stupni – na "supramentální úrovni".

Následující stupeň rozvoje je "podbožská úroveň". Zde se nacházejí praví náboženští vůdcové.

Následně za tím se už člověk pozvedá na stupeň , který se v sanskrtu nazývá "Bráhman" neboli, rusky (zde v překladu česky), "Svatý Duch". Kdo skutečně dosáhl tohoto stupně? – Ten, kdo vešel sebou – jako v potřebné míře kvalitativně a kvantitativně rozvinutým vědomím – do Vědomí Bráhmana, přičemž tento stav se pro něho stal obvyklým.

Dalším úsilím na sobě můžeme "dobýt" i poslední stupeň – usídlit se v Příbytku Stvořitele, a splynout s Ním. Tak člověk završuje svoji osobní evoluci, svůj vzestup. Dál už se učí žít v Příbytku Stvořitele a působit z něho.

* * *

Podle ještě jedné škály psychotypizace je člověk na duchovní Cestě zpočátku žákem.

Potom se nutně musí stát pánem domu – grihasthou. V úzkém smyslu toho slova je grihastha ten, kdo si pořídil rodinu, naučil se materiálně zabezpečovat jak sebe, tak i druhé lidi. Jinak řečeno, grihastha je ten, kdo se rozvinul do toho stupně, že už to dokáže dělat. A v širším smyslu slova je grihastha člověk-organizátor v měřítku společenské činnosti, například dobrý ředitel, politický lídr atp.

Stádium grihasthy v sobě zahrnuje dvě stádia ze schématu varnové psychotypizace: vajšije a kšatrije.

Následující stupeň je sannjása, na tomto stupni člověk musí opustit "světský život", ve kterém se dosud zdokonaloval, a zůstat o samotě s Bohem, zabývat se jenom duchovním sloužením a pokračovat ve svém zdokonalování.

Existují některé náboženské směry, kde jsou jejich příslušníci přesvědčeni, že je třeba se jen modlit ze dne na den několik stereotypních modliteb, plakat nad svojí hříšností, zúčastňovat se několika obřadů – a víc už nic není zapotřebí. Oni v nich i zakazují dětem sportovat, číst knihy, kromě náboženských, chodit do kina, dívat se na televizi... A to se velice zhoubně projevuje na jejich rozvoji! Proč? Protože člověk není jakýsi jeden rostoucí příznak vlastnosti, ale jejich ohromné množství. Každý rostoucí výhonek je příznak vlastnosti, kvality. A každý z nás musí dojít k Dokonalosti ne jedním jakýmsi příznakem – ale celým jejich polem. Každý hodnotný příznak musí být vypěstován do zralosti, a všechen plevel musí být zničen.

Jenom komplexní rozvoj dává člověku možnost jít rychle po duchovní Cestě. Proto člověk musí poznat i sexuální lásku, i mateřství nebo otcovství, a vystřídat pokud možno co nejvíce pracovních míst – aby se co nejvíce naučil, a procestovat povrch Země – aby se podíval na život jiných národů, a musí mít silné rozvinuté tělo, poněvadž jen v harmonicky rozvinutém těle je možné úspěšně projít stupni Duchovní Cesty.

A proto je člověku velice potřebný i sport, zvlášť když má ještě mladé tělo.

A v odpovídajícím věku musí člověk projít stádiem rocku, dynamických, rytmických tanců. Protože tyto tance umožňují rozvinout energičnost.

A ten, kdo nemá energičnost, – ten na duchovní Cestě mnoho nedokáže. Poněvadž nemá vnitřní sílu.

A vzdělání musí být co možná nejširší. Vždyť rozvoj Moudrosti začíná přijímáním konkrétních vědomostí.

Když se mě dříve vyptávali: co máme číst? – odpovídal jsem: všechno! Dokonce přední stranu novin "Pravda" čtěte": abyste se naučili rozlišovat lež od pravdy, abyste v sobě vypěstovali schopnost kritického posouzení informace. Takovým způsobem se také rozvíjí Moudrost.

