Bhagavadgíta: Beseda 18. Osvobození cestou odříkání
Beseda 18. Osvobození cestou odříkání
Ardžuna řekl:
18:1. Rád bych, ó Mocný, slyšel jednotlivě o podstatě odpoutaného způsobu života a odříkání!
Požehnaný řekl:
18:2. Zanechání činností vyvolaných osobními touhami mudrci označují jako odpoutaný život1. Činnost bez připoutanosti k osobnímu prospěchu se nazývá odříkání.
18:3. "Skutky je třeba odvrhnout jako zlo!" říkají někteří náboženští myslitelé. "Nesmíme se vzdát přinášení obětí, dobročinnosti a skutků sebeobětování!", – říkají jiní.
8:4. Poslechni si Mé závěry o odpoutanosti, ó Bhárato! Odpoutanost bývá trojí, ó tygře mezi lidmi!
18:5. Oběť, láska a skutky sebezapření nemají být opuštěny, ale musí být naplněny. Ony toho, kdo je rozumný, očišťují .
18:6. Ale i tyto činnosti by měly být vykonávány bez připoutanosti k činnosti samotné a bez myšlenky na odměnu, ó Pártho!
18:7. Vskutku, člověk by neměl odmítat předepsané činnosti! Takové odmítnutí pocházející z bludu se považuje za tamastické!
18:8. Ten, kdo se zříká činnosti ze strachu z fyzického utrpení a říká: "Bolí to!", dopouští se takovým způsobem rádžastického zřeknutí se, – ten nedostává plody takového zřeknutí se.
18:9. Ten, kdo vykonává nezbytnou činnost se slovy: "je to třeba vykonat!" a zároveň se zříká připoutanosti k činnosti samotné a vlastního prospěchu – ten, ó Ardžuno, vykonává sattvické odříkání.
18:10. Odpoutaný člověk, naplněný harmonií a čistotou, rozumný a osvobozený od pochybností, – necítí nenávist k nepříjemným činnostem a nepoutá se k příjemným.
18:11. Vskutku, vtělený se nemůže zcela zříci činnosti! Jen ten, kdo se zříká osobního prospěchu, – ten se skutečně odříká!
18:12. Dobrý, nedobrý a průměrný – to jsou plody jednání pro neodpoutané. Ale pro sannjásina neexistuje žádné ovoce!
18:13. Nauč se ode Mne, ó siláku, pět příčin, z nichž plyne každý čin, jak jsou vysvětleny v sankhje:
18:14. okolnosti, člověk sám, jiné bytosti, různá energetická pole a Boží Vůle – celkem pět.
18:15. Ať se člověk dopustí jakéhokoliv činu tělem, slovem nebo myšlenkou, ať už spravedlivého nebo nespravedlivého, – těchto pět je příčinou tohoto činu.
18:16. A proto ten, kdo se z nedomyšlenosti dívá na sebe jako na jedinou příčinu jednání, – ten ve své nerozumnosti nevidí!
18:17. Ale ten, kdo se zbavil takového egocentrismu, kdo je osvobozený vědomím – ten, dokonce i když bojuje v tomto světě, doopravdy nezabíjí a nespoutává se tím!
18:18. Sám proces poznání, poznávané a poznávající jsou tři příčiny vybízející k jednání. Motivace, akce a vykonavatel jsou tři složky jednání.
18:19. V termínech gun jsou poznání, jednání a konající rovněž definovány jako trojí. Poslechni si to ode Mne!
18:20. To poznání, které ve všech bytostech vidí Jednotnou Nezničitelnou Bytost, nerozdělenou na jednotlivosti – věz, že takové poznání je sattvické!
18:21. Ale to poznání, které považuje různé rozmanité bytosti za jednotlivé – věz, že takové poznání pochází z rádžasu!
18:22. Naproti tomu touha lpět na každé jednotlivé věci, jako by ona byla všechno, je nerozumná, úzkoprsá, nechápající skutečnost – takové poznání se nazývá tamastické!
18:23. Správná činnost, prováděná bez zájmu, bez touhy po odměně a bez připoutanosti k ní, se nazývá sattvická.
18:24. Ale činnost, prováděná pod tlakem touhy po jejím naplnění, s narcismem nebo s velkým úsilím – taková činnost se nazývá rádžastická.
18:25. Jednání, které je podniknuto pod vlivem klamu, bez ohledu na možné nepříznivé následky, za účelem zkázy, poškození, nebo hrubé, – se nazývá tamastické.
18:26. Osvobozený od připoutanosti k činům, zbavený samolibosti, plný sebedůvěry a odhodlání, neměnný uprostřed úspěchu i neúspěchu – takový činitel se nazývá sattvický.
18:27. Vzrušený, toužící po plodech své činnosti, chamtivý, závistivý, sobecký, nepoctivý, podléhající veselí i smutku, – takový činitel se nazývá rádžastický.
18:28. Povýšený, hrubý, zlomyslný, tvrdohlavý, vychytralý, neopatrný, zákeřný, hloupý, pomalý, zachmuřený, zbabělý – takovému činiteli se říká tamastický.
18:29. Trojí je také rozdíl mezi úrovní rozvoje vědomí a zaměřením – v souladu se třemi gunami. Poslechni si o tom, ó Džanandžájo!
18:30. Kdo rozlišuje: co si zaslouží – či nezaslouží pozornost, co by měl – či neměl dělat, na co si musí – či nemusí dát pozor, co je otroctví – a co svoboda, – ten, kdo tohle rozlišuje, ten má rozvinuté vědomí a přebývá v sattvě.
18:31. Kdo nerozlišuje mezi správnou a špatnou cestou nebo tím, co by se mělo a nemělo dělat, – jeho vědomí je nerozvinuté a on přebývá v rádžasu.
18:32. Ten, kdo je zahalen temnotou nevědomosti, považuje nesprávnou cestu za správnou a pohybuje se nesprávným směrem – vědomí takového je tamastické, ó Pártho!
18:33. Neochvějné usilování, které umožňuje ovládat mysl, energie a indrije a neustále přebývat v Józe, – takové zaměření je sattvické.
18:34. Pokud však člověk směřuje svou snahu jak na pravou cestu, tak i k sexuální vášni a k zisku v podnikání, ó Ardžuno, pak taková jeho snaha v důsledku připoutaností a vlastnímu prospěchu, – pochází z rádžasu!
18:35. Stejná snaha, která neosvobozuje nemoudrého od lenosti, strachu, smutku, mrzutosti – taková snaha je tamastická, ó Pártho!
18:36. A nyní poslouchej o trojí povaze radosti, ó nejlepší z Bháratů, – o té, která přináší štěstí a zmírňuje utrpení!
18:37. Která je nejprve jako jed a pak se promění v nektar – o takové radosti se říká, že je sattvická a rodí se z blaženého poznání Átmanu vědomím.
18:38. Stejná radost, která pramení ze splynutí indrijí s pozemskými předměty, jež je nejprve jako nektar, a pak se stává jedem, – taková radost se nazývá rádžastická.
18:39. Radost, která je od začátku do konce iluzorní a vzniká z odmítnutí Átmanu, na základě nedbalosti a lenosti, – taková radost je tamastická.
18:40. Na Zemi není jediná bytost – dokonce ani mezi "bohy" – která by byla prosta tří gun, zrozených ve světě prakriti!
18:41. Povinnosti bráhmanů, kšatrijů, vaišjů a šúdrů jsou rozděleny podle gun v souhlase s jejich vlastní přirozeností, ó přemožiteli nepřátel!
18:42. Jasnost, sebeovládání, askeze, pravdomluvnost, odpuštění, a také prostota, moudrost, využívání vlastních znalostí (ve prospěch druhých), znalost Božského – takové jsou povinnosti bráhmana, zrozené z jeho vlastní přirozenosti.
18:43. Udatnost, nádhera, pevnost, rychlost a neschopnost utéci z bojiště, velkodušnost, přirozenost vládce – takové jsou povinnosti kšatrije, zrozené z jeho vlastní přirozenosti.
18:44. Zemědělství, pastevectví a obchodování jsou povinnosti vaišjů, které se zrodily z jejich přirozenosti. Vše, co souvisí se službou, je povinností šúdry, zrozené z jeho vlastní přirozenosti.
18:45. Člověk postupuje k Dokonalosti tím, že pilně plní své povinnosti. Slyš, jak Dokonalosti dospívá ten, kdo pilně plní své povinnosti!
18:46. Člověk, který plněním své povinnosti vyjadřuje úctu Tomu, z Jehož Vůle všechny bytosti vznikají a Jímž je všechno prostoupeno, – dosahuje Dokonalosti!
18:47. Je lepší plnit své vlastní povinnosti, byť by byly sebenepatrnější, než povinnosti druhého, třeba i sebevyšší! Plněním povinností, vyplývajících z jeho vlastní přirozenosti, se člověk nedopouští hříchu.
18:48. Vrozený osud, jakkoli obsahuje to, co není chtěno, by neměl být opouštěn! Věru, všechny riskantní podniky jsou zahaleny chybami, jako je oheň zahalen kouřem, ó Kauntéjo!
18:49. Kdo je – jako vědomí – svobodný a všudypřítomný, kdo postihl Átman, kdo zemřel "pozemským" touhám – ten dosáhne, cestou odříkání, Nejvyšší Dokonalosti a osvobození od všech pout svého osudu!
18:50. Jak člověk, dosahující Dokonalosti, dospěje k Bráhmanu, k nejvyššímu stavu Moudrosti, – to se ode Mne v krátkosti dozvíš, ó Kauntéjo!
18:51. S naprosto očištěným vědomím ten, kdo nad sebou zvítězil odolností, kdo se odpoutal od vnějších věcí, kdo odvrhl vášně a nepřátelství,
18:52. v ústraní2 žijící a zdrženlivý, kdo si podmanil řeč, tělo i mysl, přebývající neustále v rozjímání a nevášnivosti,
18:53. kdo odložil sobectví, násilí, povýšenost, pohlavní vášeň, hněv, chamtivost, je naplněn mírem a nesobeckostí – takový člověk je hoden stát se Bráhmanem.
18:54. Po dosažení Věčnosti ve Splynutí s Bráhmanem, se naplňuje nejvyšší Láskou ke Mně!
18:55. Skrze Lásku Mě poznává v Mé Podstatě: kdo jsem a jaký skutečně jsem! Když Mě takto poznal v samotné Mé Podstatě, ponořuje se do Mého Bytí!
18:56. Ačkoliv vykonává všechny (uložené činnosti), přesto důvěřuje ve Mne, a s Mou pomocí získává Věčný Nezničitelný Příbytek!
18:57. Poté, co jsi se myšlenkově zřekl všech činů pro sebe, spojil své vědomí se Mnou, uvědomil si Mě jako své Útočiště, – mysli na Mě neustále!
18:58. Když budeš myslet na Mě, překonáš s Mou pomocí všechny překážky! Ale pokud nejsi ochoten takto žít kvůli své samolibosti – ztratíš všechno!
18:59. Pokud, ponořen do egoizmu, řekneš: "Nechci bojovat!", je tvoje rozhodnutí marné: prakriti tě donutí!
18:60. Ó, Kauntéjo! Spoután svou vlastní karmou, stvořenou tvou vlastní přirozeností, budeš proti své vůli dělat to, co ve svém klamu dělat nechceš!
18:61. Íšvara přebývá v srdcích všech bytostí, ó Ardžuno, a silou Své máji nutí všechny bytosti nepřetržitě se otáčet, jako na hrnčířském kruhu!
18:62. Hledej u Něho útočiště celou svou bytostí! Z Jeho Milosti dosáhneš Nejvyššího Míru, Nepomíjivého Příbytku!
18:63. Tak jsem ti zjevil moudrost tajnější, než samo tajemství! Rozjímej o ní důkladně a pak jednej, jak si přeješ!
18:64. Slyš ode Mne znovu Mé Nejvyšší a nejtajnější slovo: jsi Mnou milován, proto ode Mne přijmi toto dobrodiní!
18:65. Stále na Mě mysli, miluj Mě, obětuj se pro Mě, důvěřuj jen Mně – a přijdeš ke Mně! Jsi Mně drahý, důvěřuji ti!
18:66. Opusť všechny ostatní cesty a přijď si pro Spásu jen ke Mně! Nermuť se, osvobodím tě ze všech tvých pout!
18:67. Nikdy o tom nemluv s někým, kdo není nakloněn konání askeze a není naplněn láskou! A neříkej to ani tomu, kdo není ochoten naslouchat nebo kdo o Mně mluví zle!
18:68. Kdo však bude tuto nejvyšší Pravdu odhalovat mezi těmi, kteří Mě milují, a prokáže (právě tím) svou věrnou lásku ke Mně, ten ke Mně jistě přijde!
18:69. A mezi ostatními lidmi nebude nikdo, kdo by vykonal cennější službu, nežli on! A nebude na Zemi existovat nikdo, kdo by Mně byl dražší!
18:70. A ten, kdo bude studovat tento náš posvátný rozhovor, – ten se Mě naučí uctívat obětí moudrosti! Taková je Má idea.
18:71. A pokud člověk plný víry jen naslouchá tomuto rozhovoru s posvátnou úctou, – pak i on bude osvobozen od zla a dosáhne světlých světů spravedlivých!
18:72. Vyslechl jsi to všechno soustředěně a pozorně? A byl tvůj klam, zrozený z nevědomosti, zničen, ó Pártho?
Ardžuna řekl:
18:73. Mé bludy jsou odstraněny! Díky Tvé Dobrotě jsem dosáhl poznání! Jsem pevný, mé pochybnosti mě opustily! Budu jednat podle Tvých slov!
Sandžája řekl:
18:74. Tento zázračný rozhovor mezi Vasudévou a velkodušným Párthou jsem vyslechl s rozechvělou duší!
18:75. Z Vjásovy milosti jsem o této tajné a nejvyšší józe uslyšel od Pána jógy – Samotného Íšvary, který to říkal před mýma očima!
18:76. Ó rádžo! Když si ve vzpomínkách připomenu tuto svatou besedu mezi Kéšavou a Ardžunou, znovu a znovu žasnu!
18:77. Když si ve vzpomínkách připomenu také ten nejzázračnější Krišnův obraz, znovu a znovu se raduji!
18:78. Všude, kde se nachází Krišna, Pán jógy, všude, kde je bojovník Pártha, – tam jsou prosperita, vítězství a štěstí zajištěny! To si myslím.
Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, Písma jógy, hlásá osmnáctá beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná:
Osvobození cestou odříkání.
Tak končí Bhagavadgíta.
