MÍSTA SÍLY

Teď si pohovoříme o velmi zajímavém jevu, majícím velký význam pro duchovní práci. Jsou to místa síly.

Daný termín se objevil pro duchovní vědu poprvé z úst Juana Matuse; toto Učení jsme podrobně probírali v knize [20].

Místa síly jsou geografické zóny, někdy velké, někdy maličké, které disponují energetickými poli, významnými pro lidi.

Hned je třeba dodat, že existuje blízký, a někdy s tím i těsně spojený jev – energetická pole, vytvářená rostlinami a technickými zařízeními (transformátory, elektrorozvody s vysokým napětím atp.).

Místa síly mohou být nalezena na povrchu Země, pod ní (například v metru), nad ní, a také na vodních nádržích.

Podstata značné části míst síly může být objasněna následujícím způsobem. Země (jako planeta) je mnohorozměrná struktura. V ní jsou přítomny všechny projevy mnohorozměrného prostoru – od hmoty – až do úrovně Stvořitele. V závislosti na struktuře krystalové mřížky veškeré Země vcelku nebo jednotlivých dílců její kůry – mohou v těch či oněch místech dominovat nebo se naopak projevovat slaběji – energopole těch či oněch prostorových dimenzích. Takže, pozitivní místa síly vypadají jako "díry" v hmotných prostorových dimenzích, zaplněné energií té či oné energovrstvy.

Souhlasně s Juanem Matusem, místa síly dále rozdělujeme na pozitivní a negativní. K těm prvním on řadil místa dávající svou energii lidem, ke druhým – odebírající energii.

Ačkoliv naše zkušenost ukazuje, že ne vždy jsou ta první příznivá, a druhá – nepříznivá. Například, jsou místa síly odebírající energii, která mohou být používána pro očištění organizmu od hrubých, choroboplodných energií, to jest, pro vyléčení. A naopak, některá místa síly, mající přebytek energie, nemusejí přinášet užitek, ale škodu, jestliže je jejich energie hrubá nebo obsahuje nežádoucí informační charakteristiky, vyvolávající například úzkost, stesk atp.

Proto rozdělovat místa síly na pozitivní a negativní je lepší podle kritéria jejich objektivního významu. V takovém případě budou, jmenovitě, místa s přebytkem nepříznivých energií zcela spravedlivě patřit ke skupině negativních míst síly.

Je nutné dodat, že v literatuře se někdy místa síly pokoušejí definovat termíny jako "anomální" nebo "geopatogenní" zóny. To není správné. Nejsou to anomálie, to jest, nesprávnosti. A tím spíš se nehodí ke všem místům síly termín "geopatogenní zóny", to jest, "pro Zemi příznačné zóny, vyvolávající onemocnění".

Místa síly je možné nacházet s pomocí virgulí a kyvadel. Ale, na rozdíl od rozvinutého vědomí, dávají tyto nástroje jen velice ubohou představu o daném jevu. S pomocí virgule a kyvadla můžeme říci o místě síly jenom to, že "tady něco je". Biolokační metoda je v daném případě podobna tomu, jako když člověk s velice oslabeným zrakem určuje, že je tady tma nebo světlo. Ale ten, kdo má normální zrak, – vidí celou škálu barev, a nejen pouhé barvy, ale i jejich slaďování a prolínání, vidí v nich život! Takový je rozdíl mezi mechanickým, přístrojovým, určováním energetických gradientů, doprovázející místa síly, – a jejich bezprostředním poznáním svým organizmem cestou slaďování sama sebe jako rozvinutého vědomí s jejich mnohorozměrnými projevy.

Místa síly jsou skutečně velmi mnohotvárná!

Existují taková, která aktivují výlučně anáhatu, nebo višudhu, nebo přední meridián, dávaje nám blaženost.

A jsou taková, která vyvolávají hypertrofované pociťování svého "já" – odpudivě "nafouklého" a povýšeného! A můžeme tuto odpornost ukazovat žákům – ukazovat jim, jak to vypadá z opačné strany: aby se takovými nestali!

Jsou taková místa, která produkují u všech přítomných "bezdůvodnou" radost a smích.

Jsou místa síly, vyčerpávající člověka energeticky, což může vést ke "smrtelné" únavě a onemocnění, jestliže se tam usadíme k odpočinku nebo ubytujeme.

Ale na druhých – se můžeme uzdravit, rychle si obnovit síly.

Padesát kilometrů od Petěrburgu je negativní místo síly o průměru přibližně sto metrů, kde vzniká mohutný pocit stesku a osamění. Tragické je to, že zasahuje okraj vesnice. Žalostný je osud těch rodin, které se sem nastěhovaly: vždyť na tom místě nemůže být radosti z kontaktu jednoho s druhým...

Jsou i jiná místa síly, vyvolávající úzkost, strach. Člověk, který chápe, v čem je problém, – udělá prostě několik kroků dozadu. Ale nechápající se snadno může stát obětí mystické hrůzy.

Bývají místa, produkující agresivitu, stav opilé rozlícenosti. A tak dále.

(Další příklady si můžete přečíst v knihách [20,22]).

Takže znalost toho může ulehčit život každého z nás, ale neznalost způsobí mnoho zbytečných těžkostí.

Znalost umožňuje využívat k prospěchu i negativní místa síly. Například, zmiňované místo osamění a stesku jsem používali ve své práci pro poznání stavu samoty. Ne osamění svého těla v odloučení od druhých lidí, ale vlastní samoty v předstoupení před Stvořitelem – to jest, odpoutanosti od všeho pozemského, když já zůstanu "mezi čtyřma očima" s Ním v Oceánu mnohorozměrného vesmíru.

* * *

Takovým způsobem můžeme rozdělit negativní místa síly na dvě skupiny:

a) odebírající organizmu potřebnou energii;

b) vytvářející nežádoucí psychické stavy.

A teď uvedeme varianty pozitivních míst síly.

První skupina – místa síly, obsahující nadbytek příznivé energie, kterou lehce dávají člověku. Tato energie může být v některých případech méně, a v jiných více zjemnělá. Někdy dominuje úzké spektrum energií, odlišujících se podle kritéria jemnosti – hrubosti, jindy je spektrum široké. Nepříliš jemnou energii můžeme také využívat, když ji budeme provádět po "mikrokosmické orbitě" a budeme ji takovým způsobem sublimovat na jemnější energie. A jemnými energiemi můžeme naplňovat organizmus, provádět "krystalizaci". To jest, krystalizaci můžeme zabezpečovat nejen energií z jídla, ale můžeme ji i bezprostředně získávat z prostoru na místech síly.

Druhou skupinou pozitivních míst síly jsou ty, které aktivují a rozvíjejí jakoukoliv energostrukturu organizmu (čakry, meridiány a další), a také vytvářejí prostřednictvím toho prospěšnou aktivaci emocionálně-volní nebo intelektuální funkce organizmu.

Třetí skupinou jsou místa síly, dodávající vědomí tu či jinou formu (nebo, jazykem Juana Matuse, měnící umístění "bodu soustředění"). Tato jejich vlastnost umožňuje trénovat pohyblivost, elastičnost energie vědomí, rozvíjet sebe – jako aktivní, silné vědomí.

Místa síly čtvrté skupiny převádějí vědomí (jestliže je už dostatečně rozvinuté) do té či oné prostorové dimenze. Je to také jakási gymnastika pro vědomí. Juan Matus říkal, že předtím, nežli adept může začít skutečně velkou, seriózní práci, musí předběžně deseti tisíckrát přesunout "bod soustředění". Vědomí se musí stát pohyblivým, lehce tekoucím, svobodně se přemísťujícím po celé škále "diapazónu emanací" v hranicích mnohorozměrného prostoru, působit na jakékoliv vzdálenosti. Právě takové je rozvinuté vědomí!

K páté skupině můžeme přičíst místa síly, vtiskávající příznivé stavy toho či onoho člověka nebo lidí. Taková jsou například místa síly, vytvářející se na místech meditací nebo na hrobech lidí, z duchovního hlediska vysoce pokročilých.*

A nakonec – skupina míst síly, která jsou pracovními prostranstvími Božských Učitelů. (Podrobně si o tomto jevu můžete přečíst v knihách [20,22]).

Místa síly jsou všude. Já jsem se s nimi setkával v Moskvě i v Petěrburgu, i ve Varšavě, i v Praze, ve městech i v lesích, v močálech i v horách.

... U čtenáře, pochopitelně, už vznikla otázka: a jak je můžeme sami najít?

První, co je k tomu zapotřebí, je vystoupit vědomím z hlavy: mysl musí zmlknout.

Za druhé – musíme v té době hledat Boha, Cestu k Němu, a ne řešit svoje pozemské problémy.

Za třetí – v počátku takové praxe může pomoci následující technika. Pocítíme se oblečeni do širokých zvonovitých sukní, které začínají svrchu přímo od krku. Úplně zaplníme sebou celý prostor pod touto "sukní". Vtáhneme tam i hlavu vědomí. A – v tomto stavu – se lehce koulíme po povrchu Země – po nějaké cestičce mezi lesy, poli a loukami...

Právě tohle je překrásné cvičení z ekologie mnohorozměrného prostoru!

* * *

Ekologií se nazývá věda o vzájemných vztazích organizmu s vnějším prostředím. Existuje ekologie rostlin, ekologie zvířat, ekologie člověka. Úkolem posledně jmenované je v podstatě ustanovení Harmonie každého člověka s celým okolím, včetně druhých lidí, vzduchu, vody, všech okolních forem života, Boha.

Na techniku psychické autoregulace – jako mocného prostředku takové harmonizace je možné nahlížet jako na jednu z praktických metod ekologie člověka.

Vysvětlivka:

Analogicky tomu se "vtiskávají" i silné nepříznivé stavy lidí. Například, kdosi z mých lžinásledovníků vodil po svatých místech, které jsem mu ukázal, skupinu jakýchsi ďábelizovaných vyvrhelů. Kdekoliv se zastavili, – zvlášť, pokud zapalovali oheň, – se vytvořilo negativní místo síly s nejhrubší, hnusnou až na zvracení, energetikou.

Když jsem později ukazoval jedno z takových míst svým žákům – jedna ze žaček hned začala zvracet.

Naštěstí stopy takových znesvěcení postupně – během několika let – zeslábnou.