Cesta Duchovního Srdce

Beseda 2. Sankhjajóga

Sandžája řekl:

2.1. Jemu, přemoženému žalem, s očima plnýma slz, zachvácenému zoufalstvím, Madhusúdána řekl:

2:2. Odkud se u tebe vzalo v minutě nebezpečí to hanebné zoufalství, nehodné árijce, zavírající ti bránu ráje, ó Ardžuno?

2:3. Nepodléhej slabosti, ó Partho! Setřes opovrženíhodnou zbabělost, vzmuž se, Parantapo!

Ardžuna řekl:

2:4. Ó Madhusúdáno! Jak bych mohl zamířit šípy na Bhíšmu a na Dróna – na ty, kteří jsou hodni hluboké úcty, ó Přemožiteli nepřátel?

2:5. Skutečně je lepší živit se almužnami jako žebrák, nežli zabíjet tyto velké guru! Pokud zabiji tyto vysoce uctívané guru, budu jíst jídlo, zbarvené jejich krví!

2:6. A nevím, zda by bylo pro nás lepší být poraženi nebo zvítězit nad těmi, kdo stojí proti nám – Dhrítaraštrovými syny, s jejichž smrtí my sami ztratíme vůli žít!

2:7. Se srdcem prosyceným steskem, se zakaleným rozumem – už dál nevidím svou povinnost. Prosím Tě: řekni mi určitě – co je lepší? Já – Tvůj žák, Tě prosím, – pouč mě!

2:8 Nepředpokládám, že by sžíravý stesk, spalující moje smysly, uhasilo dosažení nejvyšší moci na Zemi nebo dokonce nadvlády nad bohy!

Sandžája řekl:

2:9. Obraceje se s těmito slovy k Hrišikéšovi, Gudakéša, ničitel nepřátel, řekl: "Já nebudu bojovat", – a zmlkl.

2:10. Hrišikéša, stojící mezi dvěma armádami, se s úsměvem obrátil k zoufalému a řekl:

2:11. Ty truchlíš nad tím, nad čím by se truchlit nemělo, ačkoliv říkáš moudrá slova. Ale moudří neoplakávají ani živé, ani mrtvé!

2:12. Neboť popravdě neexistovala doba, kdy jsem Já, nebo ty, nebo tito pozemští vládcové neexistovali; opravdu nepřestaneme existovat ani v budoucnu.

2:13. Tak jako ten, kdo žije v těle, prožívá dětství, dospělost a stáří, právě tak opouští jedno tělo a přechází do druhého. Silný nad tím netruchlí.

2:14. Kontakt s hmotou, ó Kauntéjo, uvrhá do chladu i do žáru, působí potěšení i utrpení: tyto pocity jsou přechodné, přicházejí a mizí. Snášej je zmužile, ó Bhárato!

2:15. Ten, koho netrápí, ó nejlepší z lidí, kdo je vyrovnaný a vytrvalý v radosti i smutku, – ten je schopen dosáhnout Nesmrtelnosti.

2:16. Věz, že dočasné, přechodné nemá opravdové bytí; a u věčného, nepomíjivého neexistuje nebytí! To vše rozeznávají ti, kdo pronikli do podstaty věcí a vidí pravdu.

2:17. A zapamatuj si, že nikdo nikdy nezničí Toho, Kdo prostupuje celým bytím! A nikdy Ho nepřivede k smrti! Toto Věčné a Nepomíjivé není nikomu podřízeno!

2:18. Přechodná jsou pouze těla kohokoliv vtěleného. Ale on sám je věčný, nezničitelný. A proto – bojuj, ó Bhárato!

2:19. Ten, kdo si myslí, že může být zabit, i ten, kdo si myslí, že zabit být nemůže, – oba se stejně mýlí! Člověk nemůže ani zabít, ani být zabitý!

2:20. On nevzniká ani nezaniká; jakmile jednou získá existenci, nepřestane existovat. Protože je nesmrtelnou duší, on vůbec neumírá, když zabíjejí jeho tělo!

2:21. Kdo ví, že člověk je nezničitelná, věčná, nesmrtelná duše, – jak by mohl někdo takový zabít, ó Partho, nebo být zabitý?

2:22. Podobně tomu, jako když člověk svlékne staré oblečení a oblékne si nové, – právě tak shazuje obnošená těla a obléká se do nových.

2:23. Zbraň ho nerozseká, oheň nespálí, voda nesmáčí, vítr nevysušuje.

