Bhagavadgíta: Beseda 17. Trojí rozdělení víry
Beseda 17. Trojí rozdělení víry
Ardžuna řekl:
17:1. Jaký je stav těch, kteří jsou naplněni vírou, ale zanedbávají pravidla, předepsaná sv. Písmy? Nacházejí se ve stavu sattvy, rádžasu nebo tamasu?
Požehnaný řekl:
17:2. Víra vtěleného bývá ve své podstatě trojí: sattvická, rádžastická a tamastická. Poslechni si o všech třech!
17:3. Víra každého člověka odpovídá jeho podstatě. Člověk odpovídá své víře: jaká je jeho víra – takový je on sám.
17:4. Sattvičtí důvěřují Božskému, rádžastičtí – bytostem démonické povahy1 a tamastičtí – mrtvým a nižším duchům.
17:5. Věz, že ti, kdo vykonávají kruté asketické skutky, nepředepsané svatými Písmy kvůli sebelásce a s pýchou, jsou v ten samý čas přemoženi pohlavním chtíčem, náklonnostmi a násilností,
17:6. tito nerozumní, trýznící prvky, z nichž se skládají jejich těla, a také Mne, nacházejícího se uvnitř jejich těl, – věz, že jejich rozhodnutí jsou démonická!
17:7. Také i jídlo, které se líbí každému z nich, bývá třech druhů, stejně tak i oběť, jakož i asketické skutky a dary.
17:8. Jídlo, které zvyšuje dlouhověkost, sílu, zdraví, veselost a jasnou náladu, šťavnaté, mastné, výživné a chutné – takové jídlo je drahé sattvickým.
17:9. Vášniví lidé touží po jídle, které je hořké, kyselé, slané, příliš pepřené, povzbuzující, suché a pálivé, tedy takové, které způsobuje smutek, utrpení a nemoc.
17:10. Zkažené, nechutné, zapáchající, shnilé, z odpadků a špinavé jídlo je drahé tamastickým.
17:11. Oběť, kterou člověk přináší bez myšlenky na odměnu, v souladu se sv. Písmy, s pevným přesvědčením, že je to povinnost, – taková oběť je sattvická.
17:12. Oběť, přinášená s myšlenkou na odměnu a také pro sebeuspokojení, – věz, že taková oběť pochází z rádžasu!
17:13. Oběť, která je v rozporu s náboženskými přikázáními, která se koná bez toho, aby nasytila potřebné, bez posvátných slov, bez štědrosti a bez víry, – taková oběť se nazývá tamastická.
17:14. Úcta, prokazovaná Božskému, bráhmanům, učitelům a mudrcům, čistota, prostota, zdrženlivost a nepoškozování (těla) – taková je askeze těla.
17:15. Řeč, která nevyvolává nelibost, pravdivá, příjemná a užitečná, a opakování posvátných textů – to je askeze řeči.
17:16. Jasnost myšlenek, pokorná moudrost, málomluvnost, kontrola myšlenek, přátelskost ke všem, a také přirozenost života – to je askeze mysli.
17:17. Tato trojí askeze, pokud ji vykonávají lidé vyrovnaní, naplnění nejhlubší vírou, bez myšlenky na odměnu – taková askeze je považována za sattvickou.
17:18. Kvůli cti, poctě a slávě a také s pýchou vykonávaná askeze je od přírody rádžastická, nestabilní a křehká.
17:19. Askeze prováděná pod vlivem klamu, se sebetrýzněním nebo s úmyslem zničit druhého – taková askeze je ze své podstaty tamastická.
17:20. Dar, který je dán bez myšlenky na navrácení, s pocitem splnění své povinnosti, ve správný čas a na správném místě, toho hodné osobě – takový dar je považován za sattvický.
17:21. To, co je darováno s myšlenkou na navrácení nebo odměnu, s lítostí, – takový dar se nazývá rádžastický.
17:22. Dar, dávaný na nepatřičném místě, v nesprávný čas, nedůstojným lidem, neuctivě, s pohrdáním, – takový dar je tamastický.
17:23. "AUM – TAT – SAT" je trojí označení Bráhmanu ve Védách, které se ve starověku používalo také při obětováních.
17:24. Proto ti, kdo znají Bráhman, začínají slovem "AUM" konat obětní skutky a akty sebeovládání, jak předepisují sv. Písma.
17:25. Když bez myšlenky na odměnu přinášejí různé oběti a očistné úkony sebeomezení, a také přinášejí sattvické dary těm, kdo usilují o Osvobození, – pak to vykonávají se slovem "TAT".
17:26. Slovo "SAT" se používá k označení pravé skutečnosti a dobra, stejně jako spravedlivých skutků, ó Pártho.
17:27. A neustále se v obětování, sebeovládání a dobročinnosti vyslovuje také "SAT". I samotné akce jsou za tímto účelem také označovány slovem "SAT".
17:28. Avšak to, co se vykonává bez víry – ať už je to oběť, milodar, asketický skutek nebo něco jiného – je "ASAT", tj. "NIC" – zde i po smrti!
Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, Písma jógy, hlásá sedmnáctá beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná:
Trojí rozdělení víry.
