Cesta Duchovního Srdce

Beseda 5. Jóga odpoutání

Ardžuna řekl:

5:1. Sannjásu¹ chválíš, Krišno, stejně jako jógu! Které z těchto dvou bychom měli dát přednost? Řekni mi to určitě!

Požehnaný řekl:

5:2. Jak sannjása, tak i karmajóga tě dovedou k nejvyššímu dobru. Ale popravdě, karmajóga by měla být upřednostňována!

5:3. Považuj za pravého sannjásina toho, kdo vůči nikomu necítí nenávist a netouží po "pozemských" věcech. Osvobozen od duality, ó mocně ozbrojený, se takový člověk snadno se zbaví svých pout!

5:4. A také to nejsou mudrci, ale děti, kdo mluví o sankhje a józe jako o něčem rozdílném: ten, kdo se pilně věnuje alespoň jedné z nich, – dosáhne plodů obou!

5:5. Úrovně pokroku, jaké dosáhli stoupenci sankhji, dosahují i jogíni. Kdo vidí, že sankhja a jóga jsou jedno a totéž, ten má pravdu!!

5:6. Ale bez jógy, ó mocně ozbrojený, je vskutku obtížné dosáhnout sannjásy! Mudrc zaměřený na jógu však rychle dosáhne Bráhmana!

5:7. Ten, kdo vytrvale pokračuje v józe, kdo si tím pročistil cestu k Átmanu a utvrdil se v Něm, kdo přemohl své indrije a poznal jednotu Átmanů všech bytostí – ten ani při činnosti neupadá do marnosti.

5:8. "Já nevykonávám nepotřebné činnosti!", musí vědět ten, kdo dosáhl harmonie a poznal pravdu tím, že se dívá, naslouchá, dotýká se, čichá, jí, pohybuje se, spí, dýchá.

5:9. Když mluví, dává, bere, otevírá a zavírá oči, musí si uvědomovat, že to – jen indrije se pohybují mezi předměty.

5:10. Ten, kdo všechny své činy zasvěcuje Bráhmanu a vykonává je bez připoutanosti, nebude nikdy poskvrněn hříchem, stejně jako lotosové listy nejsou smáčeny vodou!

5:11. Poté, co se zřekl připoutanosti (k činnostem ve světě hmoty a jejich plodům) jedná jogín tělem, myslí a indriemi – včetně indrií mysli – ve prospěch postižení svého Átmanu.

5:12. Člověk, který je vyrovnaný a odložil touhu po odměně za svou činnost – nachází dokonalý klid. Nevyrovnaný člověk, hnaný svými "světskými" touhami a připoutaný k odměnám, je v okovech!

5:13. Obyvatel těla, který se rozumově zřekl zbytečných činů, přebývá v klidu v tomto městě devíti bran, aniž by jednal nebo někoho nutil k jednání.

5:14. Ani vztah k předmětům jako k majetku, ani zbytečná lidská činnost, ani připoutanost k jejím plodům nejsou stvořeny Vládcem světa. Ale dělá to seberozvíjející se život ve hmotě.

5:15. Pán není zodpovědný za skutky lidí – ať už jsou dobré, nebo zlé. Tato moudrost je zahalena nevědomostí, v níž lidé bloudí.

5:16. Ale u koho je nevědomost zničena poznáním Átmanu – tomu tato moudrost, zářící jako Slunce, odhaluje Nejvyššího!

5:17. Ten, kdo poznal sám sebe jmenovitě jako buddhi, kdo se ztotožnil s Átmanem, kdo spoléhá pouze na Všemohoucího, kdo nachází útočiště pouze v Něm – ten je na Cestě k Osvobození, očištěný spásnou moudrostí!

5:18. Vědoucí se dívá stejně na Bráhmana, ozdobeného učeností a pokorou, jako na slona, krávu, psa, a dokonce i na toho, kdo jí psa.

5:19. Zde na Zemi nad zrozením a smrtí vítězí ten, kdo má klidnou mysl! Bráhman je čistý, bez hříchu a přebývá v klidu. Proto ti, kdo zůstávají v klidu – chápou Bráhmana!

5:20. Ten, kdo dosáhl Bráhmana a je v něm usazen s ustáleným jasným vědomím, se neraduje z příjemných věcí a nermoutí se, když přijímá věci nepříjemné.

5:21. Ten, kdo není připoután k vnějšímu uspokojování smyslů a nachází útěchu v Átmanu – takový, po dosažemí Jednoty s Bráhmanem, zakouší nepomíjivou Blaženost.

5:22. Radosti vznikající ze styku s hmotnými předměty jsou vskutku lůnem utrpení, neboť mají počátek a konec, ó Kauntéjo! Moudrý v nich radost nenalézá!

5:23. Ten, kdo je schopen ještě zde, na Zemi, před svým osvobozením od těla, odolat síle "pozemských" pudů a hněvu – ten dosáhl harmonie, ten je šťastný člověk!

5:24. Ten, kdo je šťastný uvnitř, kdo se neraduje z vnějšího, kdo se ozařuje (láskou) zevnitř, — takový jogín je schopen pochopit podstatu Bráhmana a Nirvány v Bráhmanu!

5:25. Nirvány v Bráhmanu dosáhnou ti rišiové, kteří se očistili od neřestí, osvobodili se od duality, poznali Átman a zasvětili se blahu všech.

5:26. Ti, kdo se zbavili "pozemských" puzení a hněvu, kdo se věnují duchovní askezi, kdo zkrotili svou mysl a poznali Átman – ti získávají Nirvánu v Bráhmanu.

5:27. Poté, co člověk odpoutal indrije od "pozemského", zaměřil svůj pohled do hloubky², věnuje pozornost vtékající a vytékající energii³,

5:28. ovládne indrije, mysl a vědomí, přijme za cíl dosáhnout Osvobození, zřekne se "pozemských" puzení, strachu a hněvu – takový člověk dosahuje úplné Svobody.

5:29. Kdo Mě zná jako Velikého Íšvaru, radujícího se z obětavosti a duchovních činů – Dobrodince všech bytostí, – ten, kdo Mě takto zná, dosahuje naprosté spokojenosti!

Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, Písma jógy, hlásá pátá beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná:

Jóga odpoutání.