2:24. Poněvadž není možné rozsekat, ani spálit, ani rozmočit vlhkostí, ani ho vysušit, jeho –nerozsekatelného, nespalitelného, nerozmočitelného, nevysušitelného.

2:25. Jeho – nevtěleného – nazývají neprojeveným, beztvarým, nepoškoditelným. Pokud to víš, neměl bys truchlit!

2:26. Dokonce i pokud bys ho považoval za věčně rodícího se a umírajícího, – i pak, ó mocně ozbrojený, se nesmíš rmoutit!

2:27. Opravdu, smrt je předurčena pro narozeného, a narození je nevyhnutelné pro mrtvého. Pro nevyhnutelné – netruchli!

2:28.- Bytosti nejsou projeveny před materiálním projevením, nejsou projeveny – po něm, ale jsou projeveny jen uprostřed, ó Bhárato! Kvůli čemu se rmoutit?

2:29. Jedni lidé uctívají duši jako zázrak, druzí o ní jako o zázraku mluví, ale jsou i takoví, kteří, i když se o ní dozvědí, nemohou pochopit, co to znamená.

2:30. Vtělený nikdy nemůže být zabit, ó Bhárato! A proto netruchli pro žádného zabitého tvora!

2:31. A vzhledem ke své vlastní dharmě nesmíš váhat, ó Ardžuno: opravdu, pro kšátrije není nic žádoucnějšího, nežli spravedlivá válka!

2:32. Šťastní jsou, ó Bhárato, ti kšátrijové, kteří mají jako svůj úděl takovou bitvu; je to pro ně jako otevřená brána do Nebes!

2:33. Ale jestli teď ty nenastoupíš do tohoto spravedlivého boje, a odvrhneš svou dharmu a svou čest, vezmeš na sebe hřích.

2:34. A všichni žijící se dozvědí o tvé věčné hanbě. A pro slavného je hanba horší nežli smrt!

2:35 Velcí vojevůdci na bojových vozech si pomyslí, že tě strach donutil uprchnout z bitevního pole. A ty, kterého si tak vysoce vážili, se pro ně staneš opovrženíhodným.

2:36. Tvoji nepřátelé pronesou mnoho neuctivých slov až budou pomlouvat tvoji udatnost. Co by mohlo bolet víc?

2:37. Zabitý se dostaneš do ráje; jako vítěz si budeš užívat na Zemi. Povstaň, ó Kauntéjo, a buď připraven k boji!

2:38. Uznej, že jsou si rovné radost i zármutek, úspěch i nezdar, vítězství i porážka, – a zapoj se do bitvy! Tak se vyhneš hříchu!

2:39. Teď jsem ti vyložil učení sankhji o vědomí, a nyní si poslechni, jak je to možné poznat prostřednictvím buddhijógy¹. Ó Pártho, buddhijóga je prostředek, s jehož pomocí můžeš rozbít pouta karmy!

2:40. Na cestě této jógy nebývají ztráty. I malý postup po této cestě zachraňuje před velkým nebezpečím.

2:41. Vůle rozhodného je zaměřena k tomuto cíli; ale pohnutky nerozhodného se neomezeně rozvětvují, ó radosti Kuruů!

2:42. Květnaté jsou řeči nemoudrých, kteří se drží písmen Véd², ó Pártho; oni říkají: "Kromě tohoto není nic jiného!"³.

2:43. Jejich mysli jsou plné tužeb, jejich nejvyšším cílem je ráj, jejich starostí je dobré převtělení, všechny jejich činnosti a obřady jsou zaměřeny pouze na dosažení uspokojení a moci.

2:44. Pro ty, kdo jsou připoutáni k rozkoším a moci, kdo jsou tím spoutáni, je nedostupná rozhodná vůle, pevně usilující o Samádhi!

2:45. Védy učí o třech gunách; povznes se nad ně, ó Ardžuno! Osvoboď se od duality⁴, neustále buď v harmonii, lhostejný k vlastnictví pozemského, buď pevně usazený v Átmanu!

2:46. Pro člověka, který poznal Bráhmana, nejsou Védy prospěšnější, nežli je v oblasti zatopené vodou užitečný malý rybníček!

2:47. Dívej se pouze na práci, a ne na zisk z ní. Ať není tvou motivací zisk z činnosti! A neoddávej se nečinnosti!

2:48. Vzdáš-lise připoutanosti k odměně za svoji činnost, staneš se stejně vyrovnaným v úspěších i nezdarech, ó Džanandžájo! Jóga se vyznačuje vyrovnaností!

2:49. Nepřetržitě odstraňuj nepotřebnou činnost buddhijógou, ó Džanandžájo, nauč se ovládat sebe jako vědomí. Nešťastní jsou ti, kteří jednají jen kvůli odměně za svoji činnost!

2:50. Kdo je ponořen do práce s vědomím, nezískává už dál dobré nebo špatné následky své činnosti. Oddej se tedy józe! Jóga je umění činnosti!

2:51. Mudrci, kteří se zasvětili práci s vědomím, se osvobozují od nezbytnosti nových zrození a dosahují úplného osvobození od utrpení!

2:52. Až se ty – jako vědomí – osvobodíš ze sítí iluzí, dosáhneš lhostejnosti k tomu, co už jsi slyšel, i k tomu, co ještě uslyšíš⁵.

2:53. Až se osvobodíš z okouzlení Védami a upevníš se v klidu Samádhi, pak dosáhneš Jógy.

Ardžuna řekl:

2:54. Co slouží jako znamení toho člověka, jehož myšlenky jsou uklidněny, kdo se upevnil v Samádhi, ó Kéšavo? Jak mluví, jak chodí a jak sedí?

Požehnaný řekl:

2:55. Když se člověk zřekl všech smyslových tužeb, ó Pártho, a ponořený v Átmanu našel v Átmanu uspokojení, pak se nazývá stálým v moudrosti.

2:56. Ten, jehož mysl je klidná uprostřed smutku, kdo je bez vášně uprostřed strachu i hněvu, – ten, kdo je v tom pevný, se nazývá muni.

2:57. Ten, kdo není připoután k ničemu pozemskému, ten, kdo při setkání s příjemným i nepříjemným nejásá, ani nepociťuje nenávist, – ten se upevnil v opravdovém poznání.

2:58. Když, podobně jako želva, vtahující do sebe svoje nohy a hlavu, odtrhuje svoje indrije od pozemských objektů, pak dosáhl opravdového pochopení.

2:59. Od objektů smyslů, ale ne od chuti na ně se osvobozuje ten, kdo se vydal na cestu odpoutanosti; ale i chuť na ně mizí u toho, kdo poznal Nejvyšší!

2:60. Ó Kauntéjo! Vzrušené indrije uchvacují dokonce i mysl bystrého člověka, pokoušejícího se je ovládat!

2:61. Až zkrotí všechny indrije, ať vejde do harmonie, a postaví si jako Nejvyšší Cíl – Mne! Poněvadž pochopení je jen u toho opravdové, kdo ovládá svoje indrije!

2:62. Pokud se bude v mysli vracet k pozemským objektům – pak nedobrovolně znovu obnoví připoutanost k nim. Z připoutanosti se rodí přání úplně je ovládat, a z nemožnosti uspokojit taková přání – vzniká hněv.

2:63. Z hněvu pochází úplné zkreslení vnímání. Ze zkreslení vnímání je ztráta paměti⁶. Ze ztráty paměti je ztráta energie vědomí. Ze ztráty energie vědomí člověk degraduje.

2:64. Ale kdo zvítězil nad svými indrijemi, zřekl se tužeb i nevraživosti, oddal se Átmanu – ten získává vnitřní čistotu!

2:65. Po dosažení této čistoty nastává konec všem utrpením. U toho, kdo ji získal se velice brzy upevňuje vědomí⁷.

2:66. Rozvinuté vědomí nemůže mít nesoustředěný člověk, a neexistuje pro něho štěstí a klid. A byla by bez toho možná blaženost?

2:67. Člověku, který se poddává náporu vášní, odplouvá pryč rozum, jako když je loď odnášena bouří!

2:68. Proto, ó mocně ozbrojený, ten, jehož indrije jsou dokonale odtaženy od pozemských objektů, – ten má pravdivé pochopení!

2:69. To, co je pro všechny noc, je pro moudrého čas bdění. Ale když všichni ostatní bdí, pak přichází noc pro prozíravého muni⁸.

2:70. Jestliže se člověk nevzrušuje smyslnými přáními, podobně jako se oceán nevzrušuje řekami, které do něho vtékají, – takový člověk získává klid. A klidu nedosahuje ten, kdo se snaží vyplňovat svá přání.

2:71. Kdo se v takové míře zřekl přání a jde vpřed, osvobozený od vášní, ziskuchtivosti a sobectví, – jenom ten získává klid!

2:72. Takový je stav Bráhmana, ó Pártho! Kdo ho získal ten se nezmýlil. A kdo ho dosahuje třeba až v hodině své smrti – ten získává Nirvánu Bráhmana.

Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, hlásá první beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná:

Sankhjajóga.