Bhagavadgíta: Beseda 12. Bhaktijóga
Beseda 12. Bhaktijóga
Ardžuna řekl:
12:1. Kdo je v józe úspěšnější: ti, kdo jsou plně pohlceni láskou k Tobě, nebo ti, kdo důvěřují Nepoznanému Neprojevenému?
Požehnaný řekl:
12:2. Ti, kteří s myslí upřenou na Mne neustále oddaně ke Mně směřují, jsou v józe úspěšnější.
12:3. Ti, kteří věří v Nezničitelné, Nevyjádřitelné, Neprojevené, Všudypřítomné, Nepoznatelné, Neměnné, Nezměnitelné, Věčné,
12:4. kteří přemohli své indrije, kteří zachovávají ve všem stejný klid, kteří se radují z prospěchu všech, – ti také přicházejí ke Mně.
12:5. Ale dosažení úspěchů je těžší pro ty, jejichž myšlenky jsou zaměřeny na Neprojevené; jejich pokrok je obtížnější.
12:6. Avšak ty, kteří se kvůli Mně zřekli máji, soustředili se na Mne a zcela se oddali józe, ó Pártho,
12:7. – ty Já rychle pozvedám nad oceán zrození a smrtí, neboť svou duší přebývají ve Mně!
12:8. Soustřeď své myšlenky na Mne, ponoř se jako vědomí do Mne, – pak budeš skutečně žít ve Mně!
12:9. Pokud však nejsi schopen pevně soustředit svou mysl na Mne, snaž se Mě dosáhnout jógovými cvičeními, ó Džanandžájo!
12:10. Pokud nejsi schopen ani neustálého cvičení, soustřeď se na sloužení Mně a vykonávej jen ty činnosti, které jsou potřebné pro Mne, – a dosáhneš Dokonalosti!
12:11. Nejsi-li schopen ani toho, pak usiluj o Splynutí se Mnou tím, že se budeš zříkat osobního prospěchu ze své činnosti; kroť se takovým způsobem!
12:12. Znalosti jsou důležitější než cvičení. Meditace je důležitější než znalosti. Ale zřeknutí se osobního prospěchu je důležitější než meditace! Po takovém odříkání totiž následuje klid.
12:13. Ten, kdo necítí nepřátelství k žádnému stvoření, kdo je přátelsky a soucitně naladěn, bez "pozemských" připoutaností a sobectví, vyrovnaný uprostřed radosti i smutku, všeodpouštějící,
12:14. vždy spokojený, usilující o Sjednocení se Mnou, odhodlaně uchopující Átman, zasvěcující Mi svou mysl i vědomí – tento Mě milující žák je Mi drahý!
12:15. Ten, kdo nezpůsobuje lidem utrpení a sám od lidí netrpí, kdo je osvobozen od úzkostí, nadšení, hněvu a strachu, – ten je Mně drahý!
12:16. Kdo nic nežádá od druhých, kdo je čistý, znalý, zbavený vášní a touhy po prospěchu, kdo se zřekl všech závazků1 – ten, Mě milující žák, je Mi drahý!
12:17. Kdo nepodléhá zamilovanosti ani nenávisti, kdo nežije ve smutku ani v prospěchářství, kdo se povznesl nad zlo a dobro, kdo je naplněn láskou, – ten je Mi drahý!
12:18. Rovnocenně jednající s přítelem i nepřítelem, stejný ve slávě i potupě, v teple i chladu, uprostřed radosti i smutku, osvobozený od "pozemských" pout,
12:19. stejně vstřícný ke chvále i k pokárání, málomluvný, zcеla spokojený se vším, co se děje, nelpící na domově, pevný ve svých rozhodnutích, plný lásky – takový člověk je Mi drahý!
12:20. Vskutku, všichni, kdo sdílejí tuto životodárnou moudrost, naplnění vírou, pro něž jsem Já – Nejvyšší Cíl – tito, Mě milující, jsou Mi nade vše drazí!
Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, Písma jógy, hlásá dvanáctá beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná:
Bhaktijóga.