Moudrost je – a) disponování velkým množstvím vědomostí, zejména vyššího řádu, plus b) schopnost jimi operovat, spojovat je a schopnost intelektuálně tvořit. Každý z nás se musí stát tvůrcem! To se osvojuje na stádiu grihasthy. Bráhmanem se nelze stát, dokud se dříve nestaneme intelektuálním tvůrcem ve stádiu grihasthy!

Upozorňuji, že současná technicky a vědecky rozvinutá společnost vytváří nejbohatší příležitosti pro rozvoj intelektu jejích členů! Pokrok vědy bezpochyby významně aktivuje evoluční proces!

* * *

A nakonec se budeme věnovat psychoenergetickému aspektu duchovního rozvoje, duchovní práci. Spočívá ve třech stupních:

Mezi úkoly prvního stupně patří alespoň přibližné uvedení do pořádku těla a jeho energetiky. Při tom dochází k odstranění některých nemocí. Tyto úkoly mohou být řešeny metodami hathajógy, nebo například dynamickými systémy čínské gymnastiky, i některými evropskými tělocvičnými systémy atd. Ale bez etické sebekorekce (což se vztahuje i k tématu výživy) – v tom nemůžeme dosáhnout úspěchu.

Na druhém stupni – stupni rádžajógy – se provádí speciální práce na pročištění a rozvíjení konkrétních energostruktur organizmu – čaker a meridiánů, a také na zjemňování vědomí. Zejména se musíme naučit:

– přemísťovat se shlukem energie z čakry do čakry. Kritériem úspěchu tu je schopnost dívání se z čaker. Přičemž hlavní důraz se vždy musí dávat na rozvíjení čakry anáhaty.

– pracovat s "mikrokosmickou dráhou", což umožní zrychlit očištění a zjemnění energií untitř těla a kokonu.

– dosáhnout čistoty sušumny a středního meridiánu

Jestliže si to žák osvojil, a také je odpovídající pro pokračování práce s ním – podle intelektuálního a etického kritéria ( a to závisí ve velmi značné míře na jeho psychogenetickém a ontogenetickém věku), – pak můžeme pokračovat v jeho výuce už v rámcích buddhijógy. Zde jsou stupně následující:

– Vyvedení vědomí z těla do kokonu, jeho rozmístění tam a poté rozdělení kokonu na dvě části – vrchní (hlavovou a krční) a spodní (zaujímající trup a nohy).

– Rozvíjení vědomí v měřítkách planety zaplněním její formy sebou – jako zjemnělým duchovním srdcem.

– Postižení Nirvány, včetně jejího dynamického aspektu. Osvojení stavu Nirodhi prostřednictvím vyplnění meditace "totální reciprocita". Při tom se dosahuje stavu "ne-já". Všechno tohle i následující je možné dosáhnout pouze přeměnou sama sebe jako duchovního srdce, přičemž ve výše uvedených rozměrech.

– Vysoce rozvinuté vědomí, které se upevnilo ve stavu zjemnělého duchovního srdce, – lehce splývá s různými Projevy Boha. Takový duchovní Asketa, který empiricky poznal veškerou strukturu Absolutna, je přijímán Stvořitelem v Jeho Příbytku, postupně se v něm zabydluje ve stavu Splynutí se Stvořitelem – a poté z něho působí ve světě evolvující puruši. Posledně jmenované je možné z nevtěleného stavu, ale také i při zachování fyzického těla.

* * *

Takže, my jsme teď posoudili místo rádža- a buddhijógy v Evoluci Univerzálního Vědomí. Začali jsme tuto analýzu momentem zrození individuálních forem života a prohlédli jsme si jejich rozvoj až do samotného konce – to jest, do ztráty jejich individualit ve Splynutí se Stvořitelem.

Taková je Evoluce Boha. A takové je naše místo v ní.

Vysvětlivka:

1. Podrobněji viz v [20-22,25].

2. Zdůrazňuji, že bychom neměli hledat souvztažnost stupňů rozvoje, vyznačených v tomto schématu, s kosmickými úrovněmi struktury mnohorozměrného vesmíru.

Dávám na to důraz právě proto, že je uvedená chyba typická mezi začínajícími duchovními hledači.