Cesta Duchovního Srdce

Beseda 11. Nazírání Vesmírného Obrazu.

Ardžuna řekl:

11:1. Tato zasvěcená slova o Největším Tajemství Božského Átmanu jsi mi řekl ze soucitu. A tím byla moje nevědomost rozptýlena.

11:2. O vzniku a zániku všech bytostí jsem od Tebe uslyšel, ó Lotosooký! Také jsem uslyšel o Tvém Nepomíjivém Majestátu!

11:3. Takového, jakým se popisuješ, ó Prvopočáteční Veliký Pane, Tě toužím spatřit, spatřit Tebe – Tvůj Božský Obraz, ó Nejvyšší Duchu!

11:4. Pokud si myslíš, že jsem hoden Ho vidět, ó Pane, zjev mi Svou Věčnou Podstatu, ó Vládce Jógy!

Požehnaný řekl:

11:5. Nazírej, ó Pártho, Můj obraz – velkolepý, tisícitvarý, Božský, mnohobarevný, rozmanitý!

11:6. Uzři Áditji, Vasu, Rúdry, Aswiny, Maruty! Uzři nesčetné divy, ó Bhárato.

11:7. Nazírej v Mé Bytosti, ó Gudakéšo, celý vesmír – pohyblivý i nehybný – se vším, co toužíš uzřít!

11:8. Vskutku však nejsi schopen Mě nazírat těmato svýma očima, – proto ti daruji Božské oči. Pohlédni tedy na Mou Královskou Jógu!

Sandžája řekl:

11:9. Po těchto slovech zjevil Veliký Pán Jógy Ardžunovi Svou Vesmírnou Podobu

11:10. s nesčetnými ústy a očima, s mnoha zázračnými zjevy, s nesčetnými božskými ozdobami, ohromující rozmanitými božskými zbraněmi,

11:11. v božských róbách a náhrdelnících, vonící božskými vonnými oleji, s tvářemi obrácenými na všechny strany, vše obdivuhodné, planoucí, nekonečné!

11:12. A pokud by se na obloze současně rozzářily tisíce Sluncí, mohla by se taková záře podobat slávě této Veliké Duše!

11:13. Ardžuna v ní viděl celý vesmír, rozdělený do mnoha světů, ale sjednocený vjedno v Těle Nejvyššího Božstva.

11:14. Udivený a ohromený Ardžuna pak sklonil hlavu před Božstvem, založil si ruce před hrudí a promluvil.

Ardžuna řekl:

11:15. V Tobě, ó Bože, vidím "bohy", všechny druhy bytostí: Bráhmana-Vládce v nádherné lotosové ásaně, všechny riši a podivuhodné hady nebeské!¹

11:16. S rukama, lůny, rty, nesčetnýma očima – všude Tě vidím – Tvé projevy jsou nekonečné! Ani začátek, ani střed, ani konec Tvé Slávy, ó Nekonečný, Bezmezný Pane, nemohou uzřít mé oči!

11:17. Vidím Tvou Záři, Tvé Nekonečné všudypřítomné Světlo – s disky, korunami a žezly! Ty, podobný plamenu, třpytícímu se jako oslnivé Slunce, vysíláš proudy paprsků stěží spatřitelných!

11:18. Ty jsi nade všechny mé myšlenky, ó Věčný Pane, Nejvyšší Cíli, Základe vesmíru, věčné Dharmy Nesmrtelný Strážce, Věčná Duše - tak o Tobě smýšlí má mysl!

11:19. Ty jsi bez počátku, středu i konce! Tvá Síla je nekonečná! Tvé ruce jsou nesčetné! Tvé oči jsou jako Slunce a Měsíc! A když vidím Tvou Tvář, – vidím, že plane jak obětní plamen a spaluje světy Tvou Slávou!

11:20. Jen Tebou samotným jsou naplněna Nebesa a Země a vše, co se neviditelně rozprostírá mezi nimi! Celý trojjediný svět se třese před Tebou, ó Mocný, – před Tvou matoucí Tváří!

11:21. "Zástupy bohů" se Ti odevzdávají a spínají ruce v uctivé bázni! Všichni Tě vzývají! Mudrci a siddhové Ti pějí chválu, skládají chvalozpěvy, které znějí a naplňují svět!

11:22. A mraky Rúdrů, Aditjů, Vasuů a Sadhijů,Višvů, Asvinů, Marutů, předků, Gandharvů, Asurů, Jakšů, "bohů" – ti všichni na Tebe obdivně hledí!

11:23. Když jsem spatřil Tvůj mohutný Obraz s nesčetnýma očima a ústy, s řadami zubů, nahánějícími strach, a s obrovskou hrudí, s nesčetnýma rukama a nohama – uviděl jsem, že stejně jako já, chvějí se i všechny světy!

11:24. Jako duha na obloze záříš oslnivým světlem – s otevřenými ústy a velkýma planoucíma očima! Pronikáš mým Átmanem!... Dívám se na Tebe – a moje síla vysychá, můj klid mizí!...

11:25. Jako ohnivé, třpytivé meče jsou vidět řady Tvých zubů, které hrozí z otevřených, strašlivých čelistí. Když to vidím, nevím, kam se před tebou schovat! Ó smiluj se nade mnou, Pane, Útočiště světů!

11:26. Dhrítaraštrovi synové a s nimi spousta vládců z různých zemí světa, Bhíšma, Dróna a Karna a z obou nepřátelských táborů výkvět všech udatných vítězů –

11:27 " všichni spěchají do Tvých rozevřených úst! A v nich se lesknou řady zubů, které nahánějí strach. Jsou jako mocné mlýnské kameny – všechny bojovníky, které mezi sebou zajaly, drtí a okamžitě mění v prach!

11:28. Jako vody řek rychle a hlučně se řítících do velkého oceánu, tak směřují tito mocní bojovníci, králové Země, do Tvých otevřených, spalujících úst!

11:29. Tak jako můry, které nekontrolovaně zrychlují svůj let a letí do ohně, aby v něm zahynuly, tak hledají i oni strašná ústa, aby v nich zmizeli a našli tam smrt!

11:30. Všechno pohlcují zepředu i zezadu, i ze všech stran, plameny Tvých nesčetných jazyků! Prostor je naplněn Tvou Září! Svět plane v ohni Tvých všepronikající paprsků, ó Pane!

11:31. Svou podstatu mi odhal! Tvůj vzhled mě tak nesmírně děsí! Padám před Tebou k zemi! Smiluj se, prosím, ó Mocný Pane! Snažím se poznat – co se v Tobě skrývá! Ale Tvůj současný obraz mě děsí!

Požehnaný řekl:

11:32. Já jsem Čas, který přináší na svět zoufalství, který vyhlazuje všechny lidi, když projevuje svůj zákon na Zemi. Žádný z bojovníků, kteří se připravují k boji a řadí se do šiku, neunikne smrti! Jen ty sám nepřestaneš žít!

11:33. A proto – povstaň! A dosahuj své slávy, porážej své nepřátele a užívej si moci svého království! Oni jsou Mojí Vůlí již poraženi! Ty tomu dej jen vnější podobu, sraz je jen k zemi svou rukou!

11:34. Už i Dróna, Bhíšma, Džájadrátha, Karna, i ostatní bojovníci, kteří se zde vyskytli, – všichni jsou již odsouzeni k záhubě. Bij se tedy beze strachu, Ardžuno! A vítězství na bitevním poli bude tvoje!

Sandžája řekl:

11:35. Když Ardžuna, třesoucí se a klesající k zemi, zajíkající se strachem, uslyšel ta slova, která Pán pronesl, znovu oslovil Krišnu:

11:36. V chvalozpěvech a hymnech se všechny světy právem radují při pohledu na Tvůj Majestát, ó Hrišikéšo! Zástupy svatých se před Tebou klaní až k zemi a démoni prchají ve strachu!

11:37. A jak neuctívat Veliký Átman, Který převyšuje Bráhmana! Ó Nekonečný! Pane všech spravedlivých! Ochránce všech světů! Věčný! Ty jsi Bytí i Nebytí, i To, co je za nimi!

11:38. Mezi bohy není nikdo větší než Ty! Prvopočáteční! Nejvyšší Útočiště všeho, co žije! Vesmír je prostoupen Tebou! Ó Poznávaný! Ó Vševědoucí! Celý vesmír je obsažen ve Tvém Obrazu!

11:39. Ty jsi Bůh větru, Bůh života i Bůh smrti, Bůh ohně i Bůh vody! Ty jsi i Měsíc, i Otec a Praotec všech bytostí! Tisícerá chvála Tobě! Sláva! A sláva! A opět nekonečná Sláva Tobě!

11:40. Všichni před Tebou padají do prachu! Sláva Ti ze všech stran! Tvá Síla nemá mezí, Tvá Moc nemá míry! Ty obsahuješ všechno, neboť Ty také jsi Všechno!

11:41. A kdybych já, považující Tě za svého přítele, nevědomky zvolal: "Ó Krišno! "Ó můj příteli!", učinil jsem tak, nevědomý si Tvého Majestátu, bezstarostně se oddávaje puzení svého srdce!

11:42. A jestliže jsem Ti neprojevil náležitou úctu, ať už v soukromí s Tebou nebo mezi přáteli, když jsem odpočíval a žertoval, při hře, při jídle nebo v hodině zábavy, prosím Tě: odpusť mi můj hřích, ó Nezměrný!

11:43. Otče světů a všeho, co se hýbe a je nehybné! Nejctihodnější a nejslavnější Guru! Není nic, co by se Ti vyrovnalo! Kdo Tě může překonat? Kdo ve všech světech může konkurovat Tvé Slávě?

11:44. Padám před Tebou v posvátném obdivu, prosím Tě: měj se mnou laskavě trpělivost. Buď mi Otcem, buď mi Přítelem! Buď ke mně tak shovívavý – jako milenec ke své milované!

11:45. Viděl jsem Tvou Slávu, kterou nikdo přede mnou neviděl! Má hruď se chvěje radostí i strachem. Prosím Tě: vezmi si zpět Svou původní podobu. Ó, smiluj se, Pane bohů, Útočiště světů!

11:46. Toužím Tě vidět opět předchozího v třpytivé koruně a s královským žezlem v ruce! Zjev mi ten Tvůj milovaný a důvěrně mi známý obraz! Skryj ten Svůj, pro smrtelného člověka nesnesitelný, storuký zjev.

Požehnaný řekl:

11:47. Ardžuno! Z Mé milosti jsi poznal ten nejvyšší a věčný Můj Obraz, který se zjevuje pouze v Józe, pouze ve spojení s Átmanem. Nikdo z lidí ve tvém okolí ho nikdy nespatřil.

11:48. Ani milosrdné skutky, ani znalost Véd, ani přinášení obětí, ani hrdinské činy asketů, ani hloubka poznání – nic nemůže odhalit ten Můj nejtajnější Obraz, který jsi viděl.

11:49. Zažeň už svůj zmatek a strach, neboj se, že jsi uviděl Můj děsivý Obraz! Zapomeň na svůj strach! Rozvesel svého ducha! Podívej se na Mou tvář, která je ti dobře známá!

Sandžája řekl:

11:50. Po těchto slovech se Krišna opět zjevil ve Své obvyklé podobě a utěšil rozrušeného Ardžunu. Veliký na sebe opět vzal Svou mírnou podobu.

Ardžuna řekl:

11:51. Když znovu rozjímám o Tvém mírném lidském obrazu, vzpamatovávám se a vrací se mi můj přirozený stav.

Požehnaný řekl:

11:52. Tento Můj Obraz, který jsi poznal, je velmi obtížné uvidět. Vskutku, dokonce i "bohové" Ho neustále touží uvidět!

11:53 Nikdo Mne nemůže uvidět tak, jako jsi mě viděl ty, i kdyby znal všechny Védy, věnoval se asketickým činům a dával almužny a obětní dary.

11:54. Takové rozjímání je dostupné jen lásce, ó Ardžuno! Pouze láska Mne může nazírat v Mé nejhlubší Podstatě a splynout se Mnou!

11:55. Ten, kdo dělá vše (jen) pro Mne, pro koho jsem Já – Nejvyšší Cíl, kdo Mne miluje, kdo je osvobozený od připoutaností, neschopný nepřátelství – ten přichází ke Mně, ó Pandávo!

Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, Písma jógy, hlásá jedenáctá beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná:

Nazírání Vesmírného Obrazu